lamps

Překvapivě dobře konsolidované vyprávění, které především v první polovině nápaditě odráží nepředvídatelnou náturu svých protagonistek. Na Margot se navíc pořád bezvadně kouká a maniakální verze jindy sympatického McGregora mi přišla spíše nevinně zábavná než trapná a otravná. Po srovnání motivací a stanovení jasného cíle se vyprávění uklidní a společně s tím začíná film ztrácet náboj a progresivní nápady - akční scény se stávají rutinnějšími (s výjimkou závěrečné nahánění na bruslích) a zpočátku chytře protlačovaný feminismus se ohraje a tlačí na pilu až příliš. A vedlejší postavy zkrátka nejsou tak zajímavé, aby tu snaživou one-woman-show nějak přínosně doplnily - což je asi největší škoda, protože z formálního hlediska jsem byl relativně spokojen a kvituji i fakt, že jsem hned po chvilce úplně zapomněl, že má jít o superhrdinský film. 65%

Více než solidní béčko, které příjemně překvapí mimo jiné tím, že o tom útěku to ve finále zase tolik není. Martin Campbell se s poctivým řemeslem v ruce už narodil a Ray Liotta pobral dostatek charismatu, abychom si jeho postavu dostatečně oblíbili. Šlo z toho vytěžit samozřejmě depresivnější a osobitější podívanou (poměry na ostrově, s nimiž si mohli tvůrci libovolně pohrát, jsou přeci jen dost standardní, stejně tak jako záporáci), ale o to asi nikomu ani nešlo. Nenadchne a neurazí, včetně dobře vymyšleného konce. 65%

Carpenterovsky precizní béčková řacha, u níž je sice zapotřebí nepřemýšlet nad širšími dějovými souvislostmi a přizpůsobit se požadavkům pokleslejší zábavy, ale režisér vám to vrátí i s úroky. Kurt Russell je skvělý a doplněný zástupem špičkových hereckých posil a navzdory občasné stupiditě se jedná o ryzí filmařinu, kterou lze brát v mezích námětu i docela vážně. Neřízená 'trash' zábava ostatně přichází až v pokračování.. 75%

Ojedinělý filmařský úkaz, jehož výstavba je zajímavá a zábavná především vzhledem k předchůdci - na jednu stranu jde o regulérní sequel, v němž se posouvá fikční svět a na minulé události se často odkazuje, na druhou stranu to celé vypadá jako remake, který vzal dějovou osu prvního filmu a našrouboval na ni dobové žánrové potřeby. Zatímco Útěk z New Yorku tak zastupuje čistokrevné osmdesátkové béčko, které celkem seriózně vzdává poctu různým žánrovým předobrazům, Útěk z L.A. je devadesátkově ryze eklektický, sebeuvědomělý, nadnesený a překvapivě anarchistický. Je to plné hrozných triků a nesmyslů, ale Carpenterovi to zase tak nějak samozřejmě prochází a většinou jde o velkou zábavu, popřípadě o velmi podvratně vypointovanou blbinu (závěr je skvělý a přesvědčil mě o té čtvrté hvězdě). Kurt Russell si to navíc dává jako nikdy. 70%

Pokračování dokonale oživující a navíc upgradující koncept prvního filmu. Od prvních vteřin neskutečná jízda, která baví hravou interpretací budoucnosti (Čelisti 19 - Tentokrát je to hodně osobní!) a následně stanovuje silného MacGuffina, logicky podněcujícího postavy ke strhující a napínavé naháněné a schovávané před sebou samými - kolikrát jsem si říkal, jak bylo v osmdesátkách vůbec možné napsat něco na pohled tak jednoduchého, co ale zarazí do sedačky a až do konce nepustí. Každé povinné zdržení a zhacení plánů v závěrečné časové linii opakovaně prožívám více než drtivou většinou akčních spektáklů a epických dramat. Jestli zpět v čase, tak jedině do amerických osmdesátých let, pár let neopustit kinosál a do pokoje si pověsit plakát s Martym McFlyem a Emmettem Brownem. 90%

