Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (3 054)

plakát

Volání divočiny (2020) 

Škoda, že se nevynechala zápletka s Buckem ve službách pošťáka a příběh se nepojal předevšim jako vyprávění o soužití samotářskýho Johna s Buckem (mimo jiné) v divočině, který naruší konflikt s chamtivym zlatokopem. V těhlech momentech měl totiž film hodně co nabídnout každýmu divákovi a děti by si to jistě užily i tak, přičemž ty nejmenší samotnej příběh stejně neřešej. Nevyužitej potenciál mě dost zamrzel, protože takhle vznikla příliš pohádková až infantilní podivaná s nepřirozeně digitalizovanym psem. Mimochodem, už je to teda docela velká zoufalost, dělat digitálně psa, když se dá to samý nakroutit s živym psem. Druhá hodně silná hvězda za fajn výpravu (některý scenérie z divočiny byly fakt suprový), poslední třetinu, Harrisona Forda a nečekanej osud jeho postavy. Za pohodlnost tvůrců použít nevzhlednýho digi psa tu třetí hvězdu prostě nepřihodim, ačkoliv by čistě objektivně možná byla na místě.

plakát

Ctihodný občan (2009) 

POZOR SPOILERY Docela se mi líbil nápad, kdy po eliminaci jasnejch záporáků převzal jejich místo původně dobráckej hrdina a nakonec se stal ještě mnohem horší než oni. A že si Gerard Butler tuhle roli pomstychtivýho psychopata dost užíval. Jenže jeho plány byly tak dokonalý, že jim prostě nešlo věřit a to ani za předpokladu, že moh občas na tajňačku opouštět vězení a zařizovat si věci "venku". On teda ten jeho tunel, co vykopal bez povšimnutí k věznici, byl neuvěřitelnej výkon sám o sobě. Postavy v nejdůležitějších chvílích byly vždycky tam, kde a kdy potřeboval, prostě s výjimkou finále žádnej zádrhel. A už vůbec neřešim, že si nikdo nevšimnul, že zrovna neni v cele, byl schopnej všechno nejen geniálně vymyslet, ale i zrelizovat po technický stránce líp než McGayver apod. Chápu, že v thrillerovym žánru je potřeba občas přehánět (ono taky kdyby všechno (ne)vycházelo a vypadalo jako v reálu, nebyl by to moc divácky vděčnej žánr), ale je potřeba to zase zbytečně nepřehánět. Ze začátku bylo nakročeno k hodně zajímavý podivaný. S přibývající stopáží odkrývající stále míň uvěřitelnej Clydův plán a odfláknutym finále nakonec se nakonec končilo u solidní žánrový jednohubky. Tenhle biják měl zkrátka na víc, protože námět, filmařina a občas i atmosféra byly fajn.

plakát

Fakjů pane učiteli 3 (2017) 

Zatimco dvojce se dařilo bodovat změnou lokace (školní výlet), což přineslo dost zábavnejch situací, trojka už nepřichází s žádnym zajímavym nápadem. Zeki už nemá po návratu za katedru moc co nabídnout a hlavní zápletka v podobě maturity byly poměrně chabá. Chování postav a situace, do jakejch se dostávaly a jaký se řešily mi přišly občas tak neuvěřitelný, že by nepomohlo ani to, kdybych biják bral jako crazy komedii. Dobrejch vtípků se objevilo jen pár (spíš hlášky) a dost často jsem koukal na hodinky a přemýšlel o tom, že je ten biják nějakej dlouhej. Dvě hodinky stopáže byly v tomhle případě fakt moc. Průšvih se nekoná, ale je trochu smutný, že doposud slušná série končí takhle nezajímavě, dvě silnější hvězdy.

plakát

Jie wen 4: Wan ťie pchien (2019) 

Bitky jsou stále fajn, ale docela se s nima šetří a stejně jako minule se mezi nima vyskytuje ničim nezajímavá vata. Náhody s jakejma se osudy hlavních postav setkávaj patřej do kategorie neuvěřitelnejch a některý náměty (rasistický američani vs. utlačovaný číňani) spadaj rovnou do trapný škatulky. Těšil jsem se na Scotta Adkinse, kterej jako bitkař nezklamal, ale jeho postava za moc nestála, což bylo způsobený jeho přehrávánim v kombinaci s blbym scénářem. Škoda, že se příběh víc nesoustředil na silný dramatický motivy jako byly Ip Manovy pokusy vyrovnat se s onkologickou diagnózou a jeho komplikovanej vztah s dospívajícim synem. Viděl jsem potenciál na epickej závěr celý série, o to víc mě tenhle přiblblej díl zklamal, tři hodně slabý hvězdy.

plakát

1917 (2019) 

Ukázkový vítězství formy nad obsahem, který rozhodně neni čas od času na škodu. Kamera je famózní, takže Oscar v týhle kategorii putoval do správnejch rukou. Ze začátku jsem měl kvůli kameře menší obavy, jak budou fungovat dialogy nebo akční scény, ale rád jsem nakonec zjistil, že byly moje obavy zbytečný. Příběh je dost jednoduchej, ale slušně funguje i po emoční stránce. Jen si nemůžu odpustit poznámku, že měli hlavní hrdinové zdolat tušim 14 km cestu a zvládli jí pěšky (s pár minutovym pojezdem náklaďákem) asi za hoďku a půl. Trochu jsem se taky podivil nad bezchynou orientací bez kompasu a mapy až se občas zdálo, že ať se děje cokoliv, hlavní hrdina se dostane, kam potřebuje. Při pohledu na herecký obsazení pak může leckoho zarazit, že se nejhvězdnější jména objevěj jenom v malejch vedlejších roličkách. I přesto jsem se však bavil, a to fakt nejsem příznivce válečnejch bijáků. Za což ještě za skvělou kameru, výpravu a hudbu čtvrtá slabší hvězda.

