honajz2

Pavlásková někdy byla schopná napsat životné postavy? A k tomu všemu ještě psychologicky? No zírám, na základě jejích posledních filmů bych si to ani nedokázal představit. Rozhodně se to nevyhnulo jejímu typickému problému vystavět pořádný scénář, takže se tu některé postavy spíš objevují, než že by byly pevnější součástí celku (např. dcera Dany a Milana) a osobně se mi do jejího stylu opět hůř dostávalo, ale naštěstí mě docela rychle ta Danina psychická tyranie a manipulativní hra s muži okolo ní začala brzo bavit a napínalo mě, kam až bude gradovat. Po cestě k finále mě sice zarazilo, že ji nikdo neprohlédl ani v místech, kdy to bylo už víc než zřejmé, ale nejspíš si Dana vybírala muže, kteří by měli strach zasáhnout. Na to jsem taky rychle přistoupil. Zároveň to pro mě má dvě kuriozity - snad první pořádnou roli Ivany Chýlkové, ve které bych ji označil jako skvělou a taky malou roli Helgy Čočkové, ve které mi poprvé nelezla na nervy. Ani u jendoho bych nevěřil, že to někdy zažiju. I přes jisté nedostatky mě to bavilo jak svojí výstavbou scénáře, tak i filmařskými nápady s umístěním zvuku v záběru či hravým střihem tvořícím občasné gagy. Velmi milé překvapení. 4*

To jsem nevěděl, že české filmy typu nic o ničem měli svého zástupce už na konci osmdesátek... Ony sice v určité podobě vznikaly i dříve, často o problémech nějakého poslance ze strany, ale často tyhle za psychologický film maskované "skvosty" měli nějaký začátek a konec a nesnažily se být o spoustě věcech naráz. Sice taky byly nudné, ale aspoň nějak (byť pitomě) pospojované. Horká kaše je ale svým poselstvím někde na úrovni Dětí noci nebo Laputy. Sledujeme skupinku mladých, kteří poslouchají metal, vymetají sídlištní kluby a mají větší či menší delikventní sklony, kteří rebelují proti staromileckým rodičům, kteří je (asi) špatně vychovávali - což se ale potvrdí jen u nejmladšího z nich, Davida, jehož příběh je nejzajímavější a paradoxně se právě na ten jeho nejvíc kašle. A vzhledem k tomu, že se ostatní postavy skoro nevyvíjejí a Urban vše natočil stylem, díky kterému to lze brát jako fascinace metalovou subkulturou, ale zároveň i jako její opovržlivé zobrazení. Jelikož se to dá lehce číst oběma způsoby, vylučovací metodou z toho vyjde jen jedna ucelenější interpretace - nestranný obraz doby. Je to jím? Možná, snad, ale tenhle film je natolik specificky generační, že to můžou plně posoudit jen ti, co v té době byli ve stejném věku a ze svého pohledu můžu jen říct, že je to taky jeden z filmů s krátkou dobou trvanlivosti a že mi na pohledu tvůrců přišlo vše poněkud zkreslující a povrchní. Tudíž zbývá jen ryze subjektivní obraz doby, ze kterého je třeba si vypíchnout určité scény a repliky, které tímto dojmem nepůsobí. Četl jsem si k tomu reakce uživatelů z tehdejší generace a jediné, na čem se shodují, je radost z toho, že v českých kinech v českém filmu zní metal skupiny Vitacit, zatímco názory na přesnost generačních postav se liší. Já si z toho hlavně vzal atmosféru Jižňáku osmdesátých let, který vypadá přesně tak zaplivaně a šedě, jak jsem si ho představoval. Dokonce jsem poznával spoustu lokací a vím, že dneska jsou na tom všechny o něco lépe, ale samotný Jižňák je stále dost undergroundová čtvrť, kde můžete vidět naprosto všechno. Takže když už nic moc dalšího, aspoň lokace byly skvěle vybrané. 2*

Sice příjemně komorní, ale mimo chytře otevřený závěr bez výraznější scény a taky jsem dlouhou dobu měl pocit, že je scénář uměle vykonstruovaný. Pořádně jsem nevěřil chemii mezi nimi, ani tomu, že by takové odhalení po 45 letech mohlo způsobit takové pochybnosti a určitě by tomu prospělo psychologické ladění. Výstavba jednotlivých scén je sice promyšlená, kompozice záběrů taktéž a i herci umí své role důvěryhodně podat (navzdory tomu, co se mezi nimi děje), ale ať jsem se snažil jakkoli, nemám z toho ve finále nic než chlad a obávám se, že za pár měsíců si na to ani nevzpomenu. Na tohle téma jsou lepší filmy. 3*

