GigaPudding

Příběh apatického a unaveného záletníka Dona JohnsTona začíná pomalu, dokonce mi přišlo že snad ještě pomaleji než je u Jima Jarmusche zvykem, ale už jsem jeho filmy dlouho neviděla, tak nevím :). Jeho nejnovější přítelkyně ho zrovna opustila, tak nemá vůbec co na práci a jediné co dělá je že se válí na pohovce dokud neotevře dopis, ve kterém stojí, že jedna z jeho bývalých žen měla jeho syna. Jediný koho tohleto nějak rozhodí není Don, ale jeho kámoš Winston, který začne vymýšlet detektivní plán jak objevit kdo poslal záhadný růžový dopis. Za zvuků příjemné hudby, kterou Jarmusch vždycky vybere stylově k náladě a prostředí filmu (až na mrtvýho muže, tam jsem to velmi opěvované občasné brnknutí do kytary fakt jako neprožívala) se Don se svou apatí vydá na cestu za svou minulostí a zažije plno suše zábavných situací a hlavně se ve filmu objeví velmi rozdílné charaktery žen, které jede Don navštívit. Všechny setkání se vypadají jinak a v náznacích odhalují, jak snad kdysi Don žil a jak se na to dívá dnes v té své apatii a nakonec jeho cesta vede k nějakému prohlédnutí jestli žil dobře nebo jestli vůbec dokáže na sebe vzít nějakou zodpovědnost a vytvořit nějaké opravdové vztahy. Bill Murray toho svého Don Juana hraje velmi zábavně i když toho zas tolik nenamluví a tváří se vesměs pořád stejně a vtom stejném výrazu dokáže předvést nudu a otrávenost na začátku stejně jako bezradnost a melancholii na konci, ale zvlášť dobře obsadili všechny ženské role, protože to pěkně sedělo k charakterům jejich postav, zábavné byly všechny a v jejich vzhledu i chování se pěkně odráželo čím asi byly tehdy a jaké jsou teď a hlavně jak po těch letech vidí Dona, takže zábava :).

Prodavač z obchodu s elektronikou Shaun vede poklidný flákačský život, což mu ale trochu komplikuje vztahy s jeho přítelkyní a do toho navíc nemá rád svýho nevlastního tátu a zrovna když se rozhodne všechny svoje životní problémy řešit po chlastačce až do rána se svým nejlepším kámošem, tak město přepadnou zombie. Krom vtipných dialogů a situací se ve filmu objevují často taky scény "před a po" jako když si jde shaun koupit do sámošky snídani a další den jde znovu, scéna je úplně stejná, jen místo těch lidí co tam předtím byli živí jsou zombie, což ale shaunovi dojde až trošku později :). Vtipy jsou zábavné a pěkně se tu spojuje situační vztahová komedie se zombie filmem, protože ani na útěku před armádou zombie hlavní hrdinové řeší ty "důležité" věci :). Ke konci to ale trochu zpomaluje a trochu to i vypadá, že už dochází i ty vtipné nápady a nakonec se to přehoupne do víc zombie filmu než komediálního filmu, což ale není moc změna k lepšímu. Takže ve výsledku je to "jen" zábavná komedie s různými odkazy na jiné zombie filmy a hlavně se shaunem. :)

Už od začátku velmi příjemné a sympatické a to především díky Sandře Bullock, které to tam moc sluší a zvlášť s tím kratším účesem a díky Keanu Reevesovi, který je zase jako obvykle super a to ani nikoho nemlátí a ani není mimozemšťan :). Celý zvláštní příběh vztahu napříč časem ubíhá velmi nenuceně a příjemně a nenudí nějakými profláklými dialogy nebo nějakými ohranými scénáristickými kličkami a Keanu a Sandra si ve filmu prožijou krásné chvilky i když nemůžou být spolu. Film sice velmi brzo naznačí, že by mohl být až moc předvídatelný, jenže ani když si toho člověk všimne, tak se nemůže nudit, protože sympatičtější milostný příběh by se mi teda hledal v posledních letech asi trošku obtížněji. A když se člověk dostane až k tomu velmi dojemnému konci, tak zjistí, že i přes trochu předvídatelného závěru to za to stálo a taky jsem navíc brečela protože to byl fakt doják :). Nekoukala jsem úplně jako v tranzu z největší pecky na světe, takže bych si normálně říkala, že sice to bylo super a dojemné a nebylo to ani trošku hloupé a bylo to moc příjemné, ale na ty největší romantické pecky se to nechytá, jenže zaprvé tam byl ten dům u jezera, který byl moc pěkný, za druhé sandře to slušelo a za třetí a to hlavně, byl tam keanu reeves, takže prostě bude pětka. :) A původní film jsem neviděla, takže žádné srovnání nebude.

