honajz2

Skvělá kamera a hudba, mě osobně to přišlo i celkem atmosférické a nudit jsem se začal až v druhé polovině, jenže v příběhu je hodně nevysvětlených věcí. Třeba se vůbec nedozvíme, co je ten vítr vůbec zač, proč, když celou dobu všechny zabíjí, pak na konci plná přání (ale zabíjí i tak), taky se tu naprosto kašle na fyziologické potřeby, za celou dobu tu jednou jedí fazole, ale nikdo zde vůbec nepije (navíc voda je prý nebezpečná - ale taky prý ne, tak babo raď, jak to je), takže se divím, že tu neumřeli všichni na dehydrataci. A jak vůbec mohli všichni ten vítr přežít? Hlavně ta vědkyně a ženy v klášteře? A ten konec se dá vyložit všelijak, pozitivně i nihlisticky, ale nějaké jasné vysvětlení toho konce tam není. Ačkoli to asi mělo být něco ve stylu Nové Země a podobných ptákovin, prostě new age. Takže, abych to shrnul, po filmařské stránce je to povedené, ale ta nepromyšlená příběhová linie to poněkud kazí. Ale co já vím, třeba to je něco naprosto geniálního, jen jsem to já a většina uživatelů tady nepochopili, jelikož nemáme dostatečnou mozkovou kapacitu na pochopení velkolepého učení Rúmího... Stejně nevím, kdo to je. A proč tam tak často v jedné chvíli byly záběry na panenky, to jsem nepochopil už vůbec. Hlavně s tím, co tam od toho Rúmího četli, to nemělo vůbec nic společného, spíš mi to zavánělo Neilem Breenem. Ten taky rád do svých filmů používá hlavy panenek, plastové býčí lebky nebo potřpitkované kameny, prostě samé úžasné rekvizity. Slabé 3*

Ok, to, že zde absolutně není gore, budu tolerovat, jelikož se to dost snaží o psychologickou stránku. To je podle mě v pořádku. Atmosférou je to na jedničku, napětím spíš na 1-, ale i to je dost. Tak co je na The Final vlastně špatně? Především to, že je to plné nelogičností, a někdy i sakra vážných. První půl hodina vypadala skvěle, tak jsem se trochu začínal těšit, že zase konečně po nějaké době uvidím horor, kterému dám víc jak 3*, ale jakmile začalo mučení, šlo moje nadšení poněkud dolů. To fakt nechali jednoho šikanátora pustit, běhat po lese, kde jsou nastražené pasti, ale museli je lovit 3 z 5 šikanovaných? Přičemž jsou v dalším záběru všichni v tom... domě? A proč si šikanovaní zabili jednoho ze svých? Když jenom pustil někoho, kdo je naprosto nevinný? Navíc mají celé okolí obklopené pastmi, mohli doufat, že se do jedné chytí. A co je úplně nejdebilnější je to, že zde jedna postava - šikanovaná .- umře, ale za chvíli tam zase je, živá a zdravá? Hergot, přemýšlel nad tím scénářem někdo? A to jsem nevypsal všechny nelogičnosti, je jich víc. Už jen to, že na tu fiktivní párty zvali spolužáky, kteří s tím nemají nic společného, je dost divné. Nakonec mě ten film celkem zklamal, protože už jsem začínal mít pocit, že zase uvidím horor, ze kterého budu nadšený a ono ne... 3*

Neskutečně absurdní ujetost, ve které ani jedna postava není normální, vedou se v ní šílené dialogy a dějí se v ní ještě šílenější věci. Já ale tyhle absurdní komedie rád, takže jsem se - až na ten fekální humor - bavil celkem slušně. A tuhle zápletku člověk fakt vymyslí buď jedině na drogách, nebo když má hodně fantazie. Těžko říct, co to bylo v případě Pascala Chinda. Každopádně i tak Extrémni Pinocchio dokáže pobavit (pokud vám sedne styl humoru, samozřejmě, jinak vás to buď znudí, zhnusí nebo vám to bude připadat trapné) a i když má svá slabá místa, přece jenom je to film o délce 23 minut, tak nemůžu chtít mnoho. 4*

Mám takový pocit, že jak Yojimbo, tak Sanjuro fungují především kvůli hlavní postavě - roninovy Sanjurovy (kterého perfektně hraje Toširó Mifune). Bez něj by to nebylo tak zajímavé, podmanivé a taky by se mi to nelíbilo tolik, jako teď. Yojimbo se mi sice líbil o něco víc, než Sanjuro, ale pořád z toho filmu nejsem tak nadšený a uchvácený, abych dal tu pátou hvězdu. I tady se sice ukazuje Kurosawův nezpochybnitelný filmařský um, i tady příběh dokáže zaujmout, ale na ten plný počet to prostě nevidím. Navíc dějově se to táhne, byť to moc nenudí. I tak ten film mám ale rád. Silné 4*

