Stanislaus

Konec století mi zpočátku svým minimalistickým a všedním stylem připomínal filmy od Marca Bergera. Když se ale začaly v příběhu postupně prolínat jednotlivé časové linie, divák měl najednou tu čest s poněkud vypravěčsky ambiciozn(ějš)ím projektem. Oceňuji námět a hlavní myšlenku filmu o (ne)vědomých setkáních dvou lidí, jež k sobě napříč x-roky stále něco přitahuje - jakási (ne)viditelná osudovost - měl jsem však místy celkem bordel v přechodech mezi jednotlivými časovými rovinami. Chválím však pěknou práci s kamerou a civilní herecké výkony. Konec století je dost možná film nejméně na dvě zhlédnutí, aby divák plně dokázal ocenit jeho vrstevnatý děj. Třeba dám filmu v budoucnu ještě šanci a změním hodnocení.

(Nebezpečí spoilerů!) Pár "pseudogremlinských" rad na začátek: (1) Nekoupejte se v bazénu bez schůdků! / (2) Mějte vždy voděodolný telefon! / (3) Nenoste zbytečné doplňky - jako řetězy apod.! / (4) Hlavně však nikdy neusínejte v bazénu, jenž se zrovna vypouští! - "Bazén" coby thajský bratranec loňské Kořisti, k níž je zde mnohými hojně přirovnáván, má i přes několik scenáristicky dementních nedostatků slušně syrovou atmosféru, jež by se dala místy opravdu krájet. Krokodýl je chvílemi sice hodně umělý, ale i tak z něj jde reálný strach. I když film hned v úvodu vyzrazuje zápletku, tak i přesto jsem byl napnutý až do konce - který byl tedy možná méně reálný než samotný krokouš. Ale budiž! Abych ale nebyl přehnaně rýpavý, musím uznat, že mě zaujala nepřeslechnutelná hudební stránka. Zamrzelo mě však, že Štístko bohužel nedostál svému jménu! P.S. Celkem mě překvapilo, že má film na Rotten Tomatoes 96%!

Monstrum je na naše poměry hodně zvláštní žánrový mišmaš, avšak v rámci jihokorejské produkce jde o typický standard. Snímek v sobě snoubí (místy velice náhodným způsobem) prvky historického akčního filmu, hororového fantasy a osobité komedie, a i když to zní jako nekonzistentní kombinace, po většinu stopáže to nějakým zázrakem fungovalo. Ke konci mně už sice celkem dost pila krev Myung se svým neustálým "Otče!" a závěrečná konfrontace s "Jiskřičkou" byla krapet mimo mísu, nicméně film vesměs nenudil a celkem ubíhal. P.S. Ve výsledku mi to přišlo jako jakýsi hybrid mezi Bratrstvem vlků a jakýmkoli "animal horrorem" o genetickém křížení.

Boží vůle vypráví příběh arogantního a zarytě ateistického muže, jemuž otevřel oči ten nejnepravděpodobnější člověk, na kterého mohl ve svém sebejistém životě narazit. Dějově nemá film vesměs moc čím překvapit, nicméně je vyprávěn s tak milou dávkou humoru a ironie, že jsem mu nemohl odolat. Závěr mě opravdu překvapil a vyzdvihl snímek z předvídatelné tuctovosti. Slabší čtyři hvězdičky!

Připoutejte se, prosím! má sice kultovní status v rámci parodického žánru, avšak mě bohužel humor tohoto filmu celkem minul. I když obsahuje spoustu ne úplně marných odkazů na jiné soudobé filmy, jsou podány tak jalovým způsobem, že mě ve většině případů nechaly naprosto chladným. Lloyd Bridges mě pobavil asi nejvíc ("špatný den se skončením toho a toho") a je škoda, že Leslie Nielsen nedostal více prostoru. Ústřední zamilovaná dvojice byla úplně mimo - zlatí Topper a Ramada ze Žhavých výstřelů.

