Frajer42

Jak to říct stručně? No, prostě píčovina. Absolutně nedovedu pochopit, jak se takovému nesmyslu podařilo prokousat mezi 300 nejoblíbenějších. Začínám tvrdě pochybovat o vkusu zdejšího uživatelstva. Vždyť je to snímek těžce o hovně v každém ohledu. Ohledně všech těch retardů, kteří tu hrají se raději zdržím všech svých poznatků. Ohledně příběhu, který už tu byl v milionech verzí, v rámci zachování alespoň částečné slušnosti úplně pomlčím taky. Zmíním tedy raději vše pěkné. Hotovo! Vrcholná režisérská frajeřinka, kterou během neskutečně dlouhé stopáže vidíte asi 40 × je naskakování do sotva se pohybujícího kolejáčku. Nevím, jestli to mělo skrývat nějakou hlubší symboliku...Pokud ne, tak nevěřím, že to někomu přišlo z nějakého důvodu zajímavé. Dokoukal jsem to zřejmě jen proto, že si hlavní hrdinka vybrala jedinou frakci, která slibovala alespoň něco. Kdyby zahučelo do libovolné ze 4 zbývajících, tak bych to nejspíš okamžitě vypnul. Nechápu, co si tvůrci mysleli, když takovou kokotinu vypustili na světlo světa. Zkopírované Hladové hry. Těžko říct, co je horší. Koukal jsem na to výhradně kvůli 3D, kterého jsem si za celou stopáž jaksi nevšiml. Trošku odbytá práce. Trošku víc než trošku. V podstatě to nemělo s 3D vůbec nic společného. Jak já tyhle filmy, kde retardované děti dávají do pořádku zkaženou společnost nenávidím...

Člověk se ve své branži stane úspěšným, pokud ji zasvětí celý svůj život. Tohle málokdo dokáže. Samotný talent se hodí, ale není samozřejmě zárukou úspěchu. Pracovní morálka Japonců se pohybuje úplně v jiných dimenzích, než je to obvyklé. Pracovní morálka Jira je ještě nad ní. Aby byl člověk ve svém oboru nejlepší musí se neustále zdokonalovat. Milovníkům sushi mohu zaručit, že po zhlédnutí tohoto dokumentu budou milovníci ještě intenzivnější. Velmi oceňuji nevtíravou formu, která je ryze japonská. Vše doplňuje pěkná hudba a rozhovory, ve kterých se nikdo nesnaží někoho přechvalovat. Divák nakoukne, odkud se v takové nóbl restauraci berou jednotlivé suroviny. Od všech mořských potvor až po rýži. Lehce je mu nastíněn i zajímavý a precizní proces výroby. Samozřejmě za kvalitu se náležitě platí, a proto si večeři v této restauraci může dovolit jen několik vyvolených. Ale jakožto občasný pojídač sushi zcela odlišné kvality nepopírám, že bych si nedal.

Z mého nenáročného diváckého pohledu se jedná téměř o nesnesitelně dlouhou nudu s výtečným závěrečným setkáním 4 hlavních úchylů u vánočního stromečku na štědrovečerní večeři. Moje zklamání pramení především z neuvěřitelně vysokých očekávání, která jsem si před zhlédnutím nastavil na základě slibně vypadajícího popisu. Dánsko a okolní severské země jsou továrnou na depresivno. Nic jiného téměř točit nedovedou. Snad kromě pána prohánějícího v parku svoji užovku neshledávám na zúčastněných retardech nic závratně neobvyklého, ba dokonce společensky provokativního. O nějaký náznak černého humoru, kterého jsem tu očekával kupy, jsem zavadil opravdu jen zřídka, což shledávám zřejmě problémem největším. Víc než hvězdu dát nedovedu.

Kdo neví, co čekat, tak se jedná prakticky o takové 5 minutové kraťase s vtipnou pointou na konci zpracovávajících různě téma smrti. Takže v každém mini snímečku někdo natáhne bačkůrky. Způsob a frekvence potenciálních úmrtí jsou zcela v roli jednotlivých režisérů. Já musím zejména ocenit, ve většině případů, velmi pěkně odvedenou uměleckou stránku snímečků. Dále se mi velmi líbil grafický kabát spojující jednotlivé povídky a především provedení úvodních titulků. Dlouho jsem neviděl v tomto ohledu, tak dobrou práci. Mohl bych tu rozebrat postupně všech 26 povídek, ale zřejmě by to bylo o ničem, takže jen v krátkosti. Jak by řekl pan prezident, kdyby se pokoušel být slušný, za hovno stály: F is for Falling, G is for Grandad, H is for Head Games(zřejmě nevětší sračka), P is for P-P-P-P SCARY!, S is for Split, T is for Torture Porn(tak nakonec ne...), U is for Utopia, V is for Vacation .Naopak, za extrémně vydařené kousky bych označil: D is for Deloused, I is for Invincible, K is for Knell, M is for Masticate, Q is for Questionnaire, W is for Wish, X is for Xylophone, Z is for Zygote. Zbytek bych viděl někde v oblasti průměru stejně jako mé finální hodnocení. Klidně bych snesl třetí pokračování. Doufám, že se v rámci tohoto projektu podaří nějakému nadějnému režisérovi prorazit, protože dostatečný talent jich tu mnoho z nich evidentně má.

