Genero

Emilka je nemocná a chřadne. Asi to nebude jen tak obyčejná kapavka, protože mluví mrtvými jazyky, má hlas jak chlap a její tělo se svíjí v legračních polohách. Prášky ani trochu nepomáhají a je potřeba nasadit Krista třikrát denně po jídle. Čekal bych klasický horor, kde proběhnou nějaké ty vymítací kejkle a sem tam se někomu hlava protočí kolem vlastní osy. Jenže Derrikson předložil soudní drama, které dá svou kvalitou vzpomenout na doby, kdy jsme se pídili, kdo dal deku vojínu Santiagovi. Těch pár správných křesťanů ani na chvíli nenudí, vše je na svém místě, žalobce žaluje, obhájce hájí a soudce soudí. Do toho se občas zamává nějakým tím otčenášem a krucifixem, ale především se leká a to tak naprudko, že vám čidlo svěrače sepne až dlouhé vteřiny po nepříjemném, hnědém incidentu.

Přívrženci proroka, jehož ksicht se nesmí nakreslit, jsou ještě větší svině, než jsem myslel. Nejenže nám zabili Charlieho, ale už se rozhodli bojovat i těmi nejhoršími zbraněmi hromadného strašení, perskými démony. Je třeba neprodleně vymýtat! V tu chvíli nastupuje pan Bana, ve své roli vynikající, takže klidně zapomenete, že je odkojen klokanem a kdysi chodil hlavou dolů. Ve filmu o vymýtání samozřejmě nesmí chybět krásný, hispánský flanďák, aby dokázal, že kolárek nemusí nutně nosit jen pedofilové. Ale třeba i alkoholici a narkomani. Ten se spolu s panem Banou pouští do boje za duše nevinných, který je sice frustrující, ale naštěstí mají Krista a nebojí se ho použít. Připouštím - je to natolik kůl dvojice, že by se snad i holky od voršilek rozvzpomněly, nač jim Hospodin vyhloubil kloaku. I z debilního námětu lze vykřesat celkem slušný biják, pokud třímá otěže pan Derrikson, který děsit umí, jak dokázal tady, tady a tady a mě a paní Generovou už několikrát donutil ke společnému káknutí. Denně se modlím k Huitzilopochtlimu, aby to nezvrtal a z jeho Deus Ex jsme nebyli perplex.

Když kráčíte temnou podzemní chodbou, z níž se dosud nikdo živý nevrátil a místní vypravují děsivé pověsti, že se tu ukrývá cosi zlého, cestu vám osvětluje jen skromné světlo baterky, slyšíte vlastní zrychlený dech, jinak všude vládne ticho a tma jako v hrobce a najednou zazvoní telefon, tak to byste se posrali. Zvednete sluchátko a z druhého konce drátu se ozve temný, záhrobní hlas: Proč jsi mě tenkrát, kurva, nezachránil, Karle? Tady je na místě hyperventilovat a panikařit. Přesto hrdinové filmu stále jdou a jdou a jdou a jdou a jdou. Asi dvacet minut před koncem začne i nějaké to strašení a zjevují se duše mrtvých lidí. Ne že by duše Pavla Bobka přemítala, zda živořitčižít a do toho duše Ivety Bartošové s otiskem pražců na zádech hledala pod skříní vývrtku. Nic tak hrozného. Tohle jsou nasrané duše bratrů, kamarádů a otců. A taky duše nějakého pána s kápí na hlavě, co sedí na židli. A pak se pomalu zvedne a odejde. Právě v okamžiku, kdy se zdá záchrana z těch pekelných muk na dosah, si Scarlett vzpomene, že vlastně před padesáti minutami něco zapomněla a běží pro to zpátky... A to je asi tak všechno.

Jestli mě paměť nešálí, tak ani scénář prvních trampot akčního páprdy nebylo žádné veledílo, což ale neznamená zásadní překvapení. Vůbec si totiž nevzpomínám, že by pan Besson kdy platil za nějakého mistra pera, jak se mylně domnívá sám POMPO Stvořitel. Ale vše bylo tenkrát vynahrazeno mistrnou choreografií a excelentní režií všech scén, v nichž Lájem kopal a fackoval šokované Albánce, aby se slečna Magdalena Ladnost (pořád mě u rodičů udivuje ten smysl pro humor, když listují kalendářem a vybírají potomkovi umělecké jméno) vylízala z té šlamastyky s drogami, prostitucí, cigoši, kapavkou a vůbec. Tentokrát je ale všechno špatně. Docela mě zajímá, jak by režii této látky uchopil Optimus Prime, ale Megatron je tak trochu přetrhdílo, příště by se měl opět věnovat výhradně hledání prajiskry a režisérskou sesli přenechat někomu schopnějšímu.

