Pítrs85

Mary a Maxe maj očividně na triku lidi, kteří film opravdu milují, protože takhle (ne)dojemný příběh už jsem fakt dlouho neviděl, animace, na první pohled hrozně ošklivá, si vás po chvíli získá, stejně tak to panoptikum lidiček, od Maxe a jeho senilní sousedky až po Mary a její šáhlou rodinu a ještě šáhlejší sousedy (ten beznohej dědek neměl chybu). A když se tam na konci filmu zjevila i samotná Holly, věděl jsem, že mám počase zase co dočinění s něčím výjimečným. A dostal jsem chuť na čokoládu v rohlíku :-)

Béčko jak vyšitý, herci jsou jeden sympaťák vedle druhýho a ti megačervíci byli správně kreténský :-) Sečteno podtrženo skvělá zábava na jeden dusnej letní večer, přestože se o horor (opět) nejedná, jako dobrodružná (trošilinku krvavá) komedie to však šlape jak hodinky. A Kevin Bacon je tady správnej bad-ass.

Tak jak je Dlouhá cesta dolů asi nejslabším Hornbyho románem, je i jeho filmová podoba nejslabším filmem natočeným podle Nickových knížek (vedou Všechny moje lásky těsně následovány Jak na věc). V obou případech se však pořád jedná o skvělá dílka, kvalitní, které, budete-li chtít, vás strhnou od začátku do konce. Mínusem tohoto snímku je pro mě absence humoru, resp, v porovnání s knížkou tu docela fest citelně chybí a jelikož je film o čtyřech sebevrazích a dalších neradostných věcech, je to věc poněkud zásadní (a překvapivá, když na scénáři spolupracoval i sám Maestro), naopak knížka dokázala tyto situace trefně odlehčit. Naopak kvituju trefný soundtrack (jako vždy u filmů britské produkce) a skvělou Toni Collette, která nechává zbytek osazenstva daleko za sebou. Jako další bych si prosil zfilmovat román Jak být dobrý, eventuálně Julie, demoverze, vďaka :-)

Klasickej akční thriller (tohle bych hororem nenazýval) osmdesátkovýho střihu, tedy nablble naivní, úsměvný, přehnaný, no prostě takový, jaký to máme rádi. Jenže... Stopař je prostě nějakej nedotaženej, jako kdyby psali scénář za pochodu a ještě ho dvacetkrát přepisovali, podle nálady, počasí, nebo já nevím čeho všeho ještě. Rutger Hauer samozřejmě výbornej (s takovým ksichtem se mu tihle psychouši museli hrát sami :-), ale fajn byl i ten maník, co si na něj Hauer zasedl. Víc krve, víc serióznosti, méně poldů a mohlo to být hafo lepší, ouje :-) Ale i tak, pohodovej biják na jeden horkej večír.

Klasický Wes Anderson, tenhle člověk je beztak mimozemšťan (anebo bere něco fakt hodně kvalitního :-). Grandhotel Budapešť je tak opět plejádou sverázných postaviček a na první pohled hala bala vystavěným příběhem. Jenže je to všechno zase tak návykově natočené, že jak se rozeběhnou (jak jinak) originální titulky, už se vezete a nevnímáte realitu kolem sebe. O to spíš, když na vás co pět minut vykoukne další a další slavná tvář (dohola ostříhaný vězeň Harvey Keitel, krutě drsný zabiják Willem Dafoe, éterická Saoirse Ronan a samozřejmě hlavně excentrický Ralph Fiennes, to je jedna perla vedle druhé), jde vidět, že herci Andersonovu umění stále důvěřují a vědí proč. Ani Grandhotel Budapešť není filmem pro každého, je totiž hlavně pro lidi, kteří mají rádi film. V tom nejlepším slova smyslu.

Stejně jako v případě předcházejícího Life on Mars, se i jeho volné pokračování, Ashes to Ahes, rozjíždí pozvolna, avšak díky tomu, že všechny naše staré známé, s Gene Huntem v čele, už známe, je seriál víceméně od začátku dynamičtější, akčnější, méně psychedelický a vůbec tak nějak svižněji odsejpá. Co se tvůrcům povedlo opět na jedničku, je dobová atmosféra, od úvodních titulků má člověk pocit, že se vážně dívá na seriál z osmdesátých let. Dalším faktem, který vskutku kvituju, je, že postavy Hunta a dalších jsou mnohem více polidštěné, skrývají v sobě daleko více poloh (platí to mj. hlavně o Raymondovi). A jaká je "náhrada" za skvělého Johna Simma? No kromě toho, že se na Keeley Hawes moc pěkně kouká, je právě ona tím nejsvěžejším prvkem. Pokud se vám líbil Life on Mars, Ashes to Ashes si zamilujete. I'm happy, hope you're happy too."

Ten opuštěnej barák bych bral taky, tu zasněženou krajinu za oknem jakbysmet, co bych však nebral, by byla Annie Wilkis, paní domu, páč u takhle vyšinutý ženský se tupý ostří nože i samotnýmu Normanu Batesovi. Kathy Bates (muhaha, to příjmení, asi příbuzná :-D) se svým obličejem, kterej už od prvního pohledu nevěští nic moc dobrýho, zahrála svojí roli "fanynky číslo jedna" vskutku famózně, film tak vlastně stojí a padá jenom na ní, protože i když se James Caan (kurde, škoda, že jim na to tenkrát nekývl Nicholson nebo aspoň De Niro) snaží, jak může, jakmile sleze Batesová z obrazovky, děj začne malinko drhnout. I tak jde ale o výbornou adaptaci Kingova románu, se skvěle vygradovaným koncem. Inu, klasika.

Jsou filmy, které jsou krásné, herci v nich podávají strhující výkony a vy víte, že se díváte na něco výjimečného. A pak jsou filmy, které jsou jedním slovem nezapomenutelné, filmy, jenž se vzpírají jakýmkoliv škatulkám, zkrátka filmy, na které už nikdy nezapomenete a říkáte si, jak jen jste mohli žít, aniž byste jej viděli. A přesně takovýto film je Benigniho Život je krásný. Samotný snímek by se dal rozdělit na dvě části, ta první oplývá úžasným lidským humorem, ta druhá (v koncentračním táboře) už pak vyloženě samotným lidstvím. Děkuji Roberto, že ještě stále existují lidé, kteří věří, že Život je opravdu krásný. Jeden z mých osobních filmů roku 2014.

Invaze zlodějů těl určitě patří do skupiny hororů, na kterou se dá připlácnout visačka kultovní, mě to však docela těžce minulo, přitom ingredience k tomu, aby to chutnalo po čertech ostře, to má, přísady jako kvalitní herce (Sutherland a hlavně Jeff "jsem skvělej v každé své roli, ale za svůj ksicht fakt nemůžu" Goldblum), dobrej scénář, mrazivou atmosféru a znepokojující hudbu, všechno to tady je, navíc z vyloženě výběrových surovin. Ale jako by to celé zůstalo někde na půli cesty (někde mezi hltanem a žaludkem). Každopádně průjem ani podobné radosti z toho nehrozí, ale že bych si na tomhle hororovým guláši pochutnal, tak to fakt ne.

Příjemné animované fantasy osvěžení (vedle /skoro/ všech těch infantilních Pixarovek), Highmore se do takovýchto filmů vyloženě hodí, přítomnost Mii Farrow už je pak jen třešničkou na dortu tohoto správně ulítlého, ale přesto milého snímku, který se nesnaží být ani třeskutě vtipný ani třeskutě napínavý, ale jen si tak pohodově plyne. A Snoop Dogg rulezz :-)