Frajer42

Naprostá paráda. Takovou australskou bombu jsem tedy nečekal. Viděl jsem jen velmi málo filmů čistě australského původu a tento byl zcela jistě zatím tím nejlepším. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl tak komplexní film. Krásně jsem si u něj odpočinul, pobavil se a celkově si pozvedl náladu. Velmi milou a nesmírně vtipnou formou je divákům představena celá škála, řekněme, ne zcela obvyklých sexuálních fetišů, z nichž o většině, jsem se, jakožto puritánský hoch z křesťanské rodiny, doslechl zcela poprvé, tak jsem se opravdu výborně bavil. Trošku mě dráždilo nevyřčené tajemství pana perníkáře - sexuálního devianta, které [spoiler: si s sebou vzal pod drn.] Tohle není obyčejný film, ale spíše manuál na kvalitní film. Atraktivní, dá se říct i originální téma, které osloví, buďme optimisté, každého. Nesmírně příjemná forma s kupou režisérských hříček. Příjemní herci a herečky, kteří skvěle seděli ve svých výborně napsaných rolích. Dost mě zaskočilo, že vzhledem k vysokému počtu jednotlivých volně propojených mini příběhů nebyl jediný z nich slabší. Všechny se mi nesmírně líbily. Každý měl opravdu něco do sebe a troufl bych si je rozdělit v nejnegativnějším případě na pěkné a krásné. Nejméně pěkným shledávám tu příhodu o pánovi uspávajícím svoji manželku, nejvtipnější si netroufám označit a nejmilejší byla ta poslední, odehrávající se převážně ve znakové řeči. Na vrchol toho všeho přistála rozumná míra černého humoru, která tomu dodala ten správný šmrnc. Já si celou stopáž předl blahem a nabízí se mi jediné možné hodnocení.

Tak z mého diváckého pohledu se jednalo o naprostou blbost. Nepodařilo se mi zasmát ani jedenkrát. S Quentinem Dupieux jsem měl tu smůlu poprvé a myslím, že na nic dalšího z jeho dílny se jen tak dobrovolně nekouknu. Čekal jsem neotřelou a nekorektní zábavu a dostalo se mi lehce přes hodinku absolutní nudy. Vtipy vyznívají do prázdna a celkově se na to nedá moc dívat. Nechápu zdejší nadšení. Pokud si člověk do žíly nepíchá čerstvě naškrabanou omítku, tak se mu to líbit prostě nemůže. Z filmu cítím obrovský záměr, aby byl natočen co nejdebilněji a diváky spíše rozčílil než pobavil. Mám rád provokativní věci a podobně trapný humor. Tohle ovšem byla naprostá 3,14ovina, která si nezaslouží ani malou špetku uznání. Pěknější odpad!

Všichni čůráme a kakáme, ale jen málokdo o tom mluví. Ono se není příliš čemu divit, není moc mluvit o čem. Tento dokument je takový rychlý průlet stručnou historií vývojem a postupným zcivilizováním způsobu lidského vylučování. Od zakopávání svých hovínek 5 metrů za stanem, přes kálení rovnou na hradby, či první dřevěné díry ústící do země až po dnešní splachovací frajery nejrůznějších tvarů a forem, na kterých se vykonává potřeba ve všech možných i nemožných polohách, a které vám během tlačení ohřívají sedící ústrojí, popřípadě ho rovnou opláchnou. Pár odboček směřuje i k návrhu veřejných toalet. Zmíněno je i několik věciček, které se v průběhu existence lidstva v čištění kaďáků postupně vystřídaly. V závěru na nás skočí lehký nástin toho, jak by to mohlo v ideální budoucnosti vypadat a že bychom místo plýtvání vodou na odvod našich tělesných odpadů, mohli hovínka využít k výrobě energie a po vyloučení vydatného obědu si za odvedený výkon mohli třeba ohřát oběd následující. Dokument je zajímavý a i trošku poučný. Po zhlédnutí se cítím mnohem vzdělanější a hned mám chuť se jít pořádně vykakat, takže mě prosím omluvte.

