flanker.27

Dvě bandy, jedna zbraně prodává, druhá kupuje. Dva týpci, jeden z každé strany, však mají mezi sebou nevyřízený účet. A když je kolem plno zbraní, je jasné, v co se to zvrhne. Tak asi do 45. minuty to docela jde, má to vtip a nezbytnou nadsázku. Pak ale zřejmě tvůrci došli k názoru, že to potřebuje obměnit, tak se začnou mlátit a střílet i někteří týpci v rámci jedné bandy, nadsázka s humorem se ztratí a místo stereotypu nastane chaos. Na to, že se to začne brát vážně, měli těch nábojů po kapsách všichni nějak moc. Jestli něco stojí za to, pak herci, kterých je podle mě ale na takový film škoda.

"Teď se shromáždí, zvolí si předsedu komise, pak se každý vysloví a začne diskuse. A ty se divíš, že jsem neodpovídal. Už bych byl pod drnem." Černý humor aneb schopnost improvizace pod tlakem, známá obyvatelům východního bloku. Možná vypadá neprofesionálně, ale mnohdy je účinnější než spoléhání na oficiální cestu. Začátek filmu je poněkud zbrklý, přičemž Leonov je líčen tak, že bych se divil, kdyby ho z programu nevyrazili, ale jak se blíží start, celé se to konstantně zlepšuje. I Leonova jsem začal brát, hlavně když Koroljovovi vyprávěl o dětství a drsné zkušenosti se sovětskou realitou třicátých let. A pak pasáž ve vesmíru je parádní, napínavá, skvěle natočená i vygradovaná, stejně tak jako přistání v tajze doprostřed sibiřské zimy. Výtku bych měl trochu jen k představiteli Leonova. Tomu bylo v době letu Voschodu 2 třicet let, zatímco Jevgeniji Mironovovi je padesát a je to vidět (tím nemyslím, že vypadá staře, ale není to mladík). Paradoxní pak je, že Chabenskému je o šest let méně a přitom hraje o deset let staršího Běljajeva. Ta postava se mi ale líbila nejvíc, ne takový optimista na odstřel (jak říká lékárník Šofr) jako Leonov na začátku, ale dříč a systematický člověk s trochou zdravého pesimismu. Hodně se mi líbilo i ztvárnění Koroljova, jehož osobnost si podle mě zasloužila vlastní pořádný film nebo seriál. Dobré navázání na Gagarina, ovšem dramatičtější, místy však také poetičtější, např. krásně udělané vzpomínky na dětství nebo přelet Voschodu přes osvětlený Měsíc, to by skoro chtělo zarámovat.

