Roman.Ticka

Kvalitní kumštýř Fincher umí zaujmout i zcela nestranného diváka, až mi na moment přešla hlavou myšlenka založit si konečně Facebook. Samo, že to neudělám, ortodoxní názor proti tomuto extrému mě nepustí, i kdyby za registraci rozdávali zadara koblihy. Moje přesvědčení nejlépe definuje jediné slovo - sdílení, s čímž mám poněkud problém. Např. takové hojně používané názvosloví "sdílení své polohy s přáteli" hovoří za vše, netřeba víc dodávat. Jinak platí stokrát omílané, že géniové jsou podivíni a ke svému objevení potřebují navíc štěstí být ve správné době na pravém místě. Přes všechny osobní výhrady Zuckerbergovi fandím a miliardy mu přeji. Že je Žid jsem si přečetla před sekundou, ale bylo to jasné předem. ;-)

Pohodová, úsměvná záležitost, jak je na 80.-90. tvorbu obvyklé. I přes neskutečné slovní i fyzické výpady stejně pestré jako černošská a basketová móda, je zde "cítit" nezkaženost doby pojmy jako správní rada, nadhodnocené zisky, miliónové odstupné a jiné trapnofinační výrazy, co dalece přesahují sportovní i finanční svět a zamořily prakticky celý současný svět.

Z mužského pohledu, viz 4* komenty, je to napsáno hezky, nemám výtek. Z mého ženského pohledu bych dodala, že nad obsah (profláklé téma destrukce alkoholismem v dysfunkční rodině) bych nadřadila formu. Ať už jde o volbu vedlejších postav (špičkový otec + nej scéna s ním a jedním z černých o pracovní morálce dne), o hudbu, kameru nebo o výběr lokality, což vše dohromady vytvořilo kompaktní fungující zajímavý celek. Má osobní slabost Nick is back je doufám fakt, nejen vlaštovka na posledním zdravém stromě v lese. Jeho vizáž, projev, procítění role a pochopitelně nezaměnitelné charisma jsou momentálně v nejlepší kondici za posledních x let.

Mel jako charismatický uhrančivý modrooký král mezi rebely a domorodci, jemuž se prostě nedá jen tak odolat. Já jsem jeho fanynkou od nepaměti a nic se na tom nemění ani časem.

Tohle mi sedlo, Sandler s výrazem a chováním prosťáčka je fuckt k nakousnutí, tohle mu sluší vždycky. Scény zuřivého mlácení do černé nohy a záchranná hasičská akce koček všech barev a podob nemají ve svém žánru obdoby (Mohl bys mi to vyndat z nohy, jsem tady trochu přibitej)☺. Sice mi tam ta kleptomanka trošku dost vadila, ale budiž, Sandler je naštěstí spolehlivý tahač sám za sebe, takže o zábavu nebylo nouze. John McEnroe příjemným zpestřením. Prostě a jasně Sandlerovka jak vyšitá bílou nití na černém plátně.

Neskutečná podivná hmota to byla nejen na pohled a pomyslný dotek (vnoučci tfuj!!), ale závěr byl přímo bombastický. Takový "vydup" a nosopenis starého pána jsem ještě neviděla. ;-)

Musím přiznat, že mě to chytlo od počátku, ona tragičnost a pocit skutečně prožité události táhne jak Magneto bez rozdílu. Co mi zde chybělo a nenašla jsem to ani ve starých odkazech a článcích, je psychologický rozbor osobnosti únosce. Je jasné, že na jeho úchylce měla největší podíl výchova matky, ale není zřejmé, zda byla příliš úzkostná, despotická či bez lásky, ale asi vše dohromady. Natascha patrně PTSP netrpí, jinak by se nedokázala pustit ani do knihy, natož do tak intimního filmového zpracování. Na jedné straně jí fandím a přeji další normální život, na druhé je evidentní, že by neměla mít vzhledem k prožitému těžkému traumatu a v zájmu oboustranné bezpečnosti raději nikdy děti .

Přestože se jedná o kopii X-krát viděného, nechyběl vcelku invenční motiv, procítěné emoce a potřebná dávka psychologie, takže nevidím důvod, proč hanět a jít s hodnocením níž. Po tisícideváté dání všanc udržení lidstva na Zemi raději opomenu, bez toho to asi už nepůjde, i když je to omleté a zbytečné, ale hezky se to poslouchá a sleduje.

Mnoho humbuku pro nic, jsem podobně v rozpacích jak kdysi u hojně proklamovaného Počátku, asi proto, že je zde podobnost čistě nenáhodná. Ještě z filmu cítím šmrcnutí Transformersy, Total Recallem a podobně šlehači prošpikovanou Válkou světů. Podobnosti čistě podobné by se našly v lecjaké scifárně, což není na škodu, ale bohužel už nepřekvapí, nepotěší. Bylo tu holt srandy něco málo zkraje, občas během restartu, ale jinak se díky úporné snaze napojit se novou linkou na starou ztratil humanismus, přestože se celou dobu zachraňovalo až se ze všech kouřilo. V druhé polovině už mě to fakt nudilo a navíc mi bylo upřímně jedno, co bude, až se Tom znovu probudí včera, zítra, pozítří... Další z nabubřelých blockbusterů, co mi nic nedal, nic nevzal a už o něm vlastně nevím, stejně jako nevím co napsat, tak píšu slátaniny o ničem.

Překombinovaný děj v podstatě o podstatě existence života ve vesmíru. Víc než spletitá změť neurčitých nejasných (ne)existujících příběhů o lásce, mě zajímaly sekvence o vědě a vědění jako co je realita a fikce, výběr druhů, dosud neobjevená dimenze jiného prostoru nebo zpětného chodu času, kterých bylo ovšem pomálu. Poslední jmenovaný "problém" byl tím klíčovým, totiž jak vtlouct tupému člověku do hlavy, že je nutné dělat vše v posloupnosti života naplno a pokud možno správně, protože NIC pak už nejde vrátit, změnit, reparovat. Já jsem dost na vážkách v tomto ohledu už jen proto, že jsem víc fatalista než reparista a věřím, že KAŽDÝ jeden je na tomto světě z určitého daného důvodu, nic se neděje jen tak, natož beze smyslu.