Recenze (1 733)
Bratr Slunce, sestra Luna (1972)
Jako by na mě místy dýchl Romeo & Juliet. Poetická duchovní freska z počátků svatého Františka z Assisi, na které mi vadilo snad jen množství písní (přestože i ty dokreslovaly atmosféru), fakt, že původní znění není italština a občasné lehce přehnaně působící zanícení hlavního hrdiny. Posledních čtvrthodina je strhující!
Avengers (2012)
Je to zábava, dobře to vypadá, dá se vidět víckrát. Negativum i pozitivum je velký počet superhrdinů - není prostor rozvést jejich postavy důkladněji, ale současně se člověk ani chvíli nenudí. ■ P.S. Vůbec můj první film s těmito superhrdiny - žádný z předešlých jednotlivých jsem neviděl.
Na shledanou, chlapci (1987)
Není to zlé, oceňuji přirozenost herectví a režie, ale nějak mi to nesedlo.
Pravidla moštárny (1999)
Ode mě 86% :). Myšlenka, že stanovená pravidla mohou být v rozporu s běžným životem a že často člověk musí definovat pravidla vlastní, je mi blízká. Krásně "udělaný" film. Pohlazení na duši. Život není jen komedie, jen tragédie, jen drama nebo jen romance. Život je život. ■ "Good night, princes of Maine, kings of New England."
Hačikó - příběh psa (2009)
Pokud bych si v budoucnu měl vybírat psa, pak bych se určitě velmi zajímal právě o plemeno akita inu.
Padlí andělé (1995)
Ve filmu, kde je jednou z postav nájemný vrah, by člověk očekával, že v okamžiku, kdy onen vrah potká neskutečně vlezlou, hysterickou, absolutně náladovou a pravděpodobně duševně nemocnou ženu, lepící se na něj, na místě ji zlikviduje a ne, že s ní skončí v posteli a vlásek jí nezkřiví. Ale to se stane a jedná se jen o část skládačky. Psychicky nenormálních jedinců je v tomto filmu tolik, až jsem, iritován, zvažoval vysunutí DVD z přehrávače. Tři hvězdičky a to ještě s bonusem. Umělost + přehnanost na druhou. Jenže pak přišel závěr a ono to tak nějak zapadlo a pocit zmatku zmizel. Nevím, co se stalo. Ty postavy jsou něčím blízké.
Prázdniny v Římě (1953)
Po mnoha a mnoha viděních oceňuji dokonalost filmu. Vypiplanost každé jednotlivé vedlejší postavy, sílu příběhu, režii, krásu města. Černobílou barvu, která tomuto dílu svědčí. ■ Zrodila se hvězda!
Červený balónek (1956)
Něco tak extrémně milého, nostalgického (přestože to v té době asi tak nevnímali), pozitivního i smutného, originálního a hravého se hned tak nepovede. Balónek pod deštníkem. Balónek, který nesmí do tramvaje. Balónek, který se prohlíží v zrcadle. Dost jedinečný film.
Indiana Jones a Království křišťálové lebky (2008)
No dobře. Dá se na to dívat. Před 20ti lety bych byl z takovéhoto filmu nadšený. Ale dnes to na vyšší hodnocení není.
Sseom (2004)
Omámená dívčí tvář skropená kapkami krve. Lapání po dechu. Čas, který teče zpět. Pohled na tvář dívky, která žije "znova" posledních 24 hodin. ■ Retrospekce je poměrně běžný způsob vyprávění, tady jde však o víc. Dívka má krátkodobé záblesky déjà vu. Čím víc si je uvědomuje, tím víc se snaží změnit směr víru pronásledovaných, pronásledovatelů, otázek a drog. Atraktivní agresivní korejský krimi/thriller, který dynamikou evokuje "Speed" se Sandrou Bullock a Keanu Reevesem (v konfrontaci s kterým je však nekompromisnější, tvrdší a modernější). ■ Zatím hodnotím s rezervou, po druhém shlédnutí možná zvednu na maximum. ■ Po druhém shlédnutí zůstávám na 4*. Ale velmi dobrých 4* ;).