Už delší dobu pozoruju, že od té doby, co jsou Werich s Fričem mrtví a Václav Vorlíček senilní, to jde s českými filmovými pohádkami pěkně do píče. Je mi jasný, že Erben nikoho nelíbá na čelo každý den a není žádná sranda vymyslet příběh, kde by byli čerti, hejkal, co nejméně hnusná princezna a ježibaba a zároveň dospěláka neurazil a spratka poučil, že se nefetuje a staří lidé se pouštějí v autobuse sednout. Je tady ale jedna osoba, do níž lze stále ještě vkládat naděje a tou osobou je Zdeněk Svěrák. Jenže pane Svěrák, ty vole, co tohle mělo bejt? Čekal jsem všechno, jen ne buzikál o dvou vyteplených bratrech a jednom pedálovi. Kdyby si ještě sem tam někdo zanotoval nějakou tu odrhovačku, bylo by to možná k přežití, ale ono se tam kráká prakticky pořád! Ve své době jsem choval Hodinu zpěvu ve stejné úctě jako dneska výbor z díla Zakka Wyldea. Mužík s brýlemi a pleší na klimpr válel a texty bývaly vtipné a moudré. Jenže tentokrát asi Uhlíř strkal prsty do svěráka a to libreto - no demence jedna báseň. Helemese, helemese, jahody nese … to by se mohlo vysekávat do mramoru. Stejně jako celý scénář.

Sežrat slečně jejího snoubence je sice poněkud netradiční způsob, jak se jí začít dvořit, ale jak se říká, účel světí prostředky. Pokud je dívka aspoň trochu nekrofil, nejste rozhodně bez šance. Jen musíte rozbelhat tu posmrtnou ztuhlost, abyste na pohřbu jejího tatínka mohli vyzvat vdovu k tanci a při kvapíku a polce si na parketu neutrhli ostudu. Pokročilá nekróza bude vaší nové přítelkyni jistě připadat děsně šik a sexy, obzvlášť pokud jako zombie jen nesrozumitelně blábolíte, takže nehrozí, že snad nevhodně zažertujete na účet její blanky. Vaším esem v rukávu pak může být, když smrdíte jen malinko a tak vaše snaha o zásun brzy přinese své ovoce. Jen pozor, pokud vám při té divoké souloži něco odpadne, je vhodné krotit apetit a konzumovat až po aktu! A když vám odpadne čurák, tak pak už jen doufejte, že vám po smrti ještě úplně nezdřevěněl jazyk... Páni, to zas byla píčovina! Nemám páru, co se to v poslední době vzedmulo za módu romantických vzplanutí k mým milovaným hororovým monstrům, ale jsem skálopevně přesvědčen, že mě to pěkně sere. Je čas na návrat ke kořenům! Nebo jste snad někdy před tím viděli, že by nějaká kikina, byť vcelku šukatelná, vyčadila Lugosimu Karloffa?

V úvodu vkusná pocta zemi vycházejícího slunce v podobě havárie jaderné elektrárny a desetimetrové tsunami a už z díry po atomovém hřibu leze přerostlá bestie, chystá se k cestě do Arizony naprcat druhou přerostlou bestii a za ní se jako smrad táhne jaderný spad. Naštěstí ze svého hrobu, do něhož jí tak precizně před lety zaházel Emmerich a ještě hlínu udusal, vstává jako bájný pták Godzilla, aby zjednala pořádek, ukázala, kdo je v obludáriu ředitel a ty dvě narušitelky položila na máry. To vše samozřejmě provází nepředstavitelné škody na majetku a větší množství vyděšených, zmateně pobíhajících lidí. Pro titulní hrdinku je to krásný pětistý film a po Mosuře, Megaře, Kingugidoře, Desutoroiře, Hedoře nebo Gaiganě dává úspěšně přes držku i... jak se sakra ty okřídlený svině jmenovaly? My gratulujeme k výročí a doufáme, že po tomto heroickém výkonu půjde opět do prdele a v klidu užije zasloužený odpočinek. Tak příště snad Godzilla vs. Gottzila ?

