Martrix

Máte dvě možnosti. 1. Můžete brát Díru jako další variaci pro týrání lidí v podmínkách, ze kterých není úniku a kde bude přesah pouze v tom, že nám tvůrci zprostředkují, čeho je člověk v takových podmínkách schopen. Můžete ocenit jak inovativní byli při vymýšlení situací, které lidi dovedou k hranici danou pudem sebezáchovy. Kdyby to bylo jen o tom, tak by mi to ani náhodou nestačilo...tomuto typu filmů vůbec neholduju. 2. Nebo vám může hned od začátku naskočit podobenství, jak funguje lidská společnost. Mrkanec na konzumní způsob života, na to, jak plýtváme úplně vším...kolik lidí si koupí každý rok třeba nový telefon a kolik lidí žije v naprosté chudobě s hrstkou rýže na den. Ve filmu zazní...ty jsi komunista? Jakkoliv je komunismus zprofanovaný, tak ukazuje cestu. Nikdy nevíš, v jakém patře se octneš a jestli to nebudeš ty, na koho zbydou jen prázdné talíře. Možná to nebyl záměr autorů, ale ten scénář je tak precizně propracovaný a dialogy jdou tak často této myšlence vstříc, že to nemůže být náhoda. Spousta dloubanců...Boj s větrnými mlýny...kniha, kterou si bere postava sebou, zvíře, dítě... . Pozorný divák to tam všechno najde a přiměje ho to přemýšlet. Skvělá kamufláž tvůrců, nebo jsem domýšlecí génius...oboje beru pozitivně :-) Protože díky tomu jsem neviděl další hnusárnu o kanibalech, ale velmi chytrý a originální film

Nejvíce si tento dokument užije ten, kdo nebude pátrat, kdože ten Rodriguez byl. Nechte to na Malik Bendjelloulovi. On vám ukáže příběh o hudebníkovi, který byl tak autentický, že se nemohl stát hvězdou v USA. Pravý protipól netalentovaných kňouralů, které do hitparád procpe masivní marketing a konexe. Přestože je to na jednu stranu smutné, celkové vyznění pohladí po duši a komercí nezpitomělého člověka přiměje k zamyšlení. Některé písně, které ve filmu zazní, jsou i teď, po padesáti letech aktuální a velmi dobře poslouchatelné a podílí se na té melancholické radosti, kterou po shlédnutí Pátrání po Sugar Manovi mám.

Všichni bychom měli žít tak, aby bylo ke stáří co vyprávět, nebo aspoň nač vzpomínat. Velká ryba je příběh o Willovi Bloomovi, jehož otec toho měl k vyprávění opravdu hodně. A byly to příběhy, kterým není snadné uvěřit. Zvlášť, když nejste jejich součástí. A protože to nesl jen těžce, snažil se aspoň ke konci otcova života zjistit, jak to bylo doopravdy a kdo vlastně jeho otec byl. Zní to skoro jako drama, ale kniha taková nejspíš není a navíc... režie se chopil Tim Burton. Ten umí příběhy s fantaskním podtónem náramně, takže látka se dostala do správných rukou. Přestože to místy drhne, je ve Velké rybě několik silných momentů. Bez ohledu na bizarnost některých postav, se zadařilo vdechnout jim spoustu lidského tepla. Burton to umí zařídit tak, že jsou tyto postavy lidštější, než "běžné" stádně fádní osoby. Kdo Burtonovu tvorbu zná, ví o čem je řeč.

Ikarie je typický příklad filmu, který je díky kontextu jeho vzniku fenomén. Projekt, který začal vznikat v socialistickém Československu jen pár měsíců po tom, kdy poprvé opustil matičku Zemi první muž a byl dokončen ve stejném roce, kdy ho následovala i první žena. Velmi by mě zajímalo, co si o filmu mysleli samotní herci a nakolik do něj zasahovala politika. Tahle herecká sestava mi přišla tak moc ...nesci-fi, že se mi nechce věřit, že v tom účinkovali dobrovolně. J. Polák do té doby nic kloudného nenatočil a Juráčkovi bylo v té době ani ne třicet a byl to jeho první velký film. I tak dostali na tu dobu obrovský rozpočet 6 mil. Kčs. Po obsahové stránce je Ikarie zástupce typického soc-sci-fi a ten uměleckodramatický nádech mě taky nijak neohromil. Zvlášť, když nebyl ten herecký dream team pořádně využit a místo toho se tvůrci spíš snažili zaujmout technickými daty a precizní kamerou. Takže zajímavější než film samotný, mi připadají okolnosti jeho vzniku. Nejspíš bych si daleko víc užil nějaký soudobý dokument ve stylu, film o filmu Ikarie XB 1.

