MrGregor

Bohužel. Duo Smoljak-Svěrák i vysoké hodnocení ve mně vyvolalo velká očekávání, která však zůstala nenaplněna. Jako divadelní hru si scénky dokážu představit, ale při převedení na film se vytratilo groteskní divadelní přehrávání, což je dobře, protože by ve filmu působilo absurdně, ovšem spolu s ním film ztratil právě v těchto scénách na komičnosti. Jediný, komu zřejmě neřekli, že nejde o divadelní představení, byl Marek Brodský, který pro své neherectví působil spíše otravně než mile zmateně, jak bylo zamýšleno. Takže shrnutí: Film má vtip, děj, ale i tak působí spíše nudně.

Ano, druhý díl Hobita není dokonalý a stejně jako předchozí film ve srovnání s velkolepým Pánem prstenů neobstojí, ale pokud budeme druhý díl Hobita hodnotit jako samostatný film (resp. samostatnou sérii) zjistíme, že je vlastně velice podařený. Tedy až na několik věcí, které se mi nelíbí nebo až snad příčí. Jako například ztvárnění lidské podoby Beorna, ale to se dá přičítat spíše mě, ne každý máme stejnou představivost. Co však Peteru Jacksonovi vyčítat můžu je zbytečné (i když pochopitelné) cameo Legolase a vytvoření nadbytečné postavy Tauriel, Tolkien zkrátka nepsal o dívčích hrdinkách. Nicméně i s doplněním postavy bych se (především díky Evangeline Lilly) smířil, nebýt zbytečného a trapného románku, který postavu provází. Dále se mi nezamlouvalo ztvárnění scény se sudy... až příliš se lišilo od Tolkienových zavřených sudů, tvořící plovoucí vor. Rozumím, že originální verze není zrovna nejefektnější na filmovém plátně, ale banda trpaslíků v otevřených nepotopitelných sudech, navíc doplněna o záběry přímo z řeky, které však byly naprosto odlišné kvality než zbylá část filmu... Peter Jackson se nejspíš nechal trochu unést. Stejně jako se nechal unést nadměrným používáním viditelného CGI, které jistě způsobí, že hobití trilogie bude stárnout mnohem rychleji než prozatím nestárnoucí Pán prstenů. ... Abych však nebyl jen negativní, líbily se mi náznaky postupného šílenství Bilba a jeho rostoucí ovlivnění prstenem, a samozřejmě se mi líbily krásné scenérie Nového Zélandu (byť u hobita mám problém věřit, že nebylo vše "vylepšeno") a dokonalé interiéry např. elfího království. ...Takže shrnutí: Trilogii se nebude stárnout lehce, nadměrné užívání efektů a řada příběhových či fyzikálních nesmyslů ubírají na jinak dobrém filmu a příjemném pocitu návratu do Středozemě.

O šest let později, o šest let starší ... Pamatoval jsem si jen střípky mých tehdejších pocitů a při náhodném znovuobjevení krásné hudby Yann Tiersena jsem se rozhodl dát Amélii další šanci. Začátek filmu je přesně dle mých představ, milé, vtipné, ujeté, škoda, že jak se film posouvá, vyvíjí se pro mě nezajímavým a až otravným směrem. Z filmu, který by mohl být šíleně krásný je film bláznivý, a až na několik scén a sporadických vtípků či poznámek bohužel i nudný. Možná je to proto, že jsem se s některými postavami nedokázal sžít, vlastně ani s Amélií, která mění chování až příliš často (a tím nemyslím její pozvolný vývoj). Není divu, že si lidé spíše vybaví hudbu než tento film, on je totiž tak trochu o ničem a mně nestačí k "dokonalému" filmu pouze hezký zevnějšek. I přesto musím své původní hodnocení o něco zvednout, protože i přes výše uvedené jsou 2* pro Amélii málo.

