Roman.Ticka

Mnoho humbuku pro nic, jsem podobně v rozpacích jak kdysi u hojně proklamovaného Počátku, asi proto, že je zde podobnost čistě nenáhodná. Ještě z filmu cítím šmrcnutí Transformersy, Total Recallem a podobně šlehači prošpikovanou Válkou světů. Podobnosti čistě podobné by se našly v lecjaké scifárně, což není na škodu, ale bohužel už nepřekvapí, nepotěší. Bylo tu holt srandy něco málo zkraje, občas během restartu, ale jinak se díky úporné snaze napojit se novou linkou na starou ztratil humanismus, přestože se celou dobu zachraňovalo až se ze všech kouřilo. V druhé polovině už mě to fakt nudilo a navíc mi bylo upřímně jedno, co bude, až se Tom znovu probudí včera, zítra, pozítří... Další z nabubřelých blockbusterů, co mi nic nedal, nic nevzal a už o něm vlastně nevím, stejně jako nevím co napsat, tak píšu slátaniny o ničem.

Překombinovaný děj v podstatě o podstatě existence života ve vesmíru. Víc než spletitá změť neurčitých nejasných (ne)existujících příběhů o lásce, mě zajímaly sekvence o vědě a vědění jako co je realita a fikce, výběr druhů, dosud neobjevená dimenze jiného prostoru nebo zpětného chodu času, kterých bylo ovšem pomálu. Poslední jmenovaný "problém" byl tím klíčovým, totiž jak vtlouct tupému člověku do hlavy, že je nutné dělat vše v posloupnosti života naplno a pokud možno správně, protože NIC pak už nejde vrátit, změnit, reparovat. Já jsem dost na vážkách v tomto ohledu už jen proto, že jsem víc fatalista než reparista a věřím, že KAŽDÝ jeden je na tomto světě z určitého daného důvodu, nic se neděje jen tak, natož beze smyslu.

Váhala jsem mezi 3-4, protože i přes hektolitry krveprolití a bezduchého masakrování, jsem se místy skoro až nudila. Moment překvapení je pryč, holt když dva dělají totéž... Proti neotřelým tvářím, viz hlavní bijec a stratég s příznačným jménem Sullivan a celá armáda přívrženců i odpůrců, nic nemám, spíš naopak, i když mi tam Gerard trošku chyběl. Nejvíc mi, kromě zmíněných jatek, co nebraly konce až do konce, opravdu vadila postava velitelky, nejen proto že nejsem chlap, ale prostě mě její bezcitnost a cyničnost iritovala víc než měla. Když vidím řádění rozlícené ženské, vždycky mě pak napadne, že jedna nasraná ženská je horší než tisícka nasraných chlapů, a to není dobře ani pro ženské plémě, ani pro samotné chlapy.

S odstupem času musím zvednout hodnocení, protože tolik nadčasový a veskrze krásný velkofilm si to zaslouží. Škoda, že když tenkrát v 19. stol. Samurajům odzvonilo, vystřídala je nová pakáž se stejnou zarputilostí a neústupností, ovšem z druhé strany spektra. Tak ostatně svět nasměroval svůj vývoj u každého národa, dá-li se to tak nazvat (co/kdo je dneska národ?!). Proto bych tento manuál na původní pozitivní tradice zavedla jako povinnou četbu bez rozdílu. Zvlášť v dnešní chaotické a nevyzpytatelné době, kdy lidstvo stojí na rozhraní. Zřejmě již naposledy a dobře mu tak.

Nestylovější hudební formace všech dob v bohatém výčtu našeho ústavního vývoje ČSSR-ČSFR-ČSR-ČR. A vida, jak se nám to pěkně krátí, bohu(dík)žel všem bez rozdílu. Jinak k making of...podobnost s průkopnickými počiny Majkla, včetně jeho songu v průběhu...čistě náhodná.☺

Úspěch filmu stojí na Gerardu Butlerovi a posledních pěti minutách.

Rodičovská výchova po americku, aneb sociální drama po Mendesovsku, což je jeho silná stránka. Všechno se dalo s různou tolerancí vstřebat, až na cvoky volnoláskaře s mořskými koníky a větu o ruských zabijácích a čečenských sirotcích.

Pěkné, barevné, dojemné, stylové, potěšilo mě to jako většina hudebních filmů. Ty dvě dámy mají fakt zlato v hrdle, Christina je jedním slovem anděl a Cher si i po letech udržuje status šarmantní distingované dámy. I když filmu kralovaly převážně ženy nebo něco mezi nimi, přesto nad nimi jasně vyčníval zajímavý téměř neznámý Cam, který působil všeljak dobře, ale rozhodně jako gay nevypadal. Scéna svádění s chrumkami, či co to bylo za žravku, se nedá ani raději komentovat...;-)

Crazy pokusy o černý humor jsou mi vlastní jako nově vzniklá identita.☺ Liv femme fatale snad ani fatálnější být nemohla stejně jako roztomilý hezoun Matt naivnější. A když vtrhli na scénu ti dva "burani", události nabraly ještě pikantnější ráz. Ovšem Douglasova, coby producenta, variace na D-Fense mě dostala definitivně a přestala jsem se smát až s dobíhajícími titulky. Právníka mi bylo fakt líto: "Bože, ať mě nenajdou v tomhle." Svou korunovaci asymetrického krále šlehlých komiků současnosti s jistotou potvrdil sám velký muž John Goodman, a to doslova a do posledního náboje.

I když se z dnešního pohledu většina filmu odehrává ve stylu cestopisný průřez napříč džunglí, respektive se Arnold za doprovodu bandy podobně nabušených mariňáků, kteří ze všeho nejraději roztáčejí svůj kulomet v nekonečnu nábojů, vesměs klestil klestím a houštil houštím, což bylo autentické stejně jako hektolitry tropického potu na tvářích všech nadšenců včetně šeredy emzáka, stále si drží status poctivé osmdesátkové filmařiny, co je pořád ke kvalitnímu koukání a patřičnému odlehčení. Zvlášť když po půlhodině prodírání se ozve typická hláška Arnieho: "Jen krvácej, parchante." Nebo zvláštní forma pozdravu k nezvanému návštěvníku: "Ty máš ale držku." Co dodat?!☺