Může obsahovat spoilery. Tak drahý sanatorium, a přitom tam za těch 200 let ani nevybudovali pořádnej protipožární systém. Inu, film nám ostatně představí Švýcarsko jako zemi, kde žijí buď šílení dlouhověcí doktoři se sklony k incestu nebo pologramotní retardovaní vesničané, co poslouchají Rammstein, nic mezi tím, takže co se divit. Tvůrci si neujasnili, jestli má být film kritikou konzumu a honby za penězi, (ne)sofistikovanou kritikou světa bez boha, atmosférickým thrillerem se záhadou, hororem či sci-fi. Nakonec je to takové všechno a nic, přičemž se tu míchají prvky dost nechutného artu s těmi nejprofláklejšími klišé hororu/thrilleru, a to včetně těch genderových (takže nakonec "princezna v nouzi" musí být ta, kdo zasadí poslední ránu a podobně, protože představa, že by to bylo naopak, by asi znamenala okamžitou žalobu od spolku přátel babího hněvu). Pátrání po čemsi shnilém v navenek dokonale vyhlížejícím sanatoriu je prosté jak bulharská striptérka, přičemž ústřední (ne)hrdina, jenž je takovým mladším klonem Leonarda DiCapria (i když, vzhledem k jednomu ze závěrečných zjištění, kdo ví :) ), prochází přes četná klišé po více než dvou hodinách ke zjištění, které je jasné někdy v polovině filmu. Personál od poslední recepční až po samotného ředitele se tváří tajemně jako fotbalový svaz před výběrem trenéra národňáku, jenže i když je od první chvíle jasné, že jejich myšlenky nejsou tak bílé jako jejich úbor, nevyřeší záležitost tak, že by dotyčného jednoduše klepli něčím po hlavě. Místo toho ho nechají trajdat všude možně, do všeho strkat nos a nikdo ho pořádně nehlídá. Vím, že se logika ne vždy dá od podobného filmu čekat, ale přece jen, když to porovnám s takovým Shutter Island, tam všechno zapadne na své místo a všechno divné má logické vysvětlení. Mám radši právě ten přístup jmenovaného filmu, kde je krásně vidět, že lidská mysl stižená stihomamem má problém přijmout obyčejnou realitu. Tady si tvůrci (kromě neskutečně přemrštěné délky) ubližují tím, že se tváří strašně chytře a sofistikovaně, a přitom si pomáhají vysvětleními z nejlacinějšího braku. Jestli v něčem excelují, pak v nechutnostech, přičemž se chvílemi opravdu pohybují až na hraně specifického artu typu Miluji tě k sežrání. Film je místy opravdu nepříjemné sledovat. Až jsem si tu a tam říkal, že tak řemeslně brilantně ztvárněné ohavnosti musí o Verbinskim a spol. něco vypovídat, protože mi to přišlo spíš až jako forma masturbace (kterou ostatně ve filmu uvidíme taky, aniž by měla v ději nějaký hlubší smysl). Uznávám, že film není v poměru k rozpočtu sterilní atrakcí, takže tady můžu přiznat tvůrcům i studiu jistou odvahu. Na druhou stranu pro mě osobně zrovna tohle není ten způsob, jak bych tu odvahu při tvůrčím rozletu požadoval. Tak co s tím. Odpad to není už za lokace a nemůžu říct, že by to bylo odfláklé či vysloveně špatné. Na druhou stranu je to vlastně dějově hloupé a místy opravdu nechutné až trochu perverzní, takže tomu nemůžu dát ani tři body. Tedy za dvě a za sebe nedoporučuju. Ovšem pokud máte dojem, že krámy a úhoři v jednom záběru z pod hladiny bazénu jsou to pravé, klidně si pár hvězd přidejte. P. S. Myslím, že jsem se vypsal celkem zbytečně. Takový uživatel Sentido v několika prostých slovech film popsal přesně a naprosto výstižně.

Alternativní verze mého miláška, akorát místo prstenu jde o křišťál a místo roztomilého Gluma jej tentokrát opatruje nesympatická ohyzdná kravka. Zmatený děj, který připomíná spíš divadelní představení ochotnického souboru Horních Kotěhůlek o tom, kterak místní vodník pomohl mlynáři v boji proti vrchnosti nebo o čem to vlastně sakra bylo. Toto představení na své cestě zachytila redakce Toulavé kamery a záznam se rozhodla nasadit do televize.

Vronskij: "Nemůžeme jet pozítří do Moskvy, mám jiné povinnosti." Anna: "Ty už mne nemiluješ. Kdybys mě miloval, jeli bychom pozítří." Vronskij: "Dobře, tak já všechno zařídím jinak. Pojedeme pozítří." Anna: "Ne pozítří už je pozdě, já už nechci jet do Moskvy, Kdybys mě miloval, tak bys to pochopil a nenutil mne." Proč tolik lidí, když dostanou, co chtějí, vlastně nevědí, co si s tím počít. Anna je sobecká, citově nevyrovnaná a vydírající osoba, jejíž tragický konec lidstvo neochudil. Ale tam ještě možná můžu chápat rozpolcenost z toho, že je odloučena od syna (a tak pro jistotu zanechá nešťastné i všechny ostatní), snad ještě víc mi lezl na nervy Levin. Dneska by seděl v kavárně Slavie, zapíjel světabol, říkal, jak je řád světa nespravedlivý, ale neudělal by nic, co by ten stav nějak změnilo, protože ve skutečnosti je s tím spokojen. Typický salónní socialista. Nádherný byl ten jeho rozhovor s Oblonským. "Tak proč se s mužiky nepodělíš o obilí, když s nimi tak cítíš?" - "No, víš, člověk v mém postavení ablabla." Naopak Oblonský mi byl nejsympatičtější. Nebyl to člověk nijak mravních zásad, ale měl krásnou míru cynismu ("aha, on slyší hlas" - to jsem se válel smíchy) a především nebyl pokrytec jako právě Levin. "Máš dvě možnosti. Buď ber věci jak jsou a užívej si, nebo s tím něco dělej, ale nefňukej na půl cesty." Vronskij je podle mě aspoň v tomto podání sympatická postava, jen prostě nedokáže uspokojit všechny nároky své milenky na čas a pozornost, zvláště když ona sama neví, co chce. On se dost snažil, ale tohle nemohl vyhrát. No a postava nejsložitější, Karenin. V jádru vlastně dobrý a spravedlivý člověk, který ale nemá v sobě kousek života. Jak říkal Vronskij, "kdyby mě vyzval na souboj nebo se rozvedl, to bych pochopil. Ale on neudělal nic." Já dost chápu jeho lpění na cti a práci, sám jsem podobná konzerva jako on. Ale tohle když se zároveň zkombinuje s empatií, pak teprve jde o úplného člověka. Ona mu úplně nechybí, ale někdy také zůstal na půl cesty. Když už Annu pustil za milencem, měl s ní pustit i dítě, kterému nebyl moc laskavým otcem (i když by svým způsobem špatným rodičem také nebyl). A pak ještě ty drobné vedlejší postavičky, třeba ty tři babky, co celou dobu všechno komentují, o všech vědí všechno, ty jsou naprosto stejné v Petrohradu, v Praze, Paříži, Londýně, Novém Yorku. Jinými slovy ano, výborné, krásně vystižená psychologie i morálka. Mimochodem nesouhlasím, že by Taťjana Samojlova byla ošklivá. Že někdo není plakátovou tvářičkou neznamená, že nemá kouzlo (a nadpozemská krása Angeliny Jolie, jak tu někdo navrhuje, to jako fakt, takový cuchty štětkoidní?).

