Stanislaus

V létě ti řeknu, jak se mám mi hodně připomínalo oba Šťastné nové roky - děj se taktéž točí okolo rodiny a mezilidských vztahů a rovněž disponuje mezinárodním hereckým obsazením. Podobně jako u ŠNR byl i zde viditelný (a slyšitelný) problém s postsynchrony. Příběhově nejde o nic neviděného, a i když se film věnuje několika problematikám najednou, ani jedna z nich člověka vyloženě nechytne. Nejvíce mě bavily Babčáková a Rogoz. Lepší dvě hvězdičky!

Jelikož jsem již dříve viděl filmové adaptace s Ustinovem i Suchetem, přistupoval jsem k nejnovější Smrti na Nilu už jako řádně popsaný list "papyrusu". Nemohl jsem tedy plně ocenit detektivní zápletku, protože jsem věděl, kdo za tím vším stojí - což je ale můj problém. Soustředil jsem tedy více na herecké výkony, vizuální ztvárnění a případné inovace vůči předloze a předchozím snímkům. Herecky na mě Smrt na Nilu působila rozpačitě, a to i v rámci individuálních výkonů. Z vizuálního hlediska má film rozhodně co nabídnout, už jen díky situování děje do Egypta a na loď, nicméně některé scény působily už moc uměle a vykonstruovaně. Branaghova adaptace se svým pojetím dost liší od knihy: Úvodní sekvenci zobrazující (d/p)ůvod Poirotova kníru bych klidně zkrátil nebo vložil jako flashback do děje a trochu mě rušilo zbytečné sexualizování postav (smyslné pnutí se dá budovat i méně okatě). Mírné změny u postav, co do pohlaví, obětí atd. mi na druhou stranu nijak nevadily. Smrt na Nilu je líbivý a moderně pojatý Poirot, byť zasazený do 30. let, který jistě nejvíce ocení neznalci předlohy a ostatních filmů, avšak já osobně jsem měl dojem, že se dal snímek uchopit jinak (a lépe?).

C'mon C'mon nevypráví příběh, který bychom neviděli už dříve v jiném filmu, nicméně díky chytrému scénáři a hlavně díky uvěřitelným hereckým výkonům si mě tento na první pohled nenápadný film získal. Černobílý obraz jako by byl v rozporu s tím, že život rozhodně není černobílý, nýbrž komplikovaný a vrstevnatý - plný barev, těch veselých, ale i těch smutných. Konstelaci "dospělý-dítě", kde je (rutinní) život onoho dospělého najednou narušen dítětem, s nímž to není úplně vždy jednoduché, jsme tu sice už měli, avšak tento námět je ozvláštněn rozhovory s dětmi a jejich názory na budoucnost, které sice místy působí moc dospěle, přesto však uvěřitelně a upřímně. Na jedné straně všední téma, které je však na straně druhé podáno nevšedním způsobem.

"Jestli brečí, tak je v pořádku." Na cestě bylo mé první setkání s íránskou kinematografií a mohu říct, že tento film zanechá v divákovi dojem. Na první pohled humorný snímek se postupně z odlehčeného rodinného road movie mění v hutný příběh s hořkou pachutí (bez)naděje. Panahi si veskrz umným způsobem pohrává s náznaky a nechává tak po určitou dobu stopáže diváka tápat nad důvodem oné cesty. Chválím herecké obsazení, zejména pak malého bratra, který byl sice chvílemi na facku, ale byl zahraný neskutečně dobře. Scénka s cyklistou mě opravdu mile pobavila, zatímco distancované, ale o to silnější loučení mě (i na dálku) dostalo. Závěr filmu byl trošku bizarní, přesto ale zapamatovatelný. Slabší čtyři hvězdičky!

Ulička přízraků mě do kina přitáhla hlavně díky hereckému obsazení, námětu a samozřejmě jménu režiséra. Del Torovy filmy překypují osobitým vizuálním zpracováním a v případě jeho nejnovějšího snímku tomu není jinak, čemuž nahrávalo i zapojení žánru filmu noir, u něhož je vizuál esenciální. Předlohu jsem nečetl, neviděl jsem ani původní film, přesto jsem již v první čtvrtině vytušil, jaké bude mít film vyústění, na čemž měla svůj podíl i okatá podobnost s ikonickými Zrůdami. Přiznám se, že jsem si od Uličky přízraků možná sliboval víc, přesto jsem si ale film v kině užil, byť by mu neuškodila o něco kratší stopáž. Čekal jsem taktéž, že to bude temnější a brutálnější - tedy, ne že bych měl potřebu vidět litry krve. Herecky to bylo však zvládnuté skvěle, zejména v případě Cate Blanchett, ale i Bradley Cooper si se svou rolí pohrál. V neposlední řadě chválím líbivý a tajuplný hudební doprovod. Tři a necelá půlka hvězdičky!

