Filmmaniak

Neuvěřitelně nahuštěný animovaný komiksový snímek čerpá z uvědomělého nadhledu, internetových memů, popkulturních narážek, dlouhé komiksové historie a z rafinovanosti, s níž tvůrci přistupují k frenetickým akčním scénám a k práci s postavami. Strhující audiovizuální obžerství nacpané nápaditými detaily, které si navzdory ultra-svižnému tempu, hromadě gagů a přehršli dynamické akce zachovává prostřednictvím příběhu dvou mladistvých superhrdinů a jejich rodinného zázemí i seriózní dramatickou rovinu, v níž vynikají naopak tiché emoce a pomalejší dialogové pasáže, jenž stojí na rodinných vztazích a na tématech osudovosti, dospívání a boje proti předurčenosti.

Nejlepší česká komedie za poslední léta, která povyšuje práci s tématem pokřivených rodinných vztahů na světovou úroveň skrze přimknutí k prvkům znepokojivějších žánrů, jako jsou horor nebo home-invasion thriller – žánr postavený na tísnivé premise, že intimitu domova hlavních hrdinů naruší zvenčí nějaký vetřelec. V tomto případě je oním vetřelcem bezohledná, manipulativní, vztahovačná, sebelítostivá a citově vyděračská, ale též tragicky osamělá matka, která se nacpe do bytu svého syna a jeho přítelkyně. Z jednoduchého nápadu, skromných prostředků a komorních podmínek se podařilo vykřesat maximum. Film vychází z povědomých a přesně odpozorovaných dialogů a situací stojících na rodinném soužití, jejichž nepříjemnost drsně stupňuje až do absurdních rovin. Vyprávění je systematicky pojato tak, aby každá scéna působila komicky a úzkostně zároveň, a lze jej číst i metaforicky jako sondu do problematiky selhávající mezigenerační komunikace. Splynutí obou tonálně odlišných nálad, kdy se erupce hlasitého smíchu často a pravidelně střídají s intenzivním mrazením v zádech, probíhá ve snímku naprosto hladce a harmonicky.

Rodinný animovaný film o přátelství svítícího kluka a dívky s bujnou fantazií, kteří žijí v bytovém domě, jenž je obrazem společnosti potýkající se s mocichtivostí, úzkostmi a neschopností si naslouchat, dokáže oslovit stejnou měrou děti i dospělé publikum. Do hloubky pracuje s tématem přijetí jinakosti a citlivě ukazuje, jak může vzájemné porozumění a sdílení navzdory odlišnostem vést k tomu, že začnete sami sebe přijímat mnohem sebevědoměji. Film předává cenné lekce bez nutnosti vše doslovně vysvětlovat a splétá kouzelné fantazijní prvky se strastmi skutečného dospívání i rodičovství a s náznaky dalších vážných témat, aniž by přitom ztratil zářivý pohádkový nádech. Krom toho nádherně a uvědoměle pracuje s barvami a se světlem.

Opulentní výpravný velkofilm, jenž se ohlíží za divoce extatickými i tragicky smutnými příběhy filmových hvězd, jejichž sny a životní jistoty se rozplynuly, když o ně přestal být zájem. Návrat ke dvacátým létům minulého století do období nástupu zvukového filmu tu slouží nejen k vyjádření lásky k filmům jako takovým, ale i k nebývale ostré kritice Hollywoodu jakožto továrně vybudované na útlaku a pošlapávání lidských práv. Hypnotizující snímek střídá žánry podle převládající nálady postav – první třetina je až snově magickým a rozjařeným drogovým raušem, druhá třetina je více komedií a zbytek směřuje zas k dramatu s kriminálními prvky. Byť celkově snímek nemusí působit zcela celistvě a hned od začátku se pohybuje na hraně nabubřelého excesu, tak jeho jednotlivé části jsou ve většině případů režírovány mistrovsky. Po celou dobu jde ale především o stylizovanou a nadnesenou exkurzi do filmového zákulisí, která upomíná na to, že mnohé z filmů, které milujeme a obdivujeme, leckdy vznikaly v moři bezpráví, krve, potu, zvratků a výkalů.

Zábavný akční thriller se spoustou nadsázky, který kombinuje osvědčená schémata a motivy známé z bondovek, mnohých heist-filmů i jiných jihokorejských hitů. Odlehčený příběh o profesionálních potápěčkách, které se z výlovu škeblí ze dna moře přeškolí na výlov pašeráckého zboží, ale musí se pak na černém trhu naučit pohybovat se i mezi gangstery, pobřežní stráží a obchodními inspektory, se sice místy otírá o sociální téma vykořisťování dělnic, ale ve výsledku je především popcornovou žánrovou podívanou, v níž se neustále kují pikle a podrazy. Nenáročná stylová jízda, jejíž vrcholy představují dvě akční sekvence ve druhé polovině filmu – krvavá bitka v hotelové chodbě a podvodní souboj hrdinek s potápěči a se žraloky.

