verbal

Každý, kdo neproseděl mládí u Assbooku či nemohl z technologických důvodů strávit pubertu se smrtí v očích a joystickem v ruce a místo toho musel s kamarády "nudně" popíjet na haldě Chateau de Rybíz ročník 82 a v blízkých křovinách pak revidovat pionýrkám bobry, hrozit v prvních lajnách kotlů na pochybné, mastňácké kapely, honit v rámci edukačních školních branných her po socialistických parcích prohnilé americké diverzanty nebo lámanou ruštinou opěvovat velikost Sovětského svazu, přítele nejvěrnějšího, bude při závěrečných titulcích docela na hadry a nejistou rukou šmátrat po kapesníku, aby mohl utřít zvlhlé rohovky a mohutně vysmrkat poslední zbytky nostalgie. No jo, no, nenávratně v prdeli jsou časy, kdy se mě holič ptal, jestli chci za své čtyři koruny ostříhat nebo vyměnit olej, kvůli mé odrané džisky se cvokama a pentagramem mě pravidelně nějaký fízl výchovně umravňoval tonfou, člověk měl všechno tak nějak v zevním genitálu a z té červené knížky, polité pivem aspoň přesně věděl, kdy se má nechat přeočkovat proti tetanu. A tak tu sedím s nakrátko ostříhanými, řídnoucími vlasy v monterkách od Bosse, aby mnou náhodou nějaký napomádovaný bankovní buzines-man nepohrdal, brečím jak stará kurva a přemýšlím, není li už náhodou pozdě přispět regulačním poplatkem svému tolik hladovějícímu lapiduchovi, aby mě opíchal a netrnula mi šíje.

Vezměte film Woodyho Allena, odstraňte ironii, sarkasmus, sexuální komplexy a talent pro přirozené dialogy a co vám zůstane? Trapný a nudný blábol nesympatického neherce, jehož ego přebujelo hranice jeho životního sitcomu. Nehezcí ňujorčané, co se chovají jako idioti a ve snaze o bohémský, intelektuální nadhled plácají strašlivé píčoviny, pardón, chtěl jsem říct životní moudra, z nichž by se jeden pozvracel i po koňské dávce Kinedrilu. Přeji Tedovi, aby mu Potkávání jejich matky zabralo ještě spoustu času a neměl kdy vybíjet si na ubohém divákovi své, jistě nedoceněné, scénaristické a režiserské ambice. StímhleběždoprdeleRadnore.

Další povedená variace na téma Pizza vs. Leprechaun. Podobných filmů jsem už viděl desítky, možná snad i tři prdele, a vždycky jsem byl schopen tomu sympatickému zloději a vrahovi s lidskou tváří v hlavní roli tak nějak držet palce. S politováním musím konstatovat, že tady mě ten zarputilý reprezentant keltských zájmů v zámoří docela sral a celou dobu jsem v modrém dresu temperamentně kroutil hlavou nad neschopností útočníků Squadry Azury, která nebyla téměř sto minut sto sundat nějakého irského vidláka, který se notabene místy choval jako totální kokot. Asi to bylo tím "Podle skutečné událostí". Být to podle neskutečné události, bouchnul by milý Ir dříve, než by jste řekli mozzarella a Don Vito by zbytek filmu drobil Calzone nad jeho rakví. Ale nevadí. I když bych panu Stevensonovi za kmotra nešel a výraz "Irska mafie" mi zní jako Židovské triády či Italská yakuzza, měl jsem, jak říkáme my lingvisté, skoro dvě hodiny docela fun.

Málem jsem se posral hrůzou. Že to nikdy neskončí! Ale popořadě. První polovina - Abnormal Passivity. Rodinka stěhuje nábytek, uklízí dům a do toho jim nasraný poltergeist tu a tam houkne do komína, zaskřípe špatně namazanými dveřmi, a co je nejstrašnější, občas jim zpřeháže abecedně seřazené tituly v knihovně. Pro tohle mám ještě docela pochopení. Mně někdo vrazit Koontze před Kinga, mám z toho dva měsíce tiky a panicky se pětkrát denně vracím do bytu, abych se přesvědčil, jestli jsem opravdu vypnul sporák. A to nemáme plyn! A pak to konsternovaná ektoplasma rozjede naprudko! Synáček začne byt duchem nepřítomen, po domě běhá hihňající se trpajzlík, na stropě visí pán s červeným xichtem a mě mrazí. Při té hrůze jsem totiž úplně zapomněl zavřít v obýváku okno. Naštěstí přichází paní v plynové masce a její dva retardovaní synové a hrajou si na Akroyda s Murrayem. Komediální vložka výborná! Paní má ve filtru asi nějaký nějaký pětilebkový matroš, nadýchá se THC, prohlásí, že tatínek je astrální kosmonaut a měl by okamžitě odstartovat, protože jinak má synáček v Houstonu děsnej problém. Pomalu mi tuhne úsměv na rtech. Pan Wan v této fázi patrně nevěděl kundy kam, a tak se začal drápat na Tichý kopec v celé jeho sračkovitosti. Chudáka tatínka totiž pošlou za mlhu hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál. No co vám budu povídat! Tma jako v prdeli, do toho třikrát BUBU, dvakrát BAF, nějaké to kopýtko, trochu kouře, jeden nehezký obličej a teprve potom se vynořil Rákosníček a pravda a láska opět zvítězila nad lží a nenávisti. Naposledy jsem se takhle vyděsil, když mi přišel červený pruh z magistrátu. Řidičák mi naštěstí neprocvakli, chtěli jen pět litrů výpalné a prý, když si budu zbytek svých bodů hýčkat, nějak už to dojezdím. Ale byl to horror!