Bláznivá komedie, která je tak šílená, až je to opravdu zábava, místy dokonce vážně velká. Nevím, jak se Sandlerovi podařilo do filmu přizvat tolik hvězd, ale i výskyt známých tváři v komických či křečovitých situacích je jasné plus, které film od podobně ražených "ptákovin" odlišuje a minimálně 3* si zaslouží. A za co ta čtvrtá? Trochu jsem s ní váhal, některé vtipy nebyly z nejoriginálnějších, ale za vzkaz na gramofonu, pekelnou hudbu a andělskou Reese rád hvězdičku přidám. Takže shrnutí: Ideální oddechový film pro líné večery.

Krásně natočené francouzské psychologické drama, které na mě však nezapůsobilo tak, jak zapůsobilo na některé ke konci plačící slečny. Film je plný emočně i psychicky vypjatých chvil, které jsou doprovázeny chvílemi klidu a bohužel v mnoha případech i chvílemi nudy. Filmu tak na působivosti, alespoň v mém případě, ubrala dlouhá stopáž, která být o 20-30 minut kratší, rozhodně by snímku pomohla. Avšak snad kromě některých snových scén, faktu, že ono okno by v daném místě rozhodně nebylo a skutečnosti, že jsem jim francouzsky pomalu nerozuměl ani slovo si na nic dalšího stěžovat nemohu. Takže shrnutí: Pokud jste citlivá osoba, snímek vás svou emotivností nejspíš rozpláče. Pokud zas tak citliví nejste, jedná se i přes drobné chvíle nudy o skvělý film.

Mnoho efektu pro nic... Komiksově laděné filmy mi nevadí, pokud se to s tou komiksovostí a vyumělkovaností nepřežene. Od takovýchto efektů se jistě nechce, aby působily realisticky, ostatně to by popíralo jejich smysl, ale rozhodně nesmí působit lacině a odfláknutě. A efekty u Muže z oceli mi lehce odfláknuté přijdou (i když by se našly i horší případy), možná je to proto, že je jich ve filmu tolik, že si od nich nemůže odpočinout nejen divák, ale nejspíš ani jejich tvůrci. Děj samotný radši nehodnotím, nebyl nijak zvlášť originální nebo komplikovaný, ale protože se můžeme těšit na další film, možná i trilogii, dá se jednoduchý děj, který i nezasvěcené uvádí do světa Supermana, pochopit. Takže shrnutí: Další superhrdinský film, který splývá se záplavou svých pseudobombastických dvojčat... Noví "milovníci" komiksů si film jistě zamilují, staří spíše zatlačí slzu a nostalgicky zavzpomínají na časy, kdy se jim zmínění "milovníci" za zájem o superhrdiny vysmívali.

Jednoznačně nejlepší kriminálka, nejen proto, že byla první, ale především pro svojí uvěřitelnost - nejen v technikách, používaných při vyšetřování, ale i v rozličných a občas šílených zločinech. Kladem jsou také zajímavě zpracované osobnosti kriminalistů. S01: 90% Seriál se již od prvních dílů hezky rozjíždí, zajímavé případy, nenásilné poznávání charakterů hlavních postav, uvěřitelnost při řešení. S02: 80% Až na pár úsměvných doostřování fotografií si i druhá řada drží svou uvěřitelnost. Případy jsou opravdu propracované, některé až obdivuhodně. Zajímavý je také pilot CSI: Miami, zařazen jako klasický díl Lasveagaské kriminálky.

