Stanislaus

Na Černé barony a jejich satirickou atmosféru se opravdu velice hodí slovo "absurdní", jenž se ve snímku párkrát mihne a pravděpodobně může (nebo nemusí) vystihovat poměry v PTP. Člověk znal již před zhlédnutím nejednu kultovní hlášku, jež zde zazněla - ať už šlo o Donutilovy "záludné" kontrolní otázky či Žižku se samopalem. Herecké obsazení bylo velmi dobře zvolené - nejvíce mě pobavili Pavel Landovský, Jan Kraus a Jiří Schmitzer. I přes všudypřítomný humor a nadsázku mě z dějové linie s Josefem Dvořákem zamrazilo.

U pokladny stál... je kvalitativně ještě o stupínek výš než Přednosta stanice - pokud je to vlastně vůbec možné. Vážně jsem se královsky bavil - v podstatě od začátku do konce - což se mi u komedie stává jednou za uherský rok. V úvodu zmatky s bahnem a protézou, uprostřed bláznivá záměnová taškařice v lázních a v závěru bizarní lékařský zákrok - prvotřídní zábava je zaručena, na čemž má mamutí podíl vynikající Vlasta Burian, jemuž výtečně sekundovali Marvan se Šléglem a drobnou měrou i dámské osazenstvo. U pokladny stál... je nadčasovým dílem, které zcela hravě osloví i dnešní publikum.

"Jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já." Předlohu od Hrabala jsem nečetl, takže jsem k filmu přistupoval s čistým štítem, a i když znám pasivně nejednu hlášku, celkem mě Slavnosti sněženek překvapily. Rozhodně to není komedie, jež by byla založená na přímočarém humoru - spíš jde o jakýsi sled absurdních situací odehrávajících se na vesničce, kterou obývají rozličné charaktery. Jedno prase vs. dva nepřátelské myslivecké spolky - jedna hostina vs. dva podávané pokrmy - šípková omáčka vs. zelí. Dějová linie s pseudohoumlesáckým chovatelem koz šla poněkud mimo mě a dokázal bych si představit příběh i bez ní. I přes množství humorných a absurdních situací, jimž kralovali líný dědek Franc a žrout Karel - měl závěr hořkou pachuť. O to víc mě ale film zaujal!

Marečku, podejte mi pero! je studnicí nezapomenutelných a v podstatě již dávno zlidovělých hlášek, a i když už člověk viděl film několikrát, rád se k němu vrací. Příběhově nejde sice o nic komplikovaného, byť samotný nápad s večerní školou pro dospělé je netradiční, avšak celé je to zahrané a především napsané tak humorným způsobem, že se člověk nechá vždy na hodinu a půl unést a pobavit množstvím replik, které by se daly z fleku tesat do kamene coby klenot českoslovenkého filmu na poli komedie. Hliník z Humpolce, hrdobci, Mlha s Plhou, Hujerovy švestičky, sraz na hřbitově či Dudek mlčící jako dudek. Nadčasová klasika, jež nestárne, nýbrž zraje!

Přednostu stanice jsem nechával zajetého v depu celkem dlouho a vlastně jsem se tím ochuzoval o kvalitně natočenou a svižně napsanou komedii, která je výtečným hereckým koncertem Buriana s Marvanem. Film má sice poněkud pomalejší rozjezd a scéna ze zahrádky je spíše (a doslova) takovou ochutnávku, avšak od probuzení ve vlaku se příběh veze na vlně kvalitního humoru v podstatě až do samého konce. Ať už se jednalo o slovní narážky, Burianovy grimasy a fyzické herectví, nebo zmatenou ztřeštěnost nejedné situace - Přednosta stanice je názornou ukázkou kvalitní humoru, jenž hravě odolává zubu času a osloví i dnešní publikum.