Na konci titulků jsem si přečetl, že na filmu se podílelo 15 000 lidí. Vkrádá se ono Pelíškovské "a přitom taková blbost". Aneb jsme tam, kde jsme byli před pěti lety. Technická brilance vs. trhání vlasů nad hloupostí scénáře. Být kosmonaut, už snad vážně ty filmaře zažaluju za urážku mého povolání, protože tato individua by nikdo soudný nepustil ani do Hvězdné pěchoty. Leda že by ta kolonizační loď byla variací na Archu B ze Stopaře, to by pak dávalo smysl. Demence postav hraničí s absurdním dramatem, takže např. očekávejte, že první, co moderní nezávislá žena udělá v neznámém nepřátelském prostředí poté, co přijde o polovinu svých kolegů, je, že se půjde sama vykoupat. Jiné dvě ženy hned po sobě uklouznou v téže louži rudé krve na bělostně bílé podlaze (čili variace na: Blondýna vidí slupku od banánu a řekne si: "a jéje, zase upadnu"). Nebo klasické "počkejte, může to být nebezpečné, co kdybychom se rozdělili". To je tu na denním pořádku. A například když vám již odhalený padouch nabídne, abyste se podívali do podezřelého vejce (poté, co už pár vašich kamarádů za podobných okolností skončilo), prostě to neřešte a udělejte, oč vás žádá, asi jako když Edmund Černá zmije zlikvidoval soupeře tím, že ho nechal prohlédnout si dělo zevnitř. Zkrátka víc komediálních prvků nemá leckterá dobrá komedie. Ještě by to do soundtracku chtělo skladbu Když android políbí androida. Alespoň že demence je dle tvůrců tentokrát univerzální a týká se i mimozemšťanů (ta Davidova vzpomínka je ale fakt ještě debilnější než to ostatní). Jediná postava, která se během filmu chová jakž takž rozumně (Danny Mc Bride), je na plátně hrozně málo a jakože hrdinka se na konci stává vychtěnou hrdinkou čistě jen proto, že naplňujeme stejné schéma, které k tomuto světu patří, aniž by to logicky zapadalo do předchozího vývoje postavy. Na finální "překvapivý" zvrat musí divák čekat ještě půl hodiny, ačkoli je to jasné jako houska na krámě (čímž mimochodem Covenant hodně připomíná vlastní vykrádačku Life), atmosféra nefunguje, o partu Cardů Retardů se není proč bát, stejně jsou od sebe nerozeznatelní. Opakuji z komentáře k Prometheovi: "ve Vetřelcích i těch několik vojáků, kteří byli KIA hned po první scéně, mělo svojí osobnost a místo v posádce i ve filmu. Frost, Dietrichová, Drake, Wierzbowski, seržant Apone, člověk si jejich jména i tváře zapamatuje. Tady po úvodním nepředstavení se spousta postav na desítky minut ztratí, aby se odkudsi objevily v náhodném místě filmu a bídně či hrdinně zahynuly nepoznány, nerozeznány." Zkrátka nic než hloupý film navazující na jiný hloupý film. Stejné chyby, stejné známky. Sám vlastně nevím, proč to neopatřit zaslouženým odpadem, snad za toho Wagnera, který tam občas zazní.

