castor

Příběh neobyčejný v tom, že se vyučil jako montér traktorů, začal makat v JZD, aby o pár měsíců později vytlačil ze sestavy fotbalové Sparty prominentního Horsta Siegla. Příběh ale jinak uchopený zcela obyčejně. A velmi repetetivně. Minimálně v tom, že neustále slyšíme, jak byl Dino skromný, jedinečný a bez hvězdných manýrů. Což je samozřejmě chvályhodné a ve Smetanově Lhotě jsou za to zajisté rádi. Ještě předtím, než čeští fotbalisté na mezinárodní úrovni děsili nejednoho soupeře, neodhadla Sparta potenciál tohohle dlouhána, kterého si vytáhla z divizního klubu (což je samo o sobě neuvěřitelné). A Janu Kollerovi se začalo dařit až v Belgii. Vynikl a do podvědomí českých fanoušků i odborníků se dostal hlavně právě díky reprezentaci. Jenda solidně zmapuje svoje klubová zastavení (Dortmund na něj nezapomněl), zajde nakoupit do Penny, občas se pokusí o vyvolání emocí (ale prostě to nikdy neuhodí), ale především nikdy nejde společně s tvůrci na dřeň, hlavně nikoho neurazit (zákulisí celého toho kolosu). Pořád je tam ale cítit jakási obyčejnost. V dobrém smyslu. Navíc si kdykoliv velmi rád připomenu památné EURO 2004…

Každý předem ví, co může očekávat... tím bych asi začal. Jinak každý druhý se poplácal, jak to vlastně dělá hezky. Dav uctívačů hlasu Lucie Bílé se po ročním kralování Ewy Farne semknul, Kabáti vydali desku, takže vytlačili optimistické popové bandy, naopak Ztracený se neztratil. Jiné než klasické kategorie zbytečné, když si pro ně stejně nikdo nepřijde, viz hip hop a rap. Prostě Český slavík chce mnohé postaru (kdyby Mistr ještě žil…), nechce překvapovat, nechce být zapšklý… Dykova poznámka (roky koncertoval, vydával desky a nic) trefná. Moderátoři se svou milou dávkou nekorektnosti nezklamali.

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace.

Je tu nové jméno (James Ryan), které je třeba proklepnout. A dotyčného sledovat na každém kroku, protože je informátorem, no, někoho z FBI. A právě nestabilní Jimmy, který spolu s rozumnějším bráchou představuje dělnickou třídu přivydělávající si loupežemi, znovu udělá pár přešlapů. A Jackie se jen tak mimochodem dozví křestní jméno feťáka, který stál za útokem na jeho dceru. Na pokec nebo vyjednávání to zrovna nevypadá. Druhá polovina série mě baví podstatně víc než první díly. Zvyknul jsem si na pomalejší tempo i zorientoval v motivacích postav, tvůrci prakticky ignorují tvrdé pěsti nebo přestřelky, a vsází na poctivou atmosféru a pečlivé budování charakterů.

Tvůrce Chuck MacLean, který v Bostonu vyrostl, napsal zajímavé postavy a zasadil je do doby, kdy se mnohé řešilo trochu jinak. Navíc si ve městě zkusil i novinářskou práci. Nejde divákovi tolik naproti, ten se musí snažit víc, než je u televizních seriálů zvyklý. Ostatně i o duu producentů Ben Affleck a Matt Damon se ví, jak mají k Bostonu blízko. Matka Jimmyho a Frankieho je od minule v nemocnici, operace nebude levná a bráchové se tak musejí podívat po dalším kšeftu. Co dodávka, která po víkendu objíždí večerky s chlastem? Mezi Wardem a Rohrem je rozkol skrze další směřování vyšetřování mrtvých z obrněného vozu. Jackie nakonec (Jimmyho) zase všechny přechytračí. A zároveň tři pohřešované členy ochranky v řece Mystic najde.

Kopírovat slavné scény z romantických klasik, aby televizní meteorolog získal zpátky srdce své milé, může znít na papíře vcelku zajímavě. Načapala ho totiž v nelichotivé situaci s kolegyní moderátorkou (zákeřná mrška Emma Smetana je asi to jediné, co si z tohohle pokusu budu pamatovat), ústřednímu uchu nezbývá nic jiného, než na radu kamaráda vyzkoušet ověřené vzorce z romantických filmů. Funguje to velmi sporadicky, vesměs to působí solidně trapně. Ostatně jako všechno okolo. Od předvídatelného děje, křečovitých situací a polopatických pokusů o humor. A především postav, které nejsou z masa a kostí. Místo toho, aby nevýrazný Igor Orozovič (kterého by Smetana v reálu rozhodně nesváděla) prostě přišel a řekl, jak se věci mají, tvůrci pracují s nesmyslnými stereotypy a všechno ženou do lacině nevěrohodných situací. Nemastná je tentokrát i Kubařová. Tým okolo Jaroslava Fuita jen dokazuje, že spojení romantické komedie u nás znamená, že s láskou a humorem to nemá nic společného.

Američané se rádi bojí, a ač moc nemusím všemožné hororové démony (raději reálného zabijáka), s dcerkou Kyry a Kevina si to poměrně sedlo, ovšem s přibývajícími minutami funkční lekačky vystřídá nedochucená duchařina. Psychiatrička má stabilní vztah, milovanou práci i trauma z minulosti a po tragické události v nemocnici se z ní stává amatérská vyšetřovatelka, aby zjistila, že se neustále opakuje tentýž vzorec: kdo je svědkem něčí sebevraždy, o pár dní později se sám ze světa „dobrovolně“ vyprovodí. Fajn atmosféra jde poměrně brzy stranou, naopak přicházejí dlouhé nenápadité minuty (115 minut je fakt dost). Lokace jsou nicméně solidně děsivé, práce s traumatem není zlá. Každopádně fakt nejsem příznivcem hororů o nadpřirozeném zlu, s ohledem na celosvětové tržby je navíc dvojka prakticky jistotou.

Ve snaze opravit závadu strojvedoucí vystoupí, ovšem odbrzděný vlak mu jaksi ujede pozpátku z kopce. Než se stane senzací na internetu, dojde k několika výstřelům, omylům, výčtům statistik, pozvracení, konspiračním teoriím, rasistickým poznámkám, vyzkoušení nefunkčních záchranných brzd a jen k velmi občasnému ušklíbnutí. Teda alespoň u mě. Jiří Havelka už ve svých Vlastnících zavřel nesourodou skupinu lidí do jednoho prostoru a zároveň v nepříjemné situaci. I tady jde o bizarně seskládané typy lidí, ovšem co si budeme nalhávat, z masa a kostí jich bylo minimum. Vesměs jde o stereotypní karikatury, kdy každý má nějakou úlohu (které se drží a která má být vtipná), ovšem ač je hrají solidní herci, o nějakých dílčích pointách, promyšlených momentech nebo humoru si můžeme nechat zdát. Navíc postav i podzápletek postupně (zbytečně) příbývá. Za mě to bylo hrozně nenápadité, povrchní a křečovité. Přitom samotný námět je podnětný a v mnoha směrech hodně slibný. K jakési satirické údernosti to má daleko.

Zatím nejlepší díl série. To, že je bostonská FBI snad nejzkorumpovanějším vládním úřadem v dějinách země, nebude úplným překvapením. Ani to, že Ward s reverendem nebudou kámoši. Ten vyhrožuje „vynechanou lekcí boxu“. Jackiemu se to sype doma – napřed nepozvaná návštěva, pak dcerka ztratí nevinnost ve feťáckém doupěti. Nejprve to dokonale sehraje s nenáviděnou tchýní, pak s bratrem (na základě objevených zbraní) zadrženého Hooka. Zároveň je asi naivní doufat, že přestane zajímat investigativní novinářku. Holt Boston rozhodně není jen městem, kde je Harvardská univerzita, baseballoví Red Sox nebo hokejoví Bruins či je rodištěm Edgara Allana Poea a Benjamina Franklina, ale i synonymem kriminálních příběhů.

„Udělali jsme za posledních 24 hodin něco podle zákona?“ ptá se Ward Jackieho. Boston evidentně miluje své kriminální příběhy. Koneckonců spoustu temných kriminálních historek o drsných chlapech metropole významně využila (Město, Skrytá identita, Tajemná řeka...), ostatně „město čtvrtí“ nechvalně proslulo i právě množstvím násilných trestných činů a počtem loupežných přepadení a útoků. Siobhan má problém se směřováním Koalice poté, co se měl reverend dopustit několika sexuálních obtěžování a útoků. AK-47 je konečně nalezená. A Kevin Bacon v sanitce hovořící o smuteční řeči či dudách je skvělý. Každopádně pátý díl a už bych ale čekal víc...