flanker.27

Na dobu vzniku skutečně výborně zvládnuté velkorysé dílo, které sice nezapře poplatnost době, schématické a zjednodušující vidění a učebnicovost dialogů, ale nechápu, proč to vyčítat právě Vávrovi/Jiráskovi, zatímco jinde (statečná Melova srdeční příhoda například) tomu tleskat. Navíc na tom opravdu nevidím nic, za co by kdokoli z tvůrců musel zpytovat svědomí. Štěpánek je výborný, Vávra prokazuje své vskutku světové schopnosti režírovat velké scény a nechybí ani zajímavé okamžiky a rozpory mezi samotnými husity (adamité apod.). "KŘIŽÁCI BĚŽÍ."

Rumcajse a i jiné večerníčky a pohádky (např. Wericha, Broučky) mám víc spojené s audiokazetami, které jsem si pouštěl pořád dokola. Ty nahrávky dokázaly tak úžasně povzbuzovat vlastní fantazii. Proto večerníček je až druhej v pořadí za pětihvězdičkovejma kazetama. Ale dodneška miluju, jak Rumcajs nabíjí pistoli tvrdým žaludem. :)

Dovolím si odcitovat Gudaulinův komentář: "...protože Všichni moji blízcí spadají do kategorie pietních snímků určených primárně k odvysílání v televizi při příležitosti příslušných výročí." Něco tak výstižného již prakticky nelze doplnit. Jen tolik, že i přes tu pietnost jde o docela civilně pojatý film, který se nesnaží citovými výlevy dohánět k slzám podle hollywoodského vzoru, přestože téma k tomu jednoznačně vybízí. Zmínku si zasloží to, že jde o jeden z mála porevolučních filmů, kde naše herecká elita dostala příležitost k charakternímu herectví.

Se člověk nestačí divit, v kolika lidech bez rozdílu pohlaví je kousek tý kurvy. Pro prachy cokoliv.

Snad jediná výtka: myslím, že v reálu se hraje víc na "jistotu" a míň riskuje. Ale jinak. Tohle není nablýskaná vlastenecká reklama na U. S. Army ani uvzdychané melodrama, kde se oduševněle touží po dívce tam doma. Místo toho tenhle syrový realistický film nabízí jako Churchill krev, pot, slzy a dřinu, neokázalé chlapáctví (natočené ženskou, sakra, ta evidentně nemá potřebu si něco dokazovat), scény, při nichž by bylo slyšet špendlík spadlý na zem, a sympaticky málo keců. Na pochopení charakteru hrdinů není potřeba dlouze a moudře tlachat, stačí pár vět a výborné herectví beze slov. Stejně tak válka, o které se tu nemluví, která se tu prožívá na vlastní kůži. Několik pěkných detailů jako čištění zakrvaveného zásobníku (něco podobného jsem chtěl v nějakém filmu vidět). Ve filmu je velmi málo hudby, což je další plus, přispívá to k napětí i k realistickému vyznění. P. S. Souboj ostřelovačů z Ryana se může jít vycpat.

Skoro mě mrzelo, že jde jen o další variantu na vnitřní svět vzpírající se realitě, protože atmosféra staré temné pevnosti a celkové ladění filmu jasně vybízely k nějakému pěknému krvavému operačnímu sálu, kde se do hlav zaráží kdeco. Hodně zajímavá hudba (taková zvláštní směs toho, co znělo třeba v Hitchcockových filmech nebo v Osvícení a moderních tónů), někdy zřejmě schválně viditelná zadní projekce, prototypy podivných bytostí v kobkách, všechno úžasně vybalancované tak, aby to ještě bylo děsivé a ne už přehnané. Na druhou stranu film zůstal nohama na zemi a jeho psychologická stránka mi přišla výborně propracovaná. Pravda je, že to co se Danielsovi reálně stalo, mi přijde mnohem hrůznější, než nějaké filmově okázalé experimenty s lidmi. Naprostá paráda jsou bez výjimky všechny herecké výkony od hlavních rolí po ty nejmenší a naprosto jistá Scorseseho režie. Z každého záběru je zřejmé, že je na plátně přesně to, co Scorsese chce aby tam bylo. I když má film výborný zvrat i pointu, nestojí zdaleka jen na tom, že tam nějaký (nečekaný?) zvrat a pointa jsou, ale hlavně na jejich opodstatněnosti a logice. Při opakovaných shlédnutích člověk naprosto docení, jak se film s divákem k finálnímu prozření blíží, přičemž se celkem ani moc nesnaží svádět na falešné stopy, právě naopak vše zapadá naprosto logicky, např. chování dalších postav okolo Teddyho (zejm. Mark Ruffalo). I o ostatních hercích je třeba pět jen chválu. Takhle po všech stránkách propracovaný a promyšlený film zaslouží maximální ocenění. Plně na úrovni Klubu rváčů, jediná nevýhoda Prokletého ostrova je, že přišel až jako druhý. Rozhodně největší filmový zážitek za minimálně 5 let.

Ani náznak podbízivosti, angažovanosti a politické korektnosti. Pokud zpracovávat takovýhle téma, tak takhle. Život puberťáků jaký je, žádná emerická vyžehlená High School.

Kandidát na nejangažovanější (=politicky nejkorektnější) seriál všech dob. Zvláště dcery slavné detektívky by zasloužily výletní jízdu mlýnkem na maso. Hanba mužům, kterým "emancipovaná" Lescautová vládne. Co to s těma Francouzema je? Země, která detektivnímu žánru vládla, v současnosti plodí blitky bez děje, zato s patřičným zastoupením menšin a žen.

Trocha romantiky musí být, i v čase madamme gilotiny. Ta je zde obsazena na druhé straně, což je docela zajímavé, stejně tak to, že Angličané nejsou tentokrát tou úplně správnou stranou.

Šlechetný Horatio nasazuje život za záchranu nepřítele, což nezůstane bez odměny. Relativně slabý díl zajímavý především znovuobjevením ztraceného přítele. Španělské kobky jsou patřičně temné, tvůrci ovšem nedodávají, že v té době se Angličané k zajatcům chovali mnohem hůře než Španělé nebo Francouzi. Jejich pontonové lodě byl pojem budící hrůzu.