Překvapení. To je výraz, který mě jako první v souvislosti s tímto filmem napadne. Jsem překvapen, že Frank Langella ještě žije, že Liv Tyler vypadá tak sešle a Susan Sarandon tak skvěle. Taky mě velmi překvapilo, že se tito herci upsali projektu, který byl jak pro scénáristu, tak režiséra jejich prvotina. Nu a poslením překvapením je, že navzdory tomu to nebyl až takový průšvih. Příběh o stárnutí a především o senilitě, měl minimálně jeden silný moment a pár úsměvných okamžiků. Celkové vyznění se bude lišit podle toho, jak moc se dokáže divák s Frankem ztotožnit. Jak je starý, případně osamělý...nebo jestli má někoho podobného mezi svými blízkými. Prostě podle míry empatie. Rozhodně to není třeskutá komedie, ani hutné drama. Pointa je totiž naznačena velmi jemně. Ale je tam. Líbilo by se mi, kdyby to bylo chytřejší a hlubší. Ale ani takto nejsem vysloveně zklamaný. A to přestože má tento film do sci-fi hodně daleko; s umělou inteligencí nemá nic společného.

Pozici režisérského esa si musíte zasloužit. Nestačí natočit jeden, nebo dva skvělé filmy, je potřeba ten standard udržet po většinu kariéry. Což se Jimovi vcelku daří, ale pravdou je, že po Terminátorovi a Vetřelcích, byla Propast slabším kouskem. A to bez ohledu na nasazení herců, nebo Camerona samotného, jehož to stálo manželství. Většina lidí tady hodnotí kinoverzi (139 min.). Já budu hodnotit to, co Cameron natočil podle povídky, kterou jako mladý napsal. Zatímco střihačovi nůžky (ať už na povel režiséra, nebo studia) udělaly z Propasti podmořskou akční sci-fi, nezkrácená verze (171min.) měla nést trochu jiné poselství. Některým lidem asi neuniklo, že je závěr kinoverze mírně řečeno rozpačitý. SPOILER: podmořští ufouni zachrání Buda, protože mu prolustrovali komunikaci s manželkou a dojalo je, že se mají rádi. Závěrečný výstup, při kterém se odhalí světu, taky moc nedává smysl. Těch nemálo vystřižených minut, zejména na konci, ale dělají z Propasti jiný film...bratříčka ke Dni, kdy se zastavila Země. POŘÁD SPOILER: Lidi jsou prevíti, kteří si zaslouží spláchnout z povrchu zemského. Tzn. nijak zvlášť originální, ale o něco zajímavější pointa, než zůstala v té vycucané verzi. KONEC SPOILERU. Propast se sice odehrává v atraktivním prostředí s fajn herci, je technicky vymakaná, ale scénáristicky je to slabý průměr. Stále hodnotím speciální edici. Ostatně když se nad tím zamyslím...neliší se tak moc od jakékoliv Cameronovi tvorby. Mám jeho filmy rád, je to skvělá podívaná, Jim je vynikající režisér, dokonce tak moc, že divák neřeší ty logické faily, které jeho scénáře mají. A já mezi ty nekritické diváky patřím taky...jak by taky ne, když z každého jeho projektu číší láska ke sci-fi.

Udělat film o Eurovizi? Skvělý nápad, protože je to bizarní soutěž sama o sobě. Takže s trochou šikovnosti se z toho dá vykřesat skvělá zábava. Jenže v podání Dobkina se tvůrci nevysmívají soutěži, ale spíš celému Islandu a Evropě. A když píšu vysmívají, myslím tím vysmívají, ne že si dělají legraci. Ferrell je scénáristický neumětel, takže nejen že to není nápadité a vtipné...je to trapné. Vlastně skoro v celém filmu, se přetahují klišé a patetické momenty s trapností a předvidatelností. Kdo čekal nekorektní humor a spoustu nadhledu, bude zklamaný. Opravdu dobrých momentů je tam velmi málo a najdete je spíš v první třetině filmu. Rachel McAdams a Dan Stevens příjemně překvapili, ale Ferrell mi nikdy moc sympatický nebyl a tento jeho počin to rozhodně nezmění. Paradoxně to nejlepší byly písničky...byť tedy europop rád určitě nemám.

