Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (5 410)

plakát

Teorie tygra (2016) 

Ten moment, kdy si uvědomíte, že chování Elišky Balzerové je vám důvěrně známé. Až nepříjemně příjemná komedie ze života, kde jsou samozřejmě události a chování postav velmi přetažené za vlasy, ale stejně se v nich sami poznáváme, a proto nás snímeček prostě baví. Tedy minimálně většinu. Vždy se najdou retoši, kteří nedovedou pochopit, že se jedná především o komedii, budou ve snímku hledat odpověď na všechny jejich partnerské otázky a budou nasraní, když se tato odpověď bude mírně rozcházet s jejich osobní teorií. Každá správná komedie začíná pohřbem. Děj se mi hrozně líbil. Pojednává o tom, kterak ženy ovlivňují a udávají směr našemu jinak bezvýznamnému životu. Když už ženy rozhodnou i o vašem místu posledního odpočinku, tak to byla pro Jiřího Bartošku poslední kapka a rozhodl se k radikálnímu řešení, kterému se samozřejmě dalo předejít už dříve pár minutovým rozhovorem. To by potom ale byli všichni diváci ochuzeni o jeden z velice mála kvalitních českých filmů, kterých v našich končinách žalostně ubývá. Sice jsem se nesmál tak, abych se musel za břicho popadat. Od momentu, kdy jsem byl uveden do děje, jsem se nenudil ani vteřinu. Vynikající záležitost s příjemným poselstvím, která má minimálně potenciál, přinutit vás být pečlivější při výběru partnerky, či se alespoň zamyslet nad tou stávající.

plakát

Vlákna (1984) (TV film) 

Co by bylo, kdyby... Tvůrci si pro diváky připravili celkem věrohodnou a snadno akceptovatelnou vizi budoucnosti. Pravděpodobně proto se snímek těší takové divácké oblibě a útočí zde na 90 %. Čekal jsem obrovský nářez, u kterého nebudu pravděpodobně ani dýchat. Po obsahové stránce je fantastický. Na plné čáře selhává forma. Tím teď nemyslím pouze stránku nějakých efektů, ty nechť vezme čert. Film z roku 1984 vás nemá potenciál okouzlit nějakou technickou stránkou po 32 letech po jeho vzniku. Úplně mě neoslnil spíš styl vyprávění. To, co snímek řekl bylo rozhodně super. To, jak to snímek řekl už super prostě nebylo. Veškeré lidské emoce a chování v krizové situaci snímek zachytil velmi dobře. Jen to bylo hrozně odosobněné. K jediné postavě jsem si nevytvořil jakýkoli vztah. Celý snímek kolem mě proplul bez sebemenší angažovanosti k ději. Příliš mě nenadchlo ani sdělování klíčových informací a statistik neatraktivní psanou formou. Film celou stopáž balancuje na hraně mezi hraným filmem a pokusem o dokument, a to v mých očích má potenciál uspět opravdu jen zřídkavě. Ani nemám pocit, že by divákům sděloval něco zásadně nového. Hrozba jaderných zbraní tu bude do té doby, dokud lidstvo nevymyslí nějaké ještě o trošku destruktivnější. V celkovém hodnocení se budu držet někde v průměru. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR.

plakát

Michael (2011) 