Neujasněnost dominantního stylu brání tomuto jinak ambicióznímu projektu ve vyniknutí. Až jsem z toho trochu rozmrzelý, protože to chce být spoustou věcí, ale takhle to pořádně není ani jednou. Na satiru na kapitalismus je to málo úderné, ačkoli cením ten neexistující větší odpor postav; málokterá satira už v základu strhává růžové brýle vizi "ideálního světa" a zde veškerý odpor probíhá v malém, jelikož takhle může aspoň zanechávat stopy. Na komedii to má zase málo vtipných scén a rozhodně do ní nesedí zvolená pomalost i depresivní atmosféra. Na vážné drama je to zase málo vážné, ale přesto to svůj námět bere přehnaně vážně, což je šílené při wtf scénách (návrat otce). A přitom tvůrci vědí moc dobře, o co jim šlo, na co chtějí poukázat a když už se opřou do rasismu či touze po návratu do nikdy neexistující idylky USA 50.let, jdou na to nenásilně, bez hloupých agitací a o to více vše vyzní. Jen se moje pocity při sledování rovnaly sinusoidě a celkově to nedokážu vidět na víc než čisté tři hvězdy. Ale ti krabáci byli slušně udělaní a jejich "drobná" úprava Adamova díla mě rozesmála nahlas. Btw dobrodružného tam není absolutně nic a zase by mě zajímalo, kde se tu ten žánr zjevil... 3*

Moje první setkání se Sohrabem Shahidem Salessem a už teď tuším, že jeho tvorba bude ze všech íránských tvůrců nejnáročnější na sledování. Spousta statických záběrů, ubíjející rutiny a naprosté minimum jakékoli gradace mě díky podobností s filmy Jamesem Benningem fascinovala a nedokázala nudit, ale zároveň jsem čekal, že z ní vzejde něco víc... jenže se to jaksi nedělo. Až ke konci došlo k něčemu, co jsem předpokládal od cca 10 minuty a to pak té rutině dalo trošku jinou tvář, jenže to mi pořád přišlo málo. Jenže pak ve mě film rezonoval a čím více jsem nad ním přemýšlel, tím víc mi došla jeho propracovanost i fakt, že onen zvrat způsobil výraznější posun v ději. A jak jsem váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami, tak teď už mám čtvrtou hvězdu jistou, skoro až čistou vzhledem k roku vzniku, kdy teprve začala íránská nová vlna. Být to o 10 nebo 20 let starší, působilo by to neobjevně a bez typické íránské kreativity, ale jelikož to vzniklo v prvopočátcích, tak tohle skromné a tiché psychologické drama k načrtnutí situace a problémů bohatě stačí. Akorát o rok později vznikl Kiarostamiho Cestovatel, kterého považuji za naprosto geniální film, takže to ani s chválou nebudu přehánět. Slabé 4*

Ok, Tykwera si píšu do seznamu režisérů, jejichž tvorbě se chci víc věnovat, jelikož tohle byl zase dost zvláštní zážitek. Stejně jako u Princezny a bojovníka mě fascinuje, že je schopný vyvolat mysteriózní atmosféru i když se za celou dobu nic mysteriózního nestane. Zajímalo by mě, kolik tam zůstalo z Kieślowského (minimálně scéna v kostele určitě), ale jestli tenhle film díky něčemu funguje a mluví k divákům přesně takovým zvláštním podání, je to především Tykwerovou režií. Pozadí událostí se zde jen krátce řekne a detaily práce mafie či Philippiny práce se nedozvíme a jsme odkázaní jen na omezené vědění. Hudba hraje ve chvílích, kde by se normálně nehodila a vždycky je to jednoduchá repetitivní melodie a nehraje ve chvílích, kdy se naopak hudba automaticky čeká. Výrazy ústředního dua jsou smířené a na jiných frekvencích než ostatních, jakoby jim byl jasný jejich úděl v celé svojí komplexnosti a zároveň mu absolutně nerozuměli (což se v Princezně a bojovníkovi projeví taky). Střihová skladba občas dřív ukáže událost, ke které dojde za chvíli, přičemž to není retrospektiva, ale prostě jen specifické "narušení" kontinuity skrze scény, o kterých nevíme, jestli jsou flashbacky nebo flashforwardy. Jasně, že by se dalo nastavovat morální otázky, na které při tak omezeném vědění není odpovědí a sem tam mi vadila symbolika svým významem bijící do očí, ale zároveň se tvářící strašně sofistikovaně (což má Princezna a bojovník taky - ty dva filmy jsou si bližší než se mi původně zdálo), jenže Tykwerova filmová řeč mě opět natolik fascinovala, že se tím ani nechci podrobněji zabývat. Jeho filmy sice nepřekypují hlubokými moudry, ale jejich výstavba je natolik svá, chytrá a pozoruhodná, že se mi nemohou nelíbit, zvlášť když mám pro tyhle divnosti slabost. A závěrečná scéna plná akce, těžkooděnců a vrtulníku, kde by divák čekal hudbu nebo výraznou zvukovou stopu, ale místo toho je celou dobu docela ticho a vyvrcholením je cca minutový záběr na nebe - to je prostě geniální. 4*

