Stanislaus

"Povídám, Bóďo, chci ostříhat vlasy tak, jak to nosí Josephina Bakerová." Postřižiny jsem si nechával v "pomyslné skříňce česk(oslovensk)ých klasik" dost dlouhou dobu, a tím jsem se ochuzoval o (z mého pohledu) možná nejlepší spolupráci dua Menzel-Hrabal. Herecky je to zvládnuté na jedničku s hvězdičkou - ať už se jednalo o imrvére uřvaného strýce Pepina (největšího propagátora medvídka mývala ever), poeticky zasněného pana doktora (při "Tam nahoře muselo být krásně." jsem si nemohl nevzpomenout na Vesničku), či svůdně nevinnou paní sládkovou s nekonečnými vlasy a takřka bezedným žaludkem. Líbilo se mi všudypřítomné absurdno a nadsázka, které z filmu činí kvalitní podívanou - od různých Pepinových rad, přes postupné zmrzačování čeledína, až po Francinův prskolet a závěrečné vypráskání Maryšky. Postřižiny mají v sobě nadmíru úsměvný, místy ironický, jinde poetický až lechtivý náboj, který je vskutku nadčasový. "To je krása, jak v panoptiku o pohlavní zdravovědě."

Oceňuji, že i československá kinematografie má svou "Krásku a zvíře", a filmu si cením ještě o to více kvůli tomu, jakým způsobem přistupuje k tomuto klasickému příběhu. Herzova pohádka oplývá čarokrásnými a zároveň děsivými až takřka hororovými výjevy, jež jsou doplněny nepřeslechnutelným a podmanivým varhanním doprovodem Petra Hapky, posilujícím pohádkově děsuplnou atmosféru filmu. Panna a netvor je příběhem o lásce, strachu a marnivosti - a v neposlední řadě o tom, že knihu nelze soudit podle obalu. Trochu jsem postrádal nějakou vsuvku, jež by vysvětlila netvorovo prokletí, avšak na druhou stranu mě velmi zaujaly všudypřítomné "vnitřní hlasy", jež dodávaly postavě netvora na plastičnosti.

"Proč jsou lidi tak zlí." Obušku, z pytle ven názorným způsobem poukazuje na to, jak mohou dobráci a poctivci tvrdě narazit ve světě plném zlounů a chamtivců. Ladislav Pešek se skvěle vžil do role naivního a důvěřivého muzikanta, stejně tak jako Josef Beyvl, jenž byl v roli hrabivého a podlého hostinského rovněž výtečný. Na svou dobu nabízí film kvalitně zpracovanou animaci s obuškem a ústřední píseň je vskutku chytlavá. Přesto na mě pohádka v porovnání s našemi jinými tuzemskými kousky působí veskrz průměrným dojmem, na čemž se dost možná podepsala místy až "hloupá naivita" hlavního hrdiny a postava kouzelného dědečka, jež až příliš ovlivňoval příběh. Závěrečná "obušková mela" však neměla chybu. P.S. "Hej, na světě je přece krásně."

"Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil." Pyšná princezna patří (podle mého názoru) mezi naše nejkrásnější pohádkové klenoty. Bořivoj Zeman měl opravdu talent na zpracování pohádkových námětů, jež uměl přetavit do nádherné filmové podoby. Na Pyšné princezně mě velmi zaujalo zobrazení postupně se rozvíjejícího ("poupátkového") vztahu mezi Krasomilou a Miroslavem, jejichž představitelé - Vránová s Rážem - patří dost možná mezi nejhezčí pohádková pár v naší kinematografii. Kdo by navíc neznal spanilou píseň "Rozvíjej se poupátko" či legendárně akční jízdu na kládě. P.S. "Už je to uděláno, už je to hotovo."

Kornův Honza rozhodně není "hloupý", jak mu celý film předhazují - spíš je mazaný a vychytralý a má stejně tak štěstí jako (zdravého) rozumu. Na jednu stranu bylo humorné pozorovat, jakým způsobem se Honzovi v příběhu podařilo přechytračit nejednu postavu a vyběhnout s ní, na druhou stranu na mě však pohádka zapůsobila vesměs průměrným dojmem - a to i přes to všudypřítomné "svííítííící slunce". Lepší tři hvězdičky! P.S. "Cepy, cepy - klepy, klepy!"