The Prom je kýčovitý, multi-kulti, ultratolerantní, pestrobarevný, duhový - zkrátka typický Ryan Murphy. Dalo by se říct, že jde o filmovou podobu Glee s kvalitnějšími hereckými výkony a umírněnějšími tanečně-pěveckými výstupy (i když je pravda, že jim to konci už trochu divočilo). Meryl Streep byla jako vždy perfektní, Nicole Kidman by měla přestat s plastikami a James Corden podal překvapivě uvěřitelný herecký výkon. Jo Ellen Pellman coby Emma mi neskutečně připomínala mladší verzi Drew Barrymore (viz Nepolíbená). I když film obsahuje nejednu okatě poučnou či 'lehce' nerealistickou scénu (zazpíváme si v obchoďáku a po třech tónech a dvou otočkách jsme hned tolerantnější) - jimiž bylo Glee úplně prošpikované - tak se na druhou stranu zabývá i vážnými a stále aktuálními problémy, ať už se jedná o toleranci sexuálních menšin, rodinné a partnerské vztahy, nebo existenciální otázky. P.S. Pěkná reklama na Fjällräven!

"Is it that I am all alone / yet in my dreams, a form I view / that thinks on me and loves me too / I start and when the vision's flown / I weep and I am all alone." Amonit je komorní a tichý film, zobrazující pomalu vzkvétající vztah, který se od nevinných náznaků postupně přetavuje ve spalující vášeň. Před rokem rezonoval mezi diváky Portrét dívky v plamenech, letos převzal štafetu právě Amonit. Zatímco Portrét sázel na pestrobarevný vizuál, jenž atmosféricky seděl do snímku (nejen) o malířství, Amonit vyniká melancholicky ponurým prostředím anglického pobřeží. Film se v mnohém podobá režisérovu předešlému snímku Na konci světa - a to jak příběhem, tak i atmosférou. Ocenil jsem obsazení bodré Gemmy Jones a sympatického Aleca Secareanu, kteří si zahráli již v Na konci světa, nicméně Amonit je zejména hereckým koncertem (jako vždy) úžasné Kate Winslet a neméně skvělé Saoirsy Ronan, které svým civilním herectvím daly vzniknout uvěřitelnému vztahu dvou žen zmítaných samotou. Vedle milostného příběhu mě zaujala drobná, ale o to více silná dějová linie s porcelánovými zvířátky, při které jsem si nemohl nevzpomenout na (před)loňskou Favoritku. Navíc jsem jako skalní fanoušek Jurského parku a dinosaurů celkově uvítal nejednu paleolontologickou vložku. P.S. Při scénách s vázáním korzetu a kreslením spící Saoirsy jsem si vzhledem ke Kate nemohl odpustit nostalgickou vzpomínku na Titanic.

"Aber das ist nicht möglich. - To já zase nerozumím, co tím myslíš, holka." U Smolaře tak trochu zamrzí, že spolu Louis de Funès a Bourvil neměli více společných scén. I když má film gangsterský nádech, působí jeho akční linie poněkud unyle a humorná rovina se rovněž držela celkem na uzdě. Sekvence z autoopravny a kempu měly sice své kouzlo, ve zbytku však šlo spíše o nevýrazné scénky. V rámci de Funèsovy tvorby jde o průměrný a nijak nevyčnívající kousek.

"Zhebneme! Všichni tu zhebneme!" Já jsem málem zhebnul nudou, což je u komedie trvající slabou hodinu a půl dosti na pováženou. Na stromě má zajímavý námět o trojici lidí uvízlých v autě na skále na pinii(!), nicméně samotné zpracování je nemastné neslané. Louis de Funès zde má bohužel minimální prostor pro své nezaměnitelné herectví a vlastně i ostatní aktéři nemají v podstatě pořádně co hrát. Poslední třetina je zbytečně natahovaná a bez jakékoli zapamatovatelné scény. Nejvtipnějším momentem byla sekvence s lodí ("Budiž jí vody lehké!"), jinak jde o žánrově špatně zvládnutý sled jalových scén.

"Odpusť mi to Bože!" Od Velkého flámu jsem si vzhledem ke zdejšímu hodnocení sliboval celkem hodně, a i když snímek úplně nanaplnil má očekávání, rozhodně se jedná o povedený kousek, u něhož by vedle komedie a válečného filmu mohl být v kolonce i dobrodružný film. Sice jsem se neřezal smíchy jako u jiných de Funèsových komedií, i tak ale snímek nabízí nejednu nezapomenutelnou humornou scénu - od oslavy narozenin, přes výměnu pokojů, až k neustálému pošťuchování mezi de Funèsem a Bourvilem.