dubinak

Slovenské drama, jež se horlivě snaží mít hloubku a ponořit se až do sfér psychického rozložení z důvodu vyrovnávání se s pocitem viny. Milan Ondrík na můj vkus občas trochu zbytečně přehrával a trochu kazil dojem té vážné fazóny svými až animálními hereckými projevy. Jako drama to bylo slušné, ale po slibné první polovině nakonec trochu vyšumělé a bez hlubšího poselství.

Konečně čistokrevná, hororová španělárna a po Veronice má Paco Plaza zase jeden slušný zářez. La Abuela má asi všechno, co může taková béčková jednohubka nabídnout. Mínusové body si ale zapisuje hlavně za až nepěknou předvídatelnost, poněvadž všímavý divák bude schopen postřehnout, o co půjde už v první scéně a postupem stopáže lze už pomalu vydedukovat hlavní pointu, což je u tohohle typu filmu těžce na škodu. Na ty hororové pasáže se taky asi mohlo vzhledem k režisérovým schopnostem zatlačit kapánek víc, ale jinak jsem byla úplně v pohodě průměrně spokojená bez větších výtek.

Od paní docentky zněl tenhle film při přednášce o sci-fi fandomu mnohem zábavněji, než ve skutečnosti je. Já na tyhle typy srand nejsem a tohle mě bavilo tak nějak jen do půlky a pak už jsem pomalu ztrácela zájem a film pomalu na můj vkus ztrácel humor.  Nicméně zdůrazňuji, že nejsem cílová skupina a komediálnímu sci-fi a dobrodružným filmům se většinou obloukem vyhýbám. Mnohem víc jsem si užila třeba stupidnější Hele vole, kde mám káru, které ještě ke všemu postrádalo tu vážnější dramatickou rovinu, která se objevuje například tady.

Veškerá negativa, která tu ostatní vyjmenovávají v komentářích jsou pravdivá a u mě převažují nad těmi klady, proto i teď po třech měsících od projekce, mám celkem problém vzpomenout si, co se mi na tom líbilo. Obecně mám tak trochu neidentifikovatelný problém s dobovými horory, protože většinou u mě dopadají v hodnocení bídně. Tady skóre nejvíc pokrátí určitě ten nechvalný, nesympatický patolog v podání  Boyda Holbrooka, kterému ta role prostě nějak nedopadla v dobrém světle, za což pravděpodobně může scénář. Ty efekty byly taky průser na ten hype, co se tu po releasu vyskytoval a to monstrum bylo jedním slovem průser. Přivírám oči a dávám tři, ale vzpomínat na to bohužel nebudu.

Přesně takhle si představuju odlehčený horor. Parádní filmařská práce, super herci, konečně sympatická hlavní hrdinka plus osobitý zloduch a navíc pěkně bizarní příběh, o kterém je lepší si předem nic nezjišťovat. Má to tempo, má to akci, má to super vizuál, kameru i scénář a hlavně to nenudí ani minutu. Pro mě fakt překvápko jako blesk z čistého nebe, protože jsem od toho neměla žádná očekávání. Pokud bude mít Hulu někdy podporu v Česku, jdu do něj.

Nadmíru znepokojivý severský temný úkaz, který hodně těží z velmi originálního nápadu a svojí surovou atmosférou potěší ne jednoho milovníka studených dramat. Vidět to někde na festivalu v plném sále, určitě dám aspoň ty čtyři, nicméně na to, jak je to příběhově vlastně poměrně prázdné a nedynamické, je ta téměř dvouhodinová stopáž s ohledem na extrémní slow burn tempo hodně na škodu. Takhle jsem měla co dělat, aby mě to neukolébalo, ač mě to vlastně bavilo. Ostříhat to o ty utahané scény před samotnou "akcí" a dát tomu trochu spád, jistě by se mi to vrylo pod kůži ještě víc. Tímhle stylem je to pro mě taková pěkná trojka, která by ovšem neměla upadnout v zapomnění.

Podobná guilty pleasure jako Too Hot to Handle, až na to, že tady se do resortu přijíždí v páru a o to je to zajímavější a ostřejší. Prostě drama everywhere. Na vyplnění nudného odpoledne nebo jako kulisa k vaření suprová věc.

1. série. Citlivá dramatická sonda do životů dekadentních postav, se kterými se dá chvílemi ale celkem s přehledem soucítit, protože v některých situacích  by se člověk mohl nacházet sám. Já miluju filmy a seriály z hotelového prostředí, tudíž jsem byla s tímto vymazleným stylem ať už z kameramanského, střihačského nebo režisérského hlediska nadmíru spokojená. Celé je to takové hezky uhlazené, navoněné a oduševnělé a hlavně to má odzbrojující soundtrack a asi nejlepší intro, co jsem za posledních pár let viděla. Herecké složení je naprostá bomba a obsahuje pár tváří, které měly možnost se ukázat z té vážnější stránky. The White Lotus je totiž psychologická záležitost, která hraničí až s motivačním existenciálnem. Příběh moc nečekejte, ač by se z prvního dílu mohlo zdát, že půjde o nějaké hotelové krimi. Je to ale čistě pozorovací terapie. 2. série Bílého Lotusu je špička mezi dnešními seriály. Tak skvělou řadu jsem ani nečekala a upřímně jsem neměla ani nejmenší tušení, že má vznikat druhá a prostě se najednou objevila na HBO. Samozřejmě jsem byla skeptická, že to nedosáhne kvalit první řady, ale šeredně jsem se spletla a druhá řada nabízí ještě mnohem propracovanější, barevnější, dramatičtější a hlavně mnohem temnější minipříběhy postav, které jsou komplexní a úžasně zahrané a skoro s každou se dá nějakým způsobem soucítit. Nádherné prostředí kouzelné Sicílie přispívá k intenzivnímu zážitku z příběhu plného sociální kritiky, černého humoru a vztahových dramatů. Navíc i ta mafiánská linie byla napsaná opravdu až překvapivě ostře a Mike White se tentokrát nebál přitlačit na pilu a v závěru slušně šokovat. White se stává tvůrcem, na něhož se budu v budoucnu hodně soustředit.