Známá VKV parta se zase pustila do dalšího projektu... Po relativně úspěšném přenesení starého amerického formátu vznikl nejprve koukatelný pořad Hádej, kdo jsem!, u kterého tato parta také měla zůstat a skončit. Bohužel neskončila a tak přišel naprostý propadák v podobě přenesení tentokrát britského formátu do českých luhů a hájů - Hádej, kdo lže! - jehož originální předloha je s touto verzí naprosto nesrovnatelná, kvalita britské verze pořadu spočívá na obsazení sehraných komiků, kteří se svými komediálními výstupy navzájem podporují k ještě větší komičnosti. V české verzi pořadu se však pouze sešla banda herců, kteří svými křečovitými výstupy zmíněným komikům nesahají ani po kotníky...(Lépe nedopadlo ani opětovné oživení na České televize pod názvem Copak bych vám lhal?) ... V pořadu Kdo je kdo? se naše známá VKV parta schází znova, tentokrát se pro svůj projekt rozhodli vypůjčit si hospodskou hru, kterou s přáteli nazýváme "papírky", při níž se na papírek napíše jméno známé osobnosti (od Karla IV. po Draka Šmaka), který si osoba po vaší levici nalepí na čelo, každý pak může položit ostatním tři otázky, na které se dá odpovědět ano/ne, pomocí kterých se má nakonec dopídit k osobnosti na jeho čele. Pokud mě paměť neklame, tak se tato hra objevila i ve filmu Hanebný Pancharti. Jsem zvědavý, jaké hodnocení soutěž po pár dílech bude mít, já jsem však k soutěži skeptický. Jednak z důvodu formátu, který byl z nouze vytvořen pro partu kamarádů, kteří nemají po ruce nic jiného než kus papíru a tužku... Dále z důvodu osobních antipatií vůči osazenstvu soutěže, kterého jsem se již omrzel v předchozích soutěžích. Takže shrnutí: Pokud jste ještě schopni Vondráčka a spol. vystát, možná se bavit budete, doporučuji si však raději vzít do ruky tužku a papír a původní hru si zahrát sám, bez "celebrit" a televize ;).

Fuj, Fuj, Fuj! Co za chuťovky dokázaly kuchařky/rodiče servírovat dětem na oběd, to je opravdu s podivem... Divím se, že se Jamie vůbec do takovéhoto projektu (podruhé) pouštěl, navíc v USA, kde lidé pro všechnu svoji osobní svobodu dokáží někdy být pořádně zabednění (i když zabedněnost zdaleka není pouze vlastnost Američanů), jak nejlépe prokázal DJ lokálního rádia či jedna ze zúčastněných rodin. I když možná právě proto si Jamie, nabuzen úspěchem ve Velké Británii, vybral USA, protože která země na světě je tak známá problémy s obezitou a s nemocemi s tím spojenými... Série by se dala hodnotit 5* stejně tak, jako odpadem, podle toho, z kterého pohledu se na něj díváte. Pokud sledujete pohled zúčastněných, tedy pohled kuchařek, rodičů, zkrátka většiny 50 000 obyvatel, může se vám udělat pro jejich neochotu, kyselé obličeje, ale hlavně názory opravdu špatně (co nám tady ten Brit povídá, my máme rádi jídlo, nejsme nejtlustější okres v USA, jsme? aha, no tak jsme, ale ten Brit nám to říkat nemůže...)... Pokud sledujete sérii z pohledu Jamieho, udělá se vám špatně také, dokonce ze stejného důvodu, ale přesto je váš přístup zcela opačný, protože "Britovi" držíte palce, aby dokázal rodičům vysvětlit, že jejich děti opravdu k obědu brambůrky, čokoládovou tyčinku a bonbnóy jíst nemůžou, že mít ve dvanácti letech 140 kg opravdu není normální, a že hranolky se rozhodně jako zelenina počítat nedají... Takže shrnutí: Úžasný dokument, ukazující, jak málo stačí změnit, aby se ve školách jedlo zdravěji. Rovněž ukazující kam až může zajít lidská zabedněnost, kdy by rodiče nenechali svým dětem zkřivit jediný vlas, ale velice ochotně je nechají krmit separáty a hromadami nezdravého smaženého čehosi...

Snad dlouhá pauza od konce čtvrté řady seriálu, či fakt, že jde o poslední epizodu způsobil, že celý tým už trochu vypadl, ze zajetých komediálních kolejí. Díl tak působí poněkud kostrbatě, což spolu s nostalgicky laděnými scénami typu "internet" ubírá posledním Ajťákům na kráse... Přes to všechno nostalgie funguje a s oblíbenými postavami se můžeme rozloučit ve vtipně postaveném ději, navíc v dvojnásobné stopáži. Takže shrnutí: Důstojné zakončení výborného seriálu, které však i přes vysokou kvalitu seriálového standardu zcela nedosahuje.