Naprostá paráda. Takovou australskou bombu jsem tedy nečekal. Viděl jsem jen velmi málo filmů čistě australského původu a tento byl zcela jistě zatím tím nejlepším. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl tak komplexní film. Krásně jsem si u něj odpočinul, pobavil se a celkově si pozvedl náladu. Velmi milou a nesmírně vtipnou formou je divákům představena celá škála, řekněme, ne zcela obvyklých sexuálních fetišů, z nichž o většině, jsem se, jakožto puritánský hoch z křesťanské rodiny, doslechl zcela poprvé, tak jsem se opravdu výborně bavil. Trošku mě dráždilo nevyřčené tajemství pana perníkáře - sexuálního devianta, které [spoiler: si s sebou vzal pod drn.] Tohle není obyčejný film, ale spíše manuál na kvalitní film. Atraktivní, dá se říct i originální téma, které osloví, buďme optimisté, každého. Nesmírně příjemná forma s kupou režisérských hříček. Příjemní herci a herečky, kteří skvěle seděli ve svých výborně napsaných rolích. Dost mě zaskočilo, že vzhledem k vysokému počtu jednotlivých volně propojených mini příběhů nebyl jediný z nich slabší. Všechny se mi nesmírně líbily. Každý měl opravdu něco do sebe a troufl bych si je rozdělit v nejnegativnějším případě na pěkné a krásné. Nejméně pěkným shledávám tu příhodu o pánovi uspávajícím svoji manželku, nejvtipnější si netroufám označit a nejmilejší byla ta poslední, odehrávající se převážně ve znakové řeči. Na vrchol toho všeho přistála rozumná míra černého humoru, která tomu dodala ten správný šmrnc. Já si celou stopáž předl blahem a nabízí se mi jediné možné hodnocení.

Tak z mého diváckého pohledu se jednalo o naprostou blbost. Nepodařilo se mi zasmát ani jedenkrát. S Quentinem Dupieux jsem měl tu smůlu poprvé a myslím, že na nic dalšího z jeho dílny se jen tak dobrovolně nekouknu. Čekal jsem neotřelou a nekorektní zábavu a dostalo se mi lehce přes hodinku absolutní nudy. Vtipy vyznívají do prázdna a celkově se na to nedá moc dívat. Nechápu zdejší nadšení. Pokud si člověk do žíly nepíchá čerstvě naškrabanou omítku, tak se mu to líbit prostě nemůže. Z filmu cítím obrovský záměr, aby byl natočen co nejdebilněji a diváky spíše rozčílil než pobavil. Mám rád provokativní věci a podobně trapný humor. Tohle ovšem byla naprostá 3,14ovina, která si nezaslouží ani malou špetku uznání. Pěknější odpad!

Všichni čůráme a kakáme, ale jen málokdo o tom mluví. Ono se není příliš čemu divit, není moc mluvit o čem. Tento dokument je takový rychlý průlet stručnou historií vývojem a postupným zcivilizováním způsobu lidského vylučování. Od zakopávání svých hovínek 5 metrů za stanem, přes kálení rovnou na hradby, či první dřevěné díry ústící do země až po dnešní splachovací frajery nejrůznějších tvarů a forem, na kterých se vykonává potřeba ve všech možných i nemožných polohách, a které vám během tlačení ohřívají sedící ústrojí, popřípadě ho rovnou opláchnou. Pár odboček směřuje i k návrhu veřejných toalet. Zmíněno je i několik věciček, které se v průběhu existence lidstva v čištění kaďáků postupně vystřídaly. V závěru na nás skočí lehký nástin toho, jak by to mohlo v ideální budoucnosti vypadat a že bychom místo plýtvání vodou na odvod našich tělesných odpadů, mohli hovínka využít k výrobě energie a po vyloučení vydatného obědu si za odvedený výkon mohli třeba ohřát oběd následující. Dokument je zajímavý a i trošku poučný. Po zhlédnutí se cítím mnohem vzdělanější a hned mám chuť se jít pořádně vykakat, takže mě prosím omluvte.

