dubinak

The Feast je celkem stylová jednohubková poloartovka, která zaujme už jen faktem, že se celý scénář odříkává ve velštině, jež je vskutku velmi zajímavý jazyk, který sdílí s angličtinou pouze pár slovíček. Všechny postavy jsou tu přinejmenším prapodivné, děje se tu hodně zvláštních věcí a divák je docela napnutý při čekání na rozuzlení. Svým hlubším poselstvím a kritikou společnosti mi to v jádru připomnělo nedávné filmy jako In the Earth a Gaia. V tomto případě jde sice spíš jen o takové eko náznaky a scénář se spíš soustředí na bizarnost jednotlivých výjevů než na nějaký jasně vytyčený koncept. Za mě to ale v rámci možností fungovalo a přesto, že je to téma pojato spíše povrchně bez větších okázalostí, ničím mě to neurazilo a byla jsem celou stopáž tak nějak zvědavá, co se z toho vyklube.

Tak jak jsem předpokládala podle obrovské propagační bubliny, tenhle film táhnou jenom herci a můj favorit byl tentokrát brilantní Jared Leto. Jako životopisný film je to totiž hodně slabý odvar a tyto typy snímků se dají natočit mnohem líp, kort když se jedná o módní průmysl. Příkladem by mohla být série ACS: Versace od Murphyho. House of Gucci je nejen naprosto průměrný film, ale jeho režie je tak plochá a mdlá, až mě to u Scotta udivilo, jak nestylová je celá ta image. Bylo to na můj vkus dost odfláknuté. Scott usiloval o to, aby zachytil té látky co nejvíc, v čemž podle mě spočívá ta slabost, protože zachycuje velmi rozsáhlé období rodiny Gucci a soustřeďuje se na méně zajímavé aspekty. Mohla to být událost, ale bohužel. Zabíjí to částečně i předlouhá stopáž.

Já ty britské hororové, snové spatlaniny začínám nesnášet. Nenávidím horory bez náznaku příběhu. Tohle nemělo smysluplnou hlavu ani patu a házelo do ringu jen náhodné "děsivé" výjevy a je jen na divákovi, jestli si v tom bude chtít najít nějaký smysl, symbol či metaforu. Bohužel, to pro mě byl spíš bordel a neviděla jsem v tom jakýkoliv řád. Jediné z čeho tento kousek těží je stoprocentně atmosféra, která se díky skotským horským exteriérům a všudypřítomnému hučení moře a větru buduje sama, jinak jsem si v tom pro sebe  nic moc nenašla, škoda.

Proč, proboha, proč? Ten příběh jsem teda fakt nepochopila a jeho holá prázdnota mě hodně udivila. Jedna random scéna na začátek, kdy postava umře za vteřinu a pak vraždy v trapných kulisách jižanského městečka, kde postavy nabývají na nesmrtelnosti a taky absolutní fiasko v podobě original final girl revenge, u kterýho se člověk může akorát tak řezat smíchy motorovkou. Korunu tomu pak nasadí závěr, kdy se tím nejtrapnějším způsobem nechávají opět otevřená vrátka na další a další pokračování. Jedna hvězda za krvavost a explicitnost a druhá...ani nevím.

Úžasný filmařský um a nádherně adaptované melodrama, které toho v sobě skrývá opravdu hodně. Nejdříve diváka uvádí do stavu nevědomosti. co bude dál a hraje to spíše na takovou romantickou, naivní vlnu, ale zároveň se tam postupem času míchá více žánrů, které opravdu fungují a vytvářejí spletenec záhad. Hitchcock umí pomocí kamery vykonstruovat napětí a zachytit každý pohled a emoci zdejších postav přímo královsky. Neumím si v roli Rebeccy představit nikoho více nadpozemského než právě Joan Fontaine. Atmosféra je tu po celou dobu hustá až hororová a rozuzlení a závěrečná půlhodinka mě vystřelila z gauče. Naprostý filmařský skvost.

Bohužel, nálepka horor tady asi dost lidí uvede do omylu, protože horor to není téměř ani zbla. Nabízí to sice docela dobrou komorní atmosféru, člověk si bude připadat dušen všemi těmi starosvětskými, puritánskými přesvědčeními, ale těžko se asi do postav dokáže vžít. Na mě tu bylo až přespříliš náboženských blábolů a normální řeč tam skoro nepadne. Tempo bylo s minimem dialogů tudíž ubíjející a převážně to byla nuda. Ač hororová stránka byla pojata hlavně jako analogie, na mě to vůbec nefungovalo. Koukat na to pozdě v noci, asi bych uchrápla.