Psychologická sonda do nestabilního života a nitra člověka, který byl kvůli svému ztrápenému životu schopný zabít desítky lidí. Těžko si z této obrazové analýzy představit pádný důvod, proč ho něco k takovému činu přivedlo, avšak z brilantního hereckého výkonu Caleba, který si za roli odnesl Zlatou palmu, lze vidět, že porozumění pokřivené psychice je velmi těžká disciplína a tuto událost nelze vysvětlit racionálně. Drama je to dobře natočené, kamera i obraz napomáhá tento film definovat jako nezávislou festivalovku, která nebude pro každého. Byla to celkem těžká látka na strávení, všechny postavy tu jsou bezmocně zoufalé a zdeptané životem a celá stopáž se nese v těžkém a vážném duchu. Těžko říct, zda by ten film byl tak kvalitní právě bez výkonu Caleba, který splnil úkol přivedení diváka do pocitu rozpaků, znechucenosti a obav, co bude dál na jedničku a je v podstatě ústředním tahounem. Mnoho lidí jeho výkon nebude mít rádo, protože jeho antipatie jsou cítit na kilometry daleko. Tohle je ale právě jeho styl hraní, kdy se snaží schválně být divákovi odpudivý jak zvenčí tak zevnitř. Proto byl víc než vhodným kandidátem na roli bezcitného zabijáka. Po filmu jsem si udělala malý research a byla jsem až překvapená, jak moc se film držel reálií a snažil se autenticky zachytit komplexnost životního období Martina Bryanta. Zamrazilo, ale ještě uvidím, jestli zvýším, něco mi tam k těm čtyřem hvězdám chybělo.

Tak přesně tohle je můj cup of tea. Temnému rytíři jsem bohužel nikdy nepropadla a celý díl viděla snad jen ten nejlépe hodnocený. Sice se jedná o filmařinu s velkým F, ale to, co nám teď připravil Matt Reeves je něco, co jsme ještě neměli možnost v superhrdinském světě poznat. Vlastně důvod, že tohle vůbec nepůsobí jako DC ani Marvel universe je to, co si mé srdce získalo úplně nejvíc. Stejně tak jako byl Joker s Phoenixem mistrně zvládnuté přízemní drama o tragické postavě ze světa Gotthamu, je The Batman s Pattinsonem mistrně zvládnutá temně temná kriminálka, která některými svými rysy připomíná Fincherovo Seven nebo hororovou sérii Saw. Tenhle film má pramálo společného s jakýmkoliv tuctovým blockblusterem, které se poslední dobou šíří kinosály jako lavina, že mu těch pět hvězd musím dát, i kdybych nechtěla. Ale já moc chci, protože mě v kině nejednou zamrazilo. V celém filmu se vyskytuje asi jen jedna scéna na denním světle, veškerý příběh se odehrává buď na deštivých ulicích, v pochybných podzemních klubech, na nočních dálnicích, v temných bytech či v depresivní nemocnici. Neumím si představit koukat na tento film jinde než v kině, protože nikde jinde tak nevyvstane ta špinavá, chladná a hutná atmosféra neosvětlených ulic. Co se týče příběhu, ten je precizně vykonstruován a přesně definován s velkou porcí komplikací při pátrání a s několika pár kroky zpět, když se hlavní hrdina dostane do špatné uličky. Herecky je to super bez výhrad a z Colina Farrella a jeho masky jsem byla v úžasu, protože kdybych nevěděla, že tam hraje, nepoznala bych ho ani omylem. Zoë Kravitz je podle mého nejlepší Catwoman v dějinách Batmana a svou krásou a charakterem postavy si mě okamžitě získala. Co je jako jediné asi na výtku v tomto tříhodinovém kousku je asi to, že Batman i záporné postavy postrádaly trochu víc osobnosti a podle mého dostaly prostě ve finále pramálo prostoru na to se trochu vyřádit. To nic ale nemění na tom, že já jako odpůrce superhrdinských rychlokvašek jsem díky tomuto neotřelému stylu předla blahem. Korunu tomu nasadil ještě božsky zvolený soundtrack od Nirvany, který tu zazní hned dvakrát. Moc se těším na druhý případný díl, kde by tomu Jokerovi už mohli tvůrci dát poněkud více prostoru na větší divadýlko. Nejlepší kino zážitek tohoto roku a asi na hodně dlouhou dobu.