DaViD´82

O mrtvých jen dobře a tak z úcty k původnímu Trpaslíkovi pietně pomlčím.

Pochmurné curyšské počasí, pochmurná atmosféra a jeden pochmurný spící agent, kterého někdo vzbudí, ale vůbec není jisté kdo a proč. A ten pochmurný agent nepatří do bondovské sebranky "křepčím se zbraní v ruce po střechách, horách či exotických destinacích, zabíjím na počkání a střídám jednu děvu za druhou". Naopak má rád svou denní rutinu, finanční poradenství a kancelář je mu domovem.

McCarthy má hraniční trilogii, King má Dolanův Cadillac. A Beesley nemá všech pět pohromadě nebo je geniální fyzik. Dokázal totiž svým filmem relativnost času v praxi. Jedna vteřina v jeho podání je jako celý den. Takže vás ve výsledku neokrade o pětaosmdesát minut, ale o takřka čtrnáct let života. Což je opravdové unikum. Oproti téhle čisté esenci nudy je už pak na hlavu postavané obsazení všech rolí opravdu jen nicotným detailem. Na druhou stranu v sobě Beesley musí mít i špetku umělce, jelikož nápad vzít adrenalinem a atmosférou překypující povídku a rozhodnout se ji zadaptovat jako urychlovač stárnutí, to už rozhodně chce pořádné koule.

Miami Heat ve třicátých letech, kde se první polovina poněkud táhne (a to i v kontextu Mannovy tvorby), ale ta druhá to pak vynahrazuje měrou více než vrchovatou, neřku-li rovnou geniální. Výprava? Drahá. Atmosféra? K nezaplacení. PS: Kdo četl Kingovu povídku Smrt Jacka Hamiltona, ten se v postavách neztratí.

Kdyby raději natočili dokument o tom, proč český cestovatel musí ve Švédsku popelnice vymetat. Ovšem co by si bez takových obětavých Ládínků, kteří se nebojí ušpinit, náš dokumentární film počal, že?

Vším čím chtěli být druzí Transformeři, ale nakonec nebyli. Ba ne kecám, nebýt scény s mobilem, vrtulníkem, rozmluvy nad fazolema a celého finále (což jsou cca tři minuty), tak je to tak nudné, že by to nefungovalo ani jako guilty pleasure podkres na párty vyhulených alkoholiků.

Tam kde Přátelé skončili pokračují... Vlastně také Přátelé, akorát v jiném obsazení. Vtipné to je sice dost, ale lacině mravokárné snad ještě více. A jak jsou všechny postavy dobře napsané (a ostatně i zahrané), tak ta hlavní je jejich přesný opak. Je totiž na zabití již od prvních epizod. Na což doplácí seriál jako celek a je to škoda.

Staying in is the new going out. Jsou tu slabé epizody? Jsou. Je to až příliš vykonstruované? A jak! Jsou tu trapné vtipy? Vyloženě trapné ani ne, spíše jen hluchá místa, kde to ne tak docela funguje. A víte co? Je to stejnak úplně jedno, když se i u těch "slabých" epizod třikrát až čtyřikrát smíchy rozbrečím. A co teprve u těch opravdu zdařilých! Nemluvě o tom, že všechny ty postavy miluji (ale Sheldon samozřejmě vede; především od sedmé epizody, kdy z něj udělají ukázkovou svini). Není to lacině mravokárné (zdravím How I Met Your Mother) a už vůbec se nezmiňuji o tom, že se v těch urputných disputacích o hovně (bohužel?) plně poznávám. A jistě nejsem sám, že? Navíc jsem se smíchy probrečel nejen úvodními sezónami, ale i těmi aktuálními považovanými spíše za slabší. Nesporně to již není to ono, ale spíše než ztrátu humoru, to prošlo transformací do čistě vztahově sitcomových vod "à la Přátelé". A tím, jak obsazení postupně bobtnalo, tak má nyní každý v každé epizodě těch svých pět minut slávy, ale mnohdy je to kvůli tomu odnikud nikam; jakkoli zábavně odnikud nikam. Závěrečné řady již nesporně běží čistě na volnoběh, ale stále se najdou zdařilé epizody, to zase ne že ne. A nutno uznat, že ony i ty nepodařené si drží celkem solidní standard kvality.

Bruce Campbell hrající sebe sama v konceptu Galaxy Questu dochuceného kapkou "van dammovské" upřímnosti. Naprosto geniální, že? No jo, když ono zůstalo po hříchu pouze u toho námětu.

Výborné postavy, ale čistý britcom to není. Spíše jen decentně odlehčené, ale v zásadě pravdivé. Ovšem nápad snímat to striktně z pohledu "vlastních očích" je rozhodně zajímavý a nakonec docela i zdařilý (takové líbání vypadá hodně zajímavě). Akorát na frenetické střídání záběrování z "očí do očí" během dialogů si ne a ne zvyknout.