Tohle si zaslouží velkou hvězdu už jen za nápad, další za prostředí, kostýmy a masky a třetí za atmosféru a hororovou stránku. Post Mortem je úžasně specifická věc, o jejíž inspiraci na námět jsem do nedávna četla jen v Enigmě a nikdy na ni nenarazila ve filmové formě. První hodina byla podle mě téměř bezchybná. Moment úskalí započne, když se začíná strašně tlačit na pilu a ten film se přemění v agresivní snahu šokovat starým dobrým hororovým řemeslem. To tady pak báby létají vzduchem na všechny strany, duchové lezou po všech střechách a mrtvoly leží na každém kroku. Čeho je moc, toho je příliš a v tomto snímku to bohužel platí dvojnásob, protože největší kouzlo to samozřejmě má do doby, než se tam vše osvětlí a vyjeví doslova na denní světlo. Značným mínusovým bodem pro mě byl i fakt, že malá hlavní herečka byla příšerně nepřesvědčivá a zkrátka vůbec neuměla hrát a to podobné by se dalo říct i o hlavním hrdinovi, který byl přesvědčivý jen o trochu víc. Na to co se v té děsivé vesničce dělo tam nejvíc řval a panikařil pouze komparz. Ještě to hodně promyslím s tou čtvrtou hvězdou, protože by to byla škoda ji tomuhle filmu nedat, ale uvidíme, jak se mi to uleží.

Ty jo, za mě skvělý svěží závan do evropského hororu. Až jsem byla překvapená, že mi zrovna tento námět, který hraničí až s fantasy sedl. Tento film má totiž spoustu malých nápadů, které pak mají v hodnocení velkou váhu, protože dokázal hlavně překvapit, zaujmout a i trošku postrašit. Hororově to sice není žádný majstrštyk, ale scénář mě fakt mile potěšil a po dlouhé době mi extrémně dobře vyhovovala i hlavní hrdinka. Francouzi se zase dostávají do sedla.

Tak tohle mělo vražedně pomalé tempo i na mě. První dva díly samozřejmě tradičně výborně našláply a dobrý pocit z originální látky převládal. Bohužel, postupem epizod tenhle seriál spíš ztrácí než dostává. Na mě to byl podivný mix žánrů a nějaká moje část doufala, že se ten příběh stočí do úplně jiných vod. První půlka byla o dost lepší než ta druhá a postupem času mě trochu začínala iritovat i hlavní hrdinka, což bych ještě přežila, ale když tam byl celý jeden díl v podstatě celistvý flashback, to už mě fakt štvalo a nudilo a bylo to natahování děje na sílu. Tohle mohlo být krásný, kdyby to mělo rozsah pěti dílů, a ne osmi. Velká škoda, tomuto projektu jsem věřila a měla jsem u něj fakt i nepříjemný pocit, ale ten vyšuměl do ztracena. A na to, jak trpělivě jsem musela čekat na finále, s ním si mohli tvůrci teda taky pohrát déle a ne to všechno utnout za pět minut bez vysvětlení některých linií. Moc se tam toho nevysvětlilo.

Na nový Matrix se mi nechtělo ani do kina, protože jsem z toho cítila prostě průser. Nakonec bylo štěstí, že jsem dala na intuici. Sice mě to do určitého bodu výrazně donutilo dávat na ten příběh opravdu pozor, aby mi toho uteklo co nejmíň, ale ten začátek byl tak prapodivně zkonstruovaný, že jsem stejně nevěděla, kde si stojím. Mou pozornost si to ale samozřejmě udrželo díky celkem bujné akci, která tam ten děj prošpikovává poměrně celou dobu stopáže. Na rozum mi ale nešly ty odfláknuté, bezcharakterní vedlejší postavy postrádající jakoukoliv osobitost (např. agent Smith a Merovijec?). Neil Patrick Harris je taky naprosto příšerný záporák, který mi byl leda tak pro smích. Nový Matrix navíc těží čtvrtku času hlavně z flashbacků, které nostalgicky podněcují diváka koukat dál. Scény ze Sionu jsou opět nuda a obecně mám spíš největší problém s tím, že jsem nějak nepobrala vážnost situace a pointu celého toho scénáře. Přišlo mi to prostě jako mnoho povyku pro nic.