Lischai

Po příběhové rovině je to jednoduchá moralitka, které do vás téma důvěry cpe horem spodem, a jinak jede klasickou strukturu s povinnými zvraty. Trochu otravné jsou momenty, kdy se film snaží byt mladě cool a vyznívá to spíš cringe ("I'm such a dragon nerd!" ughhh) a taky drak s dikcí postavy z The Wire mě nějak neoslovil. Ale jinak to má to i pár autenticky vtipných nebo dojemných momentů. Za mě tedy 3-4*.

Recenzenti hodně slibovali "top strop" zážitek, který se za mě teda spíš nekoná. Squid Game je prostě Takeshiho hrad kde se umírá, a stylem seriál rotuje mezi emočně vypjatým thrillerem, sociální kritikou á la Parazit a ulítlým Bčkem. V několika momentech seriál dovede upřímně překvapit nějakým drobným twistem nebo vypjatou scénou, ale sociálně kritická rovina mi přišla spíš plytká a celková ujetost a nedomyšlenost settingu (tajemný ostrov plný záhadných mužů v maskách) to znesnadňuje vnímat jinak než jako odlehčenou morbidní srandu. Trochu taky zamrzí, že B-linka seriálu pozvolna směřuje k odtajnění identity hlavního záporáka s maskou, přičemž pointa je na úrovni Scooby Doo a průměrný divák ji podle mě prokoukne zhruba u třetího dílu z devíti. Vizuálně ale super a jako nenáročné pokoukání k obědu schůdné.

Asi nejzásadnější je říct, že trailer i tagy filmu zavádí a není to cool artušovský horor. Je to intelektuálně náročné podobenství, které čeká, že znáte Campbellův monomýtus a máte rádi takové ty jungiánské úvahy nad tím, co je symbol pro nevyrovnaný vztah s matkou, a co pro nedokončenou tranzici v muže. Film je výtvarně krásný a má super atmosféru, ale myslím, že bez důsledné snahy o analýzu scén, budete jen kroutit hlavou a říkat: "Wtf? Jak, liška? Proč liška? ... Vždyť... ale šlechtic řekl, že přece... To by... Co je s obrazem? Whaaaaat!"

Je to tak dobré, až se skoro chvílemi dá zapomenout, že je to český film. Neužil a Issová hrají skvěle a jejich chemie je tak zábavná, že i když se zrovna nic dramatického neděje, tak je legrace koukat na jejich pošťuchování a jihomoravské hlášky. Jestli mám s něčím problém, tak je to nedůsledná dramaturgie příběhu. Já vím, že se to v Česku moc nenosí, ale u tak dobrého filmu mi to připadá jako škoda. Dám příklad, zkusím bez spoilerů: Ve filmu se hraje, že postavy X a Y se mají rády, pak se naštvou a pak se zase mají rády. Jde o důležité postavy, ale ve filmu není ukázané, proč konkrétně se na sebe naštvaly a jak se zase usmířily. Prostě se to stane off-screen, bez sebemenšího komentáře. Nebo jiný příklad: Zátopek na konci filmu - skoro bych se nebál říct v emočně silné scéně, která má uzavřít velkou linku - dává příteli upřímnou radu, jak být dobrým běžcem. Ale ta lekce je v rozporu s tím, jak se Zátopek choval celý film. Takže... jak to mám číst? Lže kamarádovi? Přetvařoval se celý film? Jen tak plácá? ... Zkouším najít odpověď, ale každý výklad narazí na to, že nějak nefunguje se zbytkem filmu. Tak se prostě vkrádá myšlenka, že to není záměr, ale prostě jenom nedokonale vymyšlené. Diváckému zážitku to moc nevadí, ale když nad tím člověk začne přemýšlet, je škoda, že se mu film nějak rozkližuje mezi prsty. Jinak ale důstojné, zábavné a vizuálně pěkné (teda až na skandinávskou olympijskou vesničku točenou v jihomoravském soc-reál rekreačním středisku s těma typicky českýma dveřma a lampama :) ) pokoukání.

Škoda. Chtěl jsem, aby se mi to líbilo, ale asi musím říct to, co všichni. Nějak to nešlape, no. Zápasy vypadaly pěkně, u toho prostředního jsem Čechům doopravdy fandil, na konci mě u hymny zamrazilo - ale jinak tu po většinu filmu není nějaký dramatický tah. Romantická linka je tam úplně k ničemu, linka s otcem taky moc nezahraje. Tak akademický přemýšlím, jak to mělo být lepší - možná začít tím zápasem co je teď v půlce, naexponovat bromance mezi košíkáři a pak sledovat, jak jim komunisti lámou po návratu hřbety. Pak bych možná prožil i ten poslední zápas nějak emočně - ale teď jsem jenom tak krčil rameny. Je to fakt škoda, je mi líto producenta, co na tom nechal majlant, ale prostě to nějak nedopadlo.

Jasně, otázky, zda takto inscenovaný dokument je pořád dokument, jsou určitě na místě. Ale musím připustit, že množství bizáru je tak ohromné, že na to musím koukat s otevřenou pusou - a to tomu dává určitou nezpochybnitelnou kvalitu.

Má to dramatickou stavbu jako pohádka. Orlando Bloom v kožené fantasy vestičce se vydává do světa a my sledujeme jeho dobrodružství. Všechno mu jde, všechno umí, s každým je kamarád a když udělá nějakou chybu, tak mu to každý hned odpustí. Vyhraje každou rvačku, přežije každé příkoří. Je vznešený a moudrý, ale umí i vzít za práci, a tak není divu, že se do něj princezna zamiluje hned na první pohled! Jesus.

U mě dobrý! Nějak to můj hlad po zaklínačské poetice uspokojilo víc než celá první série Netflixového seriálu. Zápletka byla na můj vkus místy až moc zapletená, ale jinak je to myslím prima kombinace akce, příběhu a zaklínačského loru.

Jestli je perfektní válečný film s Američany na blízkém východě Black Hawk Down, který má 10/10 bodů na stupnici dokonalosti, tak tohle je velice, velice, velice solidní počin v hodnotě férových 7,5/10 Black Hawk Downů.

Film je lepší, čím jste v něm dál. Na začátku je to trochu nesrozumitelný šum jmen a pojmů z britské politiky, a teprve v průběhu se z toho vyloupnou ty skutečně zajímavé otázky a emoční pravdy. Za mě škoda, že se do témat třídního vzteku, hořkosti a změn povahy politické diskuse nešlape víc od začátku, protože tohle mi přijde mnohem zajímavější než Faragovy fórečky s nějakým lobbistou na kapotě auta. Ale i tak okay pokoukání. Dal bych 3*, ale na Kumberpapuče je zábavné koukat i kdyby četl telefonní seznam, takže 4*.