Nemocniční umývač prdelí v osidlech nejdrsnějších drsoňů s obříma koulema a nonšalantními třídenními strništi ukazuje, že firma Gillette asi nemá ve Francii na růžích ustláno. Vždyť i vyteplená vizáž hlavního hrdiny je umně maskována tvrďáckým vousem a pro jistotu mu raději scénáristé přiřkli i těhotnou manželku, která je z něj unešená. Tedy vlastně unesená. Nějakými Araby. Avšak až na krutý castingový error se jedná o velmi vydařenou pokleslou zábavu mas zcela v duchu francouzské drsné školy, z níž bude nejeden intelektuálně založený a hloubavý divák nesmírně potěšen. Zkorumpovaní policajti, Korsičani, cigoši a Arabi se vzájemně krvavě kočkují dle nejlepších Deleuzeovských tradic a já mohu s hrdostí konstatovat, že se v principech shodnu i s takovým posedlým retardem, jakým je Stano21, kterého tatínek nepochybně píchal do fontanely, než ho pan farář vytáhl z díry. ***** Se slzou hořkosti v oku musím konstatovat, že svatořečený Stano své Urbi et Orbi smazal a ochudil tak celé křesťanstvo o své progresivní kázání! Bude se za to nepochybně smažit v pekle. Není dostupný ani screen, ale naštěstí se mi za pomoci několika nevěřících povedlo zrekonstruovat alespoň nejúdernější moment jeho komentáře! Cituji: "Kto ruší ženu v dobe tehotenstva, vštepuje mu ducha smilstva, lebo ktorý duch dráždi manžela, aby súložil nad prirodzenú potrebu - ten duch potom vstupuje do plodu". No není to mazlík??

Na kolejích zase čeká vrah! Ale to je dobře, protože sériovou pičovinu o tom, jak to jedna psychopatická kravka od Mattela dává pěkně sežrat jiné, trochu méně psychopatické kravce od Mattela, která při své inteligenci pytlíku gumových medvídku nepozná sociopata, dokud ji nezačne porcovat řezákem na koberce (na co to ty holky na kolejích mají??!!), jsem neviděl už nejmíň dva měsíce. A dělá to jen proto, že má chudák pipina i jiné kamarády a nechce si s ní tolik hrát.. Například Kena, My little Ponyho a naondulovanou vílu z vedlejšího pokoje. Bez újmy to samozřejmě rozdýchá akorát Ken, aby se mohli na závěr patologicky obejmout a v Barbiemobilu ujíždět k zapadajícímu slunci. Vše je podtrženo dokonale plastovými výkony obou panenek, až má divák pocit, že se někde skrývá osmiletá, blonďatá holčička, která jim hýbe nožičkama, když mají chodit a komicky změněným hláskem jim vkládá do úst dialogy, přičemž jim žertovně pohybuje tělíčky. Divím se, že se při tolika filmech tak slovutný žralok na trhu s fenolovými hračkami ještě nechytl následných marketingových externalit a nevylisoval v jedné ze svých čínských manufaktur speciální edici Butcher Barbie se skvělými, tolik žádanými doplňky, jako řeznický nožík, rakvička či minipračka, která dokonale vypere z růžových šatiček pytlík vepřové krve, který je zdarma ke každému modelu.

Až příště vylezu z Tesca a přistoupí ke mě nějaký vagus s žádostí o cigáro, vrazím mu do ruky celý pakl, nadšeně se s ním podělím o půlku nákupu a budu doufat, že má rád Dobrou mámu, taveňák pro juniory a mraženou brokolici. Nic jiného mi totiž děcka nežerou. Triumfální návrat Velkého blondýna s černou brokovnicí, který ukázal Quentinovi, že i Auto zabiják nemusela být taková nudná sračka!

