Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Akční

Poslední recenze (68)

plakát

Frankenstein (1931) 

Hororová klasika s ikonickým monstrem - ale především skvělý gay film. Díky trochu kašírované výpravě a přepjatému hraní už dnes Whaleovo zpracování působí úsměvně, ale původní motiv hrůzné jinakosti přetrvává a mění se v mrazivý úšklebek. Mladý pán Frankenstein se těsně před svatbou odebere do odlehlého mlýna, aby zde prováděl „experimenty“ na umělém muži. Frankenstein ví, že jeho konání je zvrhlé a protivící se Bohu, ale nemůže si pomoc. Po intervenci od starostlivé snoubenky a pohrdavého otce zkouší chvíli žít tak, jak se od něj očekává, ale monstrum se osvobodí a hrozí, že vše zničí. Přes snoubenčiny prosby se tak Frankenstein v den svatby vydává do kopců, aby monstrum vyhledal… A pokud tohle všechno působí jako mimoděčné tiky, stačí se podívat na grandiózní finále, kdy monstrum Frankensteina unáší do mlýna, aby byli spolu jako dřív. Přičemž je následně zlynčuje dav vesničanů a v roubovaném závěru připíjí šťastný otec na pokračování svého slovutného rodu. Dr. Frank-N-Furterovi pak o čtyři dekády později stačilo ujít jen pár kroků navíc. ___ P.S.: Whale byl v době natáčení filmu dávno vyoutovaný.

plakát

Hračky našeho dětství (2017) (TV seriál) 

Narozdíl od Filmů našeho dětství se Hračky ještě dokáží vyhrabat z díry fanouškovského servisu a brutálního infotainmentu. Pořád sice jde o celkem rutinní dokument, který se veze na mileniálské nostalgii a hláškujícím vypravěči, ale díky různorodé skupině dotazovaných aspoň nabízí nějaké širší souvislosti. Jednotlivé díly ukazují hračky od vývoje, přes mánii až po úpadek a zdaleka nekončí jen historkami z natáčení jako zmíněný filmový sequel. Z rozhovorů vyplývá také fungování plastikového pekla jménem hračkářský průmysl, bizarní mezinárodní dohody, patentové války, provazování s médii, marketingové strategie a samozřejmě hackování dětí skrze focus groups. Je škoda, že se všechny tři série zaměřují spíš na značky, které se v obměnách na trhu stále objevují, a viditelně se tak krotí ohledně jejich kritiky.

plakát

Le Mans '66 (2019) 

Le Mans '66 funguje jako montážní linka se skleněnými stěnami, takže když na konci vyjede hotové auto, svezete se s ním na falešném pocitu konstruktérského rauše. Pro závodní filmy je vedlejší linie s politikou týmu nebo sponzorů standardní věc a vytváří pnutí mimo trať, samotný aspekt navrhování stroje stál ale obvykle stranou. Tady se konstruktérská linka naopak od začátku zdůrazňuje a díky vysvětlení tří základních principů slouží jako skrytý průvodce závodem. První je aerodynamika, která se vyřeší celkem rychle, druhý je (pod)řazení a třetí brzdy - protože se všechny rizika řeší od začátku, vyhne se Mangold klišovitému detailu na součástku, která se za chvíli dodělá a způsobí nehodu. Problémové díly auta zkrátka sledujete celou dobu, takže lze těžko odhadnout vnitřní vadu, a navíc získáte pocit, že rozumíte mechanice auta. Stačí, když Miles v jednoduchých příměrech vysvětlí namachrovanému řidiči, že si neměl pořizovat přeplňovaný motor, když neumí řadit a pak si se Shelbym prohodí pár konstrukčních vylepšení. Podobně funguje i scéna se synem a mapou Le Mans, která by vám měla vytanout v hlavě, když se Ford s Ferrari vzájemně stíhají na rovince. V průběhu závodu tak do sebe všechny pečlivě vysoustružené části filmu zapadnou, mechanismus se sepne a do sedadla vás zatlačí kamera škrtající o vozovku a především zvukový monument skřípění a nabírání otáček. Vrchol filmu ale postrádá jakýkoliv afekt, sounáležitost cítíte hlavně se strojem a nikoliv jezdcem – a navíc ho téměř zastínila scéna se zběsilou jízdou rodinným station wagonem, což je příjemná ironie u snímku o sportovních autech. Le Mans '66 je zkrátka pochromovaná slavobrána, filmová verze Bugatti stepu a ideální vstupní film pro všechny, kteří se k automobilovým závodům nikdy nedokázali úplně vztáhnout. Problém je, že se kolem aut motají lidi, jejichž konstrukcí se nikdo příliš nezabýval.

