GMVajgl

V roce 1972 údajně řekl čínský ministerský předseda Zhou Enlai na otázku jaký měla vliv velká francouzská revoluce (1789) "je příliš brzy na posouzení". Možná to sice bylo tak, že měl na mysli francouzské studentské nepokoje (1968), ale stejně se ta anekdota používá v prvním významu - protože je na tom něco pravdy - možná je skutečně moc brzy na posouzení. Ale na druhou stranu - dějiny se neustále vyvíjejí a čím starší událost, tím je těžší zjistit pravdu - lze se možná opřít o výpovědi svědků, ale pokud nejsou hmatatelné důkazy, které si člověk může sám ověřit, tak je vše zpochybnitelné. Tenhle film je fikce založená na skutečných událostech (která fikce není?). A je to americký film. Dějiny píšou vítězové - ale řekl bych to tu tvůrci dělají spíše nezaujatě. Upozorňují, že rusové s němci uzavřeli pakt, Churchill Hitlera chválil a americký průmysl s nacisty vesele obchodoval. Jak se říká: každá věc má 3 strany - jednu, kterou vidíš ty, jednu kterou vidím já, a jednou, kterou nevidíme ani jeden. Proto se u soudu tak vyjímá sebereflexe - pokud obžalovaý vinu přizná, nebo žalobce svou žalobu stáhne. V tomhle smyslu američané němce, i když je hrají američtí herci, vykreslují jako kajícníky. Vlastně je také otázka kdo jsou ti "američané" - jestli indiáni nebo ti přivandrovalí britové, irové, italové a němci. Každopádně ten moment sebereflexe, kdy je vyřčena dlouho nevyřčená pravda je hezky očišťující a posilující. Koneckonců křesťanství slibuje příchod do nebe i masovému vrahu a pedofilovi, pokud přijme Krista. Soudit jiného člověka je ale prostě strašně těžké - fašismus v sobě máme každý, každý jsme schopni konat krutosti a zvěrstva. Film klade těžké otázky - je zodpovědný i ten "nezodpovědný" člověk pouze plnící rozkazy? A jestli ano, má pak taková strmá centrálně řízená rozkazová hierarchie ještě místo mezi lidmi? A nejsou takto dodnes řízeny armády, zdravotnictví, státy a některé firmy po celém světě? A není to celé jen propagandistická americká výmluva toho, že bývalé nacistické pohlaváry nechtěla trestat, nýbrž s nimi dále obchodovat?

Film o rodinných vztazích - na začátku zmrzačených špatnou a lživou komunikací, útěkem před problémy a vyhýbání se utrpení - postupně dochází ke konfrontaci, narovnání, vyřčení pravdy a katarzi. Asi největší předností filmu je silný, lidský, autentický příběh - stručný a přitom dynamický, kde téměř každá postava projde nějakým vývojem a ukáže se ve falešném i skutečném světle. Aktuální i dnes.

Vidět Bláznivou Střelu 33 a 1/3 a až potom tenhle film je jako vidět Scary Movie a až potom Vřískot nebo vidět Žhavé Výstřely a až potom Top Gun. Je to dobrý silný poctivý příběh, ale neustále se mi připomíná Frank Drebin jako Nick Sekáč Magor, Rocko Dylan, jeho blonďatá manželka-sexbomba a matka, která nejde pro ránu daleko.

Tento seriál dobře vystihuje citát: "V hádce by měl člověk na vážné tvrzení odpovídat humorem a na humor odpovídat vážně." (In arguing one should meet serious pleading with humour; and humour with serious pleading.), který se připisuje řeckému filozofu Gorgiásovi z Leontín. Tenhle seriál naprosto suše upozorňuje na docela vážné a stále aktuální problémy politiky - na neefektivní začarovaný kruh, kde i dobře mínící a odhodlaný demokraticky volený politik naráží na bohorovnost nikým nevoleného avšak vysoce postaveného byrokrata nenesoucího žádnou zodpovědnost. Oba chtějí žít pohodlný život, oba sledují své vlastní zájmy, které často jdou proti sobě - politik řeší veřejné průzkumy a svůj mediální obraz, byrokrat se brání změně a zeštihlování státní správy a podle toho s politikem různě manipuluje: různými formami lží, zatajováním informací, odvádením pozornosti, vytříbenou schopností double speaku. Především ze začátku, než se ministr a posléze premiér rozkouká, je to až groteskní a nebýt nahraného smíchu na pozadí, bylo by to možná spíše k pláči. Australský generální prokurátor (nejvyšší státní zástupce) údajně kdysi na otázku jestli politici sledují Jistě pane ministře odpověděl: "Ano, ale nikdo se nesměje."