Zajímavá a zcela jistě i originální parodie na veškeré americké super superhrdiny. Japonsko to udělalo po svém a jako bojovník s neprávím tu pobíhá frajer se zařízlími slipy, punčochy a kalhotkami použitou stranou přes ksicht. Své nepřítele likviduje tak, že jim strčí svoje, na žluté poměry nebývale objemné, mužství do obličeje. Tomu se poprvé zasmějete, podruhé pousmějete, potřetí ušklíbnete a pak už to působí otravně a trapně. Konceptem celá tahle taškařice dost připomíná takové ty typické japonské omalovánky a pravděpodobně by to v tomto kabáte sedělo nápadu více. Dost možná to v tomto kabátu existuje, ale podobné věcičky nevyhledávám a nečtu, nejedná-li se o takové ty pro velké kluky a holky. Byla tu dokonce i taková ta typická japonská slečna s vizáží 10 leté dívky, neboť Japonci jsou opravdu zvrácený národ. S hodnocením jsem v rozpacích. Střídají se momenty vtipné a trapné, a to přibližně ve vyváženém poměru. Nějak jsem vnitřně nucen zaokrouhlit spíše dolů.

Netroufám si slovy vyjádřit, jak moc tu Jennifer Lawrence v roli Can't miss Evershot nedovedu vystát. Je to neuvěřitelně hnusná a křečovitě hrající herečka, která ve svých 24 letech má vizáž opuchlé 13 leté šeredné zrůdy. Stejně tak nenávidím celý tento Hunger Games koncept. Klidně se přiznám, že jsem se na snímek koukl především proto, abych mu napálil odpad, protože nic lepšího jsem zkrátka nečekal. Nemohu tedy tvrdit, že bych byl nějak zklamán. Jedná se opravdu o hovadinu korespondující s mými nulovými očekáváními. Veškeré nelogické nesmysly ve stylu, že například vodní elektrárnu napájející celou zlou část populace brání před revolucionáři asi 20 Stormtrooperů se samopálky, si s radostí odpustím. Knihu jsem nečetl a slibuji, že ani číst nebudu, ale v tomhle filmovém zpracováním vidím zkrátka to, že je určené výhradně dětem chystajícím se do první třídy. Docela mě překvapuje, jak je vůbec možné, že si snímek našel oblíbení i u lidí, kteří kreténi zřejmě nejsou. Ze začátku jsem měl velký problém se zorientovat v ději, protože předchozí sračkoidní díl jsem viděl poměrně dávno a jelikož se jednalo o sračku, tak jsem mu nevěnoval větší pozornost. Dobrých úvodních 40 minut se neděje zhola nic. Později se alespoň sem tam střílí. Celkově asi 2 až 3 scénky, jejichž součet stopáží nepřesáhne 7 minut, jsou tedy celkem pěkně natočené a tvoří jedinou snesitelnou část celého tohoto reprodrozdova hovna zabaleného do balicího papíru ze zlata. Další díl si samozřejmě rovněž nenechám ujít. O hodnocení mám jasno prakticky už nyní, ale z důvodů mé hodnoticí etiky s tím počkám. Velmi rád bych se potenciálně nechal příjemně překvapit.

Režisér David Dobkin a oba autoři scénářů by se měli na své řemeslo vysrat a jít dělat něco, v čem jim bylo naděleno více talentu. Dobkin a Dubuque jsou nevyvratitelní kokotové, ale u Nicka Schenka se cítím mírně překvapen, neboť má na svědomí úžasné Gran Torino, které evidentně někdo opsal, protože nemá na svědomí nic dalšího - povedeného. Celý tento paskvil se motá okolo vztahu otce a syna. Otec je dobrosrdečný borec - soudce. Syn je úspěšný právník - hajzl, které ze všeho nejvíc touží po otcově uznání. Všechny ostatní postavy jsou jednoznačně navíc, film ruší a dělají ho ještě méně snesitelnějším. Schválně si mimo hru tipněte, jestli se Iron Manovi nakonec uznání dostane. Ano, máte pravdu. Stejný koncept už tu byl minimálně tisíckrát a ve většině případů snad i za něco stál. Tohle je více než 2 hodinová reklama na nudu a uspávání diváků, která za něco stojí opravdu jen kratičkými místy. Absolutně se snímku nepodařilo jakkoli mě vtáhnout do děje. Je to neuvěřitelně povrchní a tuctová hovadina. V podstatě nemám co pochválit. Z mé strany čistý odpad, který nikdy neměl spatřit světlo filmového světa.