Poslední hodnocení (2 613)

Mraveniště (2020) (studentský film)

15.09.2021

Feedback (2016)

15.09.2021

Herečka tisíciletí (2001)

07.09.2021

Candyman (2021)

27.08.2021

Bruce Lee v Podsvětí (1977)

09.07.2021

Den warriora (1996)

18.06.2021

Major Grom: Morový doktor (2021)

16.06.2021

Slepička Rjaba (1994)

18.05.2021

Grech (2019)

11.05.2021

Reklama

Poslední deníček (11)

Půlnoční uzavření

Poslední dny festivalu se pro mě vlastně staly vrcholem celé akce. Ani ne tak kvůli slavnostnímu zakončení (kterého jsem se beztak nezúčastnila - s sebou jsem si totiž nepřivezla dostatek reprezentativního oblečení, podpatků a šminek, abych ze sebe aspoň na pár hodin vyrobila slečnu) a slavnostímu předání cen, jež si rozebrali favoriti deklarovaní už od poslední předfestivalové tiskovky, ale kvůli další náloži filmů a především kvůli rozhovoru, na který jsem se těšila jak malá.

 

Konečně jsem dohnala manko z prvního dne, když jsem se v pátek večer dostala na projekci Je těžké být bohem aka největší filmové masochistické seance za posledních pár let a v sobotu došlo i na Jobovu zvěst za Putinova režimu Leviatana. Ruská duše si na Karlových Varech před bezbranným publikem otvírala nezhojené rány a odhalovala černé svědomí. Při prvotním sestavování svého programu (který se stejně měnil ze dne na den) jsem se sobotou počítala jako s volnou vstupenkou na všechny zmeškané filmy, jenže namísto toho, aby se všichni předčasně sbalili a odjeli domů, je napadlo to samé. Při ranním (!) vyzvedávání vstupenek už neexistovala možnost dostat se na islandskou hříčku O koních a lidech a stejně tak byly rozebrány i lístky na Zázraky. Bezděčně jsem sáhla po Slepé, což se nakonec ukázalo jako nejlepší možná volba. Že karma není jenom svině, dokazuje i noční ztráta peněženky v jednom ze sálů Thermalu (toliko k poučení, že před koncem titulků se ze sálu prostě neodchází), jež se následující den vrátila roztěkané majitelce včetně všech dokladů i litru a půl uvnitř. Celý festival jsem zakončila s věrným filmovým plebsem, jež vyměnil červený koberec nebo nejbližší bar za plastovou sedačku letního kina (v 8 °C vás nezahřeje ani láska k Lynchovi, ani vděk Laury Dern, ale přesto se nás sešlo docela dost).

 

Po devíti dnech mizerného spánku, kofeinového deliria a konstantního zírání na plátno nebo do obrazovky mě konečně dostihlo obligo vůči vlastnímu tělu. Trochu uspokojivý byl pohled na festivalový areál a zjištění, že imaginární ránu kladivem jménem spánková deprivace jsem neschytala sama (viz foto). Kocoviny z filmového opojení ale rozhodně není třeba litovat a nezbývá než přinést žebříčky toho nejlepšího na baru:

 

Proti srsti:

I. Kmen

II. Je těžké být bohem

III. Křížová cesta

 

Asijská sklizeň:

I. Snowpiercer

II. Zátah 2

III. Hrátky s peklem

 

The kids are (not) alright:

I. Chlapectví

II. Nepochopená

III. Nápravná třída

 

Soundtrack:

I. Zběsilost v srdci

II. Frank

III. Slepá

 

Největší překvapení oproti očekávání:

Slepá

 

Největší zklamání oproti očekávání:

Frank

 

Zvláštní uznání za wtf mindfuck:

Norsko

 

Nejzbytečnější úvod:

Apocalypto

 

V úvodu jsem se zmínila o rozhovoru: v sobotu dopoledne jsem celou půl hodinu měla jenom pro sebe Bong Joon-hoa, autora Snowpiercera. Ráda bych postovala jeho názor na zacházení Hollywoodu s jazykovou bariérou (angličtina odlišená přízvuky), na (ne)uhlazenost akčních scén nebo na přestříhávání již hotového filmu, ale video prozatím není nasdílené. Při nejhorší sem hodím odkaz na přepis, až ho dodělám - což by mělo být dřív, než začne další ročník Varů.

Půlnoční uzavření

Reklama

Reklama