LeoH

Animované části s kocourem Felixem dodává šťávu přímo klipovitý střih, i když rytmické jistoty ani bohatství nápadů amerických předloh Dodal pořád ještě nedosáhl (aspoň už se neopakuje každý pohyb třikrát, ale jen některé a jen dvakrát). Druhá půle složená z reálných záběrů davů před průčelími obchodních domů B+B je zase nostalgické sousto pro případné objevovatele Prah, Plzní, Ostrav či Budějovic zmizelých.

Zlomit českého zemědělce k používání umělých hnojiv zjevně nebylo jen tak – tohle už je na dané téma na 3DVD Český animovaný film I (1925-1945) asi třetí reklama (v hlavních rolích opět sousedé-konkurenti Moc a Malý), jedna z těch vydařenějších – pořád dobově pomalá, ale už bez hluchých míst, asi se dvěma opravdu povedenými gagy a s hravějším využíváním možností, které má animovaný film oproti hranému.

Jak tak projíždím 3DVD Český animovaný film I (1925-1945), zkouším si představit, jak by se jednotlivé filmečky vyjímaly na hypotetickém happeningu, který by rekonstruoval prvorepublikové filmové představení se vším všudy včetně reklamních bloků. Tohle by byl zatím jeden z nejžhavějších kandidátů – je to svižné, docela vtipné, je v tom živá krasavice z 20. let i jiná dobová specifika, jako obrovský zubní kartáč a tak trochu neobratné utajování názvu propagované pasty do poslední chvíle, takže to dlouho působí spíš jako reklama na čištění zubů an sich. Zábavných podnětů pro současné publikum tedy dost a dost, chybí jen obligátní mizerně zveršované mezititulky.

Začátek zábavný, ale obrazové nápady brzo dojdou a pak už se jenom zdlouhavě ilustrují vzorně zrýmované rýmovánky.

Úlevně lidský pohled na vylhaný moderní kult úspěchu, umělého sebevědomí a očkovaného optimismu, který se přitom nezříká rodinných hodnot, člověčí hrdosti, inteligence, vkusu ani následování snů. Závěrečná konfrontace s panoptikem dětských zrůdiček povyšuje kultivovanou smolařskou komedii o právu na selhání na manifest přirozenosti. ****1/2

Spíš cosi jako kolekce zacyklených animovaných GIFů než film; místy hezky ulítlé nápady, s doprovodem šikovného pianisty v biografu to mohla být docela vděčná lidová zábava, z dnešního pohledu je to ovšem koukatelné čistě jen jako historická kuriozita. Řekněme **1/2.

Hudební čísla jako taková mě nadchla – jako vždycky nezemsky fantastická muzika a zpěv Björk, propojení s akustickou realitou okolních scén i to, že choreografie muzikálové konvence nezesměšňuje, ale docela úspěšně rozšiřuje, na jedné straně k monumentalitě připomínající závěr Machatého Extase a na druhé k civilnosti Woodyho Everyone Says I Love You :) Zbytek už mě tak nedostal, nápad udělat vážný muzikál se sociální tematikou se mi sice líbí a cením si hereckých výkonů, ale spojení s Dogma-tickou těkající kamerou a přímočaře slzopudným příběhem o sebeobětování mi přijde jednoduše překombinované a ačkoli jsem se snažil, nedokázal jsem se úplně povznést nad neohlídanou češtinu (čert vem chybnou výslovnost jmen, ale to rádoby něžně škádlivé oslovování kamarádky slůvkem „cvaldo“, které při vyslovení „kchvaldo“ ztrácí veškerou zamýšlenou bezprostřednost a intimitu…) a české reálie (hrdinka ohromená v šedesátých letech plechovou krabicí s bonbóny, slavný tanečník Oldřich Nový). Ale vím, že Trierovy kousky mám sklon doceňovat až napodruhé, a určitě jsem měl zážitek zčásti narušený technicky zpackanými titulky na DVD, tož zaokrouhluju nahoru.

Než se Svend Noldan dal na animování propagandistických map pro Hitlera (viděli jste někdy ty sugestivní, dynamické, živé, zlověstně se valící šipky a linie ve starých válečných týdenících?), sbíral zkušenosti přesvědčováním českých zemědělců o výhodách umělých hnojiv – aby po válce jakoby nic zakotvil u firmy BASF a spokojeně si natáčel instruktážní filmy o deratizaci a hubení plevelů. Tomu říkám fascinující životní příběh. Každopádně už ta česká řepa mu šla docela od ruky, filmeček odsýpá a místy i pobaví (zvlášť dojemné jsou verše v mezititulcích – v prvorepublikové reklamě podle všeho stejně všudypřítomné jako nablblé popěvky v té dnešní –, které tu do sebe rytmicky nezapadají tak umíněně, že výsledek dosahuje přímo dadaistických kvalit).

Z mnoha chytře pootočených klišé mě nejvíc baví to, že klasický pohádkový quest „zabít draka, zachránit princeznu“ tu byl místo krásného bohatýra provokativně přidělen nejisté studentce. A na rozdíl od jiných krváků s geniálními psychopaty (v čele se Se7en) to není křečovitě temné, neschovává to exploatační podstatu za kouřovou clonu hluboké výpovědi o našem zkaženém světě (a přesto se tomu podaří pár společenských přesahů jakoby mimochodem utrousit) ani trapně doslovnou symboliku, jsou v tom pasáže vybraně ironického humoru a nepopiratelné elegance. Do mých nejsrdcovějších krví zbrocených psychothrillerů (jako je třebas Angel Heart) tomu ale pořád chybí kousíček vášně a kousíček mystiky a přece jen přebývá něco sadismu a něco úchyláků bez příčiny.

Tři minuty občanské nauky nad skicářem horlivého vlastence.