Bylo by to za čisté čtyři a možná bych uvažoval i o plném bodování, kdyby si film odpustil pár dialogů hodících se spíše do přednášek o politické korektnosti na úsvitu 21. století než do prostředí o 100 let staršího. Percy Fawcett byl sice znám tím, že s domorodci jednal mírně a respektem, ale rozhodně nevedl řeči zpohodlnělého intelektuála naší doby, který se džungli přiblíží nejvíce skrze obrazovku svého HD televizoru. Film si také události poněkud upravuje v zájmu autorova pohledu (např. poslední výpravy se účastnili tři muži, kromě Fawcetta a jeho syna ještě Raleigh Rimell, který ve filmu vůbec není zmíněn). Když se přes toto přenesu, stále The Lost City of Z zvládá být tou pravou dobrodružnou podívanou ze staré školy (tedy nezkaženou popkornovým Indijána Džounsem) o zaplňování bílých míst na mapě a pátrání po neznámém. Doma mám starou knihu ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů a během čtení o výpravách a dobrodružstvích známých i téměř neznámých mužů, kteří v průběhu tří tisíc let přispěli k poznání našeho světa, jsem zažíval stejné pocity jako u tohoto filmu. Jeho nejsilnějšími stránkami jsou prvotřídní hudba, vytříbená kamera, atmosféra a dobří herci (Patizón má ode mne opravdu palec nahoru). Je skutečně škoda, že podobných filmů vzniká takové minimum. Ještě jedno musím filmu přiznat, opět mi připomněl dle mého vůbec nejlepšího zástupce tohoto žánru, a to zde již uživatelem DaVid'82 zmíněné Měsíční hory.

Ti zombíci bez mozku tu byli před kamerou nebo za kamerou? Celých asi 15 let od shlédnutí této pikačoviny jsem se ještě nerozhodl. Dementního P. W. S. Andersona zkrátka měli odstavit od filmařiny hned po Mortal Kombatu.

Spalující sága vášně, která překonala vesmír i čas! Budete otřeseni! Účinkuje 1000 slonů! Jenže ve skutečnosti je to jen jeden velbloud stokrát kolem kamery, podvod na diváka, který pak pro velblouda nevidí poušť. Ten film se sice jmenuje po známé legendární postavě ohánějící se neméně legendárním mečem a kolem toho se občas míhají postavy obdobně zvučných jmen, ale nejen že jejich představitelé jsou natahaní na práci ze všech kontinentů, ale i všemožné epizodky jsou natahané ze všech možných zdrojů, od videoher přes všemožné spravedlivé revoluce až po znak státu Mexiko. Větší pocit nemístnosti jsem měl snad už jen z Bratrstva vlků a tamního kung-fu Indiána. To vše je obaleno kolem nudné psudogangsterské story s otravnými postavami, nesmyslnými rozhodnutími, mizernými (nepřehlednými, digitálními) akčními scénami (jo, s ubohou choreografií) a tragickým záporákem i gerojem. Zkrátka něco, co by se dalo korektně nazvat univerzální příběh, kde je dle mínění tvůrců "všechno" a ve skutečnosti naprosto nic, jak je pro současné pojetí výpravného filmu příznačné. Žádná vazba s něčím konkrétním, atmosférou určitého místa, mytologií (to co tam dali, je okleštěně, nezajímavé, nedopracované a nesouvisející jakkoli s Artušem), mentalitou, zvyky, nic z toho není jakkoli svázané s artušovskou legendou, klidně by se postavy mohly jmenovat Pankrác, Servác a Bonifác a vyšlo by to nastejno. Je jedno, jaká jména postavám dáte, kam to formálně zasadíte, protože na tom ve výsledku v tomto pojetí vůbec nezáleží. Něco z toho by možná samostatně mohlo i v nějakém filmu s lepším scénářem fungovat, ale tohle je doslova splácanec hodný Kolíka Aťsepicnu. Jděte s tím do hajzlu. Normálně i blbinám přeju výdělek, když si tím lidi kazí dobrovolně vkus, ale téhle sračce vyloženě přeju ten totální komerční propad.

Za chvíli vyběhnou z hradu rodičové, aby přivítali mladou dvojici, jenže - jenže nám došel rozpočet, takže to neuvidíte. Ostatně peníze asi padly z větší části na lysohlávky, kterými se to tam hemžilo. Což by vysvětlovalo vše, od scénáře a dialogů po herecké výkony.