Ekoagitka pro děti, která by mohla fungovat, ale má dost blbý timing a ten nejhloupější typ humoru jak z Mimoňů - padání na zem. On to ale dost kazí ten timing, protože než se zápletka rozjede tak, jak všichni čekáme, je hodina filmu v tahu. Fakt, celá hodina. Z 86 minut. Včetně pětiminutových závěrečných titulků. Překvapivě to ale není tím hlavním, co mi na filmu vadí. Nejvíc mě totiž štvali ty písničky, jelikož mě v animácích strašně vadí, když se v nich hodně zpívá a jen málokdy jsem schopný to akceptovat nebo dokonce říct, že se mi líbily. Taky mě to docela nudilo, ale jinak to nemá špatné vymyšlený svět, animované je to dobře, obzvlášť ta pestrobarevná příroda včetně zvířátek (z nichž některé se snaží působit strašně roztomile, ale to už je můj osobní problém) a na jedno zhlédnutí by to asi bylo. Na víc ani náhodou. Akorát jsem teda ještě čekal, že se Lorax objeví i víc v současnosti, ne jen v tom vyprávěném příběhu (který stejně zabírá nejmíň půlku filmu). 2*

Zvláštní. Nechápu, kde se stala chyba, ale na jednu stranu mě tenhle film poněkud nudil a na druhou stranu mi v něm některé scény přišli skvělé. Navíc matka pak byla správně psycho, stačilo jen, aby méně "hláškovala" a neměl bych jejímu hereckému výkonu co vytýkat, ale i tak mě ten film prostě nudil. I přes tu krátkou stopáž. Možná jsem jen nebyl ve správné náladě a proto mě to nepohltilo, byť některé scény jsou fakt povedené. Proto nerozumím tomu, kde se stala chyba. Asi to bude chtít ještě jedno zhlédnutí, ale vzhledem k tomu, že to ve mě nějaké výraznější dojmy nezanechalo, asi to nebude zrovna brzo. 3*

Já se tu omlouvám všem fanouškům jak Argenta, tak samotné Suspirie, ale ten film strašně zestárl. A je to na něm hodně vidět. V dnešní době už to všechno působí jak nějaký nejprůměrnější horor z nejprůměrnějších. O atmosféru se to sice snaží, ale poněkud hloupě, protože z pár šepotů, občasného opakování slova "tajemství" a červeně nasvícených chodeb se prostě vytvořit nedá. Přiznávám, že mě to docela nudilo, navíc samotný příběh by bohatě vystačil na takových 20 minut, ale Argento ho nejblbějším možným způsobem roztáhl na hodinu a půl. Co je baletní škola zač se dá vytušit už z šepotů, které se ozývají poprvé už v nějaké sedmé minutě a stále opakují jedno a to samé slovo, takže by mě spíš překvapilo, kdyby se to rozuzlilo jinak - žel, nestalo se tak. Nějaké postupné odhalování tajemství se nekoná, vše se ukáže až v posledních 10 minutách, mezitím jenom slyšíme šepoty, sledujeme křiklavě kýčovitě vybavené místnosti školy a občas se to snaží o strašně mysteriózní atmosféru tím, že se řekne slovo "tajemství". Wow. Navíc když dojde ke střetu s nejvyšším zlem, u kterého stejně nechápete, proč ho vzývají, co z toho mají, atd. Ale abych jenom nekřivdil, některé scény vypadají celkem slušně, to červeno-modré nasvícení nevypadá blbě a je to dost slušně natočené. I přes to, že některé kvality u Suspirie dokážu ocenit, celkově mi jako horor přijde zastaralá a dost slabá. Víc jak slabé 3* dát nemohu, a to jsem ani tu slaboulinkou třetí hvězdičku dávat nechtěl. Znova už se na to nejspíš nepodívám. Ve své době to mohlo fungovat, ale dneska ani náhodou.

Dodnes jsem si myslel, že Paradžanov prostě není pro mě. Jak Barva granátového jablka, tak Ašik-Kerib mě moc neoslovily a dost nudily, byť jsem na nich dokázal ocenit tu jinakost a poetiku. Ke Stínům zapomenutých předků jsem nepřistupoval zrovna s nějakými nadějemi, jenže nakonec mě ten film dostal. Snad jediná jeho vada je v tom, že některé scény trvají zbytečně dlouho, ale jinak už nemám co vyčítat. Natočené je to totiž naprosto bravurně, každá scéna je perfektně promyšlená a zarámovaná a já si tak každý záběr patřičně užíval. I zde se ukazuje, že Paradžanov je v mnohém svůj a díky tomu se dočkáme i mnoha zajímavých a krásně poetických záběrů, které už nejsou jen doslovně rozpohybovanými obrazy (jako u Granátového jablka a Ašika), ale něčím víc, co dokáže skutečně zaujmout a uchvátit. A i když je zde příběh až druhořadý (hlavním tématem filmu je ukázání života Huculů a jejich lidových zvyklostí), i tak je perfektně veden, od zrození Ivana až po jeho smrt. Jen tu poslední scénu jsem moc nepobral a přišla mi taková navíc. Jinak je to ale všechno - vlastně neustále - podkresleno skvěle vybranou hudbou, která jen umocňuje celou tu atmosféru a poetiku filmu. Fakt hodně mě ten film překvapil a o to víc potěšil. Pro mě je to každopádně důkaz, že Pardžanov mě dokáže něčím zaujmout, i když ve mě ty jeho další filmy zanechali pouze pocit, že to bylo jiné, ale ne úplně pro mě. Slabých 5*