Šetřit hvězdičkami se nechystám. Tři divoké historky se mi opravdu velmi líbily. Hned ta první s letadýlkem, taškařice s Audinou a dalším autem, ať už to bylo cokoli a závěrečná psycho svatba. Zbytek ale také nebyl vyloženě průser. K dokonalosti tomu přeci jen něco malinko chybělo. Hlavně bych přivítal o nějaký ten stupínek vyšší míru černého humoru. Příjemně se mi s vysokou mírou škodolibosti v krvi sledovalo narůstající napětí uvnitř hlavních postav, ale příliš mě neuspokojil jejich emoční výbuch, který dle mého úsudku nebyl přímo úměrný situaci. Věřím, že je v lidské povaze ztratit kontrolu nad svým jednáním mnohem více. Tím chci především říct, že jsem se skoro vůbec nesmál, což mě mrzí. Na dvě hodinky si film udržuje svižné tempíčko a povídky baví. Jen by opravdu mohly bavit mnohem víc. Zkrátka taková příjemná sonda do životů běžného obyvatelstva naštvaného na celý svět. Myslím, že si film získal diváckou úspěšnost z toho důvodu, že se v těchto povídkách každý najde. Snad každý někdy zažil zkurvený den, kdy by bylo ideálním řešením zazdít se v jeskyni a čekat, protože na co člověk sáhne, to se posere. Snad každý byl někdy enormně nasraný a ztratil veškerou zodpovědnost za svoje jednání. Dokonce i borec, jako jsem já. Když jsem býval mladší a chytřejší.

Už jen matně si vzpomínám na sérii první, která se mi líbila. Druhou sérii si pamatuji více, protože to byla absolutní šílenost. Bohužel v silně negativním smyslu. Vůbec se mi nelíbila a přežil jsem ji tak nějak ze setrvačnosti. Setrvačnost nabrala takovou intenzitu, že jsem vletěl i na pár dílů série třetí, která mě definitivně utvrdila v přesvědčení, že se jedná o nehoráznou sračku. Na seriálu shledávám úplně nejzajímavější fakt, že mě absolutně srali veškeří hlavní hrdinové v čele s neuvěřitelně blbou a otravnou hlavní krávou s neexistujícím jménem. Naopak vedlejší hrdinové jsou poměrně zajímaví, dobře se mi na ně koukalo a ty 2 série jsem přežil ve zdraví prakticky díky nim. Tohle u seriálů nebývá zcela obvyklé. Dále se celkem vymyká standardům frekvence páření. Páří se tu opravdu kdekdo s kdekým kdekoli a kdykoli. Na své si pravděpodobně v tomto ohledu přijdou všichni perverzně naladění devianti. Trošku se stydím, že mě první série poměrně oslovila. Obvykle, pokud dokoukám u nějakého seriálu jednu sérii, tak ho dokoukám celý. Tento je ovšem i tomto ohledu obrovská výjimka. S narůstajícím počtem dílů v mých očích narůstala i míra nesnesitelnosti. Mým dobrým zvykem je dát seriálu, který vzhledem k jeho debilitě nedokoukám čistý odpad. Tady se mi ovšem první série z nějakého záhadného důvodu zamlouvala, takže tu jednu blbou a hnusnou hvězdu nechám.

Zajímavé historky z dob normalizace. Kdo tuto dobu nezažil stejně jako já, může si ji pouze představovat a jeho představa bude od skutečnosti zřejmě poměrně daleko. Kdysi jsem četl pár stránek z Magorových labutích písní a docela dost se mi to zamlouvalo, chtěl jsem se tedy kouknout na prostředí, v jakém byly básně napsány. Pokud vám o dané době povídají samotní aktéři, tak je to určitě člověku bližší, než si o tom přečíst na wikipedii. Dokument pojednává o Ivanovi, jakožto o člověku. Magor bez jakéhokoli sporu byl. Ve stádiu maximální opilosti konal spontánně věci, nad kterými se i běžnému opilci začíná rozum pozastavovat. Zřejmě není úplně běžné jít doprostřed obýváku kopat poklad, či si rozdělat ve dřevěné stodole několika metrový "ohýnek". To k němu prostě dle vyprávění pamětníků patřilo a brali ho takového jaký byl. Na straně druhé ze za opileckým magorem ukrýval i inteligentní člověk, který měl co říct a především se nebál to říct. Jednal opravdu impulzivně a spontánně a tohohle si na něm cením. Podobné dokumenty rozhodně neshledávám zbytečnými. Líbilo se mi to. Dozvěděl jsem se hromadu zajímavostí a i jsem se slušně pobavil. Slabé 4 *.

Nenasmál jsem se tak, jak bych rád. Nenasmál jsem se prakticky vůbec, ale jako celek se mi na snímku cosi líbilo. Dýchá to dobovou atmosférou, je to hravé, je to zajímavé a hlavně je to netradiční. Takový příjemný závan větříku mezi mainstream amerického stereotypu. Obzvlášť bych rád vyzdvihl výbornou roli Ralpha Fiennese a velmi hravou hudbu Alexandra Desplata, která celou stopáž dodávala snímku takový zvláštní nádech. Líbilo se mi to. Především po umělecké stránce.