Šíleně smutná princezna na první pohled (i poslech) do jisté míry vyčnívá z tuzemské pohádkové produkce - zejména díky netradičnímu pojetí, které je okořeněné nezapomenutelnými písněmi, nádhernou (i když "maličko" kýčovitou) výpravou a nejednou nápaditou a humornou sekvencí. Mladičkému Neckáři a Vondráčkové to nesmírně slušelo, duo Kemr-Vostřel bylo výsostně spiklenecké, zatímco duo Marvan-Záhorský mělo královské charisma. Libozvučná pohádka, která nestárne.

"Já už jsem nosil ňáký pytle, ale vy jste jako mokrá pšenice." Fričova historická komedie oplývá nábojem i po desetiletích od svého vzniku a nabízí humorně laděný exkurz do rudolfinské Prahy - do doby alchymistů, intrikářů a bájného Golema. I přes očividnou a režimem podmíněnou budovatelskou atmosféru disponuje film dobře napsaným scénářem a výtečným hereckým výkonem Jana Wericha v dvojroli (Proč jen dnešní herci nehrajou tak civilně?). Vedle nejedné povedené scény (zmatky s otráveným vínem či všechny scény s Golemem) a zajímavého nápadu ("Rudolfovo tajemství" či zubař) nabízí film překrásnou výpravu a kostýmy, které dotváří uvěřitelnou atmosféru Prahy za vlády Rudolfa II.

Světáci jsou ultimátním hereckým koncertem téměř všech zúčastněných - oběma hlavním hvězdným triům zcela výtečným způsobem sekundují vedlejší postavy a dávají tak vzniknout kvalitnímu filmovému zážitku. Snímek má poněkud pomalejší rozjezd a upřímně řečeno bych se zcela obešel bez většiny hudebních čísel, nicméně když přišly na řadu "lekce slušného chování" a především závěrečné posezení v restauraci, tak jsem se opravdu bavil a řezal smíchy. P.S. Pinkas vs. Picasso.

"Zaprvý nevím, co to je, a zadruhý mě to uráží." Pohádková klasika s nadčasovým příběhem, jež nestárne, nýbrž zraje. Co je vzácnější - sůl nebo zlato? Byl jednou jeden král... vypráví o niterném prozření krále, jenž se mylně domníval, že ví, jak to ve světě běží a leží. Zemanův snímek je bohatou studnicí dnes již zlidovělých hlášek, nezapomenutelných scén a mouder do života - ať už šlo o "tajtrlíka", "přiměřenou" přípravu lívanců, královsko-rádcovské počty, nejříznější pohádkovou facku či "lásku coby sůl života". Vedle toho nabízí film skvělé herecké obsazení - od přirozeně charismatického Jana Wericha, přes potrhlého Vlastu Buriana, až k bodré babičce Terezii Brzkové či princeznovsky modrooké Mileně Dvorské. P.S. "V dobrém srdci je dost místa pro všechny lidi dobré vůle."

"Joo, holka, Beethoven, to není Strauss, ten má ňákou váhu." Na první pohled se v případě "Čtyři vraždy stačí, drahoušku" nabízí ihned srovnání se starší Kdo chce zabít Jessie?, co se vizuálního ztvárnění týká, avšak v tomto případě je sci-fi linie nahrazena kriminální zápletkou, která je nadmíru k pokukání. Co dveře, to mrtvola - a vrahem není překvapivě zahradník. Lipského krimikomedie nabízí naprosto luxusní herecké obsazení a nejednu humornou scénu či povedený scenáristický nápad. Myslím, že nikdo by nechtěl být zpočátku v kůži pana Camela, jenž se nedopatřením ocitá ve zdánlivě nekonečném kolotoči šílených událostí. Ať už šlo o mýdlo s ručníkem, zuby vs. tfuby či svižný sled záměn, omylů a převleků, "Čtyři vraždy stačí, drahoušku" jsou kvalitní filmovou zábavou i pro současné publikum.