Stejný případ jako u prvního filmu s Hellboyem, akorátže tady je to větší a dobrodružnější a barevnější a vypjatější atd. atd. Hellboy tentokrát nebojuje proti náckům jak to má ve zvyku často, ale proti šílenému elfovi, co má za parťáka obřího krysáka s mechanickou rukou a ti mají v plánu ovládnout svět pomocí bájné zlaté armády a v tom by jim měl právě Hellboy zabránit. Ve druhém díle už ale trošku spravili ten nepoměr mezi dlouhými boji a nějakou jinou náplní děje, takže tu teď dostaly postavy a jejich život trochu větší prostor a větší prostor dostaly především i hlášky a vtipy, které tam lítají hned od začátku až do úplného konce. Sice i na dvojce spolupracoval Mike Mignola, ale tou větší barevností a dobrodružností a pohádkovostí mi to přišlo trochu vzdálené těm hellboyovým klasickým temným černohumroným příběhům z komiksu a hlavně hellboy tu neřeší žádné okultní praktiky, ale je v docela pohádkovém příběhu. Takže nakonec máme víc toho co v jedničce, ale ve filmu, který je spíš dobrodružně pohádkový, než lehce okultně hororový jako v jedničce nebo ve spoustě hellboyových komiksů, tak mě to ani na druhé kouknutí nepřesvědčilo, že bych měla dát pětku, i když se mi to líbilo moc. :) A na scéna na trhu byla jak ze star wars cantiny. :)

Je to takový nevyrovnaný film. Ze začátku se skoro nic neděje s velmi decentní troškou nějakých záhadných scén nebo snahy navodit dojem tajemna a napětí, aby se teda asi po třičtvrtě hodině konečně něco začlo dít a to docela skokově, protože se objeví první hodně strašidelné lekací scény, které jsou přesně podle režisérova schématu z předchozích filmů, takže nečekaně děsivé za použití úplného minima a bez toho, že by na diváka vyskakovala za náhlého rachotění nebo hlasitých smyčců nějaká olezlá mrtvola jako se to děje v amerických remacích nejčastěji. Potom se zas nic moc neděje a až zase ke konci nastoupí ještě strašidelnější lekání, které je teda nejspíš asi to hlavní, co se tentokrát povedlo opravdu dobře, protože zbytek filmu je prostě takový rozvleklý a strašně těžko a pomalu stravitelný, i když vlastně nejde o nic komplikovaného. Je to skoro až "běžný" tajemně duchařský příběh s troškou "detektivní" příměsi, do kterého režisér jako obvykle vložil nějaké "podobenství" týkající se tentokrát, nebo možná zase, mezilidských vztahů, které mi možná tak úplně nedošlo, každopádně si pro to zvolil tentokrát velmi vleklý způsob a zápletku, kterou mohl stáhnout přinejmenším o půlhodinu a taky tomu nedávat tak podivně komplikovaný konec. Jakási "sociální" nebo "vztahová" kritika, kterou režisér zase prezentuje hororovou formou tu ale pro mě byla trochu těžko pochopitelná a nejspíš, jsem to asi ani nepobrala úplně, protože tam kde v Kairu nebo i odplatě a Cure volil přímou cestu, tak tady kličkoval co to šlo, až jsem z toho byla popletená. :)

Malý kriminálník Tony při výslechu na policii hned po vystoupení z kubánské lodi vypadá skoro jako sympaťák, co hází fórky a hláškuje a směje se, ale protože nechce být nějaký nikdo s mizernou prací, za kterou nic nevydělá, tak se velmi brzo odhalí jeho opravdová tvář vrahouna a zločince, který se neostýchá udělat úplně cokoli pro peníze moc a další věci, co by chtěl. Díky své drzosti, neústupnosti a brutální agresivní povaze se dostane až na nejvyšší místa ve zločineckém žebříčku, jenže ani to mu nestačí. Tony dokonce vypadá, nebo spíš sám sebe přesvědčuje, že stojí na nějakých morálních základech, nebo má nějaké zásady, přes které nejde, ale jeho smysl pro rodinu nebo přátelství je tak pokřivený, že přinese jenom neštěstí všem okolo sebe a sám propadá větší a větší chamtivosti, paranoidnímu chování a čím větší má moc, tím víc si dovoluje a propadne dojmu, že už na něj nikdo nemá. Svou pokřivenou představu o zásadách a dobré morálce definitivně zničí ve scénách pokusu o atentát a následném setkání s Mannym, které jenom podtrhují, že je to psychopat, co si na nějaké zásadové chování jen hraje. Ve filmu už bylo hodně ostrých gangsterů, ale málo z nich šlo až do takového skoro až absurdního extrému, takže z té kupky koksu na stole zvedl hlavu jeden z těch největších sociopatů filmového plátna. A jestli je pravda, že jsou z toho tak velmi nadšení gangsta rappeři, tak to se není čemu divit, protože Tonyho macho póza a tvrďáctví, tu šlo až do absurdních rovin, ale naštěstí u gangsta rapperů je to jen takový vtipkování, protože jsou narozdíl od Antonia Montany, "politického" vězně z Kuby, co si nenechá nic líbit, úplně neškodní :).

