Happens

Hodně atmosférický snímek, pro mě přespříliš - přepáleno dlouhými záběry táhnoucí se industriální deprese - Ostrava - Karviná v noci s asijskými obyvateli. Lovíme upíry, které sami tvoříme. Bludný kruh nesmyslnosti lidstva.

Plamenný příběh horkokrevného boxera, který jako jediný porazil Sugar Ray Leonarda. Nádherná historická vsuvka do psychologie boxera, který nejspíše díky šílenému životu v područí chudoby a okupace USA vojsky (a taky talentu a dřiny) dokázal takto zdolat vrchol boxu. Turbulentní život plný emocí.

Chvílemi jsem čekal, že zabředneme do Velké ryby. Ale přehouplo se to do zvláštně zvráceného pohádko-hororu. Nic pro děti. Nic pro dospělé. Lákat by mohly kulisy, barvy a celkové prostředí. To je tak všechno. Příběh víc než jednoduchý nenechává moc prostoru pro představivost. Spíše naopak klasický předvídatelný lineární boj dobra a zla. Dobrou noc.

Vlad Yudin umí jít do jádra věci. Předvedl vynikající práci u Generation Iron a předvádí to i zde. Šel do hloubky hlavně MMA, do samotných kořenů sportu, do osobností nejvýraznějších postav. Rozpitval celou tu neuvěřitelně rychle rostoucí mašinerii, která polyká ty alfasamce, co chtějí dobýt svět i za cenu vlastního života, nechávají se přežvýkat a vysátí, zničený, s mozkem na kaši (CTE) vyplivnutí se vrací do reality většinou bez peněz a budoucnosti.

Taková ta dospělá pohádka s dětmi ne pro děti. Jak překlopit životy dětí do dospělosti. Jak si splnit sen. Jak načerpat štěstí, jak dávat, když není z čeho. Neskutečná atmosféra. Příběh o otevření srdcí a vyměně zástupných předmětů pro lásku.

Dobře, byl to hrdina, byl to mistrovský kousek, zázrak / profesionalita. Ale ve skutečnosti jsem koukal na film, který ve své podstatě vyčerpal svůj náboj toho zázraku během první čtvrť hodiny a pak film jen táhle nudil. A závěr? Ať žije emerika a žvejkačky. Díky. Ne.

Krásná hlavní hrdinka vtahuje do děje, který zasazen byť do konce války, stále nese všechny krutosti s válkou spjaté. Film trhá linearitu proti sobě bojujících stran, kdy v rámci každé strany nacházíme lidi, co nejsou zcela ztotožněni za stranu, s kterou bojují, a bojují proti ní. Hlavní hrdinka jen kličkuje od jednoho ke druhému, z problému do problému, z nahoty do nahoty. Působivé. Ale války mě tolik neuchvacují.

Citově drblá herečka, která se asi nudí v životě a nebo zapomněla, kde končí dosah kamer a studia - realitu si zaměňuje za film a ze všeho dělá takovou tu vážně béčkovou telenovelu. Jenže schválně (pomsta?). Zřejmě. Ale tak nebo tak je po chvíli emocionální výbuchy přestanou bavit. Jediné štěstí celého filmu spočívalo v hodině a 20 minut co by délky stopáže.

Toto proniklo na samu dřeň mě. Bez okolků přímo do bahna osobnosti. Sáhnout si na dno (kaňonu). Kolik toho v sobě nalezne takto na dně? Absolutní realistický naturalismus uprostřed přírody. Připomíná mi to takové ty krátké bezvýchodné povídky o Stephena Kinga, kdy se člověk dostane nešťastnou náhodou do situace, kdy mu zbývá se zabít nebo zbláznit.

Film jde tématicky a způsobem zpracování, kdy se z dokumentu podaného velice populární formou dostaneme do komedie a z komedie do thrilletu, na snímek Obchodník se smrtí. Jonah Hill opět perlí a Teller nezůstává ve stínu. Je to klasická bomba s epickou náloží, kdy nevíte, jestli se máte už smát, nebo je to teda jakože teď fakt o život(?). Amerika Dicka Cheneyho jak vyšitá. Demokracie rozsetá po světě čekající na zpeněžení.