Fascinující rozklad procedurálního detektivního vyšetřování, který naprosto cíleně manipuluje s očekáváním diváka, stejně jako si s postavami drze pohrává 'nepolapitelný' vrah. Fincher je opět maximálně neosobní a své hrdiny používá jako pohybující se filtr informací, přičemž přesouvá diváckou pozornost vždy tam, kde se nejjasněji rýsuje nějaký pokrok - jen aby načrtnuté cesty po chvilce negoval a podrobil je další filtraci. Stejně jako u všech jeho snímků, i v Zodiacovi platí, že Fincher se nezdržuje nadbytečnými záběry pro vykreslování atmosféry (snad jen při sledování taxíku, které reprezentuje celkovou odtažitost), nýbrž chrlí jednu informaci za druhou a sebevědomě střídá chronologické časoprostory - činí tak ovšem v precizním kontinuálním duchu, takže je navzdory vynechaným nadbytečným sekvencím a díky upřesňujícím mezititulkům vždy jasné, kdo a proč a kde zrovna jedná (nejčastěji mluví). První třetina se z větší části odehrává v redakci a je víceméně v režii vraha, který dobrovolně poskytuje omezená vodítka, postupně se ale střídá výhradně mezi vyšetřujícími Toschim a Graysmithem a drasticky se zužuje okruh podezřelých - opakovaně se vyvolává dojem, že dopadení pachatele je na spadnutí, a rovněž se začíná budovat starost o případem posedlé aktéry, kteří od Zodiaca obdržují osobně dopisy či anonymní telefonáty. Ve finále zůstává jediným aktivně vyšetřujícím karikaturista a nevinný skautík Graysmith, u něhož přerůstá posedlost až v paranoiu, kterou díky rostoucí frustraci z neustálého přepisování potenciálně konečných a nevyvratitelných důkazů pociťuje i divák - tím se dokonale pokrývá fincherovsky deprimující střetnutí dobra se zlem a narůstá napětí, které kulminuje ve scéně ve sklepě, kdy se těžko popadá dech (a to jen proto, že podezřelý už může být takřka kdokoli). A co víc, zakončení diváka z kleští neuvolní a nechává více otazníků než odpovědí, s čímž se ostatně postavy i divák potýkali v průběhu celého syžetu.... Zodiac je nekompromisní alternativou detektivního žánru, který opakovaně neuspokojuje a jehož antagonista zasazuje rány nejen svým obětem, ale celému systému a všem, kdo se v něm pohybují a sledují zprávy, čtou noviny či poslouchají rádio (tato tři média jsou ostatně důležitým prvkem komunikativnosti). Mistrovsky zrežírovaná a zahraná dvouapůlhodinová cinefilní bašta. 95%

Kterak se na popud jediné žaloby rozjede bouřlivá kampaň, kvůli níž už nesmějí otylí zakomplexovaní zaměstnavatelé vyzývavě hledět na mladé, spoře oblečené děvenky. Táhnou to především výborní herci a pozornost se daří udržovat také zběsilou zásobárnou informací a dialogů, ovšem příběh vystřelí odnikud a chybí mu nějaký nadstandardní režijní rámec, nemluvě o evidentně osekaném ženském vzepětí, které postrádá pevně zacílenou argumentační hodnotu a spoléhá prostě na to, že s hrdinkami musíme automaticky soucítit. Což ale vždy nelze, protože jsou dobrovolně a hrdě součástí hyenovitého (či alespoň takto vykresleného) média a sami mají k ryze sympatickým figurkám daleko. A v té záplavě jmen a postav se jeden začne po chvíli docela ztrácet. Nejvíce mě paradoxně bavil parádně namaskovaný John Lithgow, který svou roli zvládl bravurně. 60%

Jako hodinová a dražší epizoda Black Mirror by to bylo dokonalé. Niccol přichází s velmi inteligentní a aktuální látkou v dystopickém balení a první hodinu skutečně drží diváka zaháčkovaného a v napětí. Pak se ale začnou věci rozvíjet podivně urychleně a v několika bodech se zcela upouští od nastolené logiky světa, aby se vše polopatě vysvětlilo - a finále přitom nemá, co říci. Promarněný potenciál s luxusní atmosférou, správně chladným vizuálem a zajímavým přesahem, který se ale nepodařilo soudržně prodat. Owen dobrej jako vždy, Amanda sexy jako nikdy. 70%

Myšlenkově imbecilní a laciný brak, který v mých očích neomlouvá ani očividná nadsázka, ani doba vzniku. Taková neúcta k lidským životům nejde brát ani s humorem, a tak z bizarního futuristického námětu pozitivně vyčnívá jen pár slušných automobilových honiček a kráska Simone Griffeth. Zbytek bych ocenil leda s dvojkou v žíle a s partou podobně upravených kamarádů. 40%

Usedlý psychologický thriller, který chytře buduje napětí skrze užívání paralelismů a konstruktivních záběrů či montáží, které sledují více dějových akcí. Vývoj Noomi Rapace je postaven právě na připodobňování k činům a charakteru Rachel, zatímco vývoj syžetu následuje očekávání erotického thrilleru o pomstě (sex sice moc explicitně přítomen není, ale představuje klíčovou motivační schránku), který je rozvrácen (opět skrze paralelismy) zásahem třetí osoby a účinně proměnlivou komunikativností. Rozřešení je sice jednoduché, ale De Palma ho dokázal podat okázalým snovým způsobem, který vzbuzuje potřebu různých interpretací - a v tomto případě to beru jako známku filmařského nadání. Plusem rovněž fantastická role pro Rachel McAdams. 85%