Kdyby nebyl ten závěr tak překombinovaný, dal bych 4*. Zpočátku jsem do toho sice tolik nadějí nevkládal, ale nakonec z toho vypadl celkem slušný sci-fi horor, který je atmosférický a bere se s nadhledem, takže se na to i celkem dobře dívá. Na svou dobu to má i dost slušné gore, které se v plné parádě ukáže (v bohužel značně přehnaném) závěru. Asi bych se ani nebál podívat se na to znova, ale jelikož mi chvíli trvalo, než jsem se do toho dostal a mám problém se závěrem, víc jak lepší 3* nedám, i když bych rád. Ale co já vím, třeba časem to hodnocení zvednu.

Vždycky, když někde uslyším nebo si přečtu slovní spojení "film pro náročného diváka", jako první se mi vybaví právě filmy od Puiua, a to především Smrt pana Lazaresca a Aurora. Dneska mezi ně můžu slavnostně zařadit i Sierunevadu, jelikož jsem si na ni konečně našel čas a podíval se na ni. A zase to stálo za to. Ona totiž i Sieranevada je pro opravdu náročného diváka, a to nejen délkou. Po člověku je zde požadováno hodně pozornosti, ačkoli se některé scény můžou zdát banální, ale věřte, že v tom všem se dá najít něco hlubšího. Členové rodiny totiž nemusí být nutně jen členové rodiny, ale i obrazem určitých typů lidí. Postavy zde dokonce jsou celkem promyšlené, některé sice víc a jiné míň, ale jsou. Některé scény však mají hloubku jen ve své propracovanosti - například scéna, ve které jeden člen rodiny vypráví dvěma dalším (včetně Laryho) o konspiracích ohledně 11.září, přičemž on sám jim pevně věří, člena naproti němu z toho má srandu a ten uprostřed (shodou okolností Lary) se toho moc nezúčastňuje jen poslouchá a má na to neutrální názor. Tohle dokonale odkazuje lidské názorové rozdělení nejen při tématu konspirací, ale i mnoha jiných. Těch je zde dost, dojde na politiku nebo i nějaká rodinná tajemství a problémy. Trochu mi to připomnělo Domů na svátky od Jodie Foster, ale to spíš jen tématem. Na rozdíl od Domů na svátky Sieranevada veškeré rodinné vazby a problémy promýšlí detailně, ostatně, má na to celé 3 hodiny. Každopádně sledovat 3 hodiny hromadu lidí v jednom bytě může dost lidí unudit, ale když se vám povede do filmu a jeho tématu dostat, čeká vás opravdu zážitek. Mě se to (jako zatím skoro u všech Puiuho filmů) povedlo a i tady jsem se moc nenudil. Někdo by mohl namítat, že se zde nic neděje, ale to bych netvrdil. Spíš naopak, každou chvíli se něco stane, jedna událost skončí, druhá začne a tak je to po celé tři hodiny. Ale ano, přiznávám, některé části/děje jsou příliš dlouhé a ne všechny mě bavily, to ale nemění nic na tom, že většina z nich mě zaujala. To umí fakt málokterý režisér, navíc v tak minimalistickém prostředí. Po filmařské stránce je ten film taky dokonalý, kamera působí maximálně realisticky, dialogy taktéž a když se vám povede dostat do atmosféry filmu, kamera bude s divákem spolupracovat (v bytě paneláku se totiž film odehrává nejmíň dvě hodiny, než někdo půjde ven, ale když Lary vyjde ven, člověk pocítí, jako by byl na čerstvém vzduchu a na chvíli si od toho shonu v malém bytě odpočinul - stejně jako Lary). Taky mě zde velmi potěšilo pár humorných scén - a nejmíň u dvou jsem se i zasmál nahlas. Já si ten film fakt neskutečně užil, byl fascinován jeho situacemi a i když jsem určitě ne vše pochopil na poprvé (přece jenom - délka 3 hodiny), rád se k Sieřenevadě někdy vrátím a určitě v ní zase uvidím něco víc. Cristi Puiu mě prostě opět potěšil a já jsem strašně rád, že jsem jeho filmy objevil, protože v dnešní moderní době, kdy takhle promyšlených (a snad bych se ani nebál použít slovo mistrovských) filmů bohužel ubývá, je to velmi příjemné. Je ale třeba si na to udělat čas, jelikož tohle prostě není žádný konzumní film, u kterého jen vypnete a nic neřešíte. Právě naopak. Hodně naopak. Ale nutnou uznat, že tenhle film rozhodně není pro každého, a to rozhodně nemyslím špatně. Dejte tomu tak 20-30 minut a uvidíte sami, jestli vás Sieranevada osloví či nikoli. Na Smrt pana Lazaresca to ale podle mě nemá. Btw, hodně se mi líbilo, že Puiu zůstal věrný typu záběrů z Aurory - zabíraní dějů v jednotlivých místnostech bytu z chodby, přičemž je vidět jen to, co rámuje prostor pro dveře. 5*