I po několikátém shlédnutí Hellboye to všechno má styl a neokouká se to, sice je to trochu přístupnější, než maličko temněji laděná komiksová předloha, ale jinak všechno zůstává tak jak má být a to především hláškující hellboy, vtip a nadhled, bizarní přístroje, charaktery a okultismus a hlavně taky s komiksem skoro totožné nasvícení a barevnost, která místy vypadá skoro stejně jako monochromní barevné plochy na stránkách každého Mignolovského komiksu. A navíc tam ještě zachrání malý koťátka :). Co to ale ani po tolika shlédnutích a takovém zvládnutí převedení předlohy na plátno nevytáhne na pětku je tak trochu pomalý příběh, kdy se spousta času tráví bojem s uteklou bestií v metru a zbytek jde silně do pozadí, aby se zas vynořil na chvíli a to hlavní, o čem příběh je, se rozjelo pořádně až zas v poslední půlhodině. Sice jsou tyhle "vycpávky" zábavné a i přes svou natahovanost ani nemůžou nudit, protože jsou kvalitně natočené, ale tím jak je to natáhlé to prostě sráží film jako celek o stupeň níž než by to u hellboye mohlo být, protože s trošku větším spádem to mohlo být napínavější nebo dramatičtější a hlavně by rasputin se svou náckovskou partou nevypadali jako jen takový štěk, který tam je jen od toho aby posunul hellboye k rozstřílení větších a větších potvor. Takže hellboy super, a hlavně Ron Perlman, bez něho by to natočit ani nemohli :), ale zas tak super, aby to vytáhl na pětku, prostě není.

Začátek je z těch co člověk vídá po tuctech, takže se hlavní oběti dostávají k úchylákům prostřednictvím nabraní stopařky, která jakože je okradená a potřebuje odvést domů. V domku je uvítá její máma, která má při jakémkoli normálním hovoru vyvalené oči a velmi hluboký monotónní hlas, který v kombinaci s tím koulením očima a chladně robotím vystupováním působí asi jako obří cedule s velkým svítícím nápisem "úchyl". Zbylí členové rodiny jsou na tom ještě hůř, ale to pochopitelně návštěvníkům vůbec neva, protože jsme v úchyláckem exploitation splatteru, takže jediný další vývoj děje je prostřednictvím masakrování všeho co se hýbe, takže úplně všeho. Masakr je tu hodně krvavý a použijou tu kdeco včetně obligátní motorovky a nebo srpu, jenže je to takové že už to člověk někde viděl a dokonce i někteří lidi v komentářích se shodnou na tom, že francouzi poslední dobou dělají mnohem horší věci, takže jenom to standardní vraždění to nevytáhne. A tady autoři vložili jakýsi mystery prvek, který má motivům úchylácké rodiny a některým řečem úchylné matky dodat nějakou záhadnost, která je nejdřív i maličko zajímavá, jenže na konci dojde k vysvětlení, které je tak primitivní až to člověka zklame. Takže je to ohromná kopírka, ohromně nenápaditá a zabitá přílišnou jednoduchostí i v té snaze dodat tomu trochu tajemna, jenže oproti lépe nasvíceným, lépe barevným a lépe nasnímaným blbostem typu remake texaského masakru je to docela slušná zábava, protože ten nispelův remake byla nuuuuuuuda takováhle, takže darah a podobné obyčejné masakrování je oproti tomu docela slušné :).

Je to takový simpsonovský trojdíl v jednom. Rozjezd jako normálně, dokud Homer neprovede věc co způsobí problémy celému Springfieldu a celá rodina to pak musí řešit. Jsou tu slušné vtipy, jsou tu staré klasické vtipy, ale taky je tu i trocha slabších vtipů a film je spíš ve stylu těch pozdějších sérií seriálu, kde to sice pořád byli simpsonovi, ale oproti starším dílům jim stejně trošku docházel dech. Ale protože to pořád jsou ti Simpsonovi a byl tam výpadek proudu u Vočka, jednání s panem Burnsem, Šáhův poklad a Nelson tak si to zaslouží čtyřku stejně i když to mohlo být mnohem lepší. :)

Námět návratu zemřelého manžela jako desetiletého kluka by se dal zpracovat teda zajímavěji. Zrození mě docela zklamalo, i když zase úplná nuda to nebyla. Problém ale prostě je, že celý ten problém s malým klukem a na krátko ostříhanou zrzavou Nicole Kidman je příliš obyčejný a civilní a moc tomu nepomáhá i téměř žádná hudba nebo nějaké tajemné záběry nebo scény, jako kdyby prostě takováhle událost byla na denním pořádku každého správného člověka. Postavy předstírají nějaké vztahy, které ale prostě jsou takové málo uvěřitelné, protože všichni hrajou jak ospalí až se nakonec teda příběh rozuzlí, ale to rozuzlení je zas tak obyčejné, že to s podobným námětem zamrzí. Co to vytáhlo na trojku je hlavně to, že film tak úplně nenudí a člověk čeká, jak to teda bude a jak to teda s malým klukem dopadne a taky nový účes Nicole Kidman, co se mi líbil. :) Ale čekala jsem mnohem víc teda.