verbal

Doufám, že se toho brzy chytne Planeta Opic nebo Príma Kůl ve vlastní produkci! Postavit totiž za týden rodině Žigových Taj Mahal jen proto, že jich je šestnáct, žádná práce jim nevoní a manuální dokonce smrdí a táta Žiga sedí v Heřmanicích za čorki a je úplně nevinný, by bylo skutečné Opus Dei! Představoval bych si to asi tak, že například nejstarší, Dežo, kterého zrovna pustili, by měl stylový a tématický pokojíček 2x2 metry s pryčnou a tureckým hajzlem a po stěnách bych mu rozvěsil nakradená rádia z oktávií, aby se chudák cítil opravdu jako doma. Úplně vidím masitou tvář stokilové matky Žigové zkrápěnou slzami štěstí z toho, kolik budou nové radiátory vážit ve sběrně, jak je všechny v zimě hezky ohřejou masivní rámy nových Eurooken a hlavně, jak bude její dvorní zástavárník vejrat na tu sbírku funglových domácích spotřebičů, u kterých tentokrát pro změnu prokáže původ levou zadní. Výhru si od něj nechá vyplatit rovnou v desetikorunách, aby nemusela furt rozměňovat a neni boha, aby s tolika love konečně nepadl more džekpot!!

Šikmooký taťka Neeson likviduje virus hepatitidy mezi obchodníky se žlutým masem. Závěrečná nožovaná je ovšem baletně zvládnutá naprosto dokonale a realisticky, že jsem skoro zapomněl na ten ohyzdný korejský patos a komparz s údovitým chováním a málem tomu vrazil čtvrtý srp a kladivo!

Opravdu nechápu, co někteří na těch vlhkých dírách vidí! Jakmile nějakou takovou uzří, šup do gumového oblečku, hned cpou hadici do masky a děsně touží se v ní zapotápět! A nejlepší jsou prý takové, kde ještě nikdy nikdo nebyl. No nevím. Taková neprozkoumaná štěrbina může skrývat spoustu nástrah a nebezpečenství! Leze se do ní jednak pěkně ztuha, místy může být i řádně sevřená, že se pak jeden dost odře a lze v ní narazit i na docela rezistentní zával, a to potom mnohdy teče krev! Navíc hrozí, že když se taková díra příliš zaplaví, nechce vás potom pustit ven. I zdatný a trénovaný speleolog má své limity a může se stát, že v takové situaci brzy ochabne, což nepochybně zanechá nesmazatelné šrámy na jeho psychice. Proto, když už pocítíte touhu do nějaké té jeskyňky vlézt, je lépe zvolit nějakou hezky turisticky vyšlapanou, která už má něco za sebou a je tedy perfektně připravena na kultivovaného obdivovatele krasových krás. Ale i do takové lezte napoprvé raději pomalu a hlavním vchodem, a ne že hned razantně vletíte do nějaké postranní chodby! To byste taky mohli přijít k úrazu! Rozhodně to není až tak špatné, jak mnozí tvrdí, jen je trochu škoda, že herci byli vybírání výhradně podle toho, jak jim sluší neoprén.

Citlivý a místy až romantický film, který utvrdí nejednoho začínajícího sadistu ve správnosti jeho počínání a každému neúspěšnému řeznickému učni zajisté pomůže složit reparát z bourání. Tento spektákl ovšem řeší i mnohem zásadnější kulinářská dilemata a to zejména, jak nejlépe upravit cukajícího se Japonce, aby si zachoval co nejvíce živin. Dosáhneme toho snad prostým vařením v horké vodě, smažením na wok pánvi či grilováním na otevřeném ohni? Je lepší zbavit jej před flambováním některých čnějících částí, či snad jen jemně naklepat kotníky kladivem? Prostě Makiguchiho dobroty, jak se na patologicky chorý mozek sluší a patří. Nechcete li vidět, jak vypadá natrávené Sushi, raději před tím moc nejezte.

Posaďte do auta slizkého, řeckého buzeranta, k ruce mu dejte Robertka juniora a nechte je bez tzatziků cestovat po Route 66 na Festival trapnosti. A kdyby jim čistě náhodou cestou došly infantilní humory, nevadí! Vždycky mohou přeci zastavit na nějakém tom odpočívadle, kde si ten ztepilý Apolón vyleští rákos spolu se svým psem, což nepochybně v kategorii 13+ vyvolá salvy dusivého smíchu.

Jsem rád, že se to tentokrát obešlo bez patosu! Vždyť traumatizovaný mariňácký serža, co si dal srdcervoucí slib, že už v životě neztratí jediného černouška, o portorikánských vlastencích ani nemluvě, který v křížové palbě stihne v odlétajícím vrtulníku obejmout všechny zachráněné děti, pomazlit se s raněnými a pronést patnáctiminutový motivační proslov o amerických hodnotách, které je nutno ubránit, působí nesmírně civilně a úplně jako přirození. Pardon, chtěl jsem říct úplně přirozeně. Tam, kde nestačí duchaplné dialogy, přichází na řadu akce a efekty! Ty byly jistě velkolepé a vynikající, jen je trochu škoda, že Láskomuž najal kameramana s parkinsonem. Ale já se na něj nezlobím! Postiženým je třeba dát příležitost! Navíc jsem zjistil, že když se naladím na jeho třesovou frekvenci a kmitám hlavou ve stejném rytmu, odnesu si z kina nezapomenutelný zážitek. Za krkem mě bolí jen trochu a to rozostřené vidění se prý časem taky spraví. Zoufale tedy klekám do prachu před Cinestarem, pláču nad nevhodně investovaným oranžovým Komenským, a přes mé, litrovým produktem americké provenience přeslazené, rty vychází jediná, zbožná prosba: "Rollande, vrať se!!!"

