flanker.27

Tož dobré to bylo (už vím, že si nemám brát Italku), ale musel jsem při tom neustále myslet na Přátele kopretiny. Ti se mi líbili mnohem víc.

Hodnocení si ponechám na konec, ale mám potřebu něco napsat už teď. Stejně jako PaRi jsem si hlavně na začátku všiml opisování z Bondarčuka (tedy především v interiérových scénách, popř. v těch, které se pokoušejí poněkud toporně o lyriku). Během Bitvy u Slavkova jsem se ptal, kde je sníh, Nataša působila nějak moc vyspěle (kolegyně v práci říká jurodivě), marně jsem hledal scénu tak sugestivní jako nástup Rusů v bitvě u Hollabrunnu/Schongrabenu (snad nejvíc omračující bitevní scéna celé Bondarčukovy epopeje). Bitevní výjevy zde byly dokonce ještě slabší než v Napoleonovi (jsem zvědav, zda se někde později objeví těch slibovaných 15000 komparzistů). A car Alexandr I., vyhlášený krasavec, ztvárněný cca 50letým hercem? U většiny věcí jsem si ale říkal, že to celkem překousnu, k televizní produkci mohu projevit trochu blahosklonnosti. Co mě ale vyloženě zvedlo ze židle, bylo zvěstování Ulmské katastrofy (nikoli bitvy) Kutuzovovi samotným Mackem???!!!??? He??? Co??? Mack se při kapitulaci před Napoleonem takřka rozplakal a ten mu pak blahosklonně popsal celou strategickou situaci, ukázal mu kde soudruh z habsburské monarchie udělal chybu a ponechal si ho jako váženého hosta (Mack byl poté odsouzen vojenským soudem na dva roky do vězení a zbaven hodnosti a vyznamenání). No, uvidíme dále, moc kladů ale zatím nevidím, snad jen Malcolm McDowell obstál se ctí. Update: Koukám, že s hodnocením jsem se opozdil o mnoho let, což samo o sobě vypovídá o tom, jak moc to na mě nezapůsobilo. Taková nově evropská televzní slabota ze stejného ranku jako již zmíněný Napoleon.

Nuže, milý Watsone, je to prosté. Pachatelé zanechali při své práci tolik stop, že jejich polapení mohu ponechat i Lestradeovi. Za prvé, je to zjevná snaha mít novou sérii v duchu Pirátů Karibiku. V producentském zadání je odlehčená akce, efektní kamerové jízdy, špičkování mezi postavami. Druhou stopou je známá značka, co diváky přitáhne do kin. Minule pouťová atrakce, nyní slavná literární série. O nás, Watsone. Za třetí, padouchův plán na ovládnutí světa by sedl spíše někam ke kolegovi Bondovi, takže pro odlišení bylo třeba ponechat několik propriet, jako má lulka a housle, temný Londýn či číslo 221 Baker Street. Byl to trochu oříšek, Watsone, protože místy film nabývá atmosféry, za kterou by se nemuselo stydět ani zpracování našich potýkání s Jackem Rozparovačem ve Vraždě na úrovni. Tuto schopnost klamat tělem jsem ovšem začal podezřívat v mnohem rozsáhlejší konverzační části filmu, která nenechává na pochybách, milý doktore a příteli, že hlavním cílem je zábava pro oči a klouzání po povrchu. Korunou důkazu je pak feminizační vsuvka Rachel McAdams, která bohužel vyčerpala všechen svůj přínos spolu s uspávadlem ve šnapsu v nezahalené scéně v hotelovém pokoji. Nic, čím bychom se měli nechat svést na scestí dokore - doktore, sem se mi dívejte. Definitivní konec pachatelův pak je zneužití mých deduktivích schopností k tomu, aby se děj mohl drát třeskutě a často dosti krkolomně vpřed, abych vzápětí mohl objasnit, proč tak a nejinak. Pachatel tedy byl poměrně zdatný, ale do mladých let se raději vrátíme skrze Pyramidu hrůzy alias Young Sherlock Holmes.

