Bloody13

Tohle pokračování známého eko-hororu je stejná sranda jako jednička. Pozůstalé mládě zabijáckého krokodýla vyrostlo díky radioaktivnímu odpadu do gigantických rozměrů stejně jako maminka a to si smlsne na tuctu lidí, než ho opět zastaví neohrožený hrdina. Jak vidno, tohle krystalické béčko z počátku devadesátých let nemá větší cíle, než pobavit diváka, což se mu bezesporu daří. Krokodýl je akční od samýho začátku a nic mu není svaté, jednou sežere děti, podruhé zase jeptišku. Je sice fajn, že útočí často a vždycky tam, kde má spoustu potravy, ale provedení ataků je už druhá věc. Chápu, že se spousta záběrů opakuje z jedničky, budget nebyl určitě vysoký, a byla by škoda nevyužít tak hezký makety. Jenže když potvora začne v jednom záběru nad lodí div né létat, musí být jasné, že tohle se rozhodně nedá brát vážně. Kor když vám po celou dobu hraje okopírovaná hudba z Čelistí. Ale jak jsem už napsal, je to hlavně sranda.

Vždycky jsem chtěl mít stodolu plnou mrtvol, pavučin a sklípkanů... Jeden z nejlepších zvířecích hororů, z těch pavoučích dokonce ten nejpovedenější. Arachnophobia neni žádný béčko, díky předním hollywoodským tvůrcům jako je Marshall nebo Spielberg, vzniklo příjemné áčkové dílko. Potkala se tu dobrá herecká sestava v čele s Danielsem, Goodmanem a Sandsem a hlavně pak černým mrakem chlupatých pavouků, před nimiž nejste v bezpečí ani ve vlastní koupelně. Nepříjemný pocit z všudepřítomného nebezpečí odlehčuje nevlezlý humor a Jonesova orchestrální hudba. Pro arachnofobiky rozhodně noční můra, pro ty ostatní poctivá filmařina. A pro ty, co tyhle potvůrky vyhledávají, bych ještě doporučil Království pavouků z roku 1977.

Nečekejte zběsilej thriller ve stylu Stopaře nebo Duelu, i když obrovskej kamion pronásledující partu nebožáků uprostřed australský pustiny k tomu přímo nabádá. Road Train je (bohužel?) o něčem jinym. Jak už tady kolegové několikrát uvedli, první půlka je svou nevypočitatelností rozhodně působivější, ale jakmile nám film lehce odhalí toho zakopanýho psa, jde převážná část napětí do háje. Rozhodně škoda, protože je to natočený pěkně a hudba má drajf. A stejně jako ten tahač, co ukrývá něco podivnýho ve svých přívěsech, podobně i samotný film má svoje tajemství. Což je nakonec asi dobře, ale přesto nejsem s výsledkem moc spokojenej. P.S. A já si pořád řikal, odkud je mi ten mladík povědomej a hopla.... odmítnutou spolužačkou šikanovanej hrdina z exploitationu The Loved Ones.

Pokud vás nepřesvědčili o své "nevinnosti" zrzavý klouček Chucky a démonem posedlá Dolly, třeba to dokážou tyhle hravé Panenky. Příjemná oddychovka od Stuarta Gordona se nese v té nejlepší tradici druhé poloviny osmdesátek, kdy se do hororového žánru vkradli malí caparti a všudypřítomný humor. Oproti Re-animátoru se tu krví trošku šetří, ale kompenzuje nám to docela strašidelnou atmosférou domu, který má víc očí, než kdejaký pražský důchoďák. Loutky jsou po většinu času jako živé a při zabíjení jim nechybí fantazie. Pro mě rozhodně lepší kousek, než první díl ze slavnější loutkářské série Puppet Master.

Docela povedený soubor tří povídek, které spojuje trochu zvláštní realitní makléř, snažící se mladému páru prodat nějaký dům. Bohužel každý má svou temnou minulost... Dům v kraji hrůzy se nese lehce v parodickém hávu, což filmu určitě prospělo, ale jak už to u povídkových hororů bývá, i tenhle trpí celkovou nevyvážeností. První a poslední příběh mají trochu televizní look, jsou víceméně průměrné, ale o napětí přesto není nouze (třetí kousek se honosí až De Palmovským závěrem). Nejlepší je dozajista prostřední část, kde spokojenou rodinku rozvrátí agresivní opice. Ta má totiž všechno: napětí, akci, krev a špatný konec. Osvěžením jsou pak poslední minuty před titulkami, které překvapí šíleným zakončením.