Z komedií Woodyho Allena s Woody Allenem v hlavní roli mi tahle přišla druhá nejlepší, ale zároveň byla úplně nejlepší v mém snášení jeho samotného, jelikož až na první povídku s šaškem mi nejen že připadal snesitelný, ale v posledních dvou povídkách dokonce svým herectvím sympatický, což se mi ještě nestalo. A taky bych poprvé dal Allenovi pět, protože poslední povídka se mu povedla výborně a až jsem nevěřícně zíral, že ji byl schopný tak dobře scénáristicky ukočírovat - zvlášť po všech předchozích. Mimo poslední dvě ostatní povídky trpí buď mizernými pointami, nebo jakoukoli absencí nápaditého zpracování. Nejvíc je to znát v povídce s transvestitou, která sice končí trefnou a vtipnou větou, ale když už jsem si začal tipovat, jak to celé dopadne, tak to zničehonic skončilo. A přitom by stačila minutka, možná dvě navíc... Šaška jsem spíš přetrpěl, italská povídka mě zaujala jen italštinou a povídka s ovečkou mě sice jednou rozesmála nahlas, ale navzdory tomu mi přišla málo vygradovaná. Bohužel se taky vrátil problém, který mám s Allenem naprosto běžně a to ten, že sice chápu, čemu se v jeho filmech smát, ale nikdy mě to nerozesměje. To se projevilo hlavně u povídky televizního vysílání, která se mi svým nápadem docela zamlouvala a chtěl jsem, aby mě bavila, ale víc než dvě pousmání jsem ze sebe dostat nedokázal a plně prolomit se to povedlo jen v poslední se spermiemi - u předposlední s obřím prsem jsem s tím pořád docela bojoval, ačkoli snáz. Pro mě ale pořád jeden z těch lepších Allenových filmů, až mám chuť mu dát ještě šanci s něčím dalším, navzdory mému hodnocení, takže si jdu poznamenat Alici, než si to rozmyslím. 3*

FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA 2024 - Já se snažil vnímat originální zvuk i úžasný živý dabing, abych byl schopný to zhodnotit pořádně, ale to se  pořádně nedalo, takže jsem se rozhodl pro čtyři hvězdy a jestli je originál podobná sranda, klidně časem hvězdičku přidám. Je to taková typická Troma sranda, ne tak šílená jako třeba Noc drůbežích mrtvol, ale spíš příjemně umírněná jako Kabukiman. Taky je to blaxploitation se sympatickými postavami (což jsem vyvodil i z originálního zvuku) a půvabnými loutkami přerostlého hmyzu, který na vás vytasí i pistol nebo vám vrátí dynamit. A co se živého dabingu týče, dal tomu vrstvu navíc a je mi jedno, jak moc originál změnil, protože v atmosféře, jakou vyvolá, jelikož se na tromácký film pokusil o český tromácký dabing (gagy apod.) a to se povedlo na výbornou, včetně soundtracku od Kryštofa :D Nebyl úplně dokonalý, něco bylo slabší, ale v pobavené atmosféře se to ztratilo a že se sál bavil často. Tak jako tak je to velmi příjemná zábava pro všechny, které tohle taky baví, tudíž dabing nebo originál, je to super Troma. A já ji konečně mohl vidět na Festivalu otrlého diváka, na kterého jsem se konečně dostal :-) (Kino Aero, Praha) 4*

