flanker.27

Jedna z nejlepších televizních inscenací, natočena na motivy hry R. Rollanda. V celém příběhu jde o zvažování dobra a zla nebo spíš zla a menšího zla. Zachovat se čestně a spravedlivě nebo podle zájmu republiky? Dva muži znají pravdu, ale jen jeden se odváží jít proti všem, aby zabránil bezpráví. Jenže vlast je ohrožena a skutečný viník může přinést rozhodující vítězství. Skvělý příběh podpořen famózními výkony naší herecké elity, pánové Němec, Ptáčník, Postránecký, Prachař a další ukazují, co je to HERECTVÍ. P. S. Příběh je vlastně takovou zmenšeninou procesu s generálem de Custinem, jehož jméno na začátku příběhu také padne. I on byl původem šlechtic, i on bojoval věrně za revoluci (právě on Mohuč předtím na Prušácích dobyl) a i on byl přesto obviněn ze zrady a roku 1793 popraven. Teulierova postava je pravděpodobně inspirována Jeanem Baptistou Meusnierem, který byl rovněž původně matematikem, jenž v revoluci vstoupil do armády a při obléhání Mohuče byl raněn a na toto zranění zemřel dne 13. června 1793, měsíc předtím, než Mohuč znovu padla do pruských a rakouských rukou.

Snad jediný film, kde se mi opravdu zamlouvala Meryl Streep. Klasický film.

Autoři se snažili do filmu nacpat co nejvíc národností, které se války v Africe účastnily. Jinak je to strašná ptákovina, asi jako když jsme si hráli na válku s klukama (aneb "představujou si to jako Hurvínek válku"). Klasický výtvor Briana Trencharda-Smithe (jen se podívejte na jeho tvorbu). Jedna hvězda za interiér tanku M3 Lee.

"Osagové jsou naši přátelé." Je to tak krásně milé a upřímné, že se člověk ani nemůže zlobit na nedostatky, které to má. Když jsem to viděl coby asi osmiletý v kině dnes Illusion, tehdy snad Ponrepo, tak když praštili strážce pokladu pažbou pistole do hlavy, samým napětím jsem vyhrkl na celé kino "a je po Indiánovi," načež bylo po tragédii :))

Peter Weir není tuctový režisér. Své filmy vždycky natočí jinak, než byste čekali, ale ne jako nějaké experimenty, celý film je znát jeho pevná ruka provádějící naprosto konkrétní vizi. Nejinak je to v tomto válečném filmu. Weir se soustředí hlavně na dva kamarády, kteří se poznají na běžeckém závodu, po kterém nastává jejich cesta do armády. Z australské pouště se přeneseme do egyptského písku, kde se vojáci cvičí pro nasazení na skalnatém poloostrově u Bosporu, od jehož obsazení si dohoda slibovala rychlé vyřazení Turecka z války a ovládnutí Středomoří. Ale opět sledujeme oyčejné vojáky s jejich iluzemi, tužbami a hlavně kamarádstvím. Teprve při vlastním nasazení se původní představy mění ve vystřízlivění, na které ovšem není dost času. Weir je velmi uměřený co se emocí týče. Pro vyvolání žádoucího efektu postavám stačí dvě tři věty a výraz ve tváři. Není to ani trochu okázalé, o to je to účinnější. A strhující konec s během o život, to zůstane v každém. Úchvatná je scéna s lovením potopené výzbroje pod vodou, když okolo prší střepiny. Mám silný dojem, že se u ní inspiroval Spielberg pro Ryana.

Ano, jako jiní i já kdysi shlédl toto dílko na památném OK3, ale ani jako malého mě to nijak moc neděsilo, bylo to moc přitažené za vlasy. Snad jen scéna v lese, kdy ten kluk narazí na ocelovou trubku.

Na poli sportovního filmu vůbec nic nového a s chybami, ale celkem dobře se na to kouká. Jen toho fotbalu tam mělo bejt víc a bez chyb. Výslednýmu dojmu navíc přidává gól Milana Baroše :)

Scénář filmu sice obsahuje jeden logický zádrhel (že by se Policie tak babrala s jedním podezřelým, možná kdyby měl rukojmí), ale v tomto případě "Who cares". Atmosféra hutná, výkony skvělé, gradace famózní. Schumacher když chce, tak umí, a to velmi.

Jedno vlakové kupé. Touto pomůckou dokázal Frič výborně zakomponovat do jednoho filmu vybrané povídky z Čapkových "Kapes". Všechny se nějak točí kolem lidského nitra a svědomí. Střídají se humorné i závažné příběhy, jak to v životě chodí. Poslední povídka s nebeským soudem je úchvatná. "A proč vlastně vy, proč ty bože nesoudíš? - Inu, protože všechno vím."

Tomuto mistrovu filmu jeho Pražan nerozumí, protože celá ta pouť za sexuálními orgiemi mu přijde jako ukázka zakompexovaného Američana, co neví, jak se pořádně vybít. Hmm, a co? Možná že je to skvělá alegorie a sonda do lidského nitra, bohužel pro mě nitra naprosto nezajímavého, nic, co by mě jakkoli oslovilo. Asi jako když v Blesku napíšou, že Leoš Mareš rád (š)Kubánky.