Stanislaus

Zjistil jsem, že až na kultovní Tři oříšky pro Popelku na mě pohádky s Libuší Šafránkovou působí průměrným dojmem (viz Princ a Večernice či Sůl nad zlato) a u Třetího prince tomu není jinak. I když ve filmu hraje stejná dvojice, nepřišla mi pohádka tak mile kouzelná jako Vorlíčkova klasika. Filmu značně škodí několik tvůrčích rozhodnutí - ať už šlo o "škudlení" na rozpočtu ve scénách s bratry-dvojčaty, dabing Lucie Zedníčkové (zde se též šetřilo, protože jinak nechápu, proč ji namluvila Šafránková, která už tak má ve filmu dvojroli), nebo místy nesympatické vykreslení postav. Chaotická kamera v prostředí Adršpachu rovněž filmu nepřidávala na kvalitě. Ve výsledku slabší tři hvězdičky!

Stážista je neuvěřitelně miloučký až naivní film, kterému podkopává nohy přemrštěná stopáž a ono zkreslení reality. Pozitivně laděných filmů není nikdy dost, v tomto případě ale ona zmíněná naivita bila místy až moc do očí. Příběhově se jedná o předvídatelný, ale mile zahraný film, který ničím nepřekvapí, neohromí, ale ani neurazí. Až na dobrodružnou "misi" s mazáním mailu nenabízí film moc humorných scén, což byla škoda. Meyers má na kontě rozhodně povedenější kousky.

Na sledování Aftersun musí mít divák správné rozpoložení, jelikož se jedná o dosti "náladový" film, který si po většinu stopáže jede dosti pozvolným - a tím pádem ne pro všechny diváky atraktivním - tempem. Na projekci mě nalákal námět a oscarová nominace pro Paula Mescala. Herecky je film zvládnutý skvěle, o tom žádná, samotný námět mě však svým zpracováním nedostal tak, jak jsem si před projekcí od filmu sliboval. Všední výjevy se střídají s tíživými vizemi (vzpomínkami), které nakonec "pod tlakem" vrcholí, a i když člověk ví, jaké emoce chtěla režisérka u diváka vyvolat, nemohu říct, že jsem jí to "baštil". Festivalová deprese, která však nevydeptá každého.

Invalida coby černohumorná "gangsterka" o nepravděpodobném mstiteli a vykonavateli práva se veze na obdobné tematice jako Staříci či Teroristka, zároveň však z filmu sálal vliv americké produkce. Hereckým tahounem celého příběhu je především Zdeněk Godla, kterému role upřímně natvrdlého Gaba sedla jako ulitá. Líbilo se mi zasazení do 90. let, které se tvůrcům podařilo vesměs dobře využít - ať už šlo o nevkusné oblečení, "magiče", či prostředí videopůjčoven. Vedle výpravné nostalgie chválím u filmu i výběr hudby. P. S. "Všechno to začalo tím poklopem..."

RuPaul je na poli drag queen nepochybně velký pojem, a jelikož jsem ho dosud znal jen ze show Grahama Nortona a sem tam z Instagramu, udělal jsem si několikahodinový exkurz do světa Ruby Red a jejích přátel. K seriálu by měl člověk přistupovat jako k vystoupení drag queens - s nadhledem a pochopením pro jistou afektovanou (ale účelnou!) pestrobarevnost. První díl byl spíše rozehřívací a teprve až ve třetím mi malá AJ nepila krev. Ze všech dílů mě nejvíce oslovily sedmý (Latrice Royale to vážně zabíjel) a šestý (Pomáda potěší vždy). Také jsem rád po delší době viděl (kdysi neohroženou lovkyni pokladů) Tiu Carrere v roli diabolické Lady Danger. Vedle vztahové road movie linie mě zaujala tematika osamělosti, která se táhla seriálem jako červená (či snad duhová?) nit. AJ a královna však stojí především na RuPaulovi a jeho Ruby Red - jako drag queen byl vážně k nepoznání a postaral se o nejednu památnou scénu. I přes trochu uspěchaný závěr se mi seriál ve výsledku líbil - pobavil, nadchnul a dojal!