Tenhle film by si měl pustit každý příznivce filmů se superhrdiny, protože to je perfektní protilátka proti nesmyslným nárokům, očekáváním a z těch pramenícím pohodlným výmluvám, které tyto filmy nabízí. Superhrdinové sice taky vždy mají svá traumata / nesou své kříže - např. jim zemře někdo blízký (Batman, Superman), mají nějakou nehodu, při které třeba oslepnou (Daredevil), nedokáží ovládnout svůj vztek (Hulk) nebo jsou prostě odlišní (X-Men), ale vždy dostanou do vínku i nějakou superschopnost, díky které jsou naprosto suverénní a zachraňují celý svět. Jenže takový podobný kříž nese každý normální člověk bez superschopností - co má dělat on? A co teprve člověk s velmi omezenými schopnostmi? Tento film zmiňuje Jordan Peterson, když mluví o osobní důležitosti, možnosti vypořádání se s utrpením sebe i ostatních a tom, že nezáleží tolik na startovní pozici jako na směru životní cesty. Protagonista tohoto filmu sice nezastaví havarující vlak ani nechytne ve vzduchu padající letadlo, ale přijme svoje utrpení, maximalizuje svůj potenciál a tím do jisté míry zachrání svět.

Možná příběh Matrixu není zcela původní a staví na starodávné myšlence světa jako iluze, např. příběhu Ježíše Krista a Alenky v říši divů. Možná to není zas tak úžasný film. Příběh má díry, např. 1) že lidé jsou používáni ke generování elektřiny = blbost 2) Morpheus zavolá Neovi na odposlouchávaný telefon a klidně si domluví schůzku 3) stroje Nea nezabijí, když polkne červenou pilulku. Stopáž je dlouhá. Některé scény jsou otravné - třeba ta s klukem, co ohýbá lžíce, nebo ta s blahosklonnou vědmou a jejíma deterministickýma kecama. Je taky nabitý politickou agendou - viz kecy agenta Smithe o enviromentální hrozbě a přirovnávání lidí k viru / rakovině / moru. Kladné postavy jsou hezky rasově a genderově vyvážené, zatímco záporáci jsou všichni bílí CIS heteropatriarcháti. Ti jsou nicméně bezvadný a především agent Smith. Taky je povedená hudba, efekty, choreografie, kostýmy a jiné. Tomu filmu se nějakým způsobem taky podařilo otisknout se do kultury / povědomí celého lidstva. Možná vystihl nějaký kolektivní strach z nástupu počítače, internetu a globálního propojování, možná taky vystihl touhu vymanit se z velmi reálné tyranie společnosti, která člověku nutí názory, požadavky a normy. Podařilo se to vystihnout tak dobře, že ovlivnil i náš slovník: termín "Matrix" je jakákoli série společenských lží, termín "vzít si červenou pilulku" lze použít pro poznání nepříjemné pravdy, "modrá pilulka" je zas inhibice kritického rozumu a přijetí společenských dogmat, které pak člověk agresivně hájí jako kdyby se do něj vtělil agent Smith. Hloubka a genialita prvního filmu kontrastuje s debilitou jeho dvou pokračování. Více než jakýkoli jiný film bratrů Wachowských jsou zajímavější jejich životy - naprosto jim přeskočilo, změnili si pohlaví a dokonce od té doby sami tvrdí, že Matrix je trans-příběh.

Příběh je prvoplánový. Jako kdyby se tvůrci nejdřív ze všeho dohodli na bodu B, a potom začali od bodu A. Samotný průběh je proto nucený a nedůvěryhodný - v podstatě se všichni spiknou proti protagonistovi a přestanou respektovat jeho názor a jeho osobní hranice. Bill Murray hraje spíš svoji typickou extrovertní improvizaci, než neurotika ochromeného úzkostí. Ve výsledku to ale není takový problém - nakonec je to docela fajn nápaditý a osobitý film.

Film se skládá ze série střetů svérázného hrdiny s bohatým ropným baronem a jeho nohsledy, kteří ve městě budují diktaturu - korupci, cenzuru a násilí. Jakákoli hrozba se však po chvíli zvrtne v humornou grotesku, kde se záporáci kopou do zadku. V podstatě to zabíjí veškeré napětí - je to o ničem. Mimoto se vznešený boj za svobodu zvrtává v boj proti pokroku a kapitalismu - naivní konec smrdí levičáctvím. Lidé vyhazují do vzduchu těžební věže a i hrdina zahodí možnost těžit ropu a radši zvolí život bídy a pěstování cibule.

Harry začíná na nejnižším místě společnosti. Nemá rodiče, nemá přátele, je chudý, jeho pěstouni ho šikanují. Harry však postupně objevuje (a čtenář / divák společně s ním) úplně jiný, dosud neznámý, kouzelnický svět, kde ho zná úplně každý. Harry Potter je v tomhle paralelním světě celebrita od narození. Sám svým snažením vůbec ničeho nedosáhl, ale má tučné bankovní konto a všichni ho respektují. Je také talentovaný a okamžitě vyniká ve všem, čeho se dotkne (asi jako Forrest Gump a stolní tenis). Je to dokonalý únik z toho prvního světa, kde je Harry vyvrhel. To je to nejsvůdnější na celém Harry Potterovi, hlavně na prvním dílu. Podobný motiv se ve filmech často opakuje, např.: Matrix, Terminátor, Pán Prstenů, Star Wars, všechny filmy se superhrdiny.

Některé filmy / seriály si mohou užít jak menší děti, tak i starší dospělí. Tohle není takový film. Námět možná zněl dobře na papíře, ale provedení je průjem. Dětští herci jsou nesnesitelní, příběh je hloupý a naivní, stopáž naprosto přemrštěná. V USA je to zřejmě téměř kultovní / kulturně významný film. Proč?