Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Dobrodružný

Recenze (535)

plakát

Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka (2012) 

Seriál jsem měl rád, ale tento film jsem ani na dva pokusy nedokoukal. Nějak mě to nebavilo a vadilo mi tam to, co většina vychvaluje: Krobot. A ten mi vadil snad ve všem kde se poslední dobou mihnul, takže to už asi bude nějaká hlubší averze :) Vlastně dodnes nevím jak tento film dopadnul.

plakát

Knick: Doktoři bez hranic (2014) (seriál) 

Místní nadšení mě přimělo stahnout si pár úvodních epizod a číhnout co že to tu máme za konkurenci Nemocnice na kraji města. Vskutku jde nalézt jisté podobnosti například mezi postavou doktora Štrosmajera a doktora Thackeryho :D Oba se s tím moc nepářou a říkají naférovku co si myslej, bez ohledu na city ostatních. Počítám že kdyby se v Dietlově verzi objevil nějaký ten Rom, schytal by to naprosto stejně jako ten nebohý černošský doktor. Štrosmajer taky pálí jednu za druhou, jen v době Thackeryho frčelo mezi doktory něco jinýho. Rovněž hudba hraje zde velmi významnou roli, není to sice ta chytlavá všudypřítomná Klusákova melodie, ale ten temný ambient je pro dokreslení historické temné atmosféry naprosto dokonalý, a jsem rád že tam nenacpali nějaké ty profláklé klasiky typu Mozart, Beethoven, Dvořák. Jen ti pacienti zde nedostávají tolik prostoru pro herecké výkony, takový Preiss by se zde v roli hokejisty New York Knicks neohřál ani pět minut (natož tři díly!!! :D) . Životnost pacientů se totiž limitně blíží nule. Nemůžu dát za pět, i když je to jistě objev sezony a srovnání s naší Nemocnicí na kraji města jsem si střihnul opravdu nevážně. Trochu mi vadí, že každá epizoda není tematicky zaměřena a dějově uzavřena (klasický seriálový styl typu červený trpajslík, přátelé), ale naopak je to telenovelácký přístup, kdy se děj z jednoho dílu přesune do dalšího a pokračuje dále tam. Díky tomu se někdy zdá, že se děj tahne pomalu, zdlouhavě a někdy až moc nekonzistentně a roztříštěně, Ale je fakt že potom více vyniká ta dobová atmosféra, na které to dost stojí. EDIT 30.12 Viděno 10 epizod, HD TV.

plakát

Moonwalker (1988) 

Hodinu a půl dlouhý videoklip/reklama, na kterém je překvapivé pouze ohromné množství násilí. Což je opravdu zvláštní, vzhledem k pacifisticko infantilnímu zaměření Jacksona (kterej ten příběh sám "vymyslel"). Naprosto nevhodné pro děti, a naprosto nevhodné pro dospělé. Zbývá jediná sorta lidí kterým se to může líbit. Fans. Děj nebo příběh nemá zde význam. Je stejně povrchní jako je děj reklamy houbičky na nádobí.

plakát

Záhada hlavolamu (1993) 

Celkem neférově opomíjený film. Není to sice žádný zázrak, ale povězme si kolik dobrých filmů po revoluci u nás vzniklo, ještě k tomu pro mládež a zjistíme, že jich zase tolik není. Toto není vůbec špatný počin a myslím že je v lecčems dokonce lepší než ten slavný seriál, který jsme všichni viděli v Magionu. Ale stejně, Rychlý šípy nikdy nebyly mou krevní skupinou, já prostě frčel na vinetuovi a na lovcích mamutů. Nikdy jsem nečetl Foglarovky, a musím říct že mi přijde docela legrační, že i v tomto filmu hraje asi 450 chlapců a žádná dívka. Kdyby tam nějaká vešla do záběru tak se asi všichni zblázněj a naruší jim to celý ten svět stínadel, kůlniček, a klubovniček, KPZetek, infantilních malůvek na uličních zdích, a švihadel omotaných kolem pasu. Nejhorší nadávka je: Ty plantážníku.. Taky je legrační jak nás jakože přesvědčujou, že Vontové a Stínadla existujou po několik generací, přitom Tleskač a jeho vynález ukrytý do ježka je záležitost dvou generací (delší časový úsek by M rozhodně nedal jako živá osoba) a potom když se ztratí ježek, tak to všechno zničeho nic skončí, celá tradice, jakoby to celý na tom ježkovi stálo. :D A nikoho nenapadlo vzít pilník.

plakát

Jasmíniny slzy (2013) 

Woodyho jsem viděl na vlastní oči (na jeho jazzovém koncertě), a v 78mi letech prostě vypadá jako jeden důchodce co bydlí u nás ve vchodě, a ten není schopnej si ani dolů dojít pro důchod, když zazvoní listonoška. Těžko říct co v tomto věku dokážu já, ale těžko doufat, že ty tři patra dolů k listonošce výtahem vůbec sjedu, no stejně už asi žádné důchody nebudou, tak budu rád když dojdu někam na záchod. Neuvěřitelný jak je Woody v tomto věku schopen vytvořit tak reálné postavy, a rok co rok točit film s duší, kromě hraní jazz koncertů a bůhví čeho ještě. Neuvěřitelně vitální chlápek a hlavně, on pořád moc dobře chápe o co dneska v moderním světě jde, a to je dost těžký pro tak starý lidi. Na Woodyho filmy koukám rád. Jsou milé, vtipné, a i když se tam občas někdo s někým rozejde, vždycky to jakoby končí dobře a ty filmy jsou příjemným diváckým zážitkem. No tentokrát nás Woody dost ztrestal. Velice hustý, útočný film, ze kterýho se prostě nejde jen tak oklepat a za hodinu se něčemu smát. Tohle asi nečekal nikdo, ani chudáci miliardáři, kteří jezdí na jachtě přes půl světa zakotvit do saint tropez, znuděně koukat na chudáky na břehu a taky občas slízt z jachty a zajít na Woodyho nový film. Těžko mohl těmhle boháčům někdo udělat pichlavější večerní zážitek, než Woody tímhle filmem. Vsadím se, že nějakou podobnou upjatou zbohatlickou píču Woody potkal. Byla to pomsta ? :D Málokdo má to privilegium a málokdo má talent ho využít.

plakát

Dracula (1992) 

S grafickým ztvárněním a stylizací si opravdu vyhráli, hlavně díky tomu mě strašně bavilo se na to koukat až do konce. A s podivem jsem zjistil, že tento film vzniknul před většinou známých filmů Tima Burtona, kterého jsem považoval za jednoho z hlavních stylizátorů devadesátých let, no Drákula z něj evidentně nečerpá. Trochu mi nebyl jasný důvod existence některých postav, a prakticky ani jejich motivace chování. Ale to už někdo trefně vysvětlil v komentáři, zde je zřejmý nedostatek vůči předloze, kde je toto všechno více konzistentní. Také se mi nelíbilo lehce odfláknutý finále, od kterýho jsem čekal gradaci a velkolepé vyvrcholení. Takhle to skončilo trochu předčasně a nedotaženě. Myslím že tento film bude narůstat s dalšími projekcemi. Podívám se rád znovu, i když je mi většina vampírské produkce od určitýho věku spíš k smíchu. Toto je vyjimka.

plakát

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (2013) 

Skandinávskou produkci mám rád, proto jsem se těšil na jistý zářez a ejhle. Na ty velmi dobré polokomedie či dramata narvané absurdností, např. Adamova jablka, nebo Ukrutně šťastni, se to nechytá ani titulkama. Opravdu zklamání po všech směrech, vlastně mi to připomínalo nějaký nový Vejdělkův film o důchodcích. Nějaké ty odbočky do historie byly celkem vtipné, ale bylo jich tuze málo a navíc až příliš vykrádaly Forresta Gumpa, nebo Byl jsem při tom. Hlavní dějová linie s kufrem peněz a motorkářským gangem je na hranici odpadu. Opravdu slabota na úrovni špatných českých filmů :/

plakát

Štěstí (2005) 

Doposud jsem to neviděl, Slámovi se vyhýbám a vím proč. Konečně jsem to zkusil, jaký to asi bude a po 30 minutách jsem to vypnul. Uplně mě to míjí, nechápu proč tohle někdo točí. Nechápu jak může tento film být tak úspěšný v zahraničí, asi tam na těch festivalech byly daleko horší filmy k vidění. Ke mě kdyby takovýhle film dorazil třeba z polska nebo z maďarska, tak to vypnu už po deseti minutách. Zaujaly mne jen záběry krajiny. Hodnotím, i když jsem to vlastně neviděl celý. Jeden z nejlepších českých filmů posledních let.

plakát

Vzpomínky na Afriku (1985) 

Já moc nemusím tyhle filmy, ve kterých vystupujou tak archetypátlaní typy chlapů, že od prvního záběru a tónů hudby je jasný kdo bude s kým chodit.. a kdo bude hlavní samec filmu. Redforda mám opravdu rád, ale tato jeho role mi je asi nejvíc nesympatická ze všech filmů co jsem viděl. Dle mého silně přehrává samce a hází tam ty samčí pohledy a jakože nenucený gesta, nebo dokonce nenuceně samecky usne na verandě jako největši africkej lev. Poprvé v životě jsem zatesknil po Liškově Idiotovi. Role Streepové mi je taky trochu nesympatická, jelikož mi silně připomíná jednu paničku-joudynku, chcete-li dylinu, která mi z jednoho krásnýho léta udělala vražedný přechod přes Saharu, a takže dívat se na to skoro tři hodiny je celkem hrůza. Ty dialogy, které všichni tak oslavují, mi častokrát připadaly nahodile ukončeny, např. večer u ohýnku, kdy se konečně po celým dnu v buši začnou navzájem trochu balit, řekne Redford paničce, ať si jde trochu schrupnout. UF :D Čili zezačátku se mi to moc nelíbilo, ale postupem času vyvstávalo to hlavní o čem tento film je, o nespoutanosti. Nespoutanost afriky, krajiny, zvířat, nemožnost podmanit si rozvodněnou řeku, úrodu, ani své zdraví (několik postav se závažnou nemocí, až smrtí), nemožnost podmanit si kmeny, nemožnost ukočírovat oheň, ochránit své obydlí, a nakonec - nemožnost podmanit si ani toho Redforda, jelikož to je nespoutaný týpek až za roh. Nespoutanost z toho stříká na všechny strany, a nakonec je to tak dobře, protože jinak by to byla jen červená knihovna v Africe.

plakát

Michael Jackson's This Is It (2009) 

Polovina dokumentu je bomba. Jedná se o ukázky vystoupení s hotovými kulisami, světly, fireshow, a s tím vším okolo, včetně doprovodných videí, která se měla asi promítat na majklovo pozadí. Překvapilo mne pouze tu a tam zcela zjevně falešné zpívání Majkla. Následné jeho výmluvy, že by neměl tak moc zpívat, že si ničí hlas a podobné hemzy. No a bohužel druhá polovina dokumentu je totální balast, na hrubě postaveném tréninkovém pódiu bez jediný kulisy skáče do špatný bundy oblečenej Majkl (asi tam byla zima a ta bunda ani nebyla jeho) a zcela zjevně zvuková stopa nesedí s obrazem. Čili - Majkl zpíval špatně. A jeho zpěv se zhoršoval čím více to nacvičovali. Tvůrci dokumentu (a možná i producenti koncertu) se rozhodli použít zpěv z alba. Fakt průhledný fejk, protože ty jeho zpívací linky zná snad každej od malička. Zároveň tam tak nějak vidím důvod Majklova zvýšeného stresu těsně před začátkem tour, asi sám viděl že už to neuzpívá a bál se kritického přijetí. Nejvýmluvnější je to závěrečný kolečko, kde všem nacvičujícím komparzistům Majl řiká, že není z čeho být nervozní, a že jim teda ukážeme ohromný množství talentu. No tak, ti jeho komparzisti mě opravdu překvapili svým talentem, dá se říct, že Majkla neustále převyšovali. Nejvíc zpěváci, a trio muzikantů bicí+kytara+klávesy. Takže nejvíc nervozní byl nakonec asi ten Majkl. Přesto všechno se v dokumentu objeví pár opravdu hudebně kouzelných momentů, které by byly naživo na koncertě uplně super. nic takového nikdy madonna, prince ani další padesátiletý pop hvězdy nikdy nevyplodí.