Roman.Ticka

Tahle komedie je zářný příklad za všechny, jak Češi cestují na dovolenou do Chorvatska. Kdo někdy jel busem k moři, určitě se zde našel. Každopádně má vysokou úroveň, co do zábavy, co do chuti pustit si film znovu a zas. Českou novodobou tvorbu moc nemusím, ale toto je i přes jednoduché až primitivní téma vydařené, herecké výkony nadprůměrné, dokonce i vlezle opakující hudební motiv se dal prominout. Duo Karel+Karel moc prostoru ve scénáři nedostal, ale co replika, to perla. Jednoduše, kdo má rád prostý humor a nebojí se podívat do vlastního zrcadla, měl by být spokojen, a když už nic, pohled na chorvatské pobřeží musí potěšit každého správného milovníka slunce a moře.

Ayerovu tvorbu mám ráda a ani tentokrát mě nezklamal. Jeho drsný chlapácký přístup mi imponuje už pro obojí zmiňované, a taktéž pro akční precizní prácičku, kterou pokaždé poctivě staromilsky odvádí. Hudba sedla jak Terrenci Howardovi (sory kámo nic proti) ocelová plošina namísto kravaty a i námět nebyl nijak zvlášť obnošený, natož nudný. Za mě krásná lepší 4, drželo mě to na uzdě od počátku do smířlivě pomstou naplněného konce. Arnie je rozjetá mašina, co se jen tak nezastaví a to je sakra dobře.

Kvalitní kumštýř Fincher umí zaujmout i zcela nestranného diváka, až mi na moment přešla hlavou myšlenka založit si konečně Facebook. Samo, že to neudělám, ortodoxní názor proti tomuto extrému mě nepustí, i kdyby za registraci rozdávali zadara koblihy. Moje přesvědčení nejlépe definuje jediné slovo - sdílení, s čímž mám poněkud problém. Např. takové hojně používané názvosloví "sdílení své polohy s přáteli" hovoří za vše, netřeba víc dodávat. Jinak platí stokrát omílané, že géniové jsou podivíni a ke svému objevení potřebují navíc štěstí být ve správné době na pravém místě. Přes všechny osobní výhrady Zuckerbergovi fandím a miliardy mu přeji. Že je Žid jsem si přečetla před sekundou, ale bylo to jasné předem. ;-)

Pohodová, úsměvná záležitost, jak je na 80.-90. tvorbu obvyklé. I přes neskutečné slovní i fyzické výpady stejně pestré jako černošská a basketová móda, je zde "cítit" nezkaženost doby pojmy jako správní rada, nadhodnocené zisky, miliónové odstupné a jiné trapnofinační výrazy, co dalece přesahují sportovní i finanční svět a zamořily prakticky celý současný svět.

Z mužského pohledu, viz 4* komenty, je to napsáno hezky, nemám výtek. Z mého ženského pohledu bych dodala, že nad obsah (profláklé téma destrukce alkoholismem v dysfunkční rodině) bych nadřadila formu. Ať už jde o volbu vedlejších postav (špičkový otec + nej scéna s ním a jedním z černých o pracovní morálce dne), o hudbu, kameru nebo o výběr lokality, což vše dohromady vytvořilo kompaktní fungující zajímavý celek. Má osobní slabost Nick is back je doufám fakt, nejen vlaštovka na posledním zdravém stromě v lese. Jeho vizáž, projev, procítění role a pochopitelně nezaměnitelné charisma jsou momentálně v nejlepší kondici za posledních x let.

Mel jako charismatický uhrančivý modrooký král mezi rebely a domorodci, jemuž se prostě nedá jen tak odolat. Já jsem jeho fanynkou od nepaměti a nic se na tom nemění ani časem.

Tohle mi sedlo, Sandler s výrazem a chováním prosťáčka je fuckt k nakousnutí, tohle mu sluší vždycky. Scény zuřivého mlácení do černé nohy a záchranná hasičská akce koček všech barev a podob nemají ve svém žánru obdoby (Mohl bys mi to vyndat z nohy, jsem tady trochu přibitej)☺. Sice mi tam ta kleptomanka trošku dost vadila, ale budiž, Sandler je naštěstí spolehlivý tahač sám za sebe, takže o zábavu nebylo nouze. John McEnroe příjemným zpestřením. Prostě a jasně Sandlerovka jak vyšitá bílou nití na černém plátně.

Neskutečná podivná hmota to byla nejen na pohled a pomyslný dotek (vnoučci tfuj!!), ale závěr byl přímo bombastický. Takový "vydup" a nosopenis starého pána jsem ještě neviděla. ;-)

Musím přiznat, že mě to chytlo od počátku, ona tragičnost a pocit skutečně prožité události táhne jak Magneto bez rozdílu. Co mi zde chybělo a nenašla jsem to ani ve starých odkazech a článcích, je psychologický rozbor osobnosti únosce. Je jasné, že na jeho úchylce měla největší podíl výchova matky, ale není zřejmé, zda byla příliš úzkostná, despotická či bez lásky, ale asi vše dohromady. Natascha patrně PTSP netrpí, jinak by se nedokázala pustit ani do knihy, natož do tak intimního filmového zpracování. Na jedné straně jí fandím a přeji další normální život, na druhé je evidentní, že by neměla mít vzhledem k prožitému těžkému traumatu a v zájmu oboustranné bezpečnosti raději nikdy děti .

Přestože se jedná o kopii X-krát viděného, nechyběl vcelku invenční motiv, procítěné emoce a potřebná dávka psychologie, takže nevidím důvod, proč hanět a jít s hodnocením níž. Po tisícideváté dání všanc udržení lidstva na Zemi raději opomenu, bez toho to asi už nepůjde, i když je to omleté a zbytečné, ale hezky se to poslouchá a sleduje.