dubinak

Wyrmwood pro mě byl podobná parádička jako nedávný slovenský příbuzný Socialistický zombi mord. Wyrmwood je na tom ale možná ještě lépe hlavně kvůli netradičnímu, přitažlivému a dynamickému vizuálu. A i když je vidět, že peníze tolik nebyly, je to super oddechovka, která nemůže nikoho urazit svým zpracováním ani příběhem a už vůbec ne extra vtipnými postavami a super herci. Začátek byl trošičku slabší, rozjezd trochu lacinější, ale až nastane ta pravá jízda, už se nepolevuje a nemám k tomu slov.

Tenhle film měl u mě dva základní problémy. První kvůli tomu, že mně se ty výrazné soundtracky a hudební podmazy, které se do žádné scény schválně nehodily, opravdu moc nelíbily. A tím druhým je příběh. Bohužel přesně na tyhle typy filmů mě neužije. Herci super, vizuál taktéž, hororové prvky dobré, ale to ostatní pro mě byla trochu kombinovaná nuda a měla jsem za celou stopáž dost otázek co se týče příběhu. Za mě průměr. Tohle já neumím ocenit.

Můžete mi říct, proč tohle někdo natočil? Kdyby to bylo ještě o stupeň debilnější, v pohodě tomu dám odpad. Protože jsem nudnější a víc bezduchý film dlouho neviděla. Vážně mi dělalo velký problém to dokoukat až do konce. A příjde mi, že Sarah Butler snad úplně zapomněla hrát. Jednička i dvojka byly super filmy, ale tohle už snad nikdo z nás neměl zapotřebí. Hodně mě zajímá, co se bude dít v díle čtvrtém.

The Green Inferno byl pro mě nejočekávanější film za poslední dva roky. Čekala jsem na něj tak dlouho a dávala mu ty nejlepší šance, aby u diváků uspěl a aby Roth stvořil to, co v tomto subžánru ještě nikdo neviděl. Opak se ale stal pravdou. Nejen že Eli nevyužil tak neskutečné příležitosti natočit konečně moderní brutální amazonský kanibalský masakr. On si z toho ještě udělal prdel. Naštěstí jsem už po zdejších reakcích byla připravená na to, že musím hodit představy za hlavu a spíš se nechat unášet alespoň tím málem co nám nabídl, a tak jsem brala film spíše s rezervou. Nemůžu ale říct, že jsem nebyla strašně naštvaná. Prvním mínusem byl docela pomalý, divný rozjezd, i když nějak se k těm kanibalům dostat museli. Aspoň jedna docela chutná gore scéna se tu naštěstí našla a to co mě na tomto snímku přitahovalo byl asi pestrý vizuál. Eli si opět neodpustil svůj lacinější humor a dosadil do děje pár scén, které by klidně mohl vynechat, protože v tu chvíli ve mně nevyvolaly žádné pobavení kvůli špatnému načasování. Jinak tomu ty tři slabší hvězdy dám, už jen kvůli tomu, že tohle se jen tak nevidí a Eli zase trošku vyčnívá z oboru. Mohlo to být ale úplně někde jinde, kdyby to nebyl takový matlal.

Guillermovi jsem dávala trochu větší šance, než si zasloužil. Avšak jsem čekala, že asi nebudu zrovna skákat blahem. Del Toro je pro mě packal s velkým P a tím pro mě zůstává nadále dokud nesplodí něco fakt kulervoucího, čím by si tu nálepku smazal. On má rád digitální krvavé pohádky a je to na něm sakra poznat. Většinou u všeho, co on zrežíruje se objeví nějaká obrovská chyba nebo nedokonalost. V případě Crimson Peak je to asi dlouhá stopáž, nevyvážený příběh, přepálený rozjezd a příběh. No je toho požehnaně. Trefou do černého byli herci, i když mi Jessica Chastain do své role úplně nezapadla. Co se mu musí nechat je honosná, vybroušená výprava, bezchybný vizuál, dechberoucí kostýmy, dokonalé interiéry a omračující exteriéry. Takže je to tak půl na půl. Bohužel u mě ale vítězí spíše ten hodně slabý, nevyužitý příběh, který bych si z prstu zvládla vycucat snad i já. Takže je veliká škoda, že svůj potenciál neinterpretuje spíše u scénáře než u vedlejších faktorů. Nebo kdyby si ten scénář snad nechal napsat od někoho spolehlivého, snad bych na jeho filmy koukala raději.