Bez pochyb je to odpad, ale na rozdíl od Dvacátého devátého, který je jenom ukrutná nebezpečně propagandistická nuda, je tohle ukrutná nebezpečně propagandistická nuda s poslední čtvrt hodinou, ze které jsem chytal záchvaty smíchu. Tudíž odpad dát nemůžu, ačkoli to je těsně nad ním. Ale teroristické taxikáře, idiotské finále s autohavárií a zápaďáckého hajzla, který chce unést ženu soudruha šéfa taxikářů do Frankfurtu a dokonce jí ukradne cestovní pas, aby s ním musela přes celnici (!), to jen tak člověk neuvidí. A když se k tomu přidá asi stokrát opakovaný stejný záběr na stověžatou Prahu (který tam ani nemá smysl), je guilty pleasure dokonáno. Jinak je to ale naprosto mizerný film, po všech stránkách. Hrdinní komunisté se nevzdávají a nepodléhají nátlaku ani na jaře 68, černobílé to je až to bolí, ale v tom nemá smysl se pitvat, to už tady člověk čeká, když ví, do čeho jde. Zarazila mě ale laxní filmařská stránka, která nejen že netvoří další vrstvu a ani nemá vnitřní smysl střihové skladby či opodstatnění pro celky či polodetaily, ona mi dokonce przní moji zálibu ve velkých celcích a statických záběrech. Těch je tu totiž hodně, ale jsou naprosto bez atmosféry, se stupidním umístěním postav a dějí se v nich dlouhé rozhovory o ničem, ve kterých velký celek spíš působí, jako kdyby někdo na špatné divadelní hře někam náhodně umístil kameru a prostě ji zapnul. A nechybí ani oblíbený prvek tehdy současných agitek - vtipná postavička. V Tobě hrana zvonit nebude to byl plešoun vymetající hospůdky, zde taxikář s čivavou v kožené kabelce. Ale tenhle taxikář naštěstí zastává i úlohu neutrální postavy, která má nakonec jít na správnou (samozřejmě komunistickou) stranu věcí. Tím pádem i Tobě hrana zvonit nebude byla scénáristicky propracovanější. A vlastně i filmařsky, jelikož tam střih dával aspoň smysl. Steklý je asi ještě větší neumětel než Trapl... Slabá 1*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.40 - ÍRÁN - Škoda nedotaženého scénáře a neschopnosti vyjít z rámce jinak pozoruhodného experimentu, jelikož právě tohle mi chybělo k dokonalosti a silnějšímu dojmu. Rozhodně ale je Rybka a kočka další ukázkou kreativity íránských filmařů, jelikož retrospektivní jednozáběrový film, ve kterém se minulost a současnost odehrává i ve stejnou chvíli, jsem opravdu ještě neviděl. Hlavně mě ale těší, že to není jen pro efekt, ale že s tím tvůrci pracují a díky promyšlené skladbě jednotlivých scén se jim povedlo vytvořit chytrý mindfuck, který mate, působí mysteriózní atmosférou a přitom se dá dekódovat. Jen je třeba dávat pozor a vnímat, kdy jaká postava mizí ze scény a kdo ji v pozici stěžejní obsazuje - s čímž se zde dokonce graduje a vše je postupně složitější, ačkoli pořád smysluplné, pokud se vám povede najít klíč. A ten (ve velké zkratce, abych nespoileroval) tkví v ústřední záhadné větě nové Battlestar Galacticy - "Už se to stalo a stane se to znova." Tady teda pokud "Rybka a kočka" nezmění situaci, o což půjde až v samotném závěru. Ke konci zbytečně přibývá nových postav, které vše mají udělat (přehnaně) složitější, ale i přes jisté nedostatky se pořád jedná o opravdu pozoruhodný experiment s porušováním časových pravidel, který je zároveň mysteriózní, horor a dokonce i psychologický. Nějak takhle si představuji, že by mělo vypadat On se bojí, ale obávám se, že Aster na něco takového nemá buňky. Každopádně v tomhle mě upřímně bavilo tápat a spojovat si jednotlivá vodítka - a přitom to celé nejspíš bylo natočené dost levně, v jednom lese, s pár herci a pár stany. A navrch jsem se dozvěděl, že v Íránu je oblíbené pořádat závody v pouštění draků. 4*