"Neobyčejný" divák dal na odiv svůj nebetyčný intelekt a nadšeně zařval: "Heuréka, Topgun je o stíhačkách", a jeho hlasitý řev strhl lavinu v udělování pětihvězd, protože i ostatní nechtěli spadnout do šedi "běžného" publika a tolik toužili vykřičet do světa, že i oni vidí mrtvé lidi! Ať je to nudná, laciná peachovina, jak chce, ten film má prostě poselství a basta! A stačilo tak málo! Jeden masový vrah o rozměrech 225/70/R18, partička nevzhledných ochotníků, rádoby filosofický "nourízn" blábol, jedna hájosmička a nedoceňovaný režisér, který vyblil svého "génia" na plátno, jako Jason Pollock flašku vodky s natrávenou mrkví a rozmazal to rukama! A hle, co všechno lze vidět chorým okem pod slupkou zdánlivě nekonzistentní patlanice! Kauzalismus, konzumerismus, varování před globálním oteplováním, no úplně slyším v dáli řehtat čtyřspřeží alegorických vozů. Já tam například viděl Ježíše!

Budoucnost pana Fazolky se ztrácí přímou úměrou s jeho soudností při výběru rolí. Ještě pár takových a zajisté jej brzy uvidíme v nějakém laciném fekálním pornu. Kdo by to před pár lety řekl, že takový slavný lovec Skurut-Hai tolik poleví ze svých standardů a po pádu Mordoru nebude váhat lovit v Durinském lese "strašlivé mutanty" v podobě kulhajících negrů s ksichtem od mouky! A to v nějaké céčkové náckovské produkci, která patrně neměla týden do čeho píchnout, když si Zimir odskočil na prázdniny do Istanbulu zbitchovat své čtyři manželky. Nádherný komparz mu při tom dělá přeživší skupinka dokonale osvalených, čistých a naondulovaných postapokalyptických Homoerektů, kteří sice hlady živoří v jeskyních na úrovni doby kamenné a když na to přijde, žerou syrové maso, nicméně jejich lesklé, zářící a perfektně upravené vlasy bez lupů nasvědčují tomu, že konec světa přežil kromě nich i nějaký ten vlasový stylista firmy Loreal. Ale to už je jiný příběh, který doufám zůstane jen na hebkém, třívrstvém, neškrábajícím papíře!!!

Když jsme ještě se Stevem O a tím ohyzdným liliputem sdíleli jednu celu, často jsme při análních hrátkách přemýšleli, že až vylezeme, budeme natáčet děsně kúl humorné humory, ze kterých pak budou ostatní kluci v televizní místnosti padat smíchem ze židlí. Jako třeba napálit někoho bejzbolkou do koulí! Ježíš, to je taková sranda! Tomu se dokonce smál i ten vrah z bloku C, který je normálně děsně seriózní! Anebo někoho jen tak pochcat! No já se snad smíchy neudržím! Co takhle někomu slepit prdel sekundovým lepidlem a pak ho natáčet, jak se snaží vysrat? MUHEHEHEHEHEHE. Nebo, a teď se podržte, vypít pot třistakilového otyloně a pak se vyzvracet přímo na kameramana!!!! Nááááářez. Tohle budou všichni milovat! A nezapomeňte se dívat na další díl!! To už konečně začneme žrát hovna a vylizovat houmlesákům podpaždí! Hááj, jsem Džony Noxvil a jsem totálně vymaštěný pitchus.

Miluji filmy o tom, jak někdo někam jde! Zvlášť ty extrémně dlouhé. Jeden si u nich po perném dni najde konečně chvilku pro sebe, něco hezkého si přečte, udělá si nehty, kvalitně zašuká, zajde vyvenčit psa, zasmaží na mobilu tetrisy a přitom se vůbec nemusí obávat, že mu z tolik hutného a komplikovaného děje něco uteče. Je pravda, že pravidelně v půlhodinových intervalech ubude jeden herec, nicméně fakt, že se prostě ušel, nikterak nedegraduje strhující tempo ostatních a člověk celou dobu myslí jen na otravnou repliku Shrekova Oslíka: "Už tam budéééém??". A tak naší milí hrdinové jdou a jdou, místy mají žízeň, místy hlad, někdy je jim zima, pak zas horko, ale oni to všechno prostě přejdou. Výhodou je, že se dá takový svižný film sledovat velmi aktivně a jen tak nezahálet. "Už tam, kurva, konečně budéééém??", blesklo mi po desáté hlavou někdy v šedesáté minutě a opět jsem se otočil na druhý bok, abych neměl proleženiny. A takových otoček jsem udělal tři série po desíti!!! No nemám nic proti, za chvíli je léto a ladím plážovou formu! Zvláštní pozornost si také zaslouží citlivý casting, který bezděky vnesl do tak vážného spektáklu notnou dávku humoru. Poté, co židovský producent zjistil, že pan Sturgess je Angličan, bylo jasné, kdo bude hrát Poláka! Vždyť Polsko je taky v Evropě, hned vedle Vídně. Jeho plynnou polštinu pak nerozeznáte od rodilého mluvčího. S vybitými předními zuby, hubou plnou aft a horkou bramborou na patře! A tak je to se všemi. Jedinou opravdu světlou výjimkou je Farellova kreace ruského mukla! Vyrostl z něj opravdu Pan Herec a náramně mě bavil až k Mongolské hranici! Někdy bych ho hrozně rád potkal u Colína.