Spoilery! V Rakousku se začíná poněkud rozmáhat přetahovaná v tom, kdo je lepší sklepmistr. Tento film nás zavede do prazvláštního domečku, kde si pán opečovával svoji chlapeckou oběť. O chlapce se staral velice vzorně. Sklepní pokojíček byl plný potravy, což mě překvapilo. Předpokládám, že není v zájmu žádného pedofila, vykrmit si svoji oběť. Co kdyby jej, nedejbože, přestal chlapec sexuálně přitahovat. I když těžko hodnotit pedofilův vkus. Ten chlapec sám o sobě nebyl až takový fešák. Pán si zkoušel hrát dokonce na tak dokonalého tatínka, že se svému nedobrovolnému synovi pokusil najít nového kamaráda. Což se málem podařilo. Velice pěkný moment. Moc milé rakouské překvapení. Tedy milé... Jak se to vezme. Z některých pasáží mi bylo tak nevolno, jako už dlouho z ničeho. Třeba když se pán se zalíbením koukal na jeho mladou chlapeckou oběť, kterak si uklízí svůj sklepní pokojíček a vzrušilo jej to natolik, že si slizký pán přivolal na gauč chlapce pro společné erotické hrátky. Ve filmu nemuselo být pranic ukázáno, ale režisér servíroval momenty s takovou bravurou, že se, věřím, fantazie každého diváka dovedla rozjet na takové obrátky, kdy rozhodně neměl problém, představit si dost živý scénář, co mezi pánem a chlapcem probíhalo. Působivá byla i momentka, když pán při večeři povstal, vytáhl si z kalhot svoji žížalku a pronesl slova, která mě budou ještě dlouho budit ze spaní. "Toto je můj nůž a toto je můj pták. Co bych do tebe měl zapíchnout?" Závěrečné rozuzlení bylo velmi netradiční a moc pěkné. Úplný závěr byla potom naprostá třešnička na dortu, která vám na pár minut nechá pusinku zcela otevřenou. V celém filmu se nenašla snad žádná pasáž, která by mě nějak závratně nudila. A hlavně žádný moment není ve filmu navíc. Jako režijní debut je to fenomenální. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR.

plakát

The Monster (2016) odpad!

Spoilery! Blbost jsme se spolusledovatelkou čekali, tento snímek však překonal všechny moje negativní předsudky. Celkem mě překvapuje, že se najdou uživatelé, které v tomto snímku našli zalíbení. V úvodních vteřinách divák sleduje rozpolcenou rodinu a panující nevraživost mezi matkou a dcerou. Copak bude asi následovat. Krizová situace a obrovské skamarádění a zapomenutí na dávné neshody. Usmíření přišlo dříve než jsem očekával. Kamarádkami se stali po první nehodě. Už jsem se tak těšil pouze na The Monster. Do momentu, než jsem jej uviděl. Katastrofa! Strach byla poslední emoce, kterou tahle příšerka mohla vyvolat. Příšerka nebyla ovšem nejošklivější. Bryan Bertino bořil hororové stereotypy a obsadil do hlavní role neskutečně ohavnou Zoe Kazan. Snímek ještě více dokurvil častým výskytem absolutně debilních a nezajímavých flashbacků, kterým se maximálně dařilo pohřbít jakýkoli počáteční náznak atmosféry filmu. Závěr se zneškodněním monstra pomocí zapalovače a spreju byl vrcholem veškeré trapnosti. Alespoň, že měla máma smrt rovnou s kremací. Jeden z nejhorších pokusů o horor, jaký jsem za poslední dobu viděl. Bryan Bertino by se měl na filmařinu vysrat.

plakát

V písku - Příslib svobody (2015) 

Spoilery! Velice věrný a působivý pohled na válku z malinko jiného úhlu pohledu. Konkrétně nás děj přivítá do doby po kapitulaci Německa. Němečtí vojáci jsou využívání k různým nápravným činnostem. Vůbec jsem o něčem podobném neměl tušení, takže mi snímek rozšířil obzory už v samotném začátku, a to nebylo zdaleka vše, čím se mu podařilo mě obohatit. Kdybych náhodou na pláži vyhrabal minu, tak vím úplně přesně, jak ji bezpečně zlikvidovat. Snímek nabízí divákům opravdu detailní manuál. Kromě technické stránky však vsází ještě na stránku psychologickou, a ta je možná ještě o trošku lepší. Rozhodně mi zneškodňování min přišlo více bezpečné, než po sobě za války střílet. Ani mě nevinné tvářičky německým mladíků nepřiměly, abych k nim cítil nějakou lítost. Sklízeli to, co národ, jehož ideje hrdě hájili, zasel. Divák je v konstantním napětí, kdy udělá některý z mladičkých Němců chybu a kusy jeho těla se prolétnou vzduchem. Když toto napětí opadne a divák má pocit, že si závěr konečně v klidu dokouká, tak najednou "bum". To byla opravdu pecka. Ten moment jsme si se spolusledovatelkou pustili dokonce dvakrát. Právě díky tomuto momentu, se nakonec přikloním spíše ke 4 hvězdičkám. Jediné, co mě velmi zklamalo bylo to, že je předem jasné, kam bude snímek směřovat. Od prvních okamžiků bylo zřejmé, že se pod tvrdou seržantovou skořápkou skrývá tvář plná lidskosti a porozumění. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR.