Hraný remake Malé mořské víly to vzhledem k tomu, jaké vyvolal haló ještě před svým uvedením, neměl fakt vůbec lehké. Obsazení Halle Bailey do role Ariel mě nechalo chladným, spíše mě udivilo, že jejího otce hraje Španěl Bardem, přičemž onen údiv posílil fakt, že jeho další filmové dcery byly též vskutku rozličné - pokud by si chtěl člověk rýpnout, řekl by, že byl Triton pěkný proutník (co dcera, to moře, to "milenka" - tak to mu ale nejspíš nebylo). Filmu jako takovému podráží nohy zbytečná délka, protože o čtvrthodiny kratší stopáž by ničemu neuškodila. Rovněž působí místy až moc barevně a uměle - při pohledu na zabarvení šupin některých víl člověka až téměř bolely oči (zde platí, že "méně je více"). Podobně jako v kreslené verzi mě i zde z postav nejvíce bavila zlomyslná Uršula - v tomto směru docela lituju toho, že jsem viděl film s dabingem. O největší porci zábavy se opakovaně postaral Sebastian, kterému humorně sekundovala potřeštěná Scuttle (ať už racek, nebo terejka - pobavila!). Podmořský svět byl fajn, po loňském Avatarovi je ale člověk přece jen trochu rozmazlený a zmlsaný. Nejlepší částí filmu byla pro mě poslední třetina, v níž se nešetřilo svižnou akci ani dobrodružstvím. Ve výsledku jde o sympaticky strávené (byť natahované) dvě hodiny v kině a docela mě mrzí zdejší odpadové hodnocení.

Přistoupí-li divák na jistou scenáristickou neohrabanost (ve filmu je až příliš moc náhod v ději) a přehlédne-li silný telenovelový nádech (viz zobrazené vztahové peripetie), může si projekci Paradise Lost i celkem užít. Tím, že se děj filmu odehrává z velké části v hudebním baru, tak se nešetřilo zpěvem ani pestrobarevnými kostýmy, které dodávaly filmu šmrncovní retro atmosféru. I přes mou výtku vůči scénáři mě zaujalo vložení znakové řeči do děje. Po pár dnech si člověk na film už nejspíš nevzpomene, na volný večer je však ideální.

Neviditelná nit nemá nijak originální námět - vztahová krize stejnopohlavního páru spojená s péčí o dítě se mi líbila více v o tři roky starším filmu Bohyně štěstěna (též z italské produkce) - přesto ale není Puccioniho film vyloženě tuctový. Zaujaly mě nápady s natáčením dokumentu o otcích (která pak ale rychle vyšuměla) a zmateným bratrem dívky, do níž byl hlavní hrdina zamilovaný. Ze dvou hlavních linií - partnerská krize Paola a Simoneho / Leoneho první láska - mě více oslovila první jmenovaná a oceňuji její zakončení. Ve výsledku lepší tři hvězdičky!

Člověk si chupacabru spojuje s krvelačným, lysým monstrem, zatímco tvůrci snímku Chupa udělali z tohoto bájného tvora okřídleného plyšáka se slabostí pro hrací skříňky. Od filmu jsem moc neočekával a ani jsem toho moc nedostal - Chupa není dostatečně fantaskní, ani akční, ani dobrodružný, ani vtipný. Námět - byť tuctový (záchrana (bájného) tvora ze spárů nepoctivých lidí) - nebyl vyloženě špatný, nicméně výsledný film je veskrze nemastný neslaný. Ani onen slibný lokální kolorit nepřidal filmu plusové body. Lepší dvě hvězdičky!

Druhé dobrodružství manželů Spitzových mi přišlo kvalitativně srovnatelné s jedničkou, byť musí divák brát film opět s nadhledem. Vražda v Paříži má jako její předchůdce opět optimální stopáž, místy lehce pobaví, ale i napne (zejména při jízdě dodávkou). Sandler s Aniston mi ani po tomto filmu nepřirostli k srdci, avšak ve výsledku mi nijak nevadili, zatímco Kuhoo Verma a Jodie Turner-Smith (se svou posluhovačkou) mi přišly otravné. Oddychová a těžce nenáročná jednohubka na přesně jedno zhlédnutí!