dubinak

Taková scénáristická nevyváženost, jako se odehrála v tomto filmu by se měla trestat. A ač je těžké tohle tvrzení vysvětlit bez spoilerů, řeknu jen, že do padesáté minuty to byl celkem trapas a od té doby, kdy začalo to pravé strašení to jelo o sto péro a už pekelně dlouho jsem nevyjekla takhle nahlas doma u televize. Strašení je tu kvalitativně to pravé zlaté korejské a mně po dlouhé době stály vlasy na hlavě a dokonce došlo i na zakrývání očí dekou. To celkové hodnocení to ale už neovlivní, protože ta první necelá hodina plná prázdného pokřikování a planého strašení bohužel převažuje nad tím čistokrevným hororovým bububu. Velká škoda.

6. sérii mám už nutkání dát tři hvězdy, protože témata se opravdu vyčerpávají a je vidět, že se už jen vaří z vody. Na škodu je taky absence postavy Frankie, tudíž už scénář nemá moc kam odbočovat, jelikož Jennina linie je už opravdu na sílu a na hýbání dějem už to nestačí. Tudíž se celá série opět točí pouze kolem Catherine, která je sice pořád super, ale začíná to být poměrně repetitivní. Stejně mě to ale ve finále pořád baví jako seriál, u kterého lze s přehledem vypnout mozek a sledovat nenáročnou formu zábavy.

Opus magnum autora Tonyho Kushnera je hluboká záležitost, která se zaobírá tématy, která bychom v době jejího vzniku mohli považovat za odvážná až extrovertní. Nezdráhá se otevřeně mluvit o depresivní atmosféře 80. let, v nichž se komunita nejen newyorských gayů potýkala s epidemií AIDS, nad čímž Reaganova politika zavírala dlouho oči. Toto dílo jsem četla i jako drama i ho povinně viděla jako hru v divadle, ale seriálová podoba je určitě mojí nejoblíbenější.  Zamilovala jsem se tu do každé postavy i přes jejich špatné stránky, protože každá byla ztvárněna naprosto výborným hereckým obsazením. I Patrick Wilson tu ještě jako mládě září v nádherné roli společně s naprosto okouzlujícím Jeffreym Wrightem a jeho inteligentní, citlivou a sofistikovanou postavou Belize. Angels in America toho v sobě obsahují opravdu mnoho, ať už se jedná o mix žánrů, politické aluze nebo náboženská témata. Jedno je ale jisté, nic lidštějšího a opravdového jsem v seriálové podobě asi nikdy neviděla, protože v sobě přináší poselství nejen sociální, kulturní a politické nátury, ale především pracuje s motivy lásky, naděje a pomíjivostí života a nebojí se osvětlit tabuizovaná témata bez okázalostí a tmářství.

1. série: Tenhle seriál se nepodobá žádnému jinému a těžko popsat slovy, čím to je. Na jednu stranu na vás dýchá pozitivností, ale na druhou vám láme srdce. Jim Carrey exceluje ve své po dlouhé době dramatické roli a je vidět, že přesně tohle potřeboval a v jeho životní fázi si chtěl pomocí postavy dětského vzoru vystřihnout částečnou reflexi svého života alespoň v seriálové podobě.  Scénář je sám o sobě hrozně zvláštní, často jsem nevěděla, co si o něm myslet, i ta forma na mě působila hrozně zvláštně a vůbec ne seriálově. Gondryho styl je zkrátka extrémně nezařaditelný a osobitý a proto mi i trvalo se ke Kidding dostat a opravdu si to pustit. Nicméně, ty dialogy a promluvy jsou tak oduševnělé, lidské, tragické, ale i nevídaně vtipné a každá z postav působí jako z jiné planety, proto si mě Kidding získává i na druhou sérii, přesto, že z nějakého důvodu mám rozpaky. Svět Mr. Picklese je totiž naprosto z jiného vesmíru a já nevím proč.2. série Kidding je ještě víc out of this world než ta první, což už si fakt vysvětlit nedokážu. Začíná se tu zapojovat hodně mysteriózních až fantasy prvků - třeba linie se synem Willem pro mě byla strašně zajímavá, ale druhá série byla takový mess, že vůbec nevím, jestli se dá veškeré dění nějak odůvodnit či objasnit. Twisty ale nabírají na obrátkách, víří tu ještě mnohem více emocí a každá postava řeší palčivé životní strasti. Líbila se mi tu postava Justina Kirka, která děj obohatila o zajímavou linku. Sice je nutno říct, že jednotlivá kvalita dílů dosti skáče, při čemž hlavně prostředek zeje tvůrčí prázdnotou a ten pátý s Arianou Grande byl totální mindfuck, ale ty tři poslední díly byly neskutečně brilantně napsané, absolutně mě strhly po emocionální stránce a promluvily mi do duše několika filozofiemi o životním štěstí a neštěstí. Každá postava dostala svůj prostor na zakončení své linky a dlouho jsem neviděla lepší závěr seriálu. Bohužel to ale nevykompenzuje ty předešlé nudné díly. I tak se mi ale tento seriál vryje do paměti svou lidskou stránkou.