Mimořádně povedený sequel dnes už legendárního seriálu. Vraždící mamka je pod drnem a tak se o svoje první slovo hlásí neposedný synek Jason, který hodlá oprášit zašlou slávu Krvavého tábora. Zpočátku si jen oťukává terén a schovává se v křovinách, ale jakmile nadejde noc, všechna ta nadržená mládež to má jasně spočítaný. A nejen ta. Mladý Voorhees neni totiž vybíravý a zmasakruje jak šerifa, tak i toho Bláznivýho Ralpha. Jason je zkrátka kolík i s pytlem přes hlavu. Puberťáci souloží a umírají, atmosféra cáká na všechny strany a Bloody chrochtá blahem. Nedílnou součástí série se stává Manfrediniho hudba, bez jehož ústředního motivu "kill kill kill, mam mam mam" by to zkrátka nebylo ono. Přesto je pro mě dvojka "jenom" odrazovým můstkem pro následující a dvě naprosto perfektní pokračování.

Napůl dokument, napůl slasher, celek však nemá do geniality daleko. Díky trojici filmového štábu je nám umožněno nahlédnout pod pokličku příprav obyčejného masového vraha, který se po vzoru Michaela nebo Jasona chystá vstát z mrtvých a povraždit jedné noci skupinu teenagerů. Sledujeme tedy jeho přípravy od samého počátku: vyhlídnutí obětí, zdokonalení fyzičky (vždyť správný zabiják dýchá své kořisti na záda i přesto, že ona zdrhá a on si vykračuje a stejně jí za nejblizším stromem dostane, aniž by vypadal unaveně), znemožnit budoucím obětem jakkoliv zdrhnout, nebo je jen nalákat tam, kam přesně vrah potřebuje a tehdy, kdy to pravidla slasheru vyžadují. Leslie Vernon tohle všechno zná, neboť je to frajer a hlavně génius, který do detailu předvídá každý možný krok všech svých obětí. I proto se nám dostaví jeden příjemný twist, který hází film o další metu výš. Po dlouhý době zase parádní záležitost, kterou člověk musí dokoukat až do konce závěrečných titulků (song "Psycho Killer" nemá chybu)... Doporučuje osm z deseti masových vrahů.

Dnes už kultovní splatter-punkový zářez Italů se všemi klady i zápory. Teda vlastně jednim záporem - tim je absence scénáře, a to i přesto, že na něm makalo hned několik lidí v čele se samotným Argentem... Ale co, do prdele s příběhem, tady jde o čistou lásku k hororovému žánru! Démoni hned od začátku šlápnou na plyn a při vysokých otáčkách si razí krvavou cestu skrz sál plný diváků. Všechno začne vizuálně úchvatnou scénou proměny ženy v hnusnýho démona na dámskym hajzlíku. V tu chvíli propuká v kině obrovská panika, jedno gore střídá druhé (naprosto skvělé efekty od mistra v oboru Sergia Stivalettiho), za pochodu hardrockové muziky se tu na motorce sekají hlavy a celá ta brutální podívaná vrcholí pádem helikoptéry. Neni divu, že Démoni u velké základny fanoušků mají pověst hororové bible.

Hororově laděná kriminálka z dřívější nizozemské produkce působí i v novém tisíciletí docela netradičním dojmem. Obří zásluhu na tom má ono prostředí amsterdamských grachtů, ve kterých začne řádit tajemný zabiják, na něhož je i policie krátká. Fantom Amsterdamu je hlavně drsným thrillerem, ale nabídne i trochu humoru (ten obzvlášť v podobě dvou malých sourozenců) a nesmí chybět ani slavná honička na člunech skrz město. Zápletka nestačí nudit, pořád se totiž něco děje, hlavní detektiv je sympaťák a vraždí se tu poměrně často a efektně (viz proříznutí pipiny nožem skrz nafukovadlo).

Pěkný příspěvek do žánru na téma ďábel a exorcismus. Když takhle pročítám komentáře od zdejších kolegů, jsem asi jedinej, komu ta první čtyřicetiminutovka vůbec nevadila. Hnedka první střet Američanů s podivnýma Polákama byl slušně vyhrocený, a pak ta tajemná mlha ukrývající něco hodně starého a nebezpečného. Dál už to šlape pěkně zostra a nečekaně krvavé i atmosférické finále mě jenom utvrdilo v to, že The Shrine je rozhodně jeden z nenápadných adeptů na hororové překvapení letošního roku.