Kdo by to byl řekl, že animovaný film o vyrábění whisky bude dojemný. Hlavním hrdinou je zde mladý novinář, který dostane za úkol napsat článek o japonské destilérce, nakonec ale napíše rovnou sérii článků na pokračování, při nichž rozšiřuje své znalosti o whisky a postupně zabředává do tajů rodinného podniku, který si prošel řadou krizí. Snaha postav o dosažení ideálního chuťového mixu, jehož výrobou by se navázalo na před lety přerušenou tradici, se zde pevně pojí s dynamikou rodinných vztahů, odpovědností za dobré jméno firmy, sounáležitost s odhodlanými zaměstnanci a osobní ctí. K tomu se začínající žurnalista učí mít rád svou práci a zjišťuje, že spousta lidí zažila stejně jako on situaci, že nakonec skončili šťastní u jiného zaměstnání, než jaké si vysnili. K tomu si přičtěte příjemnou animaci, sympatické a dobře napsané postavy a řadu emocionálně něžných okamžiků.

Jediná horší věc, než najít v bytě pavouka, je ztratit v bytě pavouka. Přesně taková událost ve filmu dospěje k zamoření celého činžáku jedovatými pokoutníky (nebo co to bylo) od sklepa až na půdu, kde se stále noví pavouci rozmnožují překvapivou rychlostí a pokaždé jsou výrazně větší než ti předchozí, v čemž snímek v závěru mírně koketuje až se sci-fi. Realistické prostředí sídlištního paneláku a svěží přístup schopného mladého filmaře plného energie je přesně to, co žánr pavoučího hororu potřeboval. Po delším rozjezdu s představováním postav začne být akce pořádně intenzivní a neustále se stupňuje, přičemž zvlášť pro lidi, kteří se pavouků štítí, budou některé scény za hranicí únosnosti. Ošívat se budou každopádně všichni. Nejlepší pavoučí horor od Arachnofobie z roku 1990.

Drama s hororovými prvky o filipínské uklízečce a matce samoživitelce, které se podaří získat práci a bydlení v honosné britské domácnosti, jenž nicméně při bližším ohledání skrývá mnoho tajemství. Snímek je osobitou a stylisticky výraznou sociální kritikou zahrnující motiv imigrantů snažících se začlenit do společnosti i problematiku témat souvisejících s post-kolonialismem. Najdete tu filmařské postupy typické pro horory o strašidelných domech, ty jsou však používány coby prostředky ke zdůraznění těch skutečných hrůz, jimiž jsou zkušenosti přistěhovalců, kteří se běžně setkávají s předsudky, generalizací a povýšeností. Film vzniklý z hněvu vůči chování společnosti k menšinám, jehož debutující režisér s filipínskými kořeny v něm navzdory několika zaškobrtnutím ve vyprávění jasně a úderně formuluje své teze, hlásí se ke kultuře svých předků a vypráví o životních podmínkách mnoha lidí skrze postavy matky a dcery, které vede k autentickým hereckým výkonům.

Už o Zvedá se vítr se tvrdilo, že to nejspíš bude Mijazakiho poslední film, a nestalo se tak. Ani Chlapec a volavka nemusí být závěrečnou tečkou, přesto je z něj trochu cítit autorská rekapitulace, ohlížení se za vlastním dílem a v závěru i příběhem zpřítomněné předávání žezla mladší generaci. Mistr animace a filmového vyprávění každopádně nijak nepolevil v množství nápadů, pestrosti svých vizí a hloubce předkládaných myšlenek, jeho film vypadá nádherně a přetéká magickými, pohádkovými a snovými prvky, které umí být někdy kruté a jindy něžné. Úvod je ještě civilní a prakticky bez nadpřirozena, jakmile se ale titulní volavka zazubí, začne promlouvat lidským hlasem a hlavní hrdina (bohužel nepříliš zajímavý) se propadne do fantazijního světa, při jehož procházení se musí vyrovnat se ztrátou matky a s pocity bolesti, samoty, zloby a smutku, tak se Mijazakiho představivost a hravost roztočí na plné obrátky. Snaha stihnout toho říct na poli dvou hodin co nejvíc vede k tomu, že místy je film hodně nahuštěný a nenechá některé scény pořádně doznít. Mijazaki se přitom vrací ke svým osvědčeným příběhovým schématům (nejznatelněji čerpá z vlastní Cesty do fantazie) a častým trademarkům. Film je skoro až katalogem toho, co vše si lze spojit s Mijazakiho filmy, přesto na úroveň jeho nejlepších snímků nedosahuje.

Nula slov, a přitom tolik emocí. Přátelstvím psa a robota v New Yorku 80. let to pouze začíná, pak jsou totiž oba hrdinové od sebe odděleni (vinou zanedbání povinností spotřebitele a podcenění efektu koroze) a snímek vypráví jejich příběhy odděleně. Oba ale přitom mají stále sny o tom druhém, odtud název snímku. Po počátečním veselí se děj vyvíjí poměrně smutně, takže převládajícím pocitem z filmu je spíše melancholie, která je zas až v závěru vykoupena, ačkoli o pohádkový šťastný konec se tak úplně nejedná. Animace působí jednoduše, leč skrývá velké množství roztomilých a vtipných detailů a velmi výmluvně pracuje s výrazy ve tvářích postav a s řečí těla. Film ocení i dospělí (možná dokonce více než děti), vybaveni životními zkušenostmi a vědomi si toho, že opravdové přátelství vyžaduje společné úsilí a je i závazkem ke vzájemné péči. Hlubší a pocitově komplexnější animák, než by se na pohled mohlo zdát.