Havelka přesunul děj své komorní komedie ze schůze vlastníků do lokálního vláčku (motoráčku) a tentokrát nesázel na kompletně hvězdné herecké obsazení, ale dal šanci i méně známým tvářím. Mimořádná událost - pomineme-li fakt, že z fyzikálního hlediska není tak dlouhá couvačka za konstantní rychlosti úplně možná, byť se tvůrci inspirovali skutečnou (čtrnáctiminutovou, prý) událostí - dokáže diváka pobavit zejména díky všudypřítomné absurditě a karikování Čechů. Banální technická porucha odstartuje kolotoč nedorozumění, (sebe)obviňování, doznávání, konspirací a duševních výlevů, a i když místy film trochu ztrácí dech (podobně jako chudák strojvůdce), bavil mě od začátku až do konce. Linie s "papouškem" byla, hm, divná, ale budiž. Slabší čtyři hvězdičky!

Emmerichovy (nejen) katastrofické filmy mám vcelku rád, i přesto, že jsou scenáristicky slabší a nesnaží se působit chytře. Režisér v Moonfall vykrádá své předchozí snímky, což by nebylo vyloženě na škodu, avšak v tomto případě mě výsledný produkt nijak výrazně neoslnil - a to ani svým audiovizuálním zpracováním, což zrovna u Emmericha zamrzí. Konstelací postav Moonfall hodně připomíná 2012, které bylo ale vizuálně na jiném levelu. Nápad s Měsícem nebyl úplně špatný, ale hodně to zabíjel scénář - což není u Emmericha nic překvapivého, nicméně zde to hodně bilo do očí (i uší) - a nejeden patetický moment. Lepší dvě hvězdičky!

Zlato na jedné straně zaujme syrovým námětem, líbivou audiovizuální stránkou, prací maskérů a v podstatě i hereckým výkonem Zaca Efrona, který se asi jen tak znovu opalovat nebude, zatímco na druhé straně jsem cítil do určité míry nevyužitý potenciál, přičemž celý příběh vyústil takřka podle očekávání. Chválím práci s kamerou, byť se ve filmu často recyklovaly záběry s osamělým stromem a siluetami na horizontu, stejně tak se mi líbil hudební doprovod. Efron si ve Zlatě rozhodně vyzkoušel jinou hereckou polohu, Anthony Hayes (coby i jako režisér a scenárista) mi přišel nevýrazný, zatímco menší role pro Susie Porter zanechala dojem. S(u/y)rovostí se ve filmu nešetřilo, přesto mě - až na závěr - v tomto směru nechal vesměs chladným. Lepší tři hvězdičky!

Na projekci Spencer mě nalákalo (pro mě celkem překvapivé) obsazení Kristen Stewart - byl jsem zvědavý, jak se s rolí popasuje - a očividná snaha o netradiční pojetí příběhu o Dianě, i když se jednalo o fabulaci, jak bylo ostatně zmíněno v úvodu filmu. Po zhlédnutí mám ze snímku rozpačité pocity. Stewart rozhodně ztvárňuje Dianu netradičním způsobem a její výkon film táhne - jak nahoru, tak i dolu. Z filmu je cítit snaha o navození nepříjemné a tísnivé atmosféry uvnitř královské rodiny, což se tvůrcům místy daří, místy je však film celkem mimo. Pokud budeme Spencer chápat jako projekci vnitřního souboje hlavní postavy na plátno, lze mu odpustit dějovou roztěkanost až labilnost - což byl, předpokládám, i režisérův záměr. Slabší tři hvězdičky!

Byl jsem vážně zvědavý na nejnovější film z dílny tvůrce Žen v běhu, jelikož i Srdce na dlani nabízí sympatické herecké obsazení a lákavý, byť nijak originální námět. Nicméně i přes očividnou dějovou šablonovitost je Horského film neuvěřitelně pohodovým a optimisticky laděným kouskem, který mi vykouzlil upřímný úsměv na tváři. Oceňuji humorně napsaný scénář, který zbytečně netlačí na pilu, a rovněž musím pochválit civilní a uvěřitelné herecké výkony - hlavně v případě představitele Honzíka, jehož hlášky mě fakt bavily. Ale i ostatní herci a herečky si mě získali (a bylo fajn vidět po letech "Krečmerku" ve filmu). Těžký pohodář Váleček (aka Páreček) mi naopak připomněl jednoho milého baseta z dětství. Slabší čtyři hvězdičky!