Celkem snesitelná modernizovaná variace na Pygmalion. Když jsem to viděl poprvé někdy před 15 lety, hlavní hrdinka mi na začátku hrozně lezla na nervy, dneska se na věci dívám trochu jinak, takže mi lezla na nervy spíš na konci :))

Tohle je film, kde člověk přímo cítí chuť kovu, vazelíny, oleje a sazí. Všechno velmi živelné, syrové, špinavé, chlapské a reálně podané, často v dlouhých nestříhaných záběrech, a to včetně vlaku projíždějícího bombardovaným nádražím nebo kolize dvou ocelových monster na kolejích. Příběh by mohl snadno sklouznout k dobrodružné jízdě, celkové vyznění filmu je ale velmi vážné a realistické. Proč jen musí být v dnešních filmech všechno tak zatraceně nablýskané?

Já už jednou zavřel hubu Ricky Martinovi, mám to dobrý :))

Chudák holub. To jeho nadšení z klování do knoflíků bylo přímo (jaderně) odzbrojující.

Viz gudaulin, ale jako malému se mi to líbilo. A pořád lepší než nedávný remake.

Svérázná adaptace bestselleru Modrá, nikoli zelená planeta, poklona přírodě existující jen ve virtuálním prostoru a složená člověkem, který pro své pasování se na "krále světa" potřebuje tu nejvyspělejší techniku. Myslí to upřímně? Zahodíme kardiostimulátory, automatický pračky, hormonální antikoncepci a splachovací WC a půjdeme do lesa objímat stromy a vnitřně se propojíme? Půjdeme k primitivním kulturám učit se vzájemné úctě a úctě k přírodě? Jak taková přírodní kultura může taky vypadat, je hezky zobrazeno ve filmu Měsíční hory (a poněkud okázaleji třeba v Gibsonově Apocalyptu). Film s poselstvím pro celou rodinu ale není k tomu, aby se nad ním hloubalo, proto musí být hned jasné, že Modří už vědí, jak s matkou přírodou ohleduplně zacházet. Bodejď by ne, když nemusí budovat nemocnici, stačí nemocnýho napojit na strom a pak skupinově meditovat. Prosté jak bulharská striptérka. Zato zlí lidé bezohledně těží unobtanium (nevíme, na co ho potřebují, co když to zachraňuje děti s leukémií) a vůbec nemají respekt. A měli jsme sice u filmu spoustu poradců, ale asi nikoho z oblasti vojenství. Např. na co byl v tý finální bitvě ten pozemní výsadek? A proč že jim nefungovaly žádný detektory, zaměřovače, radary apod.? A když ten raketoplán s bombama vlastně zničili právě na tom místě, kde chtěl ten náklad shodit, jakej to mělo smysl? A co že jsou naše bojový prostředky budoucnosti tak zranitelný, přitom co by tam asi proved jeden současnej tank? No dobrá, aby to nebylo zas tak sžíravé: "Na teror odpovíme terorem" je hodně aktuální (škoda že to neni využitý líp), likvidace "odpadlíka 1" vyloženě potěšila (tohoto typu ženskejch postav mám fakt po krk), a plukovník Quaritch je vyloženě sympaťák. Plus ta technologie, ale to je nošení unobtania na Pandoru. Kdyby to nebylo tak okázale agitační (srovnat např. s Distriktem 9, méně je více), nechal bych se i ukolíbat. Jenže to je moc agitační a moc černobílý, zároveň je v tom pohled naivního zelenýho měšťáka, kterej tu přírodu zná tak z hezkejch fotografií, ale kdyby v ní měl tejden žít bez splachovacího záchodu, hezky rychle by se vrátil do "zkažené civilizace". Závěrem citát: "Jaký to je zradit vlastní rasu?" Finální verdikt: Laciné sdělení, laciné hodnocení.

Takřka dokonalý dobrodružný film, ale žádná oddechovka. Neuvěřitelně naturalistické, perfekně zahrané a zrežírované dobývání Afriky a objevování pramenů Nilu.