plakát

Cesta Natty Gannové (1985) 

Spoilery! Příjemná a zřejmě nepříliš známá pohádka. Kdyby mi bylo o 10 let méně, tak jsem si chrochtal blahem. Teď, když už jsem velký kluk, tak se mohu maximálně nechat vtáhnout do velice příjemného prostředí. Začátek byl poněkud rozpačitý, ale když už se 15letá holčička, který vypadala maximálně na 12 let pustila na dobrodružnou výpravu, na které se snažila najít tatínka, který odjel vydělávat dolary, tak to začalo být koukatelné. Místy dokonce zajímavé a kdyby to nebyla pohádka a kdyby to nebylo od Disneyho, tak by to dokonce mohlo být i napínavé. Takhle i to nejmenší dítě musí tušit, že vše nakonec dobře dopadne, bez ohledu na to, v jakých sračkách se hlavní hrdinka zrovna ocitá. A že těch situací nebylo málo. Na své cestě střetla vlka, takže byla moje spolusledovatelka během sledování permanentně mokrá. Stala se členkou chlapeckého gangu, kvůli čemuž jsem si nebyl na moment jistý, či nesleduji dívčí verzi Olivera Twista. Chlapci ji samozřejmě využívali. Ne, k těmto účelům naštěstí ne! Je to pohádka pro děti, proboha! Hlavní hrdinka si vyzkouší i krásný život v jakési dívčí ubytovně. Zde taky nedojde k žádným nekalostem, ačkoli mě to samotného překvapilo. Co si budeme povídat, dívky takové puritánky nejsou. V momentě, kdy už jsem začínal věřit, že k žádným perverznostem nedojde, se ji z čista jasna pokusil v autíčku zneužít nehezký pán slizkého zevnějšku a vysokého věku. Nejsem si jistý, či bylo ještě vůbec možné pánovu žížalku nějakým způsobem vztyčit, každopádně to pán hodlal pomocí dívčiných rtů vyzkoušet. Dokonce se snad až 2 x mihl před kamerou mladičký Cusack, který se rovněž rozhodl vyzkoušet dívčiny rty. Tentokrát k mnohem společensky přijatelnější záležitosti. Nebudu-li brát na moment v potaz, že slečna opravdu nevypadala na více, než na 12 let. Závěr je samozřejmě krásně sladký. Celkem mě překvapuje, že je film tak málo známý. Pro menší děti, je to skoro až ideální záležitost. Škoda, že už jsem trošičku odrostlejší divák. Lepší 3 hvězdy. A málem bych zapomněl na luxusní scénky z dřevorubeckého prostředí. Pokud se takhle dříve opravdu kácelo, tak to rozhodně nebyla práce pro dnešní metrosexuály. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka harfuska.

plakát

Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? aneb Tak to mi ho teda vyndej (2005) (divadelní záznam) 

Kdybych si odmyslel ta pěvecká vystoupení, kterým se dokonale dařilo během okamžiku dokurvit vynikající atmosféru, která zrovna panovala, tak by to bylo dokonalé. Takhle se to dokonalosti pouze přibližovalo. Super nápad, vynikající zpracování a neskutečně vtipné podání nepříliš vtipného nešvaru českého fotbalu. Delegát Josef Polášek byl naprostým hřebem večera. Po dost dlouhé době vidím a slyším velmi efektivní využití vulgarit, na kterém se dá opravdu od srdíčka zasmát. Skvělá práce.

plakát

Trabantem z Austrálie do Asie - Spanilá jízda (2016) (epizoda) 