Zajímavá a zcela jistě i originální parodie na veškeré americké super superhrdiny. Japonsko to udělalo po svém a jako bojovník s neprávím tu pobíhá frajer se zařízlími slipy, punčochy a kalhotkami použitou stranou přes ksicht. Své nepřítele likviduje tak, že jim strčí svoje, na žluté poměry nebývale objemné, mužství do obličeje. Tomu se poprvé zasmějete, podruhé pousmějete, potřetí ušklíbnete a pak už to působí otravně a trapně. Konceptem celá tahle taškařice dost připomíná takové ty typické japonské omalovánky a pravděpodobně by to v tomto kabáte sedělo nápadu více. Dost možná to v tomto kabátu existuje, ale podobné věcičky nevyhledávám a nečtu, nejedná-li se o takové ty pro velké kluky a holky. Byla tu dokonce i taková ta typická japonská slečna s vizáží 10 leté dívky, neboť Japonci jsou opravdu zvrácený národ. S hodnocením jsem v rozpacích. Střídají se momenty vtipné a trapné, a to přibližně ve vyváženém poměru. Nějak jsem vnitřně nucen zaokrouhlit spíše dolů.

Netroufám si slovy vyjádřit, jak moc tu Jennifer Lawrence v roli Can't miss Evershot nedovedu vystát. Je to neuvěřitelně hnusná a křečovitě hrající herečka, která ve svých 24 letech má vizáž opuchlé 13 leté šeredné zrůdy. Stejně tak nenávidím celý tento Hunger Games koncept. Klidně se přiznám, že jsem se na snímek koukl především proto, abych mu napálil odpad, protože nic lepšího jsem zkrátka nečekal. Nemohu tedy tvrdit, že bych byl nějak zklamán. Jedná se opravdu o hovadinu korespondující s mými nulovými očekáváními. Veškeré nelogické nesmysly ve stylu, že například vodní elektrárnu napájející celou zlou část populace brání před revolucionáři asi 20 Stormtrooperů se samopálky, si s radostí odpustím. Knihu jsem nečetl a slibuji, že ani číst nebudu, ale v tomhle filmovém zpracováním vidím zkrátka to, že je určené výhradně dětem chystajícím se do první třídy. Docela mě překvapuje, jak je vůbec možné, že si snímek našel oblíbení i u lidí, kteří kreténi zřejmě nejsou. Ze začátku jsem měl velký problém se zorientovat v ději, protože předchozí sračkoidní díl jsem viděl poměrně dávno a jelikož se jednalo o sračku, tak jsem mu nevěnoval větší pozornost. Dobrých úvodních 40 minut se neděje zhola nic. Později se alespoň sem tam střílí. Celkově asi 2 až 3 scénky, jejichž součet stopáží nepřesáhne 7 minut, jsou tedy celkem pěkně natočené a tvoří jedinou snesitelnou část celého tohoto reprodrozdova hovna zabaleného do balicího papíru ze zlata. Další díl si samozřejmě rovněž nenechám ujít. O hodnocení mám jasno prakticky už nyní, ale z důvodů mé hodnoticí etiky s tím počkám. Velmi rád bych se potenciálně nechal příjemně překvapit.

Režisér David Dobkin a oba autoři scénářů by se měli na své řemeslo vysrat a jít dělat něco, v čem jim bylo naděleno více talentu. Dobkin a Dubuque jsou nevyvratitelní kokotové, ale u Nicka Schenka se cítím mírně překvapen, neboť má na svědomí úžasné Gran Torino, které evidentně někdo opsal, protože nemá na svědomí nic dalšího - povedeného. Celý tento paskvil se motá okolo vztahu otce a syna. Otec je dobrosrdečný borec - soudce. Syn je úspěšný právník - hajzl, které ze všeho nejvíc touží po otcově uznání. Všechny ostatní postavy jsou jednoznačně navíc, film ruší a dělají ho ještě méně snesitelnějším. Schválně si mimo hru tipněte, jestli se Iron Manovi nakonec uznání dostane. Ano, máte pravdu. Stejný koncept už tu byl minimálně tisíckrát a ve většině případů snad i za něco stál. Tohle je více než 2 hodinová reklama na nudu a uspávání diváků, která za něco stojí opravdu jen kratičkými místy. Absolutně se snímku nepodařilo jakkoli mě vtáhnout do děje. Je to neuvěřitelně povrchní a tuctová hovadina. V podstatě nemám co pochválit. Z mé strany čistý odpad, který nikdy neměl spatřit světlo filmového světa.