Knock Knock jsem si sehnala prostě proto, že jsem byla zvědavá, jak se s tímto home invasion vypořádá v tomto subžánru zatím nepolíbený Eli Roth. Nakonec si myslím, že se nemusí vůbec za co stydět. Celých 95 minut jsem měla chuť dát těm dvěma čubičkám pěstí, což svědčí o tom, že Eli umí přitlačit na pilu a diváka občas docela dost vydeptat. Herečky své role zahrály obstojně, až příliš jsem na ně byla naštvaná a pořád se modlila, ať to s nimi hodně špatně dopadne. Naopak Keanu Reeves mě nějak zklamal. Umím si představit, že by to jiný herec zahrál trochu lépe a sympatičtěji. Režijně to bylo ale zvládnuté s přehledem a myslím, že Roth neudělal chybu, že do tohoto subžánru šel. Potěšil i nečekaný, netradiční závěr.

Modlitby byly vyslyšeny! Shyamalan se konečně dal dohromady a splodil zase jednou něco neskutečného. Po jeho obrovském uklouznutí s The Happening jsem vážně pochybovala o tom, jestli si u mě ještě někdy napraví reputaci. A ejhle ono jo. Dlouho předlouho jsem nebyla s hororovým thrillerem takhle moc spokojená. Bavila jsem se královsky, přímo božsky. Už jen kostra příběhu byla sama o sobě super, hlavně když přišla extra nečekaná zápletka. Ale to předbíhám. Handy camera vůbec neotravovala, všechno je natočené dobře, kvalitně a viditelně. Máte jistotu, že vidíte to, co si myslíte. Neskutečným faktorem, kterému přiděluji tu pátou hvězdu, je zde malý velký herec Ed Oxenbould, kterého seslalo samo nebe. Je úžasné, jak dobře si Shymalan do svého filmu vybral hlavního malého hrdinu, který se doslova postaral o veškerou zábavou svými sympatiemi, přirozeným hraním a nezaměnitelnými hláškami. V budoucnu se o tohoto herce budu ráda zajímat. Další perfektní věc je na tomto snímku, že vám nažene husí kůži i když je ve scéně zrovna denní světlo a v podstatě byste si řekli, že teď na plátně nic nehrozí. Omyl. Shymalan dovedl navodit atmosféru kdykoliv se mu zlíbilo a svůj osobitý styl nezapřel. Byla jsem vážně nadmíru spokojená ve všech směrech, snad bude takto precizně pracovat pan M. dál.

Cooties je vážně docela symaptická hororová komedie na osamělý nedělní večer, která mě dokázala s přehledem zabavit a poskytnout tak sice levnou, ale neškodnou zábavu. Příběh nabízí pár absurdních, vtipných postav, se kterými sice nesrostete, ale aspoň se s nimi zasmějete. Potěšil Leigh Whannell ve své humorně úchylné roli a hlavně i dobrá akce, která nemá problém udržet film v přijatelném průměru. Jak už tady bylo zmíněno, je škoda že se nezapracovalo na maskách. Cooties ale není nic, co si budu za rok pamatovat, ale na jednorázové pobavení bych to doporučila.

Nebyla jsem si úplně jistá, jestli chci Everest vidět zrovna v kině, ale nakonec jsem trvala na tom, že ano. A rozhodně to nebyla chyba. Everest je prostě dobrodružné drama se vším všudy, nenašla jsem v podstatě ani jednu chybu, kterou bych zde musela zmínit. Vše šlapalo jako hodinky. Od herecké stránky až po vizuál, hudbu, výpravu, atd. Korrmakúr natočil takové dílo, které musí ocenit snad každý divák, který má srdce a chuť se vžít s hrdiny, kteří stoupají na smrtelný vrchol. Až jsem se za sebe málem styděla, protože kdyby nebylo v sále tolik lidí, řvu jako želva. Takhle jsem jen tiše utírala slzy do rukou a přemýšlela, kdy naposledy mě takto nějaký příběh dojal a dohnal k slzám. Oscarová záležitost to není, ale obrovské čtyři hvězdy a stálé vzpomínání si ode mě Everest zaslouží.

Na druhý díl jsem se těšila jak dítě na Ježíška a nakonec musím říct, že jsem od toho až tolik čekat neměla. Bohužel musím naopak přiznat, že v pokračování pro mě nejlepšího blockbusteru za posledních let se nestalo téměř nic důležitého, v podstatě se skončilo tam, kde se začalo a slibný příběh se proměnil v bezduché putování apokalyptickým světem, kde dokázali překvapit leda tak raplové, kteří okořenili akci, jinak se mi při tišších scénách v kině dokonce zavíraly oči. Je s podivem, že má první díl horší hodnocení než Scorch Trials, protože tam kde jednička šlapala na sto procent ve všech ohledech, tam dvojka značně polevila a zaměřila se na zbytečnosti a rozpytvávání nedůležitých věcí. Vlastně byl tento Ballův slibný "trhák" jen takovou malou odyseou mezi prvním a slibovaným třetím dílem a nic vyloženě nepostradatelného nám neposkytl. Z kina jsem odcházela vcelku zklamaná. Snad to třetím dílem vylepší a řádně uzavře.