Raziel_cz

Chandlerovský příběh soukromého očka se všemi klady a zápory románů s Philem Marlowem. Sympatický hrdina, klesající na emoční dno nejen tíhou případu, do kterého až moc zabředl a na kterém jemu jedinému ze všech zainteresovaných záleží, ale zároveň drcený ze strany padouchů i zaměstnavatele, ostré dialogy a zápletka se skvělým odpichem, unylým prostředkem a závěrem, kde se to všechno tak nějak spojí a tak nějak to zhruba dává smysl, ale uspokojivé to není ani náhodou. Gene Hackman je super, je to napínavé a má to správně noirovou atmosféru, ale největším kladem je, že díky tomu máme mnohem lepšího Posledního skauta. Třeba nepřímo, ale stejně. Bylo to fajn, ale, na rozdíl právě od Blackova majstrštyku, víckrát to vidět nepotřebuju.

Melancholický character piece a tak trochu dekonstrukce Elliottovy kinematografie. V podstatě takové důchodcovské JCVD. Bez nějakých moc zvratů, ale zato plné emocí a artové tak akorát, aby to vypadalo pěkně, ale ještě to nestačilo být dost sebezahleděné, aby vám to začalo lézt na nervy. Ale seriózně – je to moc příjemný film, Sam Elliott ho táhne v podstatě sám (i když Nick Offerman mu nahrává fakt solidně!), a i když to celkově nijak echt nevybočuje ze žánrových standardů, režie a herecké výkony jsou natolik silné, že je to ve výsledku vlastně jedno. Plus se to zvládá elegantně vyhnout i oběma variantám konce, které vás napadnou. A pak je tu ten Elliott. A Offerman. A tak.

"Things go wrong. The odds catch up. Probability is like gravity: you cannot negotiate with gravity." Scenáristicky to nevybočuje, ale natočené je to tak úžasně, s takovým drajvem a stylem, a zvládá to tak efektivně vyvolávat emoce, že se od toho nejde odtrhnout. Není to Heat, ale je to druhá nejlepší věc. Je to intenzivní, vygradovaný thriller bez zbytečné vaty. Skvěle obsazený, audiovizuálně strhující – na rozdíl od Collateralu tomu HD handheld sedne a v BR kvalitě je to nádhera –, s výbornými akčními scénami... prostě je to naprosto úžasné, monumentální a nedá se to vnímat jinak než jako další Mannův kriminální opus. Jestli je tohle poslední jeho opravdu dobrý film, je to nejen krásný full-circle, ale taky něco, na co on může být hrdý a s čím můžeme být my všichni spokojeni. A Colin Farrell je frajer.

Thriller z právnického prostředí. Rychlá, plná zvratů a skvělých postav a stylově (tonyscottovsky) natočená. Nic tak důmyslného a emotivního jako Primal Fear, spíš je to jako kdyby se Guy Ritchie rozhodl natočit trochu jinou a trochu vážnější žánrovku, ale odsýpá to (ty dvě hodiny ani nepoznáte), McConaugheyho to právoplatně vrátilo na mapu a celkově je to prostě dobře strávený čas. Škoda jen toho Ryana Phillippa v jedné z hlavních rolí – mít tam někoho, kdo umí hrát, zanechala by ta postava mnohem větší dojem.

Hip verze Francouzské spojky. S postavami, které jsou přesně tak morálně flexibilní, jak se od řádného neo-noiru sluší, ale na kterých vám přesto záleží, s parádní automobilovou honičkou, rychlými a brutálními přestřelkami, nepředvídatelným dějem (po zvratu v hodině a tři čtvrtě jsem zůstal koukat s doslova otevřenou pusou), špinavým L.A. a až mannovským detailovým fetišismem. A skvělou muzikou. Za mě rozhodně záležitost z trop trojky Friedkinovy filmografie.

Rozhodně to vypadá světově... alespoň dokud režíruje Zachariáš. S nástupem Nellis se to filmařsky změní v průměr bez nápadů a atmosféry a jenom to podtrhne, že ani po třetím díle se tu pořád nic neděje, krom toho, že – jak napsal Jiří Pavlovský – všichni jsou hnusní a v prdeli. A tím třetím dílem jsem s tím skončil, takže hvězdy dávat nebudu. Třeba archetyp maloměstských kriminálek, britský Broadchurch, taky přistupoval k látce dost zeširoka, ale v jeho středu byl pevně zakotvený případ, se kterým bylo všechno spojeno, a dva hrdinové, kteří to neustále někam posouvali. V Pustině ten případ odstartuje nějaké události, ale pak už jenom koukáte, jak postavy pobíhají z místa na místo, mluví sprostě, chrápou s kurvami a vaří drogy, a sice víte, že se to nakonec nejspíš nějak spojí, ale zároveň máte pocit, že by se to všechno dělo i bez jedné protěžované ztracené holky, kterou někdo hledá asi tak pět minut z každého dílu a pak ho ještě setře Leoš Noha. Rozhodně je fajn, že to vzniklo a že co se týče české seriálové produkce, konečně se ji snaží kvalitativně někam dostat nejenom Čt, ale tohle pro mě (i přes tu Nellis především scenáristicky) nefungovalo.

Příjemně plynoucí, uvěřitelná dramedie. Aby ne, když ji Kumail Nanjiani napsal podle svých skutečných zážitků. Některé věci to zbytečně přeskakuje nebo proletí dost rychle, ale Kumail (hrající sám sebe) a Ray Romano jsou boží, a ten příběh je natolik silný, že se od něj nejde odtrhnout. Všechna ta sláva rozhodně zasloužená.

Moderní česká kriminálka? A kvalitní? No kurva. Jasně, rovnou měrou to klade důraz na drama a psychologii postav, ale v zásadě je to prostě neo-noir s patřičně stylizovanou realitou, morálně flexibilními postavami a syrovým vyzněním. Myslím si, že se závěrem (co se týče Kobry), to klidně mohlo zajít trochu dál, do úplně bezútěšného konce, ale to je jen malá vada na kráse. Takže tak. Víte jak.

Jako skoro každý – mám problém se závěrem. Do té doby je to pěkná antologie, velmi civilní, ale velmi zručně natočená. Máme tu skeptického vyšetřovatele a tři duchařské případy. Každý je úplně jiný, všechny jsou napínavé a všechny jsou především příjemně přímočaré a dávají tak vzpomenout na dny Hammeru a Amicusu. A máme tu naprosto vynikajícího a s každým filmem lepšího Martina Freemana. Zabaleno je to do britsky depresivního vizuálu, ale nebere se to přehnaně vážně. Je tu dost uštěpačných narážek a černého humoru, abyste se zahihňali, ale nikdy to není v rozporu s hororem. A pak přijde to proklínané fantasmagorické finále, ve kterém se sice všechny motivy pospojují dohromady, ale které je prostě dneska už strašné klišé a navíc rozbije všechno, co film do té doby budoval. Má sice řadu poměrně originálních speciálních efektů, takže to je zase plus, ale příběhu to nepomůže. Rozhodně si ale myslím, že by stálo zato vidět původní divadelní hru. Tam by oboje mohlo fungovat o poznání líp.

Hodně experimentální, hodně překvapivé. Na ten styl jsem si chvíli zvykal, ale nakonec mě to dost chytlo. Samozřejmě, koukat na to všichni budou kvůli Burnhamovým songům, a těch je tu dost a jsou super. Přesně tak sebereflexivní, chytré a vtipné, jak čekáte. Bomba věc.