pepua

Sympatický mysteriózní příběh, který se v horor promění až v samotném závěru. Je to klasické vyprávění kombinované s footage, a i když (krom těch nahrávek) nakonec využívá v dnešní době oblíbených a příliš často používaných hororových prvků, není to žádná křeč. Pokud nepřistoupíte na pomalé tempo vyprávění, těžko si film užijete, já se naladit dokázal, snad tomu nakonec přispělo i deštivé a mlhavé podzimní počasí za oknem, které bylo dost podobné tomu ve filmu... Je vidět, že Lorenzo Bianchini se filmovou tvorbou prostě baví a ta baví i mne.

Hodnocena epizoda La Venere d'Ille.

Hrozně vážně se tvářící, jenže ve finále nudné a nežáživné post-apo, které mne svojí čitelností příběhu - minimálně od chvíle, kdy víme, proti komu mají zdraví přeživší tu čest - skoro až uráželo. Nejzajímavější je vlastně začátek, tam jsem si alespoň říkal, jak z toho León Klimovsky vytvoří příběh o možném konci lidstva.

Muž, který v dětství nešťastnou náhodou při hře zabil jedno děvče, se se svoji snoubenkou vrací do domu, kde tehdy žil a vzpomínky na staré události ožívají... Příjemně atmosférický film s nádechem gialla...

Pokud na film narazíte pod názvem "Island Fury" a v dobré kvalitě, zhlédnete přepracovanou verzi. Ta je od originálu naprosto jiná, jinak sestříhaná a je tam i přidaná další zápletka, jde ale prakticky o odpadovou záležitost. Originální verze je o něco zábavnější a horrorovější a to především kvůli svému konci. Existuje ale pouze VHS rip, takže kvalita je dost příšerná.

Připravte se na velmi pomalý post-apokalyptický film, u kterého nemusí být vůbec žádný problém zaspat. Pointa příběhu je prostá, ale ve své jednoduchosti je i kouzelná. Určitě jde o zajímavý příspěvek k danému žánru.

Neřekl bych, že jde o zvrhlý a zvrácený film a ta trocha nahoty to taky nevytrhne, spíš bych naopak řekl, že je to docela krotký satanský horror. Děj to sice nudný nemá, ale ani není bůhvíjak napínavý, Karlosem80 zmiňované horrorové klasiky jsou o několik řádů výš. On ani ten konec není překvapivý, celkově naprostý průměr, nic víc, ale neurazí a za podívání určitě stojí.

Existují dvě verze, soft a hardcore. Hardcorová obsahuje několik vložených scén, ve kterých jsou herci nahrazeni, takže fanoušci Rity Calderoni by mohli být zklámáni, no ale ona ta verze za shlédnutí ani nestojí, ty scény jsou vyloženě rušivé. I když je to celé mizerně natočené, příběh špatný není a i když se dlouhou dobu zdá být nesmyslný, smysl to nakonec dá. O srovnání těch scén si můžete počíst tady.

Variace na The Last House on the Left okořeněná softcore erotikou, celkově ale naprosto nudná. Nicméně pro pamětníky skvělého večerníčku O človíčkovi tam je v závěru ukryt malý nostalgický bonbónek...

Srovnám tu oba dva filmy, kterým byla předlohou povídka Roberta Sheckleyho "The Prize of Peril". Hlavní hrdina, pokud chce vyhrát velkou peněžní sumu, musí nějakou dobu přežít ve městě, přičemž po něm jdou nájemní zabijáci. Celé je to reality show jedné TV, která soutěž vymyslela kvůli zvýšení sledovanosti. Lidé jsou ochotní za slušný balík riskovat v soutěži svůj život, případně se stát zabijákem; za zabití soutěžícího totiž také shrábnou pěkný balík. A sledovanost roste… Das Millionenspiel a Le Prix du danger od sebe dělí 13 let, což je samozřejmě znát, ale svým způsobem už zestárly oba dva, i když na zábavě to neubírá. Podstatný rozdíl je v tom, že v Das Millionenspiel sledujeme především samotnou show a občasnými retrospektivními sestřihy (které sledují i diváci ve studiu TV) se dozvíme něco o životě hlavní postavy. Oproti tomu v Le Prix du danger je nabízena také otázka práva nechat zemřít člověka v přímém televizním přenosu, kdy jedna z hlavních postav začne pochybovat o správnosti této soutěže. A také příběh samotný se poměrně liší. Jak oba dva filmy dopadnou nelze ani naznačit, protože by vás to připravilo o možné překvapení. Jak jsem už napsal, filmy od sebe dělí 13 let, Le Prix du danger je určitě akčnější a brutálnější, jenže těmhle věcem už 80. léta přála, takže z tohoto pohledu nelze Das Millionenspiel nic vyčítat.