Pítrs85

Když je Británie vaše srdeční záležitost, odpustíte filmu pojednávajícímu o této zásadní historii britských dějin i to, že je jako celek... nevím, těžko uchopitelný. Ronan zcela zásadně zastiňující Robbie, přestože měla Margotka mnohem výraznější roli (tak, jak to královna Alžběta uměla). Závěrečná scéna to pořádné mrazení v zádech navodit dokázala, především pak díky vynikající hudbě. A oblíbenec Tennant se proflákl jen podle hlasu, jinak k nepoznání. Ale jo, v kině nacházejícím se v díře, co se zove Chotěboř, to mělo svoje genius loci, proto to nadprůměrné hodnocení.

Neděle, venku, i když je půlka února, počasí jako malované, po ruce šálek Earl Grey a skotské máslové sušenky... to se pak i taková cynická mrcha jako já dokáže dojmout u tohoto skrz naskrz britskýho filmu, co bych si dokázal představit jako parádní divadelní hru, se vskutku inteligentním scénářem a fajn herci. (S těmi 58 % v hodnocení dětedoprdele).

Dal bych celou svojí sbírku knížek (včetně těch dvaceti o Beatles), kdybych tam tenkrát mohl být. Protože chápete, ne? Paul -> Liverpool -> Cavern Club... I'm not crying, you're crying.

R.I.P. Dolores, one and only.

Anarchy in the MK. Koncert si nepouštějte, pokud trpíte epilepsií. Koncert si nepouštějte, pokud se váš hudební vkus zastavil u intelektuálního progres-gay-art rocku. Koncert si nepouštějte v devět ráno, pokud máte nechápavý sousedy. I peklo má svůj soundtrack.

Ne tak dobré jako jsou pekelné kuchyně Mr. Ramsayho, často jednotlivej díl smrdí předpřipraveným scénářem, sem tam slabej díl, často hospoda/restaurace plná dementů, ale jinak asi to nejzábavnější, co v české reality-show kdy vzniklo- jako že s velkým náskokem. Pohlreich sérii od série sice měkne, ale nezřídka kdy zábavnější než jeho slavnější kolega za kanálem La Manche. A hlášek má skoro tolik jako Bosák.

Ty chvíle, kdy tam mluví o muzice, nahrávají desky nebo (a hlavně) koncertují, jsou zábavné a celkem věrohodné, ale jakmile se film otočí k dramatické rovině, začne být (samozřejmě nechtěně) děsně vtipný (nebo za to může ten cynik ve mně?). Nevím, ale tady to imho scénáristé těžce nezvládli a BR je tak pln stokrát omletého klišé. Scéna, kdy Freddie Mary oznamuje, že je bisexuál, nebo když jde z nemocnice, kde mu oznamují, že je nevyléčitelně nemocný, jsou... no prostě těžce lame. Problém (a to celkem zásadní) mám i s Malekem v roli Mercuryho, protože ať jsem se snažil sebevíc, pana Bulsaru v něm nevidím ani náhodou (Gwilym Lee jako Brian May naopak dokonalý), škoda toho Cohena. Nechci tu polemizovat o tom, jak moc se film držel (nebo spíš nedržel) skutečných reálií (to nechám na fanoušcích), dobová atmoška byla totiž na vysoký úrovni, tak jako závěrečný koncert na starém dobrém Wembley. Ale jinak, lidi, 92 %? Jako really? I těch 83 %, co má Bohemian Rhapsody na imdb, mi přijde přestřelených. Ode mě 2* + 1* za tu nikdy nestárnoucí hudbu (i když Bohemian Rhapsody pro mě už navždy bude znamenat toto (jop, ta scéna s Myersem byla vtipná).

Takhle nějak má vypadat hudební dokument, bez ohledu na to, jestli se vám ta daná kapela líbí nebo ne. S Coldplay to mám tak, že jejich indie začátky, řekněme první dvě desky, mě celkem braly (i když si vždycky radši pustím třeba Travis), ale někdy od X&Y to šlo směrem dolů (až na pár jednotlivých písniček), kdy poslední dvě desky řadím někam k produkci Džastina Bíbra nebo Rijány (tedy shit). Ono vůbec mám s Coldplay ten problém, že jsem je vždycky bral jako takovou kapelu pro gymnazisty (no spíš pro gymnazistky), a tudíž si já, jakožto working class hero, radši pustím svoje cunts Oasis nebo Petea Dohertyho. Na druhou stranu jim nelze brát ten fakt, že jsou, spolu s Muse a U2, momentálně asi nejlepší koncertní skupinou (přestože mě všechna ta duhová světla, všechny ty ohňostroje nebo konfety hrozně serou, dobrá kapela se bez toho lehce obejde a soustředí pozornost jen na svoji hudbu... ale proti gustu...). A Chris Martin je přesně ten pohodovej týpek, kterýho byste chtěli mít za kámoše. Čtvrtá hvězda v hodnocení speciálně pro Noela Gallaghera a jeho pětisekundové učinkování v tomto zajímavém, barevném, rozjuchaném a vůbec hodně Coldplay dokumentu.

Já při sledování Venoma. "Vypusťte drony!"

Hrdinou toho dne byl Chuck Berry, který je tam všechny strčil do kapsy (ano, včetně legendy Lennona). Blbcem dne pak zvukař, za to, že nevypnul Yoko mikrofon. Určitě ne nejlepší Johnův koncert, ale poslouchat všechny ty starý rock'n'rolly od vašeho úplně nejvíc nejoblíbenějšího muzikanta- priceless. A Yoko měla zůstat schovaná v tom pytli a nevylejzat, už nikdy nevylejzat. To by teprv bylo Ono, teda ono.