Jugošský Mengele a jeho dva pohůnci si otevřou nad Splitem banku. Orgánovou. Střadatelů se kolem potuluje spousta, náklady na vedení účtů jsou minimální, bankovní dozor obvykle zmizí dřív, než by jste řekli UNPROFOR, a tak jim podnikání jen kvete. Bohužel se však nevyvarují začátečnické, strategické chyby, kterou je překotná snaha o rizikové navýšení devizových rezerv francouzskou lékařkou bez hranic. Ta není žádné ořezávátko a do bankovnictví moc nevidí. Okamžitě tedy pohrdne na první pohled výhodnou krátkodobou fixací svých vkladů za účelem diverzifikované investice do movitých fondů třetích stran, zruší účet, vypoví smlouvu a pořádně jim, chudákům, zatřese portfóliem. Jednoduché, přímé, účinné. Za zmínku zde stojí zejména kreace našeho téměř slavného rodáka, Váni Fraňka. Ten se své role balkánského mukla zhostil opravdu se ctí a mám takový dojem, že mu žabožroutský scénárista nechal absolutní volnost verbálního projevu. Celou dobu téměř nesleze z obrazovky, překotně huhňá nekonzistentní ruská slovíčka, prokládaná několika zdvořilostními frázemi, které se nepochybně naučil při své dovolené v Chorvatsku, aby ve velkém finále dal na odiv své ryčné er a pronesl svou jedinečnou a jedinou souvislou "jugoslávskou" repliku :"Děvko, já tě budu mrrrrdat", která nepochybně vstoupí do dějin světové kinematografie hned vedle Vašutova bladeovského "Kurva, piča, kurva, piča". Docela by mě zajímalo, kde se na svou roli připravoval a s chutí bych se jel podívat na pařížskou premiéru, abych viděl, jakže si to ti galové otitulkují.

Uf! No ještěže ty kudlanky máme! Nebýt jich, dělá si tu kdejaký posraný démon ze slaboduchých idiotů papírové čerty! Onehdá vypil kamarád v hospodě litr rumu, oči mu šly šejdrem, zachraplým, metalovým hlasem blábolil nesmysly a dělal na stole stojky! A já bláhový se bál, že mu z toho chlastu hráblo. Hovno. Posedlý byl, chudák! Příště rovnou běžím pro nejbližšího černoprdelníka a než ho ministrant dokouří, už naštěstí vím, jak mu poskytnout první pomoc! Pocákám ho pivem a zarecituju mu z příbalového letáku složení Thorazinu nebo jídelní lístek s pizzama. Na ďábla se holt musí italsky! Takové vymítání není žádná holá prdel! Teď, když vím, že je to opravdové a skutečně se to děje, nevystrčím bez latinského slovníku paty a každému dementovi se budu vyhýbat velkým obloukem, aby mě nepozvracel hřebíkama a já nechyt četra, jako Hopkinsovic Toníček. Když už nám Vatikán sem tam naservíruje nějaké to posvěcené, marketingové video, mohl by to alespoň udělat zábavně jako pan Friedkin. Čumět dvě hodiny na to, jak Hanibal Lecter s nějakým nevěřícím gayem, pardon, chtěl jsem říct Tomášem, unyle mávají krucifixy a citují Rituale Romanum, může přijít zábavné tak akorát pravidelným posluchačům nedělních blábolů pana faráře. A tak nám ti kluci římskokatoličtí vymítají a vymítají, a jestli se ještě neuvymítali, tak tam vymítají dodnes.

Originální, výpravný a skvěle natočený film z prostředí klecových intelektuálů tu už dlouho nebyl. A vypadá to, že asi ani nebude. Rozkošnému a chytrému mexičánkovi, který vypadá, jako by měl dvě vysoké školy a doktorát z filantropie, nezbývá nic jiného, než se živit šmelcováním držek v ilegálních zápasech. Jednoho dne mu záporný záporák zařízne bratříčka, aby jej donutil mlátit ty vyholené, vepřové hlavy ve svém dresu a neštítí se ani únosu dívky jeho snů! A pozor! Neotřelost a genialita příběhu nastupuje. Nějaké to běhání, pár shybů, údery pěstičkama do pytlů s cementem a několik kliků na tvárnicích za "hudebního" doprovodu dunivé recitace jakéhosi zneuznaného pouličního gangstera s nutkavou potřebou vykřičet ty motherfuckery a bitche do světa, přivedou našeho hrdinu do vrcholné formy. A tak všichni včetně arcipadoucha dostanou na piču a on odchází se svoji dívkou vstříc zapadajícímu slunci. To vše zabaleno v nákladné produkci, která snad musela vracet prázdné flašky a sbírat barevné kovy nejmíň měsíc, aby se to mohlo natočit. Ještěže choreografii soubojů nelze nic vytknout. Žádná totiž není, protože zfetovaný kameraman dobře věděl co dělá, když svou VHS aparaturou při konfrontacích sveřepě zabíral z deseti centimetrů například záda nebo bříško některého z borců. Film je to sice hloupý a trapný, ale zato otřesně natočený, zrežírovaný a plný ambiciózních neherců.