Raziel_cz

Pro Friedkina mám jenom respekt. Miluju Vymítače, miluju Sorcerera a obdivuju jeho dokumentaristický styl... ale Francouzská spojka mě nebavila. Je to zvláštní, protože mám rád procedurálky, neo-noir a filmy, co vás hodí do děje bez zbytečného expozice, ale stejně. Asi hlavně proto, že většinu děje hrdinové, na kterých mi až do pasáže s rozebíráním auta ani moc nezáleželo, dokola někoho sledují a dost brzo to začne být ohrané. Legendární honička mi tak legendární taky nepřišla, mnohem víc mě strhlo pronásledování pěšmo na začátku a pronásledování pěšmo předcházející té honičce. Gene Hackman a Roy Scheider jsou ale skvělí a když se zrovna dělo cokoliv jiného než sledovačky, bylo to fajn. I když pro příště radši zůstanu u toho Sorcerera.

Osmdesátkový akčňák mixnutý muzikálem? Boží. A to muzikály ani nemám rád. Streets of Fire ale šlape naprosto skvěle – děj se nikdy nezastaví kvůli hudebním číslům (tradiční muzikálová tu ostatně ani nejsou), je tu spousta dobré akce, rokenrolu a dobré akce v rytmu rokenrolu, drsní hrdinové, úchylný Willem Dafoe a všechno se to hýbe dopředu neuvěřitelným tempem díky přímočaře naivním – inu, muzikálovým – dialogům. Nemluvě o tom, že se to celé odehrává v retrofuturistické fúzi padesátých a osmdesátých let. Geniální.

Mnohem chytřejší film, než je tady – zdá se – kdokoliv ochotný přiznat. Rozhodně to není žádná přímočará exploitační vyvražďovačka, ale promyšlený thriller ve stylu Deliverance a First Blood. Zápletka je sice jednoduchá, ale co následuje, je fungující drama založené na postavách, efektivní vojenské jednotky, evokující obrazy Vietnamu, a jedno z nejnapínavějších finále, co jsem kdy viděl. Pro dobře strávený večer nemusíte hledat nic jiného.

Dvěma slovy: dokonalý film. A více slovy: dokonalý film, který má velmi účelný scénář a ve kterém má každá scéna své místo (a často pracují s tím, že se v nich dějí dvě důležité věci najednou), který má spád a atmosféru a hitchcockovsky budované napětí, který má tři velké akční scény, v nichž naprosto plynule přechází z gangsterky do westernu, a všechny jsou ikonické (a ta nádražní přímo legendární) a který má uspokojivější payoffy než ritchieovky. Jestli jsem to ještě neřekl: dokonalý film. A jestli jsem to řekl, tak stejně.

Jednička je skvělá. Ale téhle anarchii nejde nepodlehnout, a pokud trochu tušíte, jak filmy vznikají, nejde ani nežasnout, že taková anarchie vůbec existuje. Viděl jsem to snad každé Vánoce a uvidím to i ty příští. Dokonalost sama.

"Remember what you were saying about people in the 'burbs, Art, people like Skip, people who mow their lawn for the 800th time, and then SNAP? WELL, THAT'S US. IT'S NOT THEM, THAT'S US! [...] WE'RE THE ONES WHO ARE ACTING SUSPICIOUS AND PARANOID, ART! WE'RE THE LUNATICS! US! IT'S NOT THEM! It's us." Joe Dante to má se mnou těžké, protože do svých věcí promítá svou lásku k Looney Tunes a ty já moc nemusím. Ale dva jeho filmy naprosto nekriticky miluju. Gremlins 2 a The 'Burbs. To druhé ještě trochu víc. Syntéza hororu a střelené komedie funguje perfektně, od začátku vás to hodí do děje a tak dokonale to buduje napětí a atmosféru stupňující se paranoie, že se od toho nedá odtrhnout a má to velmi technický a tedy velmi vypointovaný a pro mě tedy velmi uspokojivý scénář. A to obsazení, hudba a nečekané gagy jsou pure gold. K téhle nadsazené předměstké Twilight Zone se budu rád vracet.

"You say nothing, okay? You stay detached. Otherwise that's what I'll do to your retinas." Malcom Tucker, dámy a pánové. A tedy vynikající Peter Capaldi ve vynikající politické satiře. Ianucci tady ještě nemá tak vytříbený smysl pro detail jako v The Death of Stalin, ale svůj styl nezapře ani náhodou a celá ta filmařská syrovost jde ruku v ruce s prostředím britské vlády. A jo, The Death of Stalin je pro Čecha určitě zajímavější, scenáristicky o level výš a absurditou a černým humorem o dva – ale zase nemá toho Capaldiho. Každopádně suprová zábava a jednoznačný tahák na The Thick of It. Protože toho Tuckera prostě každý potřebuje víc!

Natočené je to pěkně – velmi dynamickou, skoro dokumentární kamerou (Castle Freak, anyone?). Chce si to na ten styl zvyknout, ale úzkostný pocit, že je něco špatně, ve vás budí sám o sobě. V kombinaci s klaustrofobními interiéry Denverské státní nemocnice to pak funguje naprosto dokonale, nemluvě o dalších aspektech – postavy se chovají divně a úskočně, z filmu na vás mluví hlasy, o kterých nevíte, jestli je slyší i hrdinové, je to snímáno divnými záběry... Prostě atmosféra naprosto dokonalá a nejde se od toho odtrhnout, protože fakt chcete vědět, kam to povede. Jenže pak přijde konec a s ním dva zvraty. Jeden jsem sice čekal, ale k němu to směřuje, byl super a hodně by to bez něj ztratilo ztratilo. Druhý jsem nečekal – protože jsem si myslel, že bude mnohem chytřejší. A jo, já vím, že tenkrát se to svezlo po vzoru něčeho jiného (co všichni známe a nemůžu sem napsat ani název), a relativně nového a neokoukané, ale dneska je z toho šílené klišé a navíc si myslím, že hned ze začátku je tu setup pro mnohem divnější a zajímavější vyvrcholení, přesně v duchu, v jakém se Session 9 nese do té doby. Inu, člověk nemůže mít všechno. Ale stejně si to někdy rád zopáknu.

Zápletka funguje, vtipy šlapou, akce má drajv, postavy jsou sympaťáci a atmosférou to skoro víc připomíná noirovky než osmdesátkové L.A. Velmi odlehčené a velmi amorální. Ještě víc než Kiss Kiss Bang Bang to vyměnilo melancholii za humor, ale jinak je to pořád Blackova osvědčená formule. Jo, z jeho kvartetu asi nejslabší, ale scenáristicky je to vypiplané, má to styl a viděl jsem to už třikrát a sakra, jestli si to neužiju i počtvrté!

Film, který to všechno odstartoval. A nemyslím jenom sérii Lethal Weapon, ale taky vlnu buddy komedií, Blacka a Blackovy buddy komedie. Což je na jednu stranu zvláštní, protože hrdinové sice hláškují, ale na Blacka tu humoru kdovíkolik není. Jeho rukopis je ovšem jasně patrný, hlavně motivy, které otočil i v The Long Kiss Goodnight a Posledním skautovi. Což jsou také jediné jeho scénáře s podobně temnými rysy a charaktery na stejně nahnuté hraně jako Martin Riggs. A pak jsou tu samozřejmě geniální dvojka Mel Gibson a Danny Glover a od pohledu nebezpečný Gary Busey, ze kterých Donner vyždímal úplně všechno. Skvělý scénář, skvělé postavy, skvělá akce. Jediný problém je, že ten Poslední skaut je prostě ještě o pár tříd výš.