První akce je náramná pecka. A ta poslední taky a ty mezi nimi taky. Dokonce i ten Weslař Snipes, kterého vždy nerad vidím, tentokrát pobavil a myslím, že v něm Florida našla ideálního reprezentanta pro nadcházející Mistrovství světa v děkování. Nemám problém ani s tolik diskutovanou generační výměnou. Naverbování mladých šamponů alespoň přineslo do jinak přísně testosteronového filmu tolik potřebný gay prvek, který přiláká ke sledování vypatlaných akčních píčovin nejméně čtyři procenta nových diváků jako jsou například Ricky Martin nebo Elton John s manželem. Navíc tohle pokračování disponuje jednoznačně nejlepším a nejmazanějším záporákem a kdyby Martin Riggs střílel negry nebo pašoval jaderné hlavice do Libye, mohly být všechny čtyři Smrtonosné zbraně nadčasovou záležitostí patřící k největšímu kulturnímu dědictví lidstva. Tak co je tady kurva špatně? Že Antonín Banderas zamířil po srdceryvném rozloučení s donutem a kremrolí rovnou za Slyem na plac, aby mu vyžvanil díru do lebky? Že s sebou Arnie všude tahá toho pana Alzheimera? Že pan Ford vypadá jako zombie pocta Indiana Jonesovi? Co vás na tom filmu sere, vy kverulanti?

O panu Blowjobsovi nevím kromě té rakoviny ani zbla a bohužel si po shlédnutí filmu připadám jeho dvorním životopiscem úplně stejně nepolíbený jako před tím. Dost dobře nechápu, jak je možné, že jeden člověk dokáže o životě krále rezistorů a tištěných spojů napsat elaborát čítající 600 stran a někdo jiný pak na to samé téma natočí takovou chaotickou snůšku historek ze zasedačky. Aštar Kačer v titulní roli se snaží, je místy až roztomilý čuráček a scény, kdy kráčí ulicí jako Ježíš následován vyznavači jablečné církve jsou vyloženě zábavné. Celý příběh ale působí, jako kdyby Stýva čas od času akcionáři uložili do kryostáze, protože celé dlouhé roky v jeho životě jak se zdá chybí. V jedné scéně ho zlá dozorčí rada někde v půlce 80. let bez skrupulí vyrazí z jeho vlastní firmy a o pět minut později už zase sedí na své ředitelské židli, je starší, moudřejší, nosí brýle a v ruce drží iPod. Důvodem pro tohle fiasko v chronologii asi bude, že měl film původně závratných osm hodin, ale střihač byl zrovna při chuti a tak skončilo šest hodin někde na podlaze mezi šušni a psími chlupy.

Týnejdří mutantí želví ninjové patří mezi mé nejoblíbenější akční hrdiny kraje devadesátek. Vlastně se docela divím, že je ještě Sly nepřibral mezi Postradatelné, aby ruku v ruce kopali do prdele zlé Vandamy a kleté Gibsony. Myslím samozřejmě animovaný seriál, protože hranými gumovými korytnačkami pohrdám a urputně je ignoruju. No a než se čtvrtstoletí s čtvrtstoletím sešlo, je tu další želví kalvárie, tentokrát z produkce samotného pana Zátoky. Asi bych se dneska na domácí projekci vykašlal, ale přeci jen jsem byl zvědav, jak slečně Liškové prospívá šestinedělí a jestli už shodila mateřské faldíky. No, na Zlatý Glóbus to nebylo, díky botoxu už se nemůže nijak tvářit a evidentně v sobě dusila obavu, jestli Brian koupil Sunar. Je to vcelku neškodná píčovina, která je alespoň průměrně zábavná, dokud se někde na obrazovce vyskytují čtyři želváci. Jinak jsem se nudil, nic zajímavého se nedělo a chvílemi jsem měl pocit, že jsem už tak před dvěma měsíci umřel. K dovršení všeho musím vyzradit, že se ve filmu nevyskytuje ani jeden hrozivý Krang a dokonce ani Rokstýdy a Bíbob. Vzhledem k tomu, že se suchozemské želvy dožívají klíďo sta let, budou mít snad ještě šanci pozlobit Trhačovy pravnuky v nějakém ninja remaku Bergmana. Třeba.