Spoilery! Obstojné zakončení. Buď byly poslední díly vytvořeny za zatraceně krátkou dobu, nebo už došel všechen zajímavý materiál. Samozřejmě, pořád se jedná o výborný seriál, který u nás nemá moc obdoby. Jen už jaksi nejsem schopen jásat nadšením. Konec přišel opravdu v pravý čas. V průběhu tohoto dílu jsem si uvědomil, že bych zřejmě nebyl podobné výpravy schopen. Všichni členové by mě časem začali srát. A kdybych nebyl tak úžasný, sympatický, inteligentní a krásný mladý muž, tak by existovalo riziko, že bych jim mohl malinko vadit i já. Ve vzduchu bylo cítit, že už mají po půl roce výpravy všichni více než dost a chtěli by se ukázat také doma. Celkem mě překvapila velká rybička. Indonésané jsou zřejmě posedlí stavbou svatyní ve tvaru zvířátek. Na stavbu takového zvířátka, by se daly nastřádat penízky třeba při provozování lodní dopravy. Celkem mě částka překvapila. Velmi mě potěšilo dnešní zjištění, že kolem roku 2018 by nás mohlo čekat další trabantí dobrodružství, pokud tomu tedy budou všichni bohové nakloněni. A já věřím, že budou a budu se těšit.

plakát

8 žen (2002) odpad!

Spoilery! Který muž by si nepřál strávit 106 minut ve společnosti 8 žen. Já byl obklopen hned 9 ženami, ale nemůžu říct, že bych si nějakým způsobem užíval to, co si pro mě François Ozon připravil. Navíc 8 z 9 žen bylo poměrně ošklivých. Taková krimi klasika. 1 falešně mrtvý a 8 podezřelých. Bohužel jsem nás se spolusledovatelkou připravil o překvapení, neboť jsem zhruba po 20 minutách přestal podezírat černošku (ano, protože je černoška) a vyložil na stůl svoji teorii, že ten pán svoji smrt pouze finguje, aby se přesvědčil, jakými mrchami byl celý svůj život obklopen. Ano, jsem genius. Vím o tom. V závěru mi ovšem vytřel zrak, když se po celém tom divadýlku opravdu odstřelil, i když se mu nelze ani malilinkato divit. Zásadní nedostatek filmu bych ovšem neviděl rozhodně v snadno prokouknutelné zápletce, ani tak jsem si nebyl na 100 % jistý, že musím mít zaručeně pravdu. Problém vidím v, alespoň pro mě, krajně nezajímavých slečnách a paních, a to jak v napsaných rolích, tak i v jejich ztvárnění. Nebavily mě! Ani jedna z nich. Dokážu celkem snadno pochopit, že většinu zdejších diváků bavit dovedly, a to vydatně, ale já jsem holt fajnšmekr. Absolutně se snímek minul s mým vkusem. Skoro, jako bych viděl nějakou jinou verzi snímku než naprostá většina ostatních uživatelů. To co zde jiní vychvalují, to mi přišlo naprosto úděsné. Jako bychom se všichni opalovali na stejné nuda pláži. Všichni kromě mě by byli spokojení pod ozonovou vrstvou a jen já bych si vychutnával pravou sílu solární energie a nasával blahodárné účinky ultrafialového záření pod ozonovou dírou. Kdybych se měl zamyslet alespoň nad nějakým pěkným momentem, tak je to vyloženě jen naprostý závěr, kdy se pán opravdu sprovodil ze světa. Přiznávám, až takhle důkladně jsem svoji teorii nerozvinul. Naopak jednoznačně nejhorší, byla veškerá tanečně-pěvecká vystoupení. To mi uši a oči krvácely. Pro mě opravdu absolutní nuda. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka harfuska.

plakát

Já, Olga Hepnarová (2016) 