Ač to může znít podivně, až dnes jsem poprvé zhlédl Lipského parodickou klasiku na detektivní příběhy s (ne)ohroženým Nickem Carterem a nenasytnou Adélou mající oblibu v "Mozartovi". Scenáristicky jde o humorně zpracovaný příběh se spoustou nápadů a nezapomenutelných replik. Herecké obsazení bylo fenomální a nejvíce mě bavila postava komisaře Ledviny, který nikdy nešel pro Plzeň ani kus uzeniny nikam daleko. V závěru mi to přišlo už možná trochu natahované, ale i tak měl film po většinu stopáže švih a spád. Nesmím opomenout zmínit úžasnou práci s animací a obrazem. P.S. Rada na závěr: "To chce čerstvej vzduch, čepovanou Plzeň a bude zase dobře."

Po x-letech jsem se znovu podíval na Lipského ulítlou komedii z Karpat a s odstupem času na mě už tolik film nefunguje, jak tomu bylo dřív. Scénář obsahuje nejeden zajímavý nápad či humornou repliku, přesto mi však přišlo, že některé scény byly poněkud strnulé a dělané na sílu. Na druhou stranu ale nesmím opomenout pochválit nepřeslechnutelnou árii Salsy Verde a Švankmajerovu trikovou práci. Herecké výkony jsou výborné, i tak mě ale příběh prostě tolik neoslovil jak dříve. P.S. Velice rád používám při každé vhodné příležitosti spojení "být tajemný jako hrad v Karpatech", které již dávno zlidovělo.

"Maminka byla vždycky tak půvabná. - Ano, kromě doby, kdy čekala Vás. To děsila i psy nadlesního." Poslední aristokratka je veskrz úsměvná jednohubka, u níž jsem se sice neválel smíchy, nicméně mě v nejednom momentě dokázala celkem nenásilně pobavit. Ústřední "Kostkové trio" se mi zdálo poněkud sušší (postava Vivien mi přišla velkou část děje vyloženě pitomá), zatímco "služebnické trio" si své role vyloženě užívalo - hlavně Eliška Balzerová se svou ořechovkou a Pavel Liška se svým vypelichaným hypochondrismem. Tvůrci možná mohli trochu více zatlačit na humornou notu, protože ve výsledku jde o vesměs průměrnou komedii, jež v rámci žánru nijak výrazně nevyčnívá. P.S. "Na hraběcí exponáty, prosím, nesahat."

Oproti předchozím Moorovým filmům nabízí Vlkochodci maličko jinou animaci, jež však stále v sobě skrývá ono zvláštní a neokoukané kouzlo. Líbilo se mi, jak se animátoři vypořádali s nuancemi mezi lidským a zvířecím pohledem na svět, jenž byl ve filmu zobrazen opravdu magickým způsobem. Příběhově se v podstatě nejedná o nic, co bychom již dříve neviděli někde jinde - při sledování se mi vybavila Pocahontas s Avatarem - i tak jde ale stále o silný a nadčasový příběh, nehledě na to, že je zasazen do 17. století. Vedle nádherné animace oplývá film i nepřeslechnutelnou hudební stránkou - ústřední píseň "Walking with the Wolves" byla úžasná. Trochu mě snad jen čílilo počáteční chování Robyn a později jejího otce.

"Je na tebe vydán zatykač [...] za to, že jsi líné prase." Porco Rosso v sobě po vizuální stránce nezapře Miyazakiho rukopis, avšak příběhově mi film přišel hodně odlišný od dalších kousků "japonského mistra anime". Místo fantaskna bylo celou dobu v popředí jakési absurdno, tkvící zejména v postavě Porca. Místo magických momentů, na které jsem byl u ostatních Miyazakiho filmů zvyklý, je Porco Rosso filmem o létání a chlapáctví - respektive v tomto případě o "prasáctví". Díky Porcovi a jeho prokletí oplýval film zvláštním nádechem a obsahoval nejednu humornou narážku ("Marco, takhle jednou skončíš jako sele na rožni." / "Udělám z tebe uzený vepřový."). Nejvíce mě zasáhla scéna s piloty připomínající jakousi "Mléčnou letadlovou dráhu", za doprovodu takřka magické hudby. Rozhodně se jedná o povšimnutíhodný film!