2. série Kidding je ještě víc out of this world než ta první, což už si fakt vysvětlit nedokážu. Začíná se tu zapojovat hodně mysteriózních až fantasy prvků - třeba linie se synem Willem pro mě byla strašně zajímavá, ale druhá série byla takový mess, že vůbec nevím, jestli se dá veškeré dění nějak odůvodnit či objasnit. Twisty ale nabírají na obrátkách, víří tu ještě mnohem více emocí a každá postava řeší palčivé životní strasti. Líbila se mi tu postava Justina Kirka, která děj obohatila o zajímavou linku. Sice je nutno říct, že jednotlivá kvalita dílů dosti skáče, při čemž hlavně prostředek zeje tvůrčí prázdnotou a ten pátý s Arianou Grande byl totální mindfuck, ale ty tři poslední díly byly neskutečně brilantně napsané, absolutně mě strhly po emocionální stránce a promluvily mi do duše několika filozofiemi o životním štěstí a neštěstí. Každá postava dostala svůj prostor na zakončení své linky a dlouho jsem neviděla lepší závěr seriálu. Bohužel to ale nevykompenzuje ty předešlé nudné díly. I tak se mi ale tento seriál vryje do paměti svou lidskou stránkou.

1. série: Tenhle seriál se nepodobá žádnému jinému a těžko popsat slovy, čím to je. Na jednu stranu na vás dýchá pozitivností, ale na druhou vám láme srdce. Jim Carrey exceluje ve své po dlouhé době dramatické roli a je vidět, že přesně tohle potřeboval a v jeho životní fázi si chtěl pomocí postavy dětského vzoru vystřihnout částečnou reflexi svého života alespoň v seriálové podobě.  Scénář je sám o sobě hrozně zvláštní, často jsem nevěděla, co si o něm myslet, i ta forma na mě působila hrozně zvláštně a vůbec ne seriálově. Gondryho styl je zkrátka extrémně nezařaditelný a osobitý a proto mi i trvalo se ke Kidding dostat a opravdu si to pustit. Nicméně, ty dialogy a promluvy jsou tak oduševnělé, lidské, tragické, ale i nevídaně vtipné a každá z postav působí jako z jiné planety, proto si mě Kidding získává i na druhou sérii, přesto, že z nějakého důvodu mám rozpaky. Svět Mr. Picklese je totiž naprosto z jiného vesmíru a já nevím proč.

Oceňuji řemeslné kvality tohoto filmu a věřím že spoustě lidem se líbil. Mně to ale přišlo tak nějak moc živočišně duté a vím, že to je vlastně ta pozitivní stránka Seveřana - autentičnost. I chování postav bylo na můj vkus prapodivné a bavily mě jen určité scény. Ani přesně nedokážu popsat specifický problém, který s tímto Eggersovým kouskem mám, ale ve střevech cejtím spíš to, že mi to přišlo jako divný film a navíc se mi ke konci už brutálně táhnul. Bohužel, hattrick pětihvězdí pro Eggerse se u mě nekoná.

Mně přijde, že Ti West si drží tak nějak ten svůj čistý standart. X si mě ale získalo trochu víc už jen svým retro vizuálem, barvitými postavami, dirty humorem i vtipnými akcenty. Ani jsem nějak nečekala, že by mohl tenhle kousek z dílny A24 z prostředí porno průmyslu mít takhle hlubokou message v porovnání s tím nestydatým děním okolo. Ostrý rozjezd se sice koná až trochu déle, ale vynahradí to slušná akce a stylový hudební doprovod. Trochu mi kazily dojem nedokonalé masky zdejších starochů, ale byla to po dlouhé době docela originální záležitost a Ti si u mě tímto trochu napravil svou reputaci.

Po velmi chladné úvodní první sérii přichází seriálový skvost, který se slovy těžko dá nějak shrnout, to se musí zažít. Steve Carell si mé srdce získal velmi brzy a sledování osudů zdejších postav se vám bude těžko opouštět. Samozřejmě, jak to u nekonečných seriálů bývá, každý díl nemůže být dokonalý a od určitého momentu se kvalita dílů v některých sériích mění a kolísá. Velmi zamrzel hlavně odchod Michaela Scotta a devátá série se se mnou občas dost táhla. Na škodu byla i proměna charakteru Andyho, se kterým jsem několikrát těžce nesympatizovala. Každopádně na závěr padlo i pár neuvěřitelných životních, filozofických citátů a poslední dva, tři díly jsem téměř probrečela jak želva. Řekla bych, že tohle je můj životní seriálový milník společně s Peep Show, ale tohle za mě mělo větší hloubku. Navíc ten humor zde obsažený je něco, co se fakt nevidí, scénáristi The Office jsou fakt bozi.

Zajímavá volba plakátu i názvu, které opravdu můžou diváka zmást, co ho bude čekat. Rozum zůstává stát nad tím, jak opravdu dobré je zdejší gore a krvavé efekty. Po dlouhé době fakt nechuťárna hadr a publiku, co není zvyklé na tryskající krční tepny nebo znásilnění oční jamky by to mohlo zamávat se žaludkem. Co tomu chybí je ale trocha autentičnosti, protože mi přišlo, že na tchajwanské město je to okolí celkem vylidněné a oproti třeba Vlaku do Pusanu tomu chyběl pořádný komparz. Dále pak občas dělá problém fakt, že ten příběh je fakt jen rámcový a tak nějak jen přicmrnduje dominantní akci. Další nešvar je pak i nevyváženost zmíněného gore, kdy v druhé polovině dost razantně poleví a vyčpí. Hodně váhám nad čtvrtou hvězdou, protože řemeslně je to celkem úkaz, ale hlásek mi napovídá nechat ty tři.