Spoilery? Vše vyzrazuje v podstatě už obsah, takže pokud jste udělali stejnou chybu jako já a přečetli si jej, tak četbou následujících řádků už pranic dalšího nepokazíte. No, co k filmu říct? Asi hlavně to, že i moje spolusledovatelka je má mnohem větší. Jináč byla Olga celkem pěkná slečna, když si z ní člověk odmyslel její nevkusné oblečení, kterým by velmi rozohnila tehdejší módní policii. Poté, kdy si nasadil na hlavu helmu, by ji ovšem nespasil ani nejmodernější módní výstřelek. Z neznámých důvodů jsem očekával, že se bude více snímek točit kolem událostí po spáchání činu. Místo toho člověk sleduje, co jejímu rozhodnutí předcházelo, takže jsem celou stopáž netrpělivě očekával, kdy už se konečně rozhodne zválcovat 20 lidí. Celý snímek je dokonalou ukázkou, kterak funguje šíření emočního jedu mezi lidmi. Skvěle se to podařilo vysvětli Jaroslavu Duškovi v 4 dohodách. Šlo v podstatě o to, že flusne-li na tatínka v práci nadřízený, tak na něj nemůže flusnou zpátky. Tatínek tedy flusne doma na maminku. Maminka flusne na nejstarší dítě. Nejstarší dítě flusne na mladšího sourozence. Takhle to pokračuje dál a dál, dokud je na koho flusat. V některých rodinách to odnese pes a v jiných děda. Olga neměla ani pejska ani dědu, takže si svůj flusanec schovala pro 20 náhodných lidí, kteří se v tu dobu procházeli po chodníku. Olga byla člověk, který se rozhodl býti nešťastným. Film velice pěkně vykresluje její psychologický profil. Její samotářství je v poměrně výrazném kontrastu s častými návštěvami tehdejších společenských akcí. Vysvětluji si to tak, že na těchto místech se její tělo poohlíželo pouze po občasných sexuálních aktivitách se stejně chybně orientovanými slečnami. Vkus měla celkem dobrý a páni režiséři si tyto lesbické scény celkem vychutnávali. Chvilkami jsem si připadal, jako při sledování nějakého lesbického porna, které samozřejmě nesleduji, neboť jsem puritán. Velice se mi líbily její dopisy, které byly velmi pravděpodobně reprodukcemi skutečných dopisů. Olga byla sečtělá a občas zazněla i velice pěkná myšlenka. Třeba, že žádný člověk není schopen přesně porozumět druhému. Každý máme jedinečný myšlenkový systém a podle tohoto systému dešifrujeme zachycené informace. Jinými slovy, když vám někdo něco povídá, tak si z toho odnesete úplně nebo částečně něco jiného, než se vám dotyčný pokoušel říct, neboť informaci přefiltrujete právě podle nastavení vašeho mozku. Olga měla v tomto ohledu obzvlášť odlišný mozek. Nerozuměl ji prakticky nikdo a nebylo v jejích silách, aby ani ona porozuměla společnosti kolem ní. Na světě není moc místa pro prosazení se lidí, kteří se nedovedou přizpůsobit. Potom není divu, že se cítila právem jako otloukánek a udělala to, co udělala. Její motiv byl zřejmý. Chtěla, aby po světě běhalo méně otloukánků a vybrala si hlasitější cestu a udělala této komunistické káře tu nejlepší reklamu, než kdyby si skočila někdy odpoledne pod rozjetý kolejáček a pouze znepříjemnila den několika stovkám lidí spěchajícím do práce. Už proto, že o jejím činu vznikl film, může svoji misi považovat za splněnou. Tedy částečně. Otloukánci byli, jsou a budou. Že se občas někdo rozhodne vystřílet plnou třídu svých spolužáků, nebo restauraci plnou lidí, nechť je živým důkazem. K zamyšlení mě snímek rozhodně přivedl. Líbil se mi po audiovizuální stránce. Zejména audio bylo kouzelné. Snímku jakákoli hudba absolutně nechyběla. Emoce ve mne film však nevyvolal naprosto žádné, což je velká škoda a hlavní důvod, proč nejsem schopný dát 4 hvězdy. Dalším důvodem nechť je poměrně významný výskyt nezajímavých scén.