První Kostka bylo béčko, které zaujalo především zajímavým nápadem, vynalézavostí ohledně likvidace postav a především...atmosférou, kde žádná postava, ani diváci, nevěděli která bije, takže klaustrofobie mixnutá ponorkou a strachem. Kostka 0 je o všechny zmiňované položky připravena. 1. nápadem už tvůrci těžko nadchnou, ale pořád tam potenciál je. 2. vynalézavost při kosení postav vzala za své už tím, že v kostce strávíme o polovinu času méně, protože se nepohybujeme jen v ní, ale především v zázemí. A tím přecházím k bodu č.3...takže se o kostce dozvíme úplně všechno. Jak funguje, kdo ji ovládá a proč tam ti lidi jsou. Překvapivě mi to ale nevadilo. První dvě třetiny semi Kostka 0 líbila mnohem víc, než jednička. Lepší scénář i herci. Jenže pak se něco ohavně zvrtlo a tvůrci do toho všeho zamotali vojáky s biočipy, které jim dávají schopnosti...a to už bylo úplně v pr...i. A navíc...závěr byl fakt špatný...jakoby ho psal někdo jiný, nebo Barbarash podstoupil lobotomii. Najednou se z toho stalo velmi hloupé béčkové sci-fi, dokonce i s pokusem vtipkovat v nejnevhodnější chvíli. Tou poslední dvacetiminutovkou se pro mě Kostka 0 stala stejně mizerným filmem, jako její sestřička.

Natočit film podle vlastního scénáře...to nezřídka nekončí dobře. A ne vždy se povede přetavit knižní předlohu do kvalitního scénáře. Clive Barker se toho ale nebál a co vymyslel a napsal, to si taky natočil. A výsledek není ale vůbec špatný. Na tu dobu to byl jistě nadprůměrný horor, který se kvalitativně blížil ke kouskům jako Moucha (1986), nebo Sliz (1988). Řemeslně je to dobře zvládnuté, má to atmosféru, nesklouzává se do klišé a dialogy mají hlavu a patu. Samozřejmě se nabízí, že chtělo víc rozvést co jsou Cenobiti zač. Ale to už by byl jiný film a hrozilo by, že dopadne podobně blbě jako jeho pokračování. Pokud režisér točí podle vlastního scénáře, často nevidí hluchá místa. Přestože má Hellraiser sympatickou stopáž, pocitově mi to přišlo dlouhé. Když víte co se bude dít, jste zvědavý jen na to, jak to bude vypadat...a to se trochu omrzí, když ty nejzajímavější postavy sice skvěle vypadají, ale nic moc nepředvedou. Každopádně... s rozpočtem 1 mil. USD, se povedlo udělat velmi zdařilou záležitost. Pro srovnání...Moucha 15 mil., Sliz 19 mil.

Snaha nerecyklovat předchozí filmy je sympatická a podle mě se to vcelku podařilo. Ostatně jde o čtverku...kolik filmových sérií s vyváženou kvalitou znáte? Výhodou sequelů je, že stavíte na základech předchozích příběhů, rozvíjíte postavy a vztahy mezi nimi...ale má to hranice. Tvůrci TS 4 se jí velmi přiblížili, ale podařilo se jim odvést pozornost dalšími postavami a jiným prostředím. Navíc si otevřeli bránu k dalším příběhům...to je scénáristický majstrštyk. Kdyby se tohle povedlo u značek, jako je Vetřelec nebo Terminátor, byla by to bomba. A další věc, kterou vyzdvihnu...je to příběh hraček...nikdo by se nedivil, kdyby byl scénář jen pro prcky. Ale není tomu tak...je v tom ještě kus Pixaru. A dost možná, že je to tak naposledy. Protože třeba Frčíme, je zdisneyovaný popcorňák, bez ambicí pobavit i rodiče.