plakát

Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil (2014) 

Sin City mě nijak zvlášť nevzalo, ale díky němu jsem si dokázal nastavit poměrně realistický očekávání ohledně druhýho dílu, kterej jsem zkouknul spíš z povinnosti. Všechno dopadlo jak jsem čekal, takže jsem nebyl zklamanej ani potěšenej. Stejně jako minule funguje stylová filmařina, gore nebo casting (polonahá Eva Green byla velice příjemný zpestření). Pravděpodobně kvůli absenci Quentina Tarantina však tentokrát chyběly dobrý hlášky nebo dialogy. Příběh mi ale přišel nepatrně zábavnější a kompaktnější než minule, protože jednotlivejch povídek a postav nebylo tolik. Stále ale zustanu u dvou hodně silnejch hvězd, na průměr scházelo víc zábavy a aspoň nějakej důvod, proč si dvojku pustit někdy ve vzdálený budoucnosti znova.

plakát

Kill Bill (2003) 

Ačkoliv z Kill Billa nejsem uplně unešenej, chápu jeho kultovní status a nebudu ho nikomu rozporovat. Tarantinovy filmařský hrátky, který mnozí vítaj, mně spíš vadily (zpomalovačky a animovaná nebo černobílá pasáž). Akce ale byla fajn a o stylovej gore opravdu nouze nebyla, jen bych občas ubral na záměrný brakovosti (umělá stříkající krev). Nadšenej jsem taky nebyl z pomalejšího tempa vyprávění. Za ty skoro dvě hodiny se toho z pohledu příběhu zase tolik nestalo a nedošlo tak k nějakýmu vyloženě zásadnímu dějovýmu posunu. Což na mě působí dojmem, že Tarantino původně napsal Kill Billa jako jeden delší film (dejme tomu tři hodinky), ale pak se ho rozhod rozdělit na dva díly, jak to ve skutečnosti bylo však netušim. Třetí hodně silná hvězda za herecký obsazení, hlášky, akci, gore a dneska už naprosto legendární soundtrack.

plakát

Nová noční můra (1994) 

Ach jo, z počátečního nadšení z nápaditýho námětu a návratu Wes Cravena, kterej dokonce hraje sám sebe se poměrně rychle vyklubala hodně nudná podivaná. Scén s Freddym je jako šafránu, pořádně se ukáže vlastně jenom ve finále, kde se objeví jedinej zajímavej nápad (jazyk). Navíc mi upgrade vzhledu Freddyho obličeje vůbec nesed, působil hodně uměle a dřívější maska byla mnohem lepší. Závěrečná pointa, ale i celej příběh byly dost průhledný a z pozitivních věcí ve výsledku zustala jenom místama zajímavá atmosféra a Cravenova filmařina. Rád bych někde našel aspoň slabou průměrnou třetí hvězdu. Jenže vzhledem k dlouhý stopaži způsobující velkou nudu prostupující značnou část bijáku a nenaplněnejm očekáváním od návratu Wese Cravena fakt nemůžu dát víc než dvě hodně silný hvězdy.

plakát

Manželská historie (2019) 

Tohle mě fakt nijak zvlášť emočně nezasáhlo. Asi budu znít jako cynik, ale čekal jsem větší drama a víc vyhrocenejch situací / dialogů. Jenže ono ještě nakonec v podstatě všechno dobře dopadlo a největší dusno dělali právníci. Řek bych, že tohle byl hodně poklidnej rozvod a realita mnohdy bývá nesrovnatelně horší. Chápu, že se pan režisér a scénárista v jednom snažil co nejvíc přiblížit realitě, ale ona ta realita občas příliš divácky vděčná neni a žádá si jistou dramatizaci. Když už nic jinýho, tak potěšily aspoň skvělý herecký výkony, kvůli kterejm projekce nelituju. Jinak hodně dlouhá podivaná bez hudebního doprovodu (proč?), která zase tolik zajímavejch momentů nemá, přičemž překvapivě byly víc zajímavý právnický scény než ty rodinný. Kdybych měl zkušenost s dlouholetym manželstvim a nedej bože přímo s rozvodem, nemůžu vyloučit, že bych na celej biják možná pohlížel jinak. Na druhou projekci to však ani s odstupem mnoha let (a nově nabytýma zkušenostma) stejně nevidim, dvě hodně silný hvězdy.

plakát

Tři vteřiny (2019) 

Fajnový béčko, kterýmu se daří obehranou zápletku o informátorovi mezi (drogovou) mafií vcelku úspěšně prodávat. Zejména se mi líbil nápad, kdy proti sobě s pořádnou nevražovistí jdou policejní detektiv a agenti FBI, přičemž vůbec nejde o to, že by byl někdo podplacenej a stál na straně mafiánů, jak to často bývá. Ale záporák se "na straně zákona" z určitejch důvodů nakonec přece jenom najde. Taky jsem uvítal netradiční poláky v roli drogovejch překupníků nebo sympatickej casting. Škoda, že část z vězení nebyla delší, resp. bych se vůbec nezlobil, kdyby scény "venku" tvořily jen krátkej vysvětlovací úvod a film byl zejména o snaze Koslowa přežít ve vězení a ze všeho elegantně vybruslit. První polovina byla totiž občas trochu nudná a chybělo jí víc akce nebo napětí. Za těhlech podmínek bych nejspíš přihodil čtvrtou hvězdu. V týhle podobě tři silnější hvězdy.