angloumene

Nečekala jsem mnoho a možná i proto mě dvojka Deadpoola dokázala překvapit. Rozhodně jsem ale podobné pocity neměla v průběhu celého filmu. Asi tak první dvacet minut jsem nedokázala pochopit, že tohle tvůrci opravdu myslí vážně. Jasně, můžu takové šikanování diváka totálně trapným a předvídatelným dějem brát jako další z řady povedených autorských vtípků. No jestli to tak je, tak šly rozhodně mimo mě. Na druhou stranu bylo dost těch, které se povedly a některé scény jsou jednoznačně legendární (třeba přistání týmu X). Je to škoda, takhle Deadpool 2 bilancuje někde na hraně průměru a nadprůměry, kdyby měl aspoň o půl hodiny kratší stopáž a méně natahovaných "romatických či dojemných" scén, byla by to pecka.

Agnus dei pro mě bylo opravdu velké překvapení. Malý velký příběh v prostoru starého kláštera, který obývá pár vystrašených jeptišek. Tyhle jeptišky, ale ukrývají tajemství, které by mohlo ještě více narušit nestabilní postavení poválečné polské církve. Z tohoto základu se pomalu začne odvíjet uhrančivé drama o milostné či mateřské lásce, lásce k bližnímu i k Bohu. Drama, které překvapí svou ve své jednoduchosti a zároveň hloubce.

Zcela průměrný televizní film popisující první (k)roky dospělého Karla Marxe. Jeho myšlenky jsou zde pojaty nepříliš koncepčně, takže si nejsem jistá, jestli má v rámci politické osvěty nějakou přidanou hodnotu.

Citlivý příběh o nesmělém seznámení se dvou pošramocených cizinců. Jednoho omezuje chromá ruka a druhého neobvykle silná společenská neobratnost. Tahle netradiční love story je zasazená mezi proudy kravské krve, což jenom vyzdvihuje křehkost rodícího se vztahu. O těle a duši určitě nabízí velice zajímavý romantický příběh. Podle řady recenzí jsem čekala, že celé dílo bude ještě těžší, nakonec ale spíš bilancuje na hraně nenaplněných očekávání a nesmělosti. Kromě pár neobratných, respektive dost předvídatelných obratů ve scénáři se jedná o originální, zajímavý a silný snímek.

Foxtrot je další z řady originálně podané kritiky současného izraelského systému. Odosobnění od smrti a naprostá automatizace jejího oznámení, zbytečná šikana Palestynců na hranicích a samozřejmě také frustrace z naprosto nesmyslné (ne)činnosti. To vše zahaleno do zajímavého vizuálního hávu, kterému by ale přeci jen neuškodila ještě větší pestrost a autorská originalita. Takto všechna ta vážná témata se kterými se dnes tehle nový/starý národ vypořádává působí až moc splácaně a ztrácí tak trochu ze své hloubky.

Úvodní díl budoucí velké série. Napětí a atmosféru jsem čekala trochu hutnější, i tak mě ale tehle sci-fi horor z konce 70. let dokázal vtáhnout.

Rogue One nabízí naprosto standardní až typizovaný dobrodružný příběh ze světa Star Wars. Herci podávají dobrý výkon, vizuální efekty jsou na vysoké úrovni, závěrečná bitva je dostatečně velkolepá, jenže vše je do sebe poskládáno tak mechanicky, že divák o film v podstatě ztrácí zájem.

Ztratili jsme Stalina je snímek s obrovským a bohužel nevyužitým potenciálem. Není ani dost vtipný, ani dost vážný. Působivé scény (hromadná zatýkání, střílení do davů) střídají nepochopitelně dětinské vtípky. Film ve výsledků není ani trochu vybalancovaný a působí neuceleným dojmem. Celkově 61 %.

To, co krátkometrážní Kancelář Blaník dělá tak úspěšnou, vedlo v její prezidentské podobě k selhání. Ačkoliv se ve filmu vyskytuje spousta povedených vtípků, hravých a zábavných nápadů a hodně reálných setkání s politiky, vše jenom podtrhává jeho celkovou prázdnotu. Naprosto hloupý děj s ještě hloupějším vývojem hlavní postavy (vlastně jediné postavy, která má prostor se někam pořádně posunout), vše tak nějak naplácané na hromadě. Prostě cesta odnikud nikam, která někde uprostřed zapomněla být vtipná.

A Quiet Passion nabízí životopis americké básnířky Emily Dickinsonové. Podobně jako mnoho jiných umělců i ona předběhla svou dobu a její obrovský talent byl světu odhalen až po její smrti. Snímek nás ale kromě krátkého nahlédnutí na autorčino ukončení studia provází jejím tvůrčím obdobím. Vzhledem ke společenskému odmítnutí spolu s Emily prožíváme samotu, nenaplněnou lásku, odloučení, smrt nebo boj za zařazení žen do společnosti. Vše je netradičně zprostředkováno převážně formou dialogů. Přes svou ne zcela tradiční formu snímek dokáže udržet divákovu pozornost. Kvalitní herecké výkony, nahlédnutí do života pro mě zcela neznámé americké básnířky a zajímavá debata nad řadou nekonvenčních témat tvoří zajímavý celek, který stojí za zhlédnutí.