Happens

Dřív než skloním poklonu před hereckými výkony psychopatickému a racionálně masochistickému hlavnímu padouchovi (bojovníku za svobodu?) a hlavnímu hrdinovi racionálně sadistickému doktorovi (padouchovi?), se musím pozastavit nad tím Unthinkable - v takovém kontextu je to opravdu nemyslitelné a nebo první racionální možné řešení? Přemýšlím, jakou roli tam hrála čerstvá absolventka Univerzity Karlovy fakulty humanitních studií šéfka FBI - jestli nás měla iritovat, nebo jen soustavně štvát. Jsem na rozpacích.

Ben Affleck získává sebevědomí v režii, ale ztratil dech, ukousl si velké sousto, které nepříliš dobře ukočíroval. Příliš postav, dlouhá dějová linie, zamrzlá mimika hlavního hrdiny. Jeden z hlavních soupeřů trpící obrnou nebo paralýzou trojklanného nervu, což není pěkné. Na konci snímku jsem usnul, což by se kvalitní gangsterce stát nemohlo.

Jackson odřídil tuhle loď v naprosté bouři zrady a spiklenectví s dokonalou přesností ostříleného veterána. Tak krásný ping-pong slov jak nikde. Ale prostředí policie a její postupy, vše pojato tak vágně, nepřesně a hlavně emericky, že to snímek neodpustitelně degradovalo ze 4 * na 3.

Je to jeden z těch slabších kousků Farrella s pomalým náběhem.. Ale je pořád jedna z těch lepších komedií. Zápletka si utahuje z provázanosti špinavých peněz financujících politiky a jejich kampaně a jejich následného dluhu vůči korporacím. Velice aktuální téma podané s patřičným humorem.

Je to takový ten Zemeckis filmek, který je po celou dobu za drastických časů jakousi milou romantikou. Nicméně se pak děj nezvratně stočí do spirály paranoie, z níž je únik v poslední scéně emocionální záležitostí. Brad Pitt kličkuje mezi pravdou a lží spolu s perfektně vtaženým divákem do hry iluze špionáží.

Nemám rád válečné filmy, válku obecně. Ale tento americký patos na mě byl prostě moc. Ohromně smekám před tímto pánem. Ale nehodnotím jeho činy, ale film. That´s it. Moc emerika. Moc glorifikace + soundtrack + moc dlouhý náběh na začátku. Ale neuvěřitelně realistické ztvárnění boje. Nicméně neubráníte se pocitu, že koukáte na Foresta Gumpa: napůl retardovaný voják zachraňující zraněné ve válce (akorát tady to zabere dvě a půl hodiny).

Chvilku jsem nevěděl, jestli se nekoukám na nekonečný příběh. Já asi nejsem správný typ na tejty romantická dramata z prostředí války konfederace v USA. Zellweger se svým akcentem a jižanským přístupem zachránila film. Ale i tak. Moc zimy. Moc války. Moc lásky do nikam. Nechci spoilovat konec, ale bylo to fakt nutný? Aby to jo bylo drama?

Film mi trochu připomíná milostnou pletku a šílenství filmu Bouřlivé výšiny. Nicméně největším skvostem filmu zůstává herectví Toma Hardyho, který tu má opravdu dost prostoru předvést, co v něm je. Film na něm stojí všema nohama. Ale já tleskám, jen tak dál.

Film jsem si pustil na třikrát, dvakrát jsem u něho usnul. Příliš rozvláčně táhle dlouhé záběry nudy. Asi to mělo vyjadřovat nějaké emoce - kdo ví jaké. Napětí je alokováno právě do těchto nicneříkajících rozvláčných scén bez děje. Sountrack to zachraňuje, to je kvalita. Nicméně i tak se režisérovi podařilo naťuknout myšlenku "nelinearity času", a to navíc skrz novou řeč - písmo (druh komunikace). Je to přímo fascinující myšlenka. Ale bohužel jen lehce naťukl a nic nerozvinul.

Skoro jako kdyby to natočil David Fincher. Mindfuck. Skvělá filmařina. Geniální šílené stvoření, které zamíchá kartami všem a hlavně detektivovi. Sharon Stone je zde tak působivě exkluzivní, že nemůžete sehnat lepší femme fatale, která ale vlastním rozhodnutím se jí stane - vlastně pro každého, pro koho se rozhodne. Něco neuvěřitelného. Tleskám ještě pár dní po shlédnutí.