Majkak

Jak přechlastat krizi středního věku, aby se z tebe nestal alkoholik. Experiment do hloubky vlastních temnot a všeho těch ekl efektů spojených s přepísklou konzumací. Scénář tažený tak akorát, aby to zase tolik nebolelo, ale spíše povzbudilo v motivaci k vytváření dobrých partnerských vztahů a ve schopnosti odpouštět. Vlastně ve výsledku hladivý film, jak můžeme najít v oporu ve vztazích, které se zdají být až příliš rutinní, ale uvnitř mají pořád ukrytý poklad. Dánské specifikum – zdá se, že tam s chlastem zápasí ještě víc než u nás.

Drsný a cynicky realistický vhled do života indické společnosti. Jsou jen dvě kasty, jedni nahoře a druzí k tomu, aby jim sloužili. Chvíli velmi osobní, uvěřitelné sociální drama, pak ale zase zkratka, satira, ne zcela vyvážené. Psychologie postav není úplně dotažená. Hlavní protagonisté nejsou zcela konzistentní, vedlejší postavy jsou dost čítankové, a to na obou stranách. Přesto zajímavě přibližuje mentalitu sluhy, absencí ambicí a vědomí vlastní hodnoty. Prostředí založené na korupci a opovrhování chudinou. Závěr nejednoznačný, kontroverzní, povrchní.

Julia Brystigier, bývalá prokurátorka, tuší, že hodně věcí v životě udělala blbě, a chce být někým jiným. Změnila se a nezměnila se. Zoufale touží, aby jí bylo odpuštěno, aby ji někdo objal kolem ramen, ale nikdo takový poblíž není. Nepoznala lásku a neuměla milovat. Nenáviděla věřící, viděla v nich nepřátele, anebo jim možná jen záviděla tu jejich víru. Víru odmítala a současně by vlastně chtěla zoufale věřit, ale nedokázala se této dimenzi otevřít, což ji vmetl do tváře i kardinál Wyszyński. Julia s ním hrozně moc chce mluvit, přičemž chvíli zuřivě hájí své postoje a chvíli zoufale touží po přijetí. Leží na kolenou a odmítá se poddat, chce žít i zemřít. Zajímavá a náročná sonda do života jedné ženy, vytržené z kořenů a tápající, i když v jednom období života zajisté velmi mocnou. Vynikají herecké výkony, zvláště pak hlavní protagonistky, působivá kamera, mysteriózní prvky.

Akční start a velmi solidně odvyprávěný závěr o uvěřitelné proměně Clavia, tribuna a římského vojevůdce. Clavius se poprvé setkal s Ježíšem, když kontroloval, zda je opravdu mrtvý. Pak nějak marně hledali jeho tělo, nad čímž by normálně mávnul rukou, ale kvůli neklidu spojené s touto události byl donucen pátrat. Trochu škoda, v této pasáži, působili učedníci poněkud exaltovaně, a ne zrovna přesvědčivě. Každopádně Clavia nahlodali tak, že se s nimi vydal na cestu, která jej proměnila. Výborný Fiennes v roli Clavia.

Civilní portrét papeže, který je stejně ponořen do víry jako do problémů tohoto světa. Nikomu víru nenutí, nikoho se nesnaží přesvědčit o své jediné pravdě, ale s respektem a s co největší osobní poctivostí přistupuje k druhým. Dokáže se s nimi radovat i plakat.

Vtipný, tento humor miluju. Sarkastické komentáře nejdůležitějších událostí 2020, padni komu padni. Takto si představuju počin bez politické korektnosti, ne urážet oponenta, ale trefovat se do pokrytectví, ať ho předvádí jedna nebo druhá strana.

Žádné karikatury, ale psychologicky velmi přesvědčivé. Až mrazivé, za jakou cenu je možné obětovat osobní vztah principům. A že se jich v tom jednom městečku sešlo tolik, tedy vlastně ani jeden z těch protagonistů nebyl vlídný, lidský, chápavý, milující, jen ten mladý učitel. Jistě, je to koncentrát charakterů, které pomohly zrodit nacismus. Poselství chápu nadčasově jako odpověď na to, jak mohli právě ti slušní, počestní, být dozorci a veliteli koncentračních táborů. A nemyslím tím, jen to, co se dělo v Německu za druhé světové války.

Velmi realistické z pekla Mosulu, kdy zbytky speciální jednotky loví příslušníky Daeš (Islámský stát). Autentické prostředí potrhuje i jazyk filmu - arabština. Bez vojenských akcí na efekt, klasické střídání boje ve zdevastovaném městě a chvilek, kdy se přepočítají ztráty, ošetří zranění a jde se dál. Boj se skrytým nepřítelem v kulisách větších či menších ruin, se zbytky poschovávaného civilního obyvatelstva, s možnými zrádci a poschovávaným členy Daeš. Příjemná pointa, která významně polidšťuje členy jednotky a dává hlubší rozměr celému počínání. Ti chlapi měli dobrou motivaci, i když používali drsné prostředky a neznali slitování. V kontextu toho, co se tam dělo, se jim nelze divit. Natočeno na základě skutečností a věnováno padlým členům jednotky.

Scénář, který hravě zvládne průměrný software na výrobu romantických scénářů. Počáteční lehký konflikt, zajiskření, slibný rozjezd, něco se zadrhlo a dooobře to dopadne. Pohádka o Pyšné popelce. Relativně vkusné bez křečovitého pitvoření, byť s dost neinvenčním humorem. Nejslabší místa, tam kde se tvůrci pokoušeli základní scénář drobně rozvinout. Vyloženě podprůměrné trapnosti s bobry a řezáním připomínají nejmenovaného prezidenta a jeho humor. Jít na to kina jsou vyhozené peníze, ale třeba na doma, když je to na Netflixu a dá se u toho dělat i něco jiného.

Cítím do konečků prstů, jak se dotýkám fyzických problémů stáří. Po této stránce výborné, jinak ale dramatická rovina není zase nijak hluboce rozpracovaná, road movie v kombinaci s tradičním revenge no action no thriller filmem. Jistě, byla to komunistická svině, ale ve filmu není nijak zdůvodněno, proč byl osvobozen. Pomsta není cesta. Lze chápat zoufalství a frustraci po osvobození prokurátora Vaše, který byl předlohou pro film. Film by mohl mít hlubší smysl, pokud by se podařilo fungujícím způsobem rozpracovat, proč v případě Vaše by i krvavá pomsta měla nějaký smysl.