Majkak

Opulentní vizuál výborně vyjadřující atmosféru Caravaggiových obrazů. Intenzívní život plný intenzívních vášní, přičemž jen tak jakoby bokem vystřihl malíř fascinující obrazy.  Caravaggio vskutku nežil ctnostným životem, na druhé straně, jeho schopnost vidět v tvářích chudých a prostitutek postavy svatých byla nekompromisní. Moc dobře věděl, co je psáno v Písmu a ve svých obrazech to vyjádřil. Místy lehce nepřehledné vyprávění, každopádně fajn vhled do této osobnosti.

Terapeutický rozhovor, kdy se dospělá dcera snaží rozlomit obruče svírající jejího otce. Zajímavý mix postojů, na jedné straně, v období, kdy Lily bojovala s drogovou závislostí, otec jí dokázal být silnou oporou, protože její závislost bral jako nemoc, na druhé straně si stále držel vnitřní odstup. Lily se snaží dobrat příčin krachujících vztahů v jejich rodině, ale odpověď úplně nenachází. Velkorysé přijetí nevlastního dítěte, protože dítě nesmí trpět nedostatkem lásky, současně ale vlastní děti pořád prožívají důraz na povinnost a postrádají větší otevřenost a důvěrné sdílení.

Excelentní výkon Reginy Rázlové přesně zachycující nenápadný nástup Alzheimerovy nemoci. Škoda některých až příliš schématických prvků s lehce černobílou volbou, jinak celkově citlivě zvládnuté drama. Kategorie drama/komedie je nadsazená, to že se divák občas pousměje, má ke komedii daleko.

Scott se hodně soustředí na vztah Napoleona k Joséphine, kde vcelku působivě vyjadřuje onu ambivalentní linku. Napoleon nedokáže být s ní ani bez ní. Respektive, je schopný ji ponížit, aby ji pak zase dokazoval, že bez ní neobejde. Prahne po moci a ovládání Evropy, a skrývá se za zájem o dobro Francie. Jeho ego mu zabránilo v racionálních úvahách, protože po velkolepém vítězství u Slavkova ztratil kritický náhled na své schopnosti. Bitvy jsou natočeny velkolepě, celkově je však film příliš rozkročen. Výsledkem je zkratkovitost a jistá chaotičnost. Chybí naléhavost a osudovost, kterou by divák u osobnosti, jakou byl Napoleon, očekával.

Překvapivě snadno se dala zvládnout ta dlouhatánská stopáž. Skvělý De Niro a i DiCaprio byl přesvědčivý, i když pravda té brady mohlo být o trochu méně. Ale jinak to byla uvěřitelná postava. Stopáž plně koresponduje s tragédií kmene Osedžů a je skvělé, že se Scorsese tomuto tématu věnoval. Antická tragédie potřebuje délku, formát a atmosféru, což se divákovi zcela dostává právě i v těch zpomalených záběrech. Ačkoliv proti dlouhým filmům pravidelně prudím, tentokrát plně podepisuji její opodstatnění.

Výborná Simona Peková v roli Valerie - manipulátorky par excellence. Potřebuje být stále v centru pozornosti, nesnese nezájem. Skvělá studie histriónského typu osobnosti. Střet vesmírů v setkání se synem Jiřím a jeho partnerkou Anetou. Oba jsou velmi civilní a uměření, pravý opak Valerie, která nechápe, proč ji všichni opouštějí, když se tak snaží. Není vyloženě zlá, jen s ní nedá žít. Poslední třetina filmu není dotažená a působí nesourodě ve vztahu ke zbytku. Kocour jako partner k Valerii vůbec nesedí, tyto typy žen si zpravidla nacházejí poddanější typy. Konec divně vyšumí, jako kdyby si tvůrci nevěděli rady s pointou. Přesto film představuje český nadprůměr.

Působivý film, černobílá varianta podtrhuje depresi z celé humanitární katastrofy. Uprchlíci byli podvedeni, ale nebyla to jejich chyba. Někdy možná až didaktické, s lehce přetaženou stopáží. Stačí pohled na záda s jizvami, není třeba vysvětlovat proč – bez vysvětlení na mě působí silněji. To je přece úplně jedno proč, lidi se nebičují. Pohraničníci se sice chovali hnusně, ale největší odpovědnost mají ti, kdo je k tomu jednání motivovali – to nebylo rozhodnutí jednoho konkrétního velitele. Jistěže se Poláci ocitli pod silným tlakem, ale to pořád nebránilo, aby dodržovali platné zákony. Hysterická reakce Kaczyńského a spol. ovšem ukazuje, že Agnieszka Holland měla pravdu.

Výborná Eliška Křenková v zajímavě zpracovaném dobovém filmu s aktuálním tématem. Vizuální stránka na top úrovni. Několik dojímavých momentů odlehčuje jinak vážné drama. Trochu mě nepřesvědčilo závěrečné rozhodnutí hlavní hrdinky vzhledem k charakteru postavy, který představovala. Budiž, byl to vlastně otevřený konec, ale tato nekonzistence mě drobně rušila. Jinak zajímavé dialogy ohledně jinakosti a předsudků. Potěšilo, jak režisér zvládl postavu Saši.

Výborný vizuál, má to formu seriózního sci-fi filmu. Někdy kolem poloviny docela zvolňuje a rozbíhá se do mnoha stran. Na české poměry ambiciózní projekt, který má zajímavý šmrnc. Jen by to příště chtělo zbytečně nekomplikovat děj a víc rozvíjet hlavní myšlenku. Data nejde zabít, zabít můžeme člověka. Tedy o něco úspornější a propracovat konsekvence související s restartem a zneužitím systému.

Atmosféra vytvářená pomocí obrazů. Kocur sází na vytvoření působivé nálady, šetří slovy a pozoruje. Hlavní hrdina, talentovaný pianista Tymek, tráví prázdniny v ospalém rodném městečku. Trochu ztracený ve prostředí, kde tak dlouho žil. Tráví čas s bratrem a s partou vrstevníků, do které se sice nijak nehodí, ale dělá všechno pro to, aby na sebe nestrhl pozornost. Nezastane se proto ani dvojice muslimských mladíků provozujících kebabárnu. Nechce páchat nic špatného, ale nic neudělá proti tomu, aby se zlu dařilo. Je indiferentní a za žádnou cenu nedává najevo vlastní názor. Parta mladíků chodí na kebab, protože chutná, ale současně si potřebuje dokázat nadřazenost vůči imigrantům. Působivá studie, která zalézá pod kůži pomalu a vybízí k přemýšlení tím, co vyřčeno nebylo.