Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (1 238)

plakát

Diktátor (2012) 

Nalákal mě trailer a sluší se vyzkoušet každý druh humoru. Zrovna Cohenovic humor je těžce identifikovatelný, ale ujetost mu uznat musím. Navíc Arabáši a jejich svět je pro nás takové tabu, že vidět i jen kousek pohádkového bohatství, je radost převeliká. Vtipy určité kategorie nemám ráda obecně, ale výběr byl široký a dostatečný, takže jsem se slušně bavila. Naštěstí nám imbecil a kokot v jednom naplno sdělil vtipnou formou závažnou situaci dneška, čímž potvrdil mé vlastní přesvědčení. Ani se nedivím, že mu bylo dovoleno, jedině britský Semita může ostře hovořit o 1% rodinné nadvládě nad světovou ekonomikou, případně o (ne)rozdílech mezi diktaturou a demokracií. Situační humor viz vyhlídkový let, summit s proslovem a splnění dvojníkova poslání být střelen do hlavy (mozku)☺, můžu v nekonečných dávkách. Arnolde styď se, no fuj!

plakát

Jump street 21 (2012) 

Při vší snaze se bavit to nešlo, nejsem cílová skupina, zato koukat bylo na co. Jonah šel hodně do sebe, ale ještě musí ke své dokonalosti použít skřipec. Uvidíme příště, dnes je možné všechno. A teď k jeho slabšímu kolegovi. Už několikrát jsem přemýšlela nad tím, proč se krasavec Channing ve filmech tak krčí a tváří nezúčastněně, nenápadně. Konečně se mi rozsvítilo. Kdyby svůj nevídaný dar rozbalil naplno (včetně odhalení pupíku), měl by účinek vypuštěného Džina z láhve. Vidím dlouhou frontu a zástupce obou pohlaví, každého věku a orientace. A těch rozličných přání, co si jen prostá duše smrtelníkova dokáže představit!! Že jo paní učitelko...♥♥ Toť vše, co mi z filmu uvízlo až kdesi v hloubi.☺

plakát

Dívka, která si hrála s ohněm (2009) 

Teď to byla vyloženě variace na knihu, kterou jsem nečetla. Protože tolik zvláštností, úchylek, zmrtvýchvstání, rodinných prokletí a "náhod" život jen tak nevymyslí. Každopádně potěší známé prostředí a známí herci, sympatický Michael a Noomi opět potvrdila nejlepší volbu pro rozervanou Lisbeth, mimochodem nejsympatičtější postavu. Ostatním nedala téměř šanci, ale i tak o napětí a emoce nebylo nouze. Další silná kriminálka se vším všudy. Výsledek se neminul účinkem jak diváka zaujmout a filmově nasytit. Nádherný byt s výhledem bych brala okamžitě.

plakát

Muži, kteří nenávidí ženy (2011) 

To se jednou zřejmě unavený Fincher posadil ke své kopírce s originální předlohou a jal se copy(u)lovat. Všecko hezké švédské zůstalo v jejích útrobách, časem došel toner a papír. Výsledná kopie je zprasená, totálně bez emocí, bez severského looku a hutné atmosféry, kde se napětí dalo krájet a závěr ji poslal rovnou do šrotovačky. Trefný je jen Stellan, bohužel dostal minimum prostoru, ale aspoň přinesl trochu čerstvého původního vzduchu. Craig mi připomínal baseta, co neumí stopovat ani zaštěkat. Rooney se přiblížila Noomi vzhledem a rozhodně byla nejlepší ze všech, vlastně jediná držela potřebný akční náboj. Tuším, kdo tady měl hlavní slovo - vodka samohonka, doslova a do písmene.

plakát

Rain Man (1988) 

Snímek má časem už dost ořezané rohy, ale pořád věrně odráží postupné narovnání pokřiveného charakteru. Někomu k tomu stačí 6 dní, někdo googluje marně dodnes. Oba hráli naplno, Dustin byl za bouchače, Tom za frajera a občas si role přehazovali jako karty. Atmosféra trvá, osmdesátá válcujou veškerá klišé a hudba má pořád nezapomenutelné kouzlo. "Seznámil ses s nejznámější štětkou z Las Vegas." "Jo." "Něco ti prozradím. Kmart je šunt." "Jo." Tak nějak to funguje globálně.

plakát

Avengers (2012) 

V podstatě souhlasím s Cervenakem, tupoučký příběh s ničím převratným zalepila partička výjimečných na školním srazu. Teprve hromadná závěrečná akce tomu dala tu správnou rotaci a šmrnc. Možná jsem přebožstvená, možná mi úplně nesedlo 3D, ale hodně mě překvapil ústřední tahač Bobík a to tak, že si na něj brzy vezmu lupu. Ostatní chlapci klasický příjemný standard i Scarlettka v pohodě. Takže 4-, ale protože mám dneska taky extra výjimečný den, ráda přimhouřím oboje oči.

plakát

Harry Brown (2009) 

Celým filmem se táhne všeobecná bezmocnost a beznaděj. Vzhledem k záměru tvůrců natočeno velmi autenticky a sugestivně, silné emoce zasáhly snad každého, kdo má jen trošku svědomí. Prostě ukázkové drama na dané téma, které je aktuální, varovné a alarmující. Nevím, komu nestačila akce, spíš sebeobrana v podání Cainea, dnes už pána v letech. Myslím, že ze sebe vymáčkl maximum, aby to nevypadalo trapně, ale věrohodně. I policie byla vykreslena tak nějak v mezích, v současných možnostech. Že jí chybí potřebné kompetence je známá věc a už načase něco změnit. Právě působivá opravdovost a realita jsou důvody, pro které nemůžu jít výš. Nejhorší scény - policejní výslech, drogové doupě a odporná iniciační vražda.☻

plakát

Majestic (2001) 

Jeden z filmů, který za svou načančaností skrývá mnohem závažnější záměr. Někteří naivkové si myslí, že Darabot vybočil z řady, ale není tomu tak. Pomalu plynoucí epická freska o jedné osudové události, která změnila život pár lidičkám je příjemná na pohled a vyvolává pocit sladkého nevědomí. Taky jsem se nechala nachytat skvělým výkonem Jimyho co umí okouzlit nejen širokým americkým úsměvem. Do této zdánlivé idylky režisér umně zakomponoval historickou podstatu fungování mašinérie politické zvůle. Ona symbolika perzekuce a manipulace, které krásně nahrává pokrytecké davové šílenství, jsou motory k udržení moci stejně silné jako čistá a nehynoucí láska, která je tou pravou svobodou a smyslem života. Protože ta jediná je opravdová (snad). Nejlepší scéna - vroucné objetí hlavních hrdinů v kině s kulisou krvavého válečného konfliktu.

plakát

Lovci hlav (2011) 

Filmy které mi převrátí mé chabé vnitřnosti naruby, nemyslím násilím ale důmyslným scénářem, si zaslouží jedině plnou nálož. O precizní filmařině včetně soundtracku ani nemluvě. Už v průběhu jsem si skládala plno chytropouček o napoleonském komplexu, blbé blondýně, namyšleném Holanďanovi, kterému zavoněly norské broskve a zabedněných policajtech. Až na jednoho fízloskřeta, který před komplexy upřednostnil školu hrou. Ten brzy odpad a rozviklal mi tím první zoubek, pak děj gradoval až nabral obrátky, které mě smetly, zmátly a všecky zuby jsou venku. Jak bylo nenápadně řečeno na začátku, všechno podstatné stojí a padá na slově REPUTACE. Tak tak a néé že néé jinak.;-)

plakát

Psanci Ameriky (2001) 

Bylo to takové svěží jak Ali Larter, dějem přímočaré, jen občas se zákrutami jak severoamerická železnice, snadné jak tenkrát na západě vyloupit banku a hlavně funkční ať psanými či nepsanými zákony nebo slovem chlapa znamenajícím totéž co jeho činy. Celkově nenadchlo ani neurazilo, ale kvůli trojlístku Farrel-Macht-Dalton, For Me lehce nadprůměrné. Jinak se shoduji s alunou v postřehu o podobnosti dvou z herců, což jsem si nezávisle uvědomila u scény v žaláři. Jak asi Dalton snáší nemilosrdné plynutí času při pohledu na Colina, coby svého následovníka i konkurenta. Asi dobře, když si do čuně nakonec nedali, naopak se elegantně parťácky